Č. 10860.

Živnostenské právo: Ani v místech nevyhražených není stavitel oprávněn zříditi na krovu budovy, kterou sám nestaví, dřevěnou zvonici.
(Nález ze dne 16. listopadu 1933 č. 19243.)
Věc: Společenstvo mistrů tesařských v Praze (adv. Dr. Kar. Skalička z Prahy) proti ministerstvu obchodu o rozsah živnostenského oprávnění. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp v Praze výnosem ze 17. října 1930 rozhodla na základě § 36 živn. ř., že František S. ve Z. byl jako stavitel oprávněn postaviti na obecním domku v K. dřevěnou zvonici beze spojení s pracemi zednickými, ježto zřízení dřevěné zvonice jest stavbou vysokou a stavitel jest oprávněn prováděti i takové tesařské práce, které jsou pracemi vysokými, beze spojení s pracemi zednickými.
Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. odvolání, jež proti tomu podalo stěžující si společenstvo, z důvodů obsažených ve výnose v odpor vzatém. O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V § 2 odst. 1 zák. o stav. živnostech z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. jest rozsah živn. oprávnění stavitele vymezen v ten rozum, že stavitel jest oprávněn pozemní stavby a jiné příbuzné stavby spojením prací různých stavebních živností v § 1 jmenovaných říditi a svým vlastním pomocným personálem prováděti. Ve vyňatých místech má ve smyslu 2, odst. při provádění staveb, pokud jde o práce, které spadají do oboru tesařských, kamenických a studnařských mistrů, užívati živnostníků k příslušným práčem oprávněných a smí tyto práce sám prováděti jen tenkráte, nabyl-li koncese pro dotyčnou živnost.
Z těchto předpisů plyne, že stavitel, provádí-li v nevyňatých místech pozemní stavbu nebo jinou příbuznou stavbu, jest oprávněn konati svým vlastním pomocným personálem takové práce, které samy o sobě jsou předmětem oprávnění jiných stavebních živností. To platí zejména také o pracích, které náležejí do oboru oprávnění mistra tesařského, jak jest patrno z ustanovení 1. a 2. odst. § 4. V cit. ustanovení § 2 jest vyjádřena zásada, že stavitel smí stavbu až do jejího úplného dohotovení provésti a jest za tím účelem oprávněn také sám vykonati potřebné práce tesařské. Podle disposice zákona jest tedy předpokladem, za něhož má stavitel právo v nevyňatém místě prováděti tesařské práce, že on provádí dotyčnou stavbu pozemní nebo jinou příbuznou stavbu. Tam, kde není tohoto předpokladu, kde se tedy nejedná o to, aby stavitel svoji stavbu úplně provedl, tam nemůže býti staviteli přiznáno právo prováděti práce tesařské, které samy o sobě zůstávají podle ustanovení § 4 odst. 1 mistrům tesařským vyhraženy, aneb k nimž jest mistr tesařský podle 2. odst. tohoto paragrafu oprávněn. Tento názor vyslovil již býv. ss rakouský v nál. Budw. A 11160/ 1915 a zevrubně odůvodnil z materialií cit. zák. o stav. živnostech.
Pojem stavby není v zákoně výslovně vymezen. Jak obecný smysl slova toho, tak věda technická podává pojem široký. Ve stav. řádech ztotožňuje se na některých místech (na př. §§ 1 a 8 stav. řádu č. 40 z. z. čes. z r. 1886 a §§ 1 a 10 stav. řádu č. 4. z. z. čes. z r. 1889 a j.) výraz »stavba« s určitějším výrazem »budova«. Také starší právo užívalo místo abstraktnějšího výrazu »stavba« výrazů »stavení, budova, Gebäude«, jež mají v obecné mluvě přesný smysl. 1 podle obecné mluvy považuje se stavení, budova, za stavbu. Střecha jest součástí stavby, vazba (krov) je zase součástí střechy, rovněž tak dřevěná věžička osazená na krovu. Je tedy takováto věžička rovněž pouze součástkou stavby, nikoli však »stavbou«, jak ji má na zřeteli § 2 odst. 1 zák. o stav. živnostech. Je-li však podle toho dřevěná věžička osazená na krovu pouze součástkou budovy (stavby), pak není ani v nevyňatých místech stavitel oprávněn zříditi na krovu budovy věžičku dřevěné konstrukce, neprovádí-li sám stavbu budovy. Důsledkem toho ovšem není ani oprávněn zříditi na krovu budovy věžičku dřevěné konstrukce, neprovádí-li sám stavbu budovy. Důsledkem toho ovšem není ani oprávněn zříditi na krovu staré budovy novou dřevěnou věžičku na místě dosavadní chatrné. V daném případě šlo o zřízení nové dřevěné věžičky (zvoničky), osazené na krovu dávno postaveného domku na místě dosavadní sešlé. Ke zřízení jejímu František S. na základě své koncese stavitelské oprávněn nebyl, ježto nešlo o provádění nějaké pozemní nebo příbuzné stavby. Názor žal. úřadu, že zřízení dřevěné věžičky (zvoničky) osazené na krovu dávno postaveného domku je samo o sobě vysokou (pozemní) stavbou podle § 2 zák. o stav. živnostech, je podle toho, co bylo řečeno, nesprávný.
Přiznal-li žal. úřad staviteli Františku S. oprávnění ke zřízení této věžičky jedině z toho důvodu, že jde o vysokou stavbu, ocitl se v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 10860. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 637-639.