Č. 10 662

Školství (Slovensko): Přísluší státní správě školské dozorčí právo nad správou školského fondu církevní resp. obecní školy?
(Nález ze dne 28. června 1933 č. 3562)
Prejudikatura: srv. Boh. A 10 661/33.
Věc: »V. a m.-ská řím.-kat. školská stolice« v M. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o užívání školského fondu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení ve výroku, »že řím.-kat. ludová škola v M. nemůže dále používati školského fondu z katastru obce V., který musí býti ve smyslu §§ 40 a 41 zák. čl. XXXVIII: 1868 odevzdán zřízené obecní škole ve V. jako ve smyslu cit. zákonného ustanovení jediné oprávněné k používání tohoto fondu«.
Důvody: Referát min. škol. v Bratislavě udělil výnosem z 19. září 1927 souhlas ke zřízení jednotřídní obecní ludové školy ve V. s účinností od 1. února 1926, načež okresní úřad v Král. Chlumci výměrem ze 7. srpna 1929 uložil zastupitelstvu obce V., aby bezodkladně učinilo vhodné opatření ve věci provedení opravy nesprávného zápisu v pozemkové knize, kde školský fond zřízený ve smyslu §§ 38 a 39 zák. čl. XXXVIII: 1868 »v nemovitostech«, patřící obci V. je omylem zapsán na řím.-kat. učitele ve V., a aby po provedení opravy obec V. převzala vzpomenutý školský fond do užívání. Z tohoto výměru podala řím.-kat. školská stolice v M. dne 20. srpna 1929 odvolání tvrdíc, že školský fond, o němž je řeč ve výměru okresního úřadu, je určen pro školu církevní v M., která byla zřízena společně příslušníky řím.-kat. církve ve V. i M. pro obě tyto obce, a nemůže proto býti odňat ve prospěch školy obecní.
Druhého dne po podání tohoto odvolání dal řím.-kat. vikariát v Užhorodě přípisem z 21. srpna 1929 školskému inspektorátu v Čopu na vědomí, že, poněvadž řím.-kat. věřící v M. a V. založili řím.-kat. ludovou školu v M. r. 1718 společně a již po 211 let ji společně vydržují a řím.-kat. rodičové, bydlící v obou stavebně zcela splývajících obcích, své děti do této školy posílají a v budoucnu na své katolické škole neochvějně trvají, dovolil na základě § 46 zák. čl. XXXVIII:1868, aby úřední pojmenování »Římsko-katolická ľudová škola v M.« bylo opraveno na »M. a V.-ská římsko-katolická ľudová škola«.
Referát min. škol. v Bratislavě nař. výnosem z 28. ledna 1930 vyslovil: Opatření řím.-kat. vikariátu v Užhorodě z 21. srpna 1929 o změně názvu školy v M. nemá vlivu na ustanovení § 40 resp. 41 zák. čl. XXXVIII: 1868. Nemůže tedy tato škola dále používati školského fondu z katastru obce V., který ve smyslu cit. §§ zák. čl. XXXVIII:1868 musí býti odevzdán zřízené obecní škole ve V. jako ve smyslu cit. zákonného ustanovení jedině oprávněné k používání tohoto fondu.
K vyřízení odvolání podaného z výměru okr. úřadu ze 7. srpna 1929 došlo výměrem zem. úřadu v Bratislavě ze 7. července 1931, jímž výměr okr. úřadu byl potvrzen z jeho důvodů.
Do výnosu referátu min. škol. v Bratislavě z 28. ledna 1930 podala stížnost k nss »V. a m.-ská řím.-kat. školská stolice v M.«.
I. Jednaje o této stížnosti musil se nss na prvém místě zabývati námitkou, vznesenou v odvodním spisu žal. úřadu, že totiž V. a M.-ská řím.- kat. školská stolice po právu neexistuje a že proto je stížnost pro nedostatek legitimace stěžující si strany odmítnouti a limine.
Nss nemohl se přikloniti ke stanovisku žal. úřadu.
Jak ze správních spisů patrno, bránila se řím.-kat. školská stolice v M., jako udržovatelka řím.-kat. ludové školy tamže, proti použití škol- ského fondu, záležejícího z pozemků ležících v katastru obce V., pro nově zřízenou obecní ludovou školu ve V., poněvadž fond ten byl určen pro řím.-kat. ludovou školu v M., jež byla zřízena společně příslušníky řím.- kat. církve v M. i V. Také dnešní stížnost směřuje proti tomu, že se řím.- kat. ludové škole v M. odpírá právo na užívání školského fondu a že se vyslovuje, že řečený fond musí býti odevzdán nově zřízené obecní ludové škole ve V. Z toho je patrno, že stížnost podává ta řím.-kat. škol- ská stolice, které přísluší udržovati řím.-kat. ludovou školu, jež je lokalisována v obci M. Této řím.-kat. školské stolici nelze odepříti oprávnění k tomu, aby použila právních prostředků na obranu svého tvrzeného práva na používání školského fondu v.-ského pro účely církevní školy m.-ské. Pouhá okolnost, že řím.-kat. školská stolice použila ve stížnosti označení »V. a M.-ská řím.-kat. školská stolice« — zda právem nebo ne, netřeba v této souvislosti řešiti — nemůže býti důvodem k tomu, aby jí byla odepřena věcná legitimace ke stížnosti, kdyžtě nelze pochybovati o tom, že nejde tu o jinou řím.-kat. školskou stolici, nýbrž jen onu, která vydržuje církevní školu v M.
Rovněž neshledal nss důvodnou další námitku žal. úřadu v odvod- ním spisu, že, domáhá-li se politická obec opravy zápisu v pozemkové knize, nelze opatření učiněné správními úřady, kterými se dává pokyn politické obci v uvedeném směru, považovati za rozhodnutí podle § 2 zák. o ss. Výnos dnes naříkaný nejeví se totiž podle svého znění, ani podle toho, jak k jeho vydání došlo, jako pouhý pokyn určený toliko obci V., nýbrž buď výlučně neb aspoň také jako akt namířený proti školské stolici řím.-kat. ludové školy v M.
II. Stížnost béře v odpor jen onu část nař. rozhodnutí, v níž se vyslovuje, že řím.-kat. ludová škola v M. nemůže dále používati školského fondu z katastru obce V., který ve smyslu §§ 40 a 41 zák. čl. XXXVIII: 1868 musí býti odevzdán zřízené obecní škole ve V. jako jedině oprávněné k používání tohoto fondu. Jedině tato část nař. rozhodnutí může tedy býti předmětem kognice nss-u v daném případě.
Před žal. úřad nebyl vznesen spor o to, které ze škol, zda nově zřízené obecní škole ve V. či řím.-kat. ludové škole v M., přísluší právo užívati školského fondu, kterého se týká onen výrok žalovaného úřadu. Nelze tedy onen výrok žal. úřadu považovati za judikát vydaný v řízení instančním, nýbrž za akt moci dohlédací, použité vůči řím.-kat. školské stolici.
Nss musil se z povinnosti úřední zabývati otázkou, byl-li žal. úřad k takovému dozorčímu zásahu ve věci řím.-kat. ludové školy v M. kompetentní.
Žal. úřad neuvádí v nař. rozhodnutí, o které ustanovení zákonné opírá svoji kompetenci zakročiti v daném případě proti řím.-kat. školské stolici v M. způsobem v nař. rozhodnutí uvedeným. Ovšem se žal. úřad dovolává ustanovení §§ 40 a 41 zák. čl. XXXVIII: 1868, leč tyto předpisy neobsahují normy, které by odůvodňovaly kompetenci žal. úřadu použiti dozorčí moci státní vůči řím.-kat. školské stolici.
Měl-li snad žal. úřad za to, že mohl svoji kompetenci opříti o ustanovení § 14 zák. čl. XXXVIII: 1868, které obsahuje základní předpis o úpravě dohledu správy státní nad církevními ludovými ústavy vyučovacími, na kteréžto úpravě nebylo později nic změněno, zejména ani zák. článkem XXVIII: 1876 (arg. § 4 tohoto zák. čl.), pak přehlédl žal. úřad, že ani § 14 zák. čl. XXXVIII: 1868 neposkytuje pro jeho kompetenci k dozorčímu aktu v nař. rozhodnutí obsaženému, dostatečné opory. V § 14 zák. čl. XXXVIII: 1868 se praví, že každý konfesijní lidový vyučovací ústav je podroben vrchnímu dozoru státu a že tudíž je povinností a právem vlády: a) dáti konfesijní školy občas prohlédnouti svými orgány, b) co nejpřísněji bdíti nad tím, aby byly zachovány podmínky obsažené v §§ 11, 12 a 13 téhož zák. čl., c) přesvědčovati se o tom, zda příslušné církevní úřady plní povinnost dohlížeti na bezpečné uložení školního jmění a jeho používání k účelům, pro něž je určeno; d) vyžadovat: od církevních škol prostřednictvím příslušných církevních úřadů statistické údaje. Ze znění § 14 cit. zák. je patrno, že rozsah dozorčího oprávnění státu nad církevními ludovými školami je vymezen v bodech a) - d) způsobem taxativním, může tedy státní správa zasahovati z moci dozorčí do správy církevních škol na základě § 14 cit. zák. jen ve věcech v tomto § vypočtených. Výrok, obsažený v nař. rozhodnutí, že totiž řím.-kat. škola v M. nemůže dále používati školského fondu z katastru obce V. a že tento školský fond musí býti odevzdán obecní škole ve V. jako jedině oprávněné k používání tohoto fondu, nelze zařaditi pod žádnou z modalit dozoru, vypočtených v § 14 cit. zák., zejména nemůže tu přijití v úvahu případ uvedený v bodu c) cit. zákonného předpisu, neboť dozorčí oprávnění uvedené v tomto bodu je dáno zřejmě na ochranu jmění církevní školy proti jeho ztrátě, ztenčení nebo zneužití k jiným účelům, a nemohlo by tedy tímto předpisem býti opřeno dozorčí opa- tření, které zachovávání školského fondu pro školu církevní neintenduje, nýbrž pravý opak toho.
Ježto žal. úřad v nař. rozhodnutí vůbec neuvedl, o které zákonné ustanovení opírá svou kompetenci k dozorčímu zákroku, namířenému proti řím.-kat. školské stolici v M., kterýmžto zákrokem provedl žal. úřad disposici o právu na užívání školského fondu v.-ského a nařídil jeho odevzdání obecní škole ludové ve V., trpí nař. rozhodnutí v tomto směru podstatnou vadou řízení, která brání soudu v přezkoumání otázky, zda žal. úřad byl k onomu zásahu z moci dozorčí příslušný.
Pro tuto vadu bylo nař. rozhodnutí v části stížností naříkané, t. j. ve výroku, »že řím.-kat. ludová škola v M. nemůže dále používati školského fondu z katastru obce V., který musí býti ve smyslu §§ 40 a 41 zák. čl. XXXVIII: 1868 odevzdán zřízené obecní škole ve V. jako ve smyslu cit. zákonného ustanovení jedině oprávněné k používání tohoto fondu«, zrušiti podle § 6 odst. 2 zák. o ss, aniž mohl nss zkouniati zákonitost nař. rozhodnutí po stránce meritorní.

Citace:

č. 10 662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 141-144.