Č. 10649.

Zaměstnanci veřejní: O pojmu »přeložení« a »přidělení«.
(Nález ze dne 21. června 1933 č. 11.083.)
Věc: Ing. František Š. v Č. proti ministerstvu zemědělství o relutunr za deputátní dříví a pole.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, který byl přidělen exposituře min. zeměd. v Bratislavě, byl po zrušení této expositury přidělen výnosem min. zeměd. z 20. listopadu 1928 zsp-é v Praze k výkonu zemědělsko-technické lesní služby dohlédací u politických úřadů. Výnos obsahoval doložku, že dosavadní služné st-lovo se nemění, a že bude s činovným, vyměřeným pro skupinu A, do níž nové působiště jeho je zařáděno, poukázáno prvním dnem měsíce, který následuje po sproštění služby v dosavadním působišti.
Podáním z 19. března 1930 žádal st-l, aby mu byly poukázány deputátní požitky, které mu ode dne nastoupení služby v Čechách, t. j. od 1. ledna 1929 nebyly vypláceny. Této žádosti nevyhovělo min. zeměd. nař. výnosem s poukazem na usnesení min. rady ze 7. února 1929 (intimát předsednictva min. rady z 8. února 1929) a na svůj výnos z 25. února 1929, podle něhož přiznána byla reluta za dříví a pole r. 1929 jako v létech předešlých pouze zaměstnancům státní lesní služby dohlédací na Slov. a Podk. Rusi, s podmínkou, že opatření toto nijak neprejudikuje úpravě naturálních požitků, stanovené v § 146 plat. zák. a s upozorněním, že jest tato reluta považovati za zálohu na budoucí úpravu podle cit. §. Poněvadž st-l konal od 1. ledna 1929 službu v Čechách, nepříslušejí mu od této doby reluta za zmíněné naturální požitky.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Žal. úřad nepřiznal st-li reluta za deputátní požitky z té příčiny, že tato přiznána byla v základě usnesení min. rady ze 7. února 1929 a podle výnosu min. zeměd. z 25. února 1929 toliko zaměstnancům státní lesní služby dohlédací na Slov. a Podk. Rusi.
St-l, ač uvádí, že o těchto předpisech nemá vědomosti, poněvadž mu nebyly intimovány, přece nepopírá jejich správnost, nýbrž toliko tvrdí, že dosud jest úředníkem trvale na Slov. ustanoveným a proto přísluší mu nárok na toto relutum. Svůj názor opírá o znění dekretu min. zeměd. z 20. listopadu 1928, podle něhož byl prý pouze »přidělen« přechodně do Čech, nikoliv však trvale »přeložen«. Žal. úřad pak vychází, byť i v nař. rozhodnutí to nebylo vyznačeno expresis verbis, ze stanoviska opačného. Spočívá tudíž jádro sporu v tom, zdali šlo v daném případě o »přeložení« čili nikoliv, resp. o to, byl-li st-l ve sporné době zaměstnancem státní lesní služby dohlédací na Slov. a Podk. Rusi.
Přeložení státního zaměstnance jest podle své právní povahy opatřením, spočívajícím v tom, že zaměstnanec ustanovený na určitém služebním místě, toto místo trvale ztrácí, nabývá však uno actu nové trvalé místo služební. Je proto s přeložením nutně spojena změna trvalého služebního místa, která zahrnuje v sobě ztrátu dosavadního působiště a současně nabytí jiného služebního místa. Otázku, zdali šlo o přeložení v tomto smyslu či nikoliv, dlužno řešiti podle okolností konkrétního případu, a jest rozhodující obsah dekretu příslušného úřadu, který opatření učinil.
St-l byl výše uvedeným dekretem min. zeměd. z 20. listopadu 1928 přidělen zsp-é v Praze a přiznáno mu týmž dekretem činovné podle skupiny A odpovídající jeho novému působišti. Ze slovného znění tohoto dekretu nemůže býti vyvozováno, že šlo o opatření přechodného rázu, neboť slovo »přiděluji« znamená samo o sobě jen určení úřadu, u kterého ten který zaměstnanec má býti zaměstnán. Okolnost pak, že při tomto opatření bylo přiznáno st-li činovné podle nového působiště jemu přikázaného, nasvědčuje tomu, že šlo o opatření rázu trvalého. Také okolnost, že podnětem tohoto opatření bylo zrušeni expositury min. zeměd. v Bratislavě, nasvědčuje tomu, že nešlo v daném případě o opatření pouze dočasné.
Stížnost tvrdí také, že šlo o přechodné přidělení podle bodu 7. usnesení vlády z 15. července 1927. Toto ustanovení týká se však přidělení zaměstnanců některému úřadu v případech mimořádné přechodné potřeby sil u některého úřadu nebo v některém služebním obvodu či služebním oboru, nelze tedy pod toto ustanovení subsumovati případ st-lův, kde podnětem učiněného opatření nebyla taková mimořádná přechodní potřeba sil u zsp-é v Praze, nýbrž, jak ze správních spisů se podává a nahoře bylo již řečeno, zrušení expositury min. zeměd. v Bratislavě (srv. Boh. A 10.648/33).

Citace:

Č. 10649. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 101-102.