Č. 10834.

Pojištění úrazové (Slovensko): I veřejná nemocnice městská jest podnikem povinným pojištěním podle zák. čl. XIX: 1907 a vl. nař. č. 200/22 Sb.
(Nález ze dne 7. listopadu 1933 č. 18083.)
Věc: Město Š. a B. proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 13. prosince 1927 prohlásila zem. úřadovna pro pojišťování dělníků v Bratislavě podnik stěžujícího si města nemocnici sv. Alžběty a epidemickou nemocnici za povinný pojištěním ve smyslu § 3 zák. čl. XIX: 1907 a zařadila jej podle vl. nař. č. 200/22 od 1. ledna 1920 pod titul 469 c) léčebné ústavy do nebezpečenské třídy I. s nebezpečenským procentem 6.
Z tohoto výměru se stěžující si město odvolalo, uvádějíc jednak, že zmíněná nemocnice vůbec nepodléhá pojistné povinnosti úrazové, poněvadž není podnikem živn. nebo po živnostensku provozovaným, nýbrž charitativním ústavem, a uplatňujíc dále, že zařazení nemocnice nemohlo se právem státi již od 1. ledna 1920.
Výměrem ze 17. dubna 1928 župní úřad ve Zvolenu odvolání vyhověl a zrušiv výměr zem. úřadovny vyslovil, že nemocnice sv. Alžběty a epidemická nemocnice stěžujícího si města úrazovému pojištění nepodléhá, poněvadž jde o ústav s charakterem veř. nemocnice podle § 5 nař. býv. uh. min. vnitra č. 35000 z r. 1902 ve znění nař. č. 140000/ 1907, respective s charakterem epidemické nemocnice, zřízené podle § 1 bodu d) zák. čl. XXXVIII: 1908. Zařazený ústav tedy není podnikem živn. nebo po živnostensku provozovaným, pročež § 3 bodu 23 zák. čl. XIX: 1907 na tento případ nelze upotřebiti (zásadní rozhodnutí stát. pojišť. ústavu č. 17, Šmídek, str. 397). K odvolání zem. úřadovny pro pojišťování dělníků v Bratislavě min. soc. péče nař. rozhodnutím rozhodnutí župního úřadu zrušilo a uvedlo opět v platnost výměr zem. úřadovny ze 13. prosince 1927 z těchto důvodů: Paragraf 3 bod 23 zák. čl. XIX: 1907, v tomto případě jedině směrodatný, stanoví, že úrazové pojistné povinnosti podrobeny jsou »ústavy pro ošetřování nemocných« beze vší další výhrady. K těmto ústavům takto definovaným přísluší nesporně i nemocnice Sv. Alžběty a epidemická nemocnice v Š. Požaduje-li v odpor vzaté rozhodnutí župního úřadu pro úrazovou pojistnou povinnost těchto nemocnic, aby byly provozovány po živnostensku, tedy je na omylu a nemá tento názor opory v cit. zák. Pokud však námitky rady města Š. a B. brojí proti zařazení podniku jen v tom směru, že má začínati teprve ode dne 22. prosince 1924, jest tento nárok neodůvodněný, protože podle vl. nař. č. 200/22 je přípustno zařazovati podniky zpětně hned od 1. ledna 1920 a v námitkách rady města Š. a B. se netvrdí, že by podnik nebyl provozován od r. 1920. Pokud však námitky uvedené měst. rady tvrdí, že úrazové příspěvky jsou promlčeny, podotýká se, že tato námitka nespadá do řízení o zařazení podniku a že jest možno ji uplatniti teprve v řízení o úrazových příspěvcích.
Stížnost namítá jediné, že podle § 3 zák. čl. XIX: 1907 zakládá povinnost úrazového pojištění jen námezdná práce živnostenská, nebo po živnostensku provozovaná, pročež ošetřováni nemocných ve veř. nemocnici, jež není provozem podnikatelským, nýbrž činností charitativní, nemůže podléhají úrazovému pojištění. Nss neshledal stížnost důvodnou.
V § 3 zák. čl. XIX: 1907 jest stanoveno v 1. odst., že pojistné povinnosti pro případ úrazu podléhají ... všechny osoby, zaměstnané trvale nebo prozatímně, výpomocně nebo přechodně u níže uvedených podniků, závodů nebo prací. Podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění pro případ úrazu, jsou pak vyjmenovány v zákoně celkem ve 26 bodech, mezi nimiž jest pod bodem 23 uvedeno: ústavy pro opatrování nemocných.
Dávaje takto normu o pojistné povinnosti pro případ úrazu, nestanoví zákon v základním předpisu 1. odst. § 1 že osoby, zaměstnané u níže uvedených podniků, závodů nebo prací, podléhají pojistné povinnosti pro případ úrazu jen tenkráte, jde-li o podniky, závody nebo práce živn. nebo konané po živnostensku, a nelze proto souhlasiti se stanoviskem stížnosti, že pojistnou povinnost podle cit. § zakládá jen námezdnická práce živn. nebo po živnostensku provozovaná. Generálně zákon nic takového nestanoví a jest proto přihlédnouti vždy k jednotlivému z oněch 26 bodů, v jakých hranicích jest vymezen podnik, ústav nebo práce, jak je zákon pro pojistnou povinnost osob u nich zaměstnaných vypočítává.
Zařazuje pak na příklad pod bodem 8. živn. podniky kominické, studnařské atd., pod bodem 9. živn. podniky stolařské, klempířské atd., pod bodem 21. živn. sklady dříví a uhlí po živnostensku prováděných podniků dříví. Zde tedy zákon výslovně klade požadavek živn. podnikání nebo prací po živnostensku provozovaných. Na jiném místě zařazuje zákon na př. pod bodem 17. podniky pro hloubení řečišť, převozní, prámové, plťařské, nebo pod bodem 18, podniky povoznické, dopravní a skladištní, jakož i obchodní sklepy. Zde mohla by snad vzniknouti pochybnost, zda zákon, třeba snad tak výslovně neříká, nemá na mysli jen podniky živnostenské, zvláště užívá-li právě slova »podnik« a vzhledem k tomu, že činnosti takové pravidelně po živnostensku nebo jako živnost se provozují. Žádných pochybností však nemůže býti při bodu 23., jenž mezi podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění pro případ úrazu, zařazuje ústavy pro opatrování nemocných. Zde ani není výslovně položen požadavek podniku živn., ani se vůbec nemluví o podniku, nýbrž o ústavu, ani nelze právem tvrditi, že by ústavní opatrování nemocných bylo pravidelně předmětem živn. podnikání.
Podléhají proto podle bodu 23 ústavy pro opatrování nemocných pojistné povinnosti bez ohledu, zda jsou provozovány po živnostensku či nikoli. Na tom by nic nemohlo změniti, že — jak stížnost uvádí — jest z důvodové zprávy k zákonu, jakož i z jednacích spisů komise, jež zákon připravovala, patrna zásada opačná, neboť zásada ta v zákoně samém svého výrazu nedoznala. Právě tak bylo by nerozhodno, jak ustanovení bodu 23. vykládal bývalý státní pojišťovací ústav uherský, neboť praxe tohoto ústavu nemohla změniti text zákona. Ostatně praxe onoho ústavu nestála na stanovisku, jež by se odchylovalo od názoru, jenž jest vysloven v dnešním nálezu, neboť v rozhodnutí č. 2155, uvedeném v Halászovi na str. 33 v pozn. 17. k bodu 23., jest vysloveno, že zaměstnanci nemocnic podléhají úrazovému pojištění, kdežto rozhodnutí, jehož se stížnost dovolává (č. 17, Halász str. 34), netýká se bodu 23., nýbrž bodu 26. a jest v knize Šmídkově »Sbírka zák. a nař. o pojištění dělníků pro případ úrazu v republice Čsl.« z r. 1924 jen omylem citováno k bodu 23.

Citace:

Č. 10834.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 568-570.