Č. 10878.

Okresní dávky: O pojmu »sídlo obchodu« podle pravidel pro vyměřování okresní dávky z kulatiny.
(Nález ze dne 23. listopadu 1933 č. 18621.)
Věc: Firma »Krajinská drevodorábajúca úč. spoločnost« v R. proti zemskému úřadu v Bratislavě o okresní dávku z kulatiny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Turč. Sv. Martině na základě pravidel o vybírání dávky z kulatiny, usnesených ve schůzi okr. výboru dne 29. října 1927 a schválených s platností od 1. ledna 1928 do 1. ledna 1934 výnosem župana v Turč. Sv. Martině z 24. dubna 1928, předepsal třemi platebními výměry z 29. listopadu 1929 firmě »Ofa«, drevodorábajúca úč. spol. v Turč. Sv. Martině dávku z kulatiny podle množství vyrobené kulatiny při sazbě 80 h za 1 m3 v těchto částkách: z 2933 m3 2346.40 Kč, z 6550 m3 5240 Kč a z 6517 m3 5213.60 Kč.
Odvolání, podaná firmou »Krajinská drevodorábajúca úč. spol.« jakožto subjektem, kterému dávka měla správně být předepsána, zamítl zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutími z těchto důvodů: Dávková pravidla povolují v § 1 sníženou sazbu 50 hal. za 1 m3 jen firmám, které mají »sídlo svého obchodu« v některé obci t.-ského okresu, pravděpodobně proto, že tyto firmy všeobecně přispívají na veřejná okr. břemena. Ustanovení cit. § 1 dlužno vykládati v duchu poplatnického a berního systému, platného v době, kdy dávková pravidla byla usnesena, tedy — spadá-li usnesení o zavedení dávky do doby před účinností zák. č. 76/27 — podle ustanovení zák. čl. VIII: 1909. Podle jeho § 31 u podniků, jakým je odvolatelka, předpisovaly se daně 20% v sídle správy, 80% v sídle mateřského závodu. Usnesl-li se okr. výbor přes to na různých sazbách, chtěl tím zřejmě postihnout i přirážkovou základnu podniku v sídle mateřského závodu, pro jehož určení je rozhodný obchodní zákon. Podle výpisu ze seznamu firem má odvolatelka sídlo hlavního závodu v R. Tam má také sídlo svého obchodu, jak plyne z taxative vypočtených druhů obchodní činnosti, vypočtených ve zmíněném výpisu z firemního rejstříku, a jest proto nerozhodné potvrzení obce T., že odvolatelka má v T. stále v provozu obchodní závod, v němž se samostatně uzavírají obchody s dřívím. —Účel, sledovaný §em 1 pravidly, postihnouti i onu část daní, která z okresu uniká, zvýšenou měrou platí i za účinnosti zák. č. 76/27.
O stížnostech uvážil nss:
Pravidla o vybírání dávky z kulatiny, vymanipulované na území okresu t.-ského, stanovící v § 1, že dávkou jest povinný každý jednotlivec nebo firma, kteří »nadobudli a vymanipulovali« kulatinu v množství nejméně 100m3, rozlišují sazbu 50 hal. a 80 hal., kterou jest platiti z každého 1 m3, podle toho, jde-li o »nadobúdatela-jednotlivca, alebo firmu, majících sídlo svojho obchodu« v okresu t.-ském či mimo území tohoto okresu.
Žal. úřad vykládá výraz »majících sídlo svojho obchodu« tak, že při firmách, majících filiálky, pro určení sídla obchodu jsou směrodatná ustanovení obch. zák., a jest sídlem obchodu sídlo hlavního závodu vyznačené ve firemním rejstříku, stížnosti naproti tomu dovozují, že pojmem sídlo obchodu, jak ho používají dávková pravidla, jest kryt i pobočný závod, v němž se obchody skutečně uzavírají, vymanipulují a vyúčtují.
Nss musil uznati správným stanovisko stížností. Okr. výbor, použiv při formulaci § 1 dávk. pravidel výrazu »sídlo svého obchodu« společně pro jednotlivce i firmu, bez rozlišování, jde-li o jednotlivce-obchodníka, podléhajícího předpisům zák. čl. XXXVII:1875, či jednotlivce- obchodníka neprotokolovaného, či konečně o obchodní společnost ve smyslu obch. zák., zřejmě tím vyjádřil, že neztotožňuje výraz tento s pojmem »sídlo«, jak ho používá obchodní zákon toliko o společnostech obchodních, nýbrž že mu dává význam jiný. Jaký, pravidla sama blíže nevysvětlují, a dlužno tudíž odpověď hledati v předpisech, ustanovením dávkových pravidel nejbližších, t. j. v předpisech daňových, neboť nelze pochybovati, že k těmto předpisům okresní výbor při usnášení se o vybírání dávky, povahou svou nejvíce se blížící státním daním, přihlížel. A že mohl přihlížeti jedině k ustanovením daňového zák. č. 76/27, podává se z toho, že v době usnášení se na dávkových pravidlech, t. j. dne 29. října 1927, byl cit. zákon již v účinnosti, kdyžtě podle jeho čl. XVI v celku nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1927 a kdyžtě i ustanovení § 58 odst. 6 a § 85 odst. 6, jejich účinnost odsunuta na dobu od 1. ledna 1928, pro formulaci dávkových pravidel, která měla platiti i po 1. lednu 1928, nemohla zústati nepovšimnuta. Jestliže pak podle ustanovení § 58 odst. 1 všeobecná daň výdělková předpisuje se v obci, kde jest provozovna podniku, není-li provozovny, tam, kde poplatník bydlí, zvláštní daň výdělková pak podle ustanovení § 85 odst. 1 z 15% v obci sídla podnikatelova, ze zbývajících 85% v obci, kde je provozovna, při čemž, jsou-li provozovny v několika obcích, rozdělí se 85%ní podíl daně mezi tyto obce v poměru částek, vydaných v nich na služné a mzdy (odst. 2), jinak podle jejich hospodářského významu pro celkový podnik bez rozdílu, jsou-li jednotlivé provozovny samostatný nebo je-li mezi nimi poměr hlavního, pobočného nebo pomocného závodu (odst. 3), dlužno z toho souditi, že pro obor veřejnoprávních dávek použije se za sídlo obchodu již i místo, kde poplatník má svoji provozovnu. Tím spíše dlužno ovšem za sídlo podniku pokládali místo, kde poplatník má svůj pobočný závod.
Dlužno tedy také výraz dávkových pravidel »sídlo obchodu« vykládati tak, že se jím rozumí místo, v němž se provádí taková činnost obchodní, která tvoří celek, jenž je způsobilý býti předmětem veřejno- právních dávek. Teprve tento výklad dává možnost postihnouti účel dávkových pravidel, lišících mezi obchodníky domácími a cizími, v tom smyslu, že domácí obchodníci jsou povinni platiti nižší sazby proto, že již jako okresní poplatníci přispívají na všeobecné výdaje okresu, cizí poplatníci pak jsou zatěžováni vyšší sazbou proto, že povinnosti přispívati na tyto všeobecné výdaje nemají.
Žal. úřad vycházel v nař. rozhodnutí z opačného právního názoru a proto za irelevantní pokládal okolnost st-lkou namítanou, že společnost má v obvodu okresu stále v provozu obchodní závod, v němž se samostatně uzavírají obchody s dřívím a z něhož platí v okresu daně a přirážky, a proto nezabýval se vůbec prokazovanou okolností, že má ve dvou obcích okresu v provozu řádně s hlediska daňového přihlášené filiální závody (provozovny). Bylo-li však dovoženo, že názor jeho je mylný, a namítané okolnosti jsou rozhodnými pro výši dávkové sazby, musilo býti nař. rozhodnutí, trpící vadností řízení, zaviněnou nesprávným právním názorem, zrušeno jako zákonu odporující.

Citace:

č. 10878. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 688-690.