Č. 10 653

Učitelstvo: * Ustanovení odst. 6 § 30 zák. č. 104/26 nezakládá nároku učitele, aby o jeho služebních platech, které již došly úpravy judikátním výrokem úřadu, bylo rozhodnuto znovu.
(Nález ze dne 23. června 1933 č. 10 864) Prejudikatura: Srov. Boh. A 8879/30
Věc: Albertina F. v Ž. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lce, učitelce ženských ručních prací při německé škole v Ž., v důsledku zvýšení jejího učebného úvazku na 23 hodin týdně od 1. září 1926 byly výnosem zem. škol. rady mor. z 8. října 1926 poukázány od uvedeného dne současně s úpravou platu podle učit. zák. č. 104/26 100%ní služební požitky a byla její po zvýšení služného započítatelná služební doba k 31. srpnu 1926 stanovena podle § 12 odst. 2 cit. zák. na 17 roků a 11 dní.
Proti tomuto platovému výměru, pokud se týkal propočítání služební doby k 1. září 1926, podala st-lka 26. listopadu 1926 námitky tvrdíc, že se její služební doba k 1. září 1926 páčí na 17 let 3 měsíce 6 dní. Námitkám těm vyhověla zšr výnosem z 22. června 1928, propočítala st-lce podle ustanovení § 12 odst. 2 učit. zák. služební dobu od prvního jejího ustanovení až do 31. srpna 1926 a stanovila ji s připočtením váleč. půlletí na 17 roků 3 měsíce. Podáním z 11. dubna 1930 žádala st-lka s odvoláním na § 30 odst. 6 učit. zák., aby jí služební doba ve smyslu obdobného nál. Boh. A 8387/30 byla znovu propočítána a podle toho provedeno její zařádění a postup do vyššího služného podle učit. zák., poněvadž následkem přestoupení z učebného úvazku 12 hodin do úvazku 9 hodin k 1. únoru 1925 a následkem dalšího snížení učebné povinnosti od 1. ledna 1926 na pouhých 6 hodin, byla jí služební doba percentuelně propočítána, což odporuje právnímu názoru nss-u, vyslovenému v cit. nálezu.
Zem. škol. rada mor. výnosem z 9. září 1930 nevyhověla této žádosti v podstatě z těchto důvodů: Výnos zšr-y z 8. října 1926 obsahuje dvě věci: provádí st-lčino přeřadění do platů podle učit. zák. č. 104/26 a upravuje její služební požitky v důsledku učebného úvazku. Proti prvé části cit. výnosu stran přeřadění a propočtení služební doby k 1. lednu 1926 st-lka námitek podle § 30 učit. zák. nepodala, neboť její podání z 26. listopadu 1926 brojí pouze proti propočtení služební doby ke dni 1. září 1926. Proti druhé části st-lka sice námitky podala, avšak z výnosu z 22. června 1928, kterým o těchto námitkách bylo pravoplatně rozhodnuto, dále se neodvolala. Proto jest se svým nárokem na příznivější propočtení služební doby, jehož se domáhá, prekludována. Rovněž neprávem se dovolává ustanovení § 30 odst. 6 učit. zák., protože jí nebyly vypláceny příjmy nižší, než jí podle vydaných výměrů příslušely, ani nebylo opominuto učiniti z úřední moci opatření o zvýšení služebních požitků, na něž podle platných předpisů měla nárok. Odvolání st-lčino proti tomuto výnosu zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí napadeném odvoláním.
O stížnosti uvážil nss takto:
K odůvodnění svého nároku tvrdí st-lka, že z odst. (6) cit. § 30 učit. zák. plyne, že učitel má kdykoliv, tedy i po pravoplatném rozhodnutí věci v pořadu správním, právo domoci se změny nesprávné úpravy svých služebních požitků a že jest jen nárok na doplatek příslušných požitkových kvót odpovídajících správné úpravě omezen na tříletí. Měla prý tedy st-lka ještě 8. října 1930 právo domáhati se opravy výnosu z 8. října 1926, ježto její nárok byl obmezen na dobu od 1. července 1927. Okolnost, že v příslušné době nebyly st-lkou podány námitky proti přeřadění a propočítání k 1. lednu 1926, nestojí prý jejímu nároku ze dne 1. dubna 1930 v cestě vzhledem k ustanovení cit. § 30 odst. 6. Tím méně prý mohla by se jejího nároku na propočtení služební doby k 1. lednu 1926 dotýkati ta okolnost, že svého času nepodala odvolání proti výnosu z 22. června 1928, poněvadž v tomto výnosu se zšr neobírala vůbec otázkou, zda následkem přestupu st-lčina z vyššího plat. stupně do stupně nižšího předcházející doba služební mohla býti procentuálně započtena čili nic, a nemohla se ani otázkou tou zabývati, poněvadž taková žádost st-lkou vznesena nebyla. Zde jde prý o nový nárok, který nikdy nebyl řešen, a jest tedy tvrzení žal. úřadu, že st-lka jest se svým nárokem prekludována, v rozporu s uvedenými zákonnými předpisy. Nss neuznal námitky stížnosti důvodnými. Podle odst. 6 § 30 učit. zák., byly-li učiteli vypláceny služební příjmy nižší než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž učitel měl podle platných předpisů nárok, může učitel uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do 3 roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Totéž platí pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže učitel svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do 3 roků od vzniku nároku. V uvedeném ustanovení 1. věta normuje tedy preklusi nároku na doplatky, jež resultují buď z platových poukazů již vydaných, anebo ze zvýšení služebních požitků, jež se mělo státi z moci úřední, a nevyslovuje nikde, ani nenaznačuje, že by v případech, o nichž jedná, měl a mohl býti vůbec zrušen účinek případné právní moci úředního výroku. Stejně vyložil nss obdobné ustanovení odst. 7 § 151 zák. č. 103/26 v nál. Boh. A 8879/30. Musil tudíž nss vycházeti z právního názoru, že ustanovení 6 odst. § 30 zák. č. 104/26 nezakládá nároku učitele, aby o jeho služebních platech, které již došly konečné úpravy judikátním výrokem, bylo rozhodováno znovu. V daném případě st-lčin převod do požitků podle učit. zák. č. 104/26 byl proveden podle ustanovení § 37 odst. 4 výnosem zšr-y mor. z 8. října 1926. Výnos ten byl opatřením podle § 30 odst. 1 učit. zák. a st-lka podala proti němu včas námitky podle § 30 učit. zák., ve kterých domáhala se opravy celkové služební doby 17 let 11 dní na 17 let 3 měsíce. Zšr těmto námitkám vyhověla a propočetla výnosem z 22. června 1928 podle ustanovení § 12 odst. 2 učit. zák. služební dobu od prvního jejího ustanovení až do 31. srpna 1926. St-lka měla nyní svůj nárok, aby jí služební doba od 1. září 1923 do 31. prosince 1925 započtena byla plně, uplatňovati v opravném prostředku (odvolání) proti cit. výnosu zšr-y, čehož však neučinila, takže se tedy uvedený výměr stal pro ni nenaříkátelným — Č. 10.654 —
základem práv vyplývajících ze zák. č. 104/26. Než pak jest správným názor žal. úřadu, že v daném případě nelze použíti odst. 6 § 30 učit. zák. a že st-lka jest se svým nárokem na příznivější propočítání služební doby prekludována, a jsou tedy námitky stížnosti v tomto směru uplatňované bezdůvodné. Takto bezdůvodnou jest i další námitka stížnosti, v níž se st-lka — patrně in eventum — dovolává pro svůj nárok druhé věty cit. odstavce tvrdíc, že zde běží o nedoplatek na služebních příjmech ve smyslu této věty, neboť předpokladem pro použití tohoto odstavce by byla zcela jiná skutková podstata, než jaká existuje v konkrétním případě: zákon totiž v tomto odstavci má na zřeteli případy nedoplatků z nároků, jež mohou nastati podle platných předpisů jen na výslovné uplatňovávání jich učitelovou žádostí, kteráž žádost nebyla podána do 3 let po vzniku nároku; že však v konkrétním případě o věci tohoto způsobu nejde, jest na bíledni.

Citace:

č. 10 653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 107-110.