Č. 10 722.

Bytová péče: * Maje vydati potvrzení o nutné potřebě bytu podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně nájemníků č. 44/1928 Sb., zkoumá úřad správní prejudicielně, jde-li o byt podléhající ochraně nájemníků.
(Nález ze dne 20. září 1933 č. 19 352/32.)
Věc: Spolek pro chemickou a hutní výrobu v O. proti zemskému úřadu v Praze o potvrzení potřeby bytu podle § 4 zák. č. 44/1928 Sb.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 5. prosince 1928 vydal okr. úřad v O. stěžujícímu si spolku potvrzení podle § 4 zák. č. 44/28 o tom, že dosavadního bytu Arnošta K. v domě č. ... v O. nutně potřebuje k ubytování svého zaměstnance Františka S.
Odvolání Arnošta K. proti tomuto výměru podanému vyhověl žal. úřad a v odpor vzatý výměr zrušil jako nezákonný z těchto důvodů: skonaným šetřením bylo zjištěno, že jde o byt naturální. Potvrzeno to bylo nejenom důsledným prohlašováním firmy samé, ale i policejním komisařstvím v O., které ve zprávě ze 14. září 1929 uvádí, že veškeré byty stěžující si firmy jsou naturální, nikoli však služební. Firma sama pak opětovně uvedla, že vskutku jde o byty naturální. Naturální a služební byty však nepodléhají zákonu o ochraně nájemníků a nelze proto pro ně vydávati potvrzení podle § 4 cit. zák.«
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí v prvé řadě nezákonnost proto, poněvadž žal. úřad rozhodoval o otázce právní povahy bytu Arnošta K., ačkoliv tuto otázku příslušelo řešiti jedině řádnému soudu. Námitku tuto neuznal nss důvodnou. Žal. úřad, jak patrno z nař. rozhodnutí, zrušil rozhodnutí I. stolice, kterým vydáno potvrzení podle § 4 zák. č. 44/28 proto, poněvadž I. stolice nebyla oprávněna potvrzení to vydávati, když šlo o byt, který nepodléhá zákonu o ochraně nájemníků. Žal. úřad rozhodoval tedy judikátně toliko otázku, byl-li úřad I. stolice oprávněn potvrzení podle § 4 zák. č. 44/28 vydati, či nikoli, otázka právní povahy sporného bytu byla pak pro žal. úřad jen otázkou prejudicielní. Podle § 44 vl. nař. č. 8/28 (které platí se zřetelem k § 82 cit. nař. i pro odvolací řízení), jest úřad oprávněn pro své rozhodnutí učiniti si úsudek i o předběžných otázkách, o nichž jako o otázce hlavní přísluší rozhodovati jiným úřadům nebo soudům.
Z toho je patrno, že žal. úřad byl oprávněn učiniti si úsudek o této předběžné otázce, když na jejím vyřešení závisela otázka, rozhodl-li úřad I. stolice, vydávaje potvrzení podle § 4 zák. č. 44/28 po právu či nikoli, pokud ovšem o otázce té nebylo již pravoplatným výrokem řádného soudu rozhodnuto. Stěžující si spolek v řízení správním netvrdil, že by tu byl takový pravoplatný soudní výrok, ani jej neuvedl a neuvádí v písemné stížnosti k nss-u.
Stížnost uplatňuje dále jako vadu řízení, že zjištění žal. úřadu, že se v daném případě jedná o byt, jenž nepodléhá zákonu o ochraně nájemníků, odporuje spisům. Svůj úsudek, že sporný byt v daném případě není bytem, který podléhá zák. o ochraně nájemníků, založil žal. úřad jednak na důsledném prohlašování stěžující si firmy samé, jednak na zprávě policejního komisařství v O. ze 14. září 1929.
Z obsahu tohoto skutkového zjištění jde, že v daném případě šlo o byt zřízený při podniku stěžující si firmy pro ubytování zaměstnanců podniku, a že byl Arnošt K. povinen stěžující si firmě odváděti za byt ten roční činži ve výši 156 Kč, jež byla později zákonitě zvýšena na obnos ročních 296 Kč, že tedy šlo o byt ve smyslu zák. o ochraně nájemníků č. 44/28.
Ale pak nutno námitce stížnosti, vytýkající rozpor se spisy, přisvědčiti, úsudek žal. úřadu o této prejudicielní otázce jest stižen podstatnou vadou řízení a bylo proto nař. rozhodnutí, poněvadž žal. úřad založil na tomto úsudku svůj nař. výrok, zrušiti podle § 6, aniž bylo za tohoto stavu věci třeba, aby nss přihlédl ještě k další námitce stížnosti, vytýkající vadnost řízení proto, že žal. úřad se potřebou podniku ve smyslu § 1 odst. 2 č. 11 cit. zák. vůbec nezabýval.

Citace:

č. 10 722. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 286-287.