Č. 10 671

Církevní věci: * Pro posouzení příslušnosti úřadů správních ve smyslu § 55 zák. č. 50/1874 ř. z. o zevních poměrech katol. církve jest rozhodnou doba, kdy se plnění k účelům kultovým na někom žádá, nikoliv doba, kdy vznikl právní důvod plnění.
(Nález ze dne 30. června 1933 č. 9564.)
Věc: Ladislav B. v T. (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o naturální dávky pro beneficiáta v T. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 11. června 1924 vydala osp v Kolíně toto rozhodnutí: »Podle zprávy děkanského úřadu v T. z 30. června 1923 dostával beneficiát od pivovaru pravovárečných měšťanů v T. naturální dávku piva, a to »z každé dávky dává se jedno vědro piva, jedno vědro patok a 2 putny mláta«. Tato naturální dávka zakládá se na zřizovací listině z r. 1699 a 1798 a byla od zsp-é jako naturální dávka schválena a do tase farářů do příjmu započítána. Dávku tu si beneficiáti vybírali až do roku 1916. I nynějšímu faráři, jenž jest ustanoven od 1. července 1916, odváděl pivovar dávku dle toho, jak mnoho vařil. Ježto správní rada pivovaru v T. se zdráhá naturální dávku tu podle zřizovací listiny odváděti, uznává osp, že správní rada pivovaru v T. nemá práva sama o sobě dávku tu zrušiti nebo změniti a tím méně prohlásiti, že ji dává dobrovolně a do odvolání a nařizuje správní radě, by dávku tu beneficiátu dle zřizovací listiny odváděla.«
Proti tomuto výměru podala správní rada pivovaru pravovárečného měšťanstva v T. odvolání, vytýkajíc jednak, že úřady správní nejsou příslušný k rozhodování tohoto sporu, neboť jde o soukromoprávní nárok faráře, jednak, že odporuje pravdě, že faráři dostávali z každé várky vědro piva, vědro patok a dvě putny mláta, neboť počet várek nebyl vůbec směrodatným, nýbrž dobrá vůle. Také jest po názoru odvolání nesprávné, že si faráři tuto naturální dávku do roku 1916 vybírali, správné jest, že si vybírali jen dávku piva, o patokách a mlátu není řeči. Dávka tato není knihovně zajištěna, netvoří věcné břemeno. Měšťanstvo pravovárečné není vůbec právním nástupcem obce, obec nemohla měšťanstvu uložiti povinnost naturální dávky. Stejně tak by mohla osp rozhodnout, že měšťanstvo jest povinno plniti dávky, které obec na př. v 15. století plnila ze svého pivovaru vrchnosti.
Výměrem z 21. října 1924 zamítla zsp v Praze odvolání toto a potvrdila nař. výměr. K námitkám rekursu připomněla, že není pochybnosti o tom, že úřady adm. jsou povolány k rozhodování o existenci těchto dávek, které jsou založeny na exekučních instrumentech z roku 1699 a 1798, potvrzených býv. c. k. kamerálním úřadem, takže jde o naturální dávky povahy veřejnoprávní. Poněvadž dávka ta se plnila až do roku 1916 a byla pivovarem uznávána, nelze nyní jednostranně se jí zbaviti. Správní rada pivovaru, která nastoupila na místo purkmistra a konšelů, jest také pasivně legitimována k plnění, ježto nyní pivovar spravuje a jej representuje.
Proti tomuto rozhodnutí podala správní rada další odvolání, ve kterém uvedla: Nejde jen o existenci těchto sporných dávek, nýbrž osp uložila přímo plnění jich. Nejde ani o závazek veřejnoprávní, neboť třebas v době, kdy se obec k plnění zavázala, o takový závazek šlo, vymáhá nyní farář bez schválení nadřízených úřadů církevních a finanční prokuratury pro svou osobu splnění ochoty, kterou správní rada projevila faráři K. a nástupci. Neprávem tvrdí zsp, že dávka byla do roku 1916 plněna a vymáhána, neboť beneficiátu nejde o plnění dávek dle erekčních listin, nýbrž jen o plnění, které správní rada dobrovolně poskytovala (pivo).
Nař. výměrem zrušilo min. škol. jak nař. výměr, tak i výměr osp pro nezákonnost s tímto odůvodněním: »Podle erekčního instrumentu fary v T. z 10. června 1699 tížila povinnost odváděti sporné dávky tehdejší městys T., podle erekčního instrumentu ze 17. srpna 1798 pak pravovárečné měšťany v T. Za tohoto stavu věci, poněvadž tu šlo jednak o svaz veřejného práva, jednak o osoby fysické, je mimo pochyby, že sporné dávky byly založeny na titulu příslušnosti k farní obci. Nemůže sice též býti sporu o tom, že dnešní »pivovar pravovárečného měšťanstva v T.« je právním nástupcem pravovárečného měšťanstva v T., avšak nesmí býti při tom přehlíženo, že založením uvedeného pivovaru se změnila právní povaha subjektu ke sporným dávkám povinného, že místo pravovárečného měšťanstva vystupuje tu subjekt jiný, totiž obchodní podnik, u něhož nelze mluviti o příslušnosti k farní obci ve smyslu ustanovení zák. č. 50/1874 ř. z., když pro veřejnoprávní příspěvky kultové takovýchto právnických osob je výlučně směrodatný jen zákon z 31. prosince 1894 č. 7 ex 1895 ř. z. Vzhledem k tomu nejsou tudíž adm. úřady oprávněny rozhodovati o plnění sporných dávek, nýbrž jsou k tomu podle § 55 zák. č. 50/1874 ř. z. povolány řádné soudy.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, již nss ostatek z povinnosti úřední by řešiti musel, zda úřady správní či řádné soudy byly povolány rozhodnouti spor o to, zda společnost »Pivovar pravovárečného měšťanstva v T.« jest povinna beneficiátu tamže poskytovati z každé dávky jedno vědro piva, vědro patok a 2 putny mláta jako naturální dávku zaručenou zřizovacími listinami z 10. června 1699 a z 17. srpna 1798.
Žal. úřad popřel příslušnost úřadů správních k řešení tohoto sporu s odůvodněním, že nejde v daném případě o dávku založenou na titulu příslušnosti k farní obci, neboť pivovar pravovárečného měšťanstva jest obchodním podnikem, při němž nelze mluviti o příslušnosti k farní obci a jemuž lze příspěvky pro účely kultu předepsati jen na základě zák. č. 7/1895 ř. z.
Naproti tomu namítá stížnost nejprve vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad se nezabýval otázkou příslušnosti městyse T. a bývalého pravovárečného měšťanstva k farní obci, vysloviv jen všeobecně, že za takového stavu věci, poněvadž šlo jednak o svaz veřejného práva, jednak o osoby fysické, je mimo pochyby, že dávky byly založeny na titulu příslušnosti k farní obci. Dále spatřuje stížnost nezákonnost nař. rozhodnutí jednak v tom, že žal. úřad, ač uznal příslušnost k farní obci u býv. pravovárečného měšťanstva, neuznal této příslušnosti u »Pivovaru pravovárečného měšťanstva«, který jest právním nástupcem tohoto měšťanstva, jednak v tom, že žal. úřad, který uznal pro veřejnoprávní příspěvky kultové u pivovaru směrodatným zák. č. 7/1895 ř. z., nevzal zřetele k § 9 tohoto zák., který uznává příslušnost správních úřadů rozhodovati ve sporech vzniklých podle tohoto zák.
K námitkám těmto sluší především podotknouti, že pro posouzení otázky příslušnosti úřadů správních k rozhodování tohoto sporu jest podle slovného znění § 55 odst. 1 zák. č. 50/1874 ř. z. rozhodnou doba, kdy spor vznikl, nikoliv doba, kdy vznikl důvod dávky, beneficiátem pořadované. Proto nepotřeboval sé nss zabývati otázkou, zda dávky beneficiátem požadované byly svého času plněny městysem T., případně býv. pravovárečným měšťanstvem z důvodu příslušnosti tohoto městyse případně měšťanstva k farní obci, nýbrž stačí posouditi, zda dávky ty se v době vzniku tohoto sporu požadují na »Pivovaru pravovárečného měšťanstva« z důvodu příslušnosti tohoto pivovaru k farní obci, či z důvodu vodu zvláštního. Proto také neshledal nss vady řízení ani nezákonitosti nař. rozhodnutí v tom, že žal. úřad se nezabýval blíže zkoumáním příslušnosti městyse T., případně pravovárečného měšťanstva k farní obci ani v tom, že tento úřad, ač uznal příslušnost městyse i měšťanstva k farní obci, neuznal jí u »Pivovaru pravovárečného měšťanstva«, který jest nástupcem pravovárečného měšťanstva.
Zbývá tedy poslední námitka nezákonitosti, totiž, že žal. úřad, ač uznal pro veřejnoprávní příspěvky kultové u pivovaru směrodatným zák. č. 7/1895 ř. z., přece nevzal zřetele k § 9 tohoto zák. O této námitce uvážil nss toto:
Podle § 35 zák. č. 50/1874 ř. z. tvoří souhrn katolíků téhož obřadu, bydlících v jednom okrsku farním, farní obec, a podle § 36 téhož zák. může, nemá-li některá farní obec na uhražení potřeb vlastního jmění nebo není-li tu jiných prostředků církevních, kterých by se k tomu mohlo použiti, býti rozepsán na zapravení jich příplatek na farní osadníky. Podle zák. č. 7/1895 ř. z. pak mohou k takovým příspěvkům býti přidrženy mimo katolíky téhož ritu ve farní obci nebydlící, také právnické osoby, společnosti a společenstva následující podle svých stanov účelu některého jiného vyznání nebo ritu, avšak pod podmínkou, že jest jim předepsána pozemková nebo domovní daň z usedlostí ve farní obci ležících, nebo, že mají ve farní obci provozovnu nebo závodní správu nějakého podniku, z čehož jest jim předepsána daň z výdělku v některé berní obci, jejíž území leží zcela nebo z části ve farní obci.
V daném případě není sporu o tom, že »Pivovar pravovárečného měšťanstva v T.« jest takovou společností a není také sporu o tom, že tato společnost, nejsouc osobou fysickou, není katolíkem a nemůže tedy příslušeti k nějaké církvi a nějaké farní obci. Společnosti této by tedy mohla býti předepsána jen přirážka, rozepsaná na všechny katolíky farního obvodu T.-ského, jsou-li u ní podmínky zák. č. 7/1895 ř. z. O takovou přirážku však v daném případě nejde a tím padá také předpoklad pro příslušnost správních úřadů podle § 9 téhož zák.
Není-li a nemůže-li tato společnost býti příslušníkem farní obce, nemůže na ní býti také žádána žádná dávka z titulu příslušnosti k farní obci, nýbrž jen z titulu zvláštního. Beneficiát také neopřel svůj nárok na plnění o příslušnost pivovaru pravovárečného měšťanstva k farní obci, nýbrž o zřizovací listiny z r. 1699 a 1798, tedy o tituly zvláštní. Jestliže však podle § 55 zák. č. 50/1874, žádá-li se příspěvek k účelům kultovým z nějakého titulu zvláštního, rozhodují o tom řádné soudy, pak nebyly v daném případě úřady správní k rozhodování o povinnosti příspěvkové příslušný a bylo proto stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.

Citace:

č. 10 671. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 168-171.