Č. 10 704.

Živnostenské právo: Není po živnostensku provozovaným zprostředkováním koupě nemovitostí, jde-li o jediný případ, třeba za úplatu, není-li prokázáno, že případ ten se stal během pravidelného provozování.
(Nález ze dne 12. září 1933 č. 14 937.)
Věc: František K. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Trestním nálezem okresního úřadu v Pardubicích z 24. ledna 1930 byl st-l shledán vinným přestupkem §§ 22 a 132 a) živn. řádu a odsouzen k pokutě 500 Kč. Vina st-lova shledána v tom, že výpovědi Vincence Š., listinným důkazem a částečným doznáním bylo zjištěno, že st-l koncem měsíce července 1929 sprostředkoval koupi domu za značnou peněžitou úplatu (tedy po živnostensku), aniž měl předepsané koncese podle zák. č. 203/25.
Po vydání tohoto nálezu provedeno bylo další řízení, v němž předložen byl také insert z »Národní Politiky« z 8. prosince 1929 tohoto znění: »Dům o pěti místnostech, volný, v úplném pořádku, 1/2 korce pole, 10 m od dráhy v B.-M. prodá František K., P.«
Odvolání st-lovo, v němž namítal, že jediný případ sprostředkování prodeje reality nezakládal by skutkovou povahu přestupku, a v němž bránil se dalším důkazům po vydání nálezu provedeným, jelikož nebyl o nich slyšen, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu, že skutková povaha přestupku st-li za vinu kladeného jest prokázána výslechem svědků ..., upomínkou na zaplacení smluvené úplaty za sprostředkování koupě a prodeje a vlastním doznáním.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Žal. úřad v důvodech výslovně uvádí, že vina st-lova prokázána jest výslechem svědků Jana D., Vincence Š. a upomínkou na zaplacení smluvené úplaty. Z toho jest zřejmo, že žal. úřad při rozhodováni o odvolání st-lově nevzal v úvahu další důkazy po vydání nálezu 1. instance provedené, jmenovitě, že při uvážení o něm neobíral se insertem v odvolacím řízení předloženým. Žal. úřad se výslovně odvolává na určité důkazní prostředky a z toho tudíž nutno souditi, že při rozhodování o odvolání nepadaly na váhu důkazy jiné, v nař. rozhodnutí neuvedené.
Stížnost namítá nesprávné právní posouzení, a to proto, že požádávek koncese ve smyslu § 22 živn. ř. jest na místě pouze u sprostředkování provozovaného po živnostensku. Z nař. rozhodnutí jest však patrno, že st-li více sprostředkování než jedno nebylo prokázáno, a že tedy sprostředkování to nemělo charakteru provozování po živnostensku, a jen ojedinělý případ však nepostačuje.
Námitku tu shledal nss důvodnou.
Pojem živn. provozování předpokládá podle stálé judikatury a praxe pravidelnost provozování s úmyslem výdělečným. Za takovéto pravidelné provozování nelze však posuzovati provedení jednotlivého případu, když při tom není prokázáno, že provedení to stalo se v průběhu pravidelného provozování, t. j. opětující se činností, s úmyslem výdělečným.
Poněvadž žal. úřad byl tudíž veden nesprávným právním náhledem, že i ojedinělý případ sprostředkování lze považovati za sprostředkování prováděné po živnostensku, bylo nutno rozhodnutí jeho zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 10 704. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 252-253.