Č. 10 668Církevní věci. — školství. — Řízení správní (Slovensko): I. Biskup (apoštolský administrátor) je legitimován k opravnému prostředku proti rozhodnutí okres, úřadu ve věci udržování řím.- kat. školy. — II. O právní povaze kanonických visitací. — III. Ustanovení § 25 odst. 2 zák. čl. XXXVIII: 1868 o vydržování konfesionelních škol obcí politickou nevztahuje se na případy, kde obec je k vydržování konfes. školy zavázána na základě zvláštního právního titulu.(Nález ze dne 30. června 1933 č. 16 370/32.)Prejudikatura: ad II: Boh. A 753/21, ad III: Boh. A 9913/32.Věc: Obecní zastupitelstvo v Š. (adv. Dr. Ivan Markovič z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o rozšíření římsko-katolické ludové školy v Š.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Usnesením z 30. května 1929 zamítlo obecní zastupitelstvo v Š. žádost řím.-kat. školské stolice v Š. o postavení, případně adaptování řím.-kat. školy tamže a naproti tomu se usneslo, aby obec Š. postavila novou školní budovu na obecním pozemku, kterážto budova po vystavění bude odevzdána do správy státní pro ludovou školu státní, případně obecní. Za tím účelem byl starosta obce vyzván, aby každoročně, počínaje rokem 1930, zařadil do obecního rozpočtu 250 000 Kč pro tento účel. Se stavbou se započne, jakmile bude zajištěn aspoň poloviční náklad stavební. Po dokončení stavby bude případný schodek hrazen výpůjčkou. V důvodech pro zamítnutí žádosti školské stolice uvedeno, že obec politická není podle zák. čl. XXXVIII:1868 povinna stavět a udržovat církevní školu, může ji nanejvýše podporovat. Kanonická visitace z r. 1852, kde je stanovena povinnost politické obce postavit a udržovat církevní školu, pozbyla platnosti citovaným zákonem.Proti tomuto zamítnutí žádosti podala řím.-kat. školská stolice stížnost u okr. úřadu v N., připomínajíc, že proti usnesení obecního zastupitelstva byla také podáno v zákonité lhůtě odvolání. Stížnost tuto odůvodnila řím.-kat. školská stolice takto: Škola má 6 tříd s 9 učiteli, nastávajícím školním rokem 1929/1930 bude třeba ještě 2 učitelů a bude se tedy nedostávati 5 tříd. Školní budova jest ve špatném stavu, školní stolice obdržela již 2 vládní napomenutí a očekává třetí, což by mělo za následek zavření školy a ztrátu státní podpory pro učitele. Podle kanonické visitace z 23. května 1852 jest obec povinna školu postaviti a udržovati (Aedificium scholare erigere et conservare spectat ad communitatem). Odvolávajíc se na výn. býv. uher. min. kultu č. 20 642/1884, výn. uher. min. vnitra č. 60 457/1891 a zásadní decisii min. vnitra č. 11 891/1896 žádá stolice, aby obci bylo nařízeno započíti se stavbou případně rozšířením školy.Výměrem ze 16. července 1929 zamítl okresní úřad žádost řím.-kat. školské stolice v Š. za přinucení pol. obce Š. k rozšíření řím.-kat. školy tamže na základě § 25 zák. čl. LXVIII: 1868. V důvodech uvedl: Na základě předložených důkazů se zjistilo, že pol. obec Š. jest podle kanonické visitace povinna postavit a udržovat řím.-kat. ludovou školu. Obec této své povinnosti dosud činila zadost. Řím.-kat. škola v Š. byla postavena a udržována obcí a od založení téže školy vícekráte rozšířena. Obec Š. však rozhodnutím ze 14. června 1929 se usnesla, že řím.-kat. školu není ochotna dále rozšiřovat, leč postará se o umístění většího počtu žáků jiným způsobem, postaví si obecní ludovou školu — při tom však neodepřela vyhovět své povinnosti vyplývající z kanonické visitace o udržování řím.-kat. školy v dosavadním stavu. Předmětné usnesení obecního zastupitelstva nenabylo ještě moci práva. Vzhledem jednak na to, že kanonická visitace, závazek ukládající, neukládá obci »expressis verbis« rozšiřování školy (Aedificium scholare erigere et conservare spectat ad communitatem), jednak na ustanovení druhého odstavce § 25 zák. čl. LXVIII: 1868, podle kterého bylo ponecháno benevolenci obce dosavadní praksi udržování církevních škol i na dále zachovat — z kterého ustanovení nemožno povinnost dedukovati — musela být žaloba zamítnuta. Podobné stanovisko zaujal uh. ss ve svém rozhodnutí 367/1921 (správně 367/1901).Proti tomuto výměru podal Dr. Pavel J., biskup v Trnavě, odvolání.Nař. výměrem zrušil zemský úřad v Bratislavě napadený výměr okr. úřadu a uložil polit, obci Š., aby zadost učinila své, z kanonické visitace vyplývající povinnosti, totiž aby nynější řím.-kat. ludovou školu rozšířila, s tímto odůvodněním: »Řím.-kat. školská stolice v Š. se obrátila na základě vyzvání školského inspektorátu v N. se žádostí na obec Š. jako udržovatelku školy, aby nynější školní budovu rozšířila. Obecní zastupitelstvo však usnesením z 30. května 1929 žádosti této nevyhovělo z toho důvodu, že polit, obec ve smyslu zák. čl. XXXVIII: 1868 není povinna řím.-kat. školu postavit a udržovat, poněvadž podle názoru obecního zastupitelstva pozbyla kanonická visitace z r. 1852 zák. článkem č. XXXVIII: 1868 platnosti. Okresní úřad toto usnesení obecního zastupitelstva potvrdil přes to, že sám zjistil, že obec Š. podle kanonické visitace jest povinna řím.-kat. ludovou školu postavit a udržovat a toto svoje stanovisko odůvodňuje tím, že kanonická visitace neukládá obci »expressis verbis« i povinnost rozšíření školy, totiž, že závazek tento neplyne z obsahu kanonické visitace »Aedificium erigere et conservare spectat ad communitatem« a že podle ustanovení § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 závisí od libovůle polit, obce, zda dosavadní praksi udržování církevní školy chce na dále zachovat, anebo ji zrušit.« Zemský úřad na podané odvolání uvážil o věci samé toto:»Je sice pravda, že podle ustanovení odst. druhého § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 je ponecháno na vůli polit, obce, zda dosavadní praksi udržování školní budovy chce na dále zachovati anebo ji zrušit, avšak toto ustanovení zákona nemožno aplikovati na »domy a tomuto podobné případy«, neboť v konkrétním případě se nejedná o dobrovolnou podporu, kterou by obec ve smyslu výše uvedeného zákonitého ustanovení mohla kdykolivěk zrušit, nýbrž jedná se tu o plnění povinnosti — závazku, plynoucího z kanonické visitace, jehož plnění nebylo, ani nemohlo býti dotčeno tímto zákonem. Že by uh. ss ve svém rozhodnuti č. 367/1901 zaujal stanovisko, které mu imputuje okresní úřad, neobstojí, ba právě naopak v rozhodnutí tomto je vysloveno, že ustanovení § 23 zák. čl. LIII: 1868 může být aplikováno jen tam, kde obec dobrovolně poskytuje hmotnou podporu církvi v jejím obvodu jsoucí. Avšak tam, kde nejde o takovou dobrovolnou podporu, ale kde tato podpora se zakládá na patronátním poměru (kanonická visitace), tvoří obecní závazek, který nemůže býti jednostranně obcí zrušen. Následkem výše uvedených okolností a následkem toho, že v daném případě jde o splnění povinnosti vyplývající ze soukromoprávního smluvního závazku, tedy z kanonické visitace, který citovaným zákonem nebyl dotčen, a v důsledku toho polit, obec závazku toho ani nemohla zrušit, bylo výměr okr. úřadu zrušit a polit. obec Š. zavázat, aby řím.-kat. ludovou školu rozšířila.«Proti tomuto výměru čelí stížnost obce Š. na nss. O stížnosti uvážil nss toto:Nejprve bylo se nss-u zabývati námitkou na konci stížnosti obsaženou, vytýkající nepříslušnost žal. úřadu k rozhodování tohoto sporu. Námitka ta ovšem jest přednesena jako eventuální, totiž pro případ, že by nss uznal správným názor žal. úřadu, že jde v daném případě o splnění povinnosti, vyplývající ze soukromoprávního smluvního závazku.Tu sluší předně konstatovati, že žal. úřad mluví v jednom odstavci nař. rozhodnutí o plnění závazku vyplývajícího z kanonické visitace, nerozeznávaje, zda jde o závazek veřejno- či soukromoprávní, v dalším pak odstavci výslovně prohlašuje, že jde o splnění soukromoprávního závazku smluvního. Zdá se, že žal. úřad užil významu »soukromoprávního« smluvního závazku nedopatřením, že chtěl vlastně jen zdůrazniti, že nejde o dobrovolné plnění, nýbrž o závazek ze smlouvy dvojstranné, neboť jinak by byl žalovaný úřad v rozporu sám se sebou, když by na jedné straně závazek považoval za soukromoprávní a na druhé straně přece sám o něm rozhodoval.Nechť je tomu však tak nebo onak, nss již v nál. Boh. A 753/21 vyslovil a v jiných nálezech setrval na stanovisku, že kanonická visitace zpravidla není ani veřejno- ani soukromoprávní smlouvou, ani právní normou, nýbrž jen původním prostředkem, veřejnou listinou pořízenou o okolnostech zjištěných církevním úřadem za součinnosti příslušných účastníků. Není ovšem vyloučeno, že u příležitosti návštěvy církevní vrchnosti, při kteréžto příležitosti se poměry farnosti vyšetřovaly, mohl býti nějaký sporný poměr, pokud šlo o hmotné záležitosti náboženské obce, prostřednictvím církevní vrchnosti za součinnosti všech účastníků upraven a nesporným učiněn, takže takováto kanonická visitace měla býti pro příští dobu základnou pro posuzování poměru toho; avšak nebylo tomu tak tehdy, když o nějakém sporu mezi účastníky nebylo řeči a když se jednalo o pouhé zjištění skutečného stavu.Že v daném případě kanonická visitace z r. 1852 chtěla nějaký takový spor dohodou odstraniti, se netvrdí. Naopak z odvodního spisu zúčastněné strany plyne, že již v roce 1833 se církev zavázala starou faru věnovat pro školu a obec pak převzala povinnost školu udržovat. Není vyloučeno, že tedy v tomto roce snad o smlouvu šlo.Není-li však kanonická visitace z r. 1852 takovou smlouvou, pak postrádá jakéhokoliv právního podkladu výrok žal. úřadu, že šlo o smlouvu soukromoprávní a námitka stížnosti jen pro tento případ vznesená, stává se bezpředmětnou.Dále namítá stížnost, že nař. rozhodnutí bylo vydáno na odvolání strany k tomu neoprávněné. Výměr okr. úřadu, praví stížnost, byl vyřízením žádosti řím.-kat. školní stolice a proto i odvolání proti tomuto výměru mohla podati jen řím.-kat. školní stolice a nikoliv biskupský administrátor Dr. Pavel J. Není prý předpisu, který by opravňoval biskup- ského administrátora podati odvolání z výměru vydaného k žádosti řím.-kat. školské stolice. — Námitku tuto neshledal nss důvodnou.Podle organisace církve řím.-kat., kterážto organisace je zásadně státem uznávána, jest biskup hlavou a správcem diecese v mezích církevních zákonů. Jest představeným všech duchovních osob a všech církevních ústavů v obvodu diecese ležících a zastupuje diecesi na venek také proti státu. Jako představený všech církevních ústavů v diecesi má právo tyto ústavy zastupovati před státními úřady a může proto kdykoliv převzíti zastupování církevního ústavu a jmenovitě podati odvolání ve věci podřízeného církevního ústavu. Není proto třeba zvláštního předpisu, který by opravňoval biskupa, aby podal odvolání proti výměru, který byl vydán k žádosti některého ústavu církevního, v daném případě řím.-kat. církevní školy, případně její správkyně řím.-kat. školní stolice.Totéž platí o biskupském administrátoru. Trvale ustanovený biskupský administrátor má podle organisace církve pravomoc sídelního biskupa. Že takovým administrátorem jest Dr. Pavel J. v T., stížnost nepopírá. Byl tedy apoštolský administrátor Dr. Pavel J. oprávněn podati místo řím.-kat. školní stolice odvolání proti výměru okr. úřadu, který byl vydán k žádosti této stolice, a žal. úřad se nedopustil ani nezákonnosti ani vady řízení, když o tomto odvolání rozhodoval.Dále namítá stížnost, že okresní úřad neměl přezkoumávat usnesení obecního zastupitelstva na základě pouhé žádosti řím.-kat. školní stolice, nýbrž že mohl tak učiniti vzhledem k ustanovení § 26 zák. čl. XXII: 1886 jen na základě odvolání této stolice podaného zákonitou cestou proti usnesení obecního zastupitelstva. Žal. úřad měl tedy po názoru stížnosti z úřední povinnosti zrušiti výměr okresního úřadu a žádost školské stolice pro nepřípustnost odmítnouti. — Ani této námitce nedal nss za pravdu.Jest pravda, že podle § 26 zák. čl. XXII: 1886 může se municipium — později župní nyní okresní úřad — kromě záležitostí v § 24 téhož zák. článku vypočtených nebo ve smyslu § 25 v odpor braných a kromě případů v §§ 115, 116 a 117 uvedených jen tehdy do vnitřních záležitostí obecních vměšovati, když o jeho sprostředkování nebo podporu zastupitelstvo obce samo žádá, nebo když zájmy správy nebo veřejné bezpečnosti toho vyžadují. Avšak v daném případě nešlo vůbec o usnesení obecního zastupitelstva, na které by ustanovení §§ 24, 25 a 26 cit. zák. čl. dopadalo, řím.-kat. školní stolice podala u obce Š. žádost za postavení případně rozšíření řím.-kat. školy, dovolávajíc se kanonické visitace z r. 1852. Usnesení obecního zastupitelstva z 30. května 1929 obsahuje dva výroky, jednak že se žádosti řím.-kat. školní stolice o postavení případně rozšíření školy nevyhovuje, jednak že obec sama postaví obecní školu svým nákladem. Prvý výrok jest vyjádřením stanoviska obecního zastupitelstva ve věci udržování případně rozšíření řím.- kat. církevní školy ve smyslu § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868, tedy ve věci školské, není žádným rozhodnutím, které by nabylo moci právní zmeškáním opravných prostředků, usnesením tím nevznikla nikomu práva a nebyly uloženy závazky, jest to pouhé prohlášení strany, které může teprve býti podnětem k zahájení sporu před příslušnými úřady. Jinak ovšem má se věc s usnesením, že obec postaví vlastní školu a zařadí do rozpočtu náklad k tomu potřebný. Toto usnesení však není předmětem přítomné stížnosti k nss.Bylo-li však zamítavé usnesení obecního zastupitelstva pouhým prohlášením strany, pak nezbylo školní stolici, chtěla-li svému požadavku zjednati průchod, než obrátiti se se žádostí na úřady příslušné a těmi jsou podle organisace správních úřadů úřady politické. Nedopustil se tedy žal. úřad žádné nezákonitosti, když výměru okr. úřadu nezrušil a žádost řím.-kat. školní stolice pro nepřípustnost neodmítl z důvodu, stížností tu uplatňovaného.Konečně namítá stížnost nezákonitost nař. rozhodnutí in merito.Jest na sporu otázka, zda ustanovením druhého odstavce § 25 zák. článku XXXVIII: 1868 byl zrušen závazek obce Š. založený na kanonické visitaci z r. 1852, postaviti a udržovati řím.-kat. školu v Š. čili nic. Jen pro případ, že by nss uznal trvání tohoto závazku, popírá stížnost závazek rozšířiti řím.-kat. církevní školu. Žal. úřad hájí názor, že tento závazek cit. zákonitým ustanovením zrušen nebyl, poněvadž toto ustanovení dopadá jen na dobrovolné podporování školy; naproti tomu tvrdí stížnost, že i závazek, spočívající na kanonické visitaci, jejíž platnost nepopírá, odpadl v důsledku cit. zákonitého ustanovení, poněvadž ustanovení to nerozeznává mezi nuceným a dobrovolným plněním, nýbrž zcela všeobecně dává obci na vůli, chce-li církevní školu dále udržovati čili nic, a zahrnuje tak tedy i ty případy, a to nejčastější, kde závazek obce spočíval na kanonické visitaci. O námitce této uvážil nss toto:Odstavec 2 § 25 zák. čl. XXXVIII:1868 zní: »Ve příčině již existujících konfessionelních škol však, které dosud byly udržovány ze jmění a příjmů obce, ponechává se dotyčné obci na vůli dosavadní praksi i na dále zachovati; v takových případech jest však podporu rozděliti mezi školy různých náboženských společností ve spravedlivém poměru a nemůže podpora ta žádné konfesionelní škole býti odňata, dokud nebyla také ostatním konfesionelním školám zastavena.« Z věty 1. tohoto odstavce tedy plyne, že zákon dává politické obci možnost oněch církevních škol, které existovaly v době, kdy nabyl zákon tento účinnosti, a které byly dosud udržovány z prostředků politické obce, nadále jako církevních škol neudržovat a nepodporovat a přenechati tedy náboženské obci samé starost o tyto školy. Jest pravda, jak stížnost namítá, že zákon tu nerozeznává mezi dosavadním nuceným neb dobrovolným udržováním, ale nesluší přehlédnouti, že zákon mluví o zachování dosavadní »prakse« a že dovoluje, případně ponechává obcím na vůli zachovati tuto praksi. Mluví-li zákon o zachování dosavadní prakse, nemůže míti na mysli závazky či práva založená na jiném ať veřejno- ať soukromoprávním titulu, neboť pouhá prakse jest plněním dobrovolným, nikoliv právním závazkem, spočívajícím na právním titulu. Kdyby byl zákon měl na mysli i závazky, spočívající na nějakém právním titulu, pak by byl nemluvil o zachování dosavadní prakse, nýbrž o dosavadních závazcích.Tomuto výkladu nasvědčuje i druhá věta tohoto odstavce. Podle této věty musí obec, rozhodla-li se podržeti dosavadní praksi, podporu rozděliti mezi školy všech náboženských vyznání v obci. Zákon tu mluví o »podpoře«. Podpora tato jest tedy zásadně dobrovolná a omezena jen tím, že musí býti udělena všem školám různých náboženských vyznání. Stejná zásada jest obsažena v § 23 zák. čl. LIII: 1868, podle kterého v obcích obývaných příslušníky různých náboženství mají býti podpory poskytované z obecní pokladny k účelům církevním nebo ve prospěch některé církevní školy poskytovány všem tam existujícím náboženským společnostem podle spravedlivého poměru. S tím jest v souhlasu rozhodnutí býv. uher. ss-u č. 367/1901 a nál. Boh. A 9913/32.Jestliže zákon mluví v prvé větě odst. 2 § 25 o zachování dosavadní »prakse« a v druhé větě téhož odstavce nazývá toto zachování prakse rozdílením »podpory«, pak jest zřejmo, že prakse nespočívala na nějakém vynutitelném titulu, nýbrž na dobré vůli obce. Nevztahuje se tedy toto ustanovení na ony případy, kde obec buď na základě kanonické visitace nebo tak zvané »Schulfasse« nebo snad i soukromoprávní úmluvy byla povinna školu církevní vydržovati.V daném případě jest nesporno, že obec Š. vydržovala řím.-kat. školu do roku 1868 na základě kanonické visitace z r. 1852; podle toho, co shora řečeno, nebyla obci Š. zákonným čl. XXXVIII:1868 dána volnost od závazku toho ustoupiti a trvá proto závazek ten v dosavadním rozsahu na dále. Bylo proto námitku, tvrdící opak, zamítnouti pro bezdůvodnost.Pro případ, že by nss uznal bezdůvodnost této námitky, namítá stížnost, že z kanonické visitace z r. 1852 nelze vyvozovat povinnost obce Š. nynější řím.-kat. školu rozšířit. Podle slov visitace — praví stížnost — »Aedificium scholare erigere et conservare spectat ad communitatem« bylo povinností obce školu postavit a udržovat v těch rozměrech, jak to plynulo ze stavu v době kanonické visitace, po případě jak to plynulo ze stavu v době, když vstoupil v život zák. čl. XXXVIII: 1868.K této námitce sluší podotknouti toto:Řím.-kat. školská stolice domáhala se rozšíření posavadní budovy školní, případně postavení nové budovy. Okr. úřad zamítl žádost za rozšíření školy s odůvodněním, že kanonická visitace, ukládající obci závazek postaviti a udržovati školu, neukládá obci expressis verbis závazek rozšířiti školu. V odvolání proti tomu podaném potírala řím.-kat. školská stolice výrok ten s odůvodněním, že, je-li obec povinna školu postavit, musí býti povinna ji také v případě potřeby rozšířit. Žal. úřad však k této otázce nezaujal žádného stanoviska. Tím bylo nss-u znemožněno, přezkoumati důvodnost této námitky a bylo proto nař. rozhod- nutí zrušiti podle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení, aniž třeba bylo se zabývati námitkou stížnosti, vytýkající nař. rozhodnutí nesrozumitelnost, pokud praví, že ustanovení odst. 2 § 25 zák. čl. XXXVIII: 1868 nemožno aplikovati na »domy a tomuto podobné případy«.