Č. 10633.Vzorky: I. * Zbožím zhotoveným podle vzorku (§ 11 vzork. pat. č. 237/1858 ř. z.) jest každý výrobek, který vykazuje aspoň ony charakteristické znaky, jimiž je chráněný vzorek individualisován, byť i se ve směrech nepodstatných od vzorku uchyloval. — II. * Předpis § 11 lit. b) vzork. patentu č. 237/1858 ř. z. předpokládá, že dovoz zboží v cizině podle vzorku vyráběného do republiky čsl. se děl za platnosti a účinnosti registrace vzorku v Československu. — III. * Dovoz zboží vyrobeného podle registrovaného vzorku v cizině a dováženého do Československa podle § 11 lit. b) vzork. patentu č. 237/1858 ř. z. jest tu nejen tehdy, je-li prováděn chranitelem samotným přímo, nýbrž i tehdy, provádí-li jej subjekt jiný s vědomím a s vůlí chranitele. — IV. * Podle čl. 4 Mezinárodní úmluvy pařížské v revisi washingtonské nelze ze skutečnosti, že v době mezi uložením vzorku v cizině a v čsl. republice, nepřesahující 4 měsíců, bylo zboží vyrobené podle vzorku z ciziny dováženo do Československa, dovoditi ani neplatnost ani neúčinnost vzorku v tuzemsku registrovaného podle § 10 lit. a), ani zánik práva z takové registrace plynoucího podle § 11 lit. b) vzork. patentu č. 237/1858 ř. z.(Nález ze dne 16. června 1933 č. 10.860.)Prejudikatura: ad 1.: Boh. A 9885/32.Věc: Firma »Atrax«, společnost s r. o. v Berlíně, proti zemskému úřadu v Praze o ochranu vzorkovou.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.Důvody: Podle protokolu, sepsaného u zápisního úřadu pro ochranu vzorků při obch. komoře v Praze, odevzdala o 12. hod. dne 19. června 1928 fa »Atrax«, Gesellschaft m. b. H. v Berlíně, — dnešní st-lka — zástupcem inž. Pavlem Sch. uvedenému úřadu k zapsání a schválení jeden vzorek, otevřený výkres, dvojmo: »KrychIové duté těleso ze skla neb jiného průsvitného materiálu, které má uvnitř jednu neb několik žárovek a může býti opatřeno na svém vnějším povrchu reklamním nápisem nebo nějakou jinou reklamou.« Deposit uvedeného vzorku byl vepsán podle předpisu v seznamu vzorků tom. XIV. pag. 197 č. 19.296. Na protokolu jest poznámka: »Priorita německá žádána podle úředního osvědčení soudu v Berlíně od 27. března 1928.« Podáními de pres. 8. dubna resp. 12. prosince 1929 domáhal se V.-ský návěstní ústav, majitel Max S. — dnes strana zúčastněná — u magistrátu hlavního města Prahy prohlášení této registrace neplatnou jednak z důvodu § 10 lit. a) vzork. patentu č. 237/1858 ř. z. proto, že st-lka prodávala výrobky, zhotovené podle registrovaného vzorku již před 19. červencem 1928, jednak z důvodu § 11 lit. b) cit. zák., ježto výrobky zhotovené podle vzorku nevyrábí st-lka v tuzemsku, nýbrž že je dováží do Čsl. z Německa.V dalšim průběhu řízení tvrdil zástupce st-lky při jednání, konaném 20. listopadu 1929 před magistrátem hl. m. Prahy, že není směrodatnou doba ochrany vzorku v Čsl., t. j. den 19. června 1928, nýbrž den priority německé, která byla žádána od 27. března 1928, kdežto strana zúčastněná v podání de pres. 12. prosince 1929 to popírala, dovozujíc, že ochrana předmětného vzorku v Čsl. počíná běžeti jeho uložením v tuzemsku, t. j. 19. června 1928. — Svědek Bedřich U., slyšený 20. listopadu 1929, vypověděl v podstatě, že byl od října 1928 generálním zástupcem stěžující si strany pro Čsl., že táž nedala u žádné továrny v Čsl. vyráběti předmětná skleněná krychlová tělesa, že podle smlouvy byl jedině on oprávněn sjednávati objednávky pro zákazníky v Čsl., že st-lka byla povinna veškeré objednávky na tyto zákazníky dirigovati jeho prostřednictvím a že skleněná krychlová tělesa skutečně dostával. V prvních dnech zastoupení dostával od st-lky kromě krychlových dutých těles také držáky s objímkou, později jen krychlová dutá tělesa, kdežto držáky s objímkou si opatřoval v Čsl. Podle smlouvy byl svědek povinen koupiti od st-lky na pevný účet zboží za 1.000 marek měsíčně. Po názoru svědka nedá se sice krychlové duté těleso bez držáku a žárovek použiti jako těleso osvětlovací, přes to však měl svědek za to, že předmětem ochrany jest jen krychlový tvar osvětlovacího tělesa, držák, objímka, žárovky a drát jsou nutný pro každé osvětlovací těleso. — Z tohoto výslechu vyvozovaly strany ve svých podáních z 12. prosince 1929 různé důsledky: kdežto st-lka tvrdila, že je tím prokázáno, že výrobek podle chráněného vzorku byl vyroben v Čsl., ježto jen jeho část, t. j. skleněná tělesa, byla dodávána z ciziny, dovozovala strana zúčastněná, že je prokázán důvod zániku ochrany podle § 11 lit. b) vzork. patentu, ježto jest zcela lhostejno, zdali se výrobek podle vzorku zhotovený dováží z ciziny z části neb zcela. V dalším obsahu svého podání z 12. prosince 1929 snažila se zúčastněná strana prokázati různými písemnostmi, že st-lka dodávala zboží, vyrobené podle chráněného vzorku, z Německa do tuzemska již v dubnu 1928, tudíž před jeho zdejším uložením, jež se stalo 19. června 1928.Výměrem z 18. prosince 1929 vyhověl magistrát hl. m. Prahy žalobě, pokud se opírala o § 11 lit. b) vzork. patentu, prohlásil právo st-lky výhradně užívati vzorku č. 19.296/Praha za zaniklé se zpětnou platností od 30. dubna 1928 a uznal ji povinnou k náhradě útrat v částce 933.10 Kč. Pokud se však žaloba opírala o § 10 lit. a) vzork. patentu, zamítl ji.V důvodech svého rozhodnutí vyslovil magistrát hl. města Prahy v podstatě předem, že je rozhodný den priority německé, která byla žádána podle úředního vysvědčení 27. března 1928, a nikoli doba ochrany vzorku v Čsl. republice, t. j. 19. červen 1928. V dalším obsahu svého rozhodnutí uvedl sice úřad 1. stolice, že výslechem svědka Bedřicha U. je prokázáno, že st-lka mu dodávala skutečně v říjnu 1928 krychlová dutá tělesa světelná i s držáky a s objímkou pro žárovku, tudíž kompletní výrobek v takové formě, jaká byla vzorkem chráněna, leč nevyvodil z tohoto zjištění důsledky st-lce nepříznivé, nýbrž, vyzdvihnuv tvrzení zúčastněné strany, obsažené v podání de pres. 12. prosince 1929, že st-lka dovezla již v dubnu 1928 krychlová osvětlovací tělesa tam podle vzorku zhotovená, vyslovil, že tato skutečnost jest prokázána písemnými doklady předloženými zúčastněnou stranou, t. j. objednávkou z 30. března, účtem z 27. dubna, dopisem z 30. dubna 1928 a konečně výměrem okresního úřadu v M. Ostravě ze 4. prosince 1928, jímž byla zamítnuta žaloba st-lky proti zúčastněné straně o zásah do práva vzorkového a v němž je jako důvod rozhodnutí uvedeno prohlášení samotné st-lky ze 27. září 1929, že osvětlovací tělesa, požívající vzorkové ochrany, vyrobená v Německu, byla dodávána v dubnu 1928 do Československa. Na podkladě těchto zjištění dospěl úřad I. stolice k přesvědčení, že předpoklady pro užití § 11 lit. b) vzork. patentu jsou v daném případě splněny.V odvolání dovozovala st-lka, opírajíc se o čl. 4. Mezinárodní úmluvy pařížské v revisi washingtonské a o zjištění, že uložení předmětného vzorku v Německu jako v zemi původu se stalo 27. března 1928, jeho uložení pak v Čsl. 19. června 1928, že úřad 1. stolice nemohl právem přihlédnouti k dovozu zboží podle vzorku toho v Německu vyráběného do Čsl., nastalému v dubnu 1928, tedy mezi 27. březnem a 19. červnem 1928, jako ke skutečnosti odůvodňující výrok o zaniknutí práva plynoucího z uložení tohoto vzorku podle § 11 lit. b) vzork. patentu, když není tvrzeno, že dovoz takový se děl i po 19. červnu 1928. Současně popřela st-lka, že vůbec zboží podle vzorku zhotovené dovážela do Čsl., tvrdíc s odvoláním na výpověď svědka U. jednak, že byla dovážena jen část tohoto zboží, jednak, že i to dovážel U. a nikoliv st-lka sama.Toto odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím a potvrdil výměr 1. stolice ze správných jeho důvodu, dodav toto: »Výslechem Bedřicha U. bylo nesporně zjištěno, že st-lka mu dodávala od října 1928 skleněná krychlová tělesa. Otázka, zda jmenovaný byl přímo kupujícím, nebo pouze zástupcem, jest irelevantní, poněvadž rozhoduje pouze to, že st-lka tělesa do zdejšího území z ciziny dovážela. Pokud se týká námitky, že tato tělesa nebyla zhotoveným zbožím, poněvadž bylo třeba doplniti je ještě t. zv. montáží a žárovkami, aby povstal úplný výrobek, třeba vzhledem k tendenci zákona poukázati na to, že stačí, byla-li sem dovážena podstatná část výrobku, a to tím spíše, že vzorkové právo vztahuje se právě jen na tuto část, nikoliv na instalaci a žárovky.«Maje rozhodovati o stížnosti proti tomu podané, považoval nss předem za vhodné ujasniti si obsah a dosah nař. rozhodnutí.Jak patrno z podaného skutkového základu, prohlásil magistrát hlavního města Prahy právo st-lky k výhradnému užívání vzorku č. 19.296/ Praha za zaniklé z důvodu § 11 lit. b) vzork. patentu, opíraje se o zjištění, že st-lka po 27. březnu 1928, kdy podala žádost o uložení uvedeného vzorku v Německu, t. j. v dubnu 1928, dovážela zboží podle vzorku toho v Německu vyráběné, do republiky čsl. Nař. rozhodnutím byl sice tento výměr úřadu I. stolice potvrzen, s dodatkem však, že jest zjištěno, že st-lka dodávala krychlová skleněná tělesa do tuzemska Bedřichu U. od října 1928. Z toho je patrno, že žal. úřad na rozdíl od skutkového základu, z něhož vycházela stolice 1., vycházel nejen ze zjištění, na kterém budoval tento úřad, totiž, že st-lka dovážela zboží, vyráběné podle předmětného vzorku v Německu, do Csl. republiky toliko v dubnu 1928, nýbrž že tak učinila i poté, totiž v říjnu 1928. Se zřetelem k tomu je soud podle § 6 odst. 1 zák. o ss povinen toto skutkové zjištění, položené nař. rozhodnutí za základ, a právní důsledky z něho plynoucí, podrobiti svému přezkoumání v mezích stížností uplatňovaných; vytýká-li stížnost, že není tvrzeno, že dovoz předmětného zboží se děl po 19. červnu 1928, nutno seznati — přes odpor zúčastněné strany —, že tak činí sice přípustně, ježto výtka toho obsahu byla již vznesena v odvolání (§§ 5 a 6 zák. o ss), leč proti spisům, tudíž neodůvodněně.Vymeziv takto předmět své kognice, uvážil nss:Podle cit. § 11 lit. b) vzork. patentu č. ř. z. 237/1858 ve znění podle zák. č. 449/19 zaniká právo výhradného užívání vzorku, jestliže chranitel zboží, zhotovené podle vzorku v cizině, dováží do území Čsl. republiky. Mluví-li předpis ten o zániku práva výhradného užívání vzorku, je zřejrno, že má na mysli právo k vzorku, odpovídajícímu po positivní i po negativní stránce ustanovení §§ 1—5 vzork. pat., t. j., že předpokládá, že v době rozhodování podle § 11 lit. b) tu je vzorek platně a účinně registrovaný. Dalšími předpoklady pro užití cit. předpisu je pak, aby zboží podle takového vzorku bylo vyrobeno v cizině, a aby je chranitel z ciziny dovážel do území tohoto státu. Z toho ovšem plyne důsledek další, že § 11 lit. b) vzork. pat. předpokládá, že dovoz musí se díti až po registraci. Dokladem správnosti tohoto výkladu jest ustanovení § 10 lit. a) vzork. pat., jenž prohlašuje zápis vzorku za neplatný a neúčinný, byly-li průmyslové výrobky podle něho zhotovené v obchodu v tuzemsku nebo v cizině před jeho uložením. Dovážel-li tudíž chranitei zboží, vyrobené podle vzorku v cizině, do tuzemska před jeho registrací, jest zápis poté nastalý od původu neplatný, dovážel-li je až po registraci, byla sice registrace, vyhovující jinak zákonu, po právu, leč právo z ní plynoucí podle § 5 vzork. pat., totiž výhradně oprávnění užívati vzorku pro oblast tuzemska, zanikne.Leč pramenem práva vzorkového není jen patent č. 237/1858 ř. z., nýbrž i zák. č. 268/1908 ř. z. a tudíž i Mezinárodní úmluva pařížská z 20. března 1883, č. ř. z. 266/1908, resp. táž úmluva v revisi washingtonské č. ř. z. 64/1913 a č. Sb. 364/1921. Jest proto zkoumati. zdali a jak dalece byla ustanovení § 10 lit. a) a § 11 lit. b) vzork. pat. shora podaná, resp. důsledky z nich právě vyvozené, touto úmluvou modifikovány. Podle čl. 4 uvedené úmluvy č. ř. z. 64/1913 — jenž tu přichází v úvahu — »ten, kdo v jedné ze smluvních zemí podle předpisu uložil žádost o . . . živn. vzorek . . ., má pro účel jeho uložení v jiných zemích požívati . . . . v níže stanovených lhůtách práva přednostního« [lit. a)]. »V důsledku toho nemá se stati uložení, provedené v ostatních smluvních zemích poté, — před uplynutím těchto lhůt, skutečnostmi mezitím nastalými, jmenovitě jiným uložením.... neúčinným« [lit. b)], »Shora uvedené přednostní lhůty mají činiti pro užívací vzorky a modely 4 měsíce« [lit. c)].Z tohoto doslovu zmíněné Mezinárodní úmluvy je tudíž zřejmo, že jí byl zaručen chraniteli určitého vzorku ve lhůtě 4 měsíců, počítané od uložení vzorky v zemi původu, přednostní nárok na jeho uložení v ostatních zemích smluvních proti uložení stejného vzorku osobou jinou po dni, kdy byl vzorek v zemi původu uložen, a že jako důsledek tohoto přednostního nároku jest stanoveno, že skutečnosti, které nastaly v mezidobí od uložení vzorku v zemi původu do dne jeho uložení v jiné smluvní zemi, nemohou způsobiti neúčinnost tohoto uložení vzorku v této zemi smluvní ani tehdy, jestliže podle právního stavu platného v této zemi by tyto skutečnosti takový účinek míti mohly.Aplikuje-li se tento výklad na ustanovení § 10 lit. a) a § 11 lit. b) vzork. pat. a na shora podané důsledky z nich plynoucí, nutno dojiti k závěru, že skutečnost, že zboží, vyrobené podle vzorku, uloženého v zemi původu, bylo v obchodu v době od uložení tohoto vzorku v zemi původu do jeho uložení v Čsl., jako v zemi smluvní — ač-li tato doba nepřesahovala 4 měsíce —, nemůže míti za následek neúčinnost a neplatnost uloženi vzorku v čsl. státě podle § 10 lit. a), stejně jako nemůže míti skutečnost, že zboží podle vzorku vyrobené, bylo po uložení tohoto vzorku v zemi původu dováženo do Čsl. jako do země smluvní, před tím, nežli byl vzorek ten i v Čsl. platně uložen, způsobiti podle § 11 lit. b), že by přednostní nárok na registrování tohoto vzorku v Čsl. republice, resp., že právo z registrace na podkladě tohoto přednostního práva provedené zaniklo.Jestliže tedy v daném případě vycházel žal. úřad stejně jako úřad 1. stolice ze zjištění — se žádné strany nepopřeného —, že st-lka tím, že žádala 27. března 1928 v Německu, jako v zemi původu, o registraci předmětného vzorku, získala přednostní právo na jeho uložení v Čsl. podle čl. 4. Mezinárodní úmluvy pařížské v redakci washingtonské a je-li spisy bez odporu stran doloženo, že toto uložení se stalo 19. června 1928, tudíž ve lhůtě 4 měsíců, stanovené podle lit. c) cit. 4. čl., nemohl právem přihlížeti ke skutečnosti zúčastněnou stranou tvrzené a po jeho soudu i prokázané, že v tomto mezidobí, t. j. v dubnu 1928 bylo zboží, vyrobené podle tohoto vzorku v Německu, dováženo do Čsl., jako k okolnosti, zakládající podle § 11 lit. b) zánik práva plynoucího z registrace vzorku toho. Vytýká-li to stížnost, nutno uznati, že tak činí důvodně.Leč žal. úřad nevycházel — jak bylo již shora poznamenáno — jen ze zjištění, na němž budovala stolice 1., že st-lka dovezla zboží, vyrobené podle předmětného vzorku v cizině, do Čsl. republiky v dubnu 1928, nýbrž i z toho, že se tak stalo v říjnu 1928, tudíž po registraci vzorku v tuzemsku. Obstojí-li toto zjištění, pak ovšem nelze se zřením na vývody shora podané vytýkati nař. rozhodnutí nezákonnost.Příslušná část nař. rozhodnutí, výše již podaná, zní takto: Výslechem Bedřicha U. bylo nesporně zjištěno, že st-lka mu dodávala od října 1928 skleněná krychlová tělesa. Otázka, zda jmenovaný byl přímo kupujícím, nebo pouze zástupcem, jest irelevantní, poněvadž rozhoduje pouze to, že st-lka tělesa do zdejšího území z ciziny dovážela. Pokud se týká námitky, že tato tělesa nebyla zhotoveným zbožím, poněvadž bylo třeba doplniti je ještě t. zv. montáží a žárovkami, aby povstal úplný výrobek, třeba vzhledem k tendenci zákona poukázati na to, že stačí, byla-li sem dovážena podstatná část výrobku, a to tím spíše, že vzorkové právo vztahuje se právě jen na tuto část, nikoliv na instalaci a žárovky.«Z tohoto doslovu jest patrno, že žal. úřad vycházel z právního názoru, že skutkovému předpokladu § 11 lit. b): »jestliže chranitel výrobky zhotovené podle vzorku v cizině dováží do území čsl. republiky«, jest vyhověno nejen tehdy, když chranitel vzorku provádí dovoz příslušných výrobků sám, nýbrž i v tom případě, že dovoz ten děje se sice na cizí příkaz a účet, avšak s vědomím a s vůlí chranitele. Nss neshledal, že tento právní názor odporuje zákonu, jehož úmyslem a účelem bylo zřejmě chrániti domácí průmysl proti průmyslu cizímu. Na tom pak nezměnila nic ani shora uvedená úmluva pařížská v redakci washingtonské, ježto táž chrání, jak bylo dovoženo, za určitých předpokladů jedině přednostní právo cizích chranitelů na registraci vzorků v zemích smluvních, nezabezpečuje jim však po této registraci, resp. mimo mezidobí mezi registraci v zemi původu a v jiné smluvní zemi práva a nároky dále jdoucí, než mají chranitelé tuzemští. Ovšem musí býti prokázáno neb z okolností konkrétního případu zjevno, že dovoz, o němž je řeč, se dál s vědomím a s vůlí chranitele. To však mohl žal. úřad podle spisů předpokládati, když svědek U. v řízení před I. stolicí bez odporu st-lky seznal, že byl jejím generálním zástupcem pro Čsl., že podle smlouvy byl jedině oprávněn sjednávati objednávky pro zákazníky v Čsl., že st-lka byla povinna veškeré objednávky na tyto zákazníky dirigovati jeho prostřednictvím, že skleněná krychlová tělesa skutečně dostával a že byl povinen koupiti jich od st-lky měsíčně za 1.000 marek na pevný účet. Vyslovil-li tudíž žal. úřad, že dovoz sporného zboží, provozovaný na tomto podkladě spadá pod § 11 lit. b) vzork. pat., nelze důvodně seznati, že pro tento výrok neměl opory v logickém hodnocení zjištěných skutkových okolností daného případu a v zákoně. Jest proto stížnost, pokud zastává stanovisko opačné, bezdůvodná.Stížnost však se brání proti nař. rozhodnutí i pokud k námitce odvolání, že »dodávaná skleněná tělesa nebyla zhotoveným zbožím, poněvadž je bylo třeba doplniti t. zv. montáží a žárovkami, aby povstal úplný výrobek«, vyslovilo, že stačí vzhledem k tendenci zákona, byla-li sem dovážena podstatná část výrobku, a to tím spíše, že vzorkové právo se vztahuje právě jen na tuto část, nikoliv na instalaci a žárovky.Z tohoto doslovu je patrno, že žal. úřad má za zjištěno, že st-lka dodávala Bedřichu U. resp. že jeho prostřednictvím dovážela do Čsl. skleněná dutá tělesa, vyrobená v Německu. Nemá-li pak v jeho dalším obsahu býti spatřován podstatný rozpor, spočívající v tom, že žal. úřad označuje týž předmět, t. j. krychlová dutá skleněná tělesa současně jako výrobek podle vzorku i jako podstatnou část takového výrobku, lze je pojímati jen tak, že žal. úřad vycházel v této části nař. rozhodnutí po právní stránce z názoru, že je podle § 11 lit. b) vzork. pat. dostatečným podkladem pro vyslovení zániku práva na výlučné užívání určitého vzorku, jestliže chranitel dováží do Čsl. republiky v cizině zhotovené zboží, které vykazuje veškeré znaky charakterisující tento vzorek, t. j. zboží, které svým tvarem odpovídá vlastní podstatě vzorku, o který se jedná, po stránce skutkové pak ze zjištění, že krychlové duté těleso ze skla je v daném případě zbožím, které ve smyslu právě uvedeném odpovídá vlastní podstatě vzorku č. 19.296/Praha, t. j. zbožím podle tohoto vzorku zhotoveným.Zkoumaje právní východisko žal. úřadu shora uvedené, uvážil nss:Podle § 1 vzork. patentu je rozuměti vzorkem každou předlohu, vztahující se k tvaru průmyslového výrobku a způsobilou k tomu, aby na takové výrobky byla přenesena. Podle § 5 získává se ochrana vzorková uložením takové předlohy u místně příslušné obch. komory. Z toho plyne — jak tento soud již vyslovil v nál. Boh. A 9885/32 —, že po zákonu je vzorkem každá předloha, mající shora uvedené vlastnosti, že tutíž stačí, je-li v tom kterém případě patrno, že jde o předlohu, týkající se tvaru průmyslového výrobku vůbec a že tvar, o který se jedná, je tak individualisován, že může býti přenesen na průmyslový výrobek. Tato individualisace může však spočívati jedině v tom, že ta která předloha vykazuje určité znaky, jimiž je právě po zákonu charakterisována jako vzorek. Za zboží odpovídající vzorku jest pak podle toho považovati každý výrobek, který vykazuje aspoň ony charakterisační znaky, jimiž jest vzorek individualisován, t. j. nejen zboží vyrobené přesně a ve všech detailech podle zapsaného vzorku, nýbrž i zboží, které v nepodstatném směru vzorku neodpovídá, jen když má všechny ty charakteristické znaky, jimiž jest právě vzorek individualisován, tudíž zboží, které vlastní podstatě vzorku odpovídá. Vycházel-li tedy žal. úřad ze stejného právního názoru, nelze shledati, že porušil zákon.Jinak je tomu ovšem, pokud jde o skutkovou stránku nař. rozhodnutí, t. j. o zjištění, že v daném případě je krychlové duté těleso vlastní podstatou vzorku č. 19.296/Praha, t. j. že vzorek ten jest právě a jenom tímto dutým krychlovým tělesem individuelně charakterisován.Žal. úřad neuvedl, odkud čerpal toto své zjištění a z něho nutně plynoucí závěr, že jen skleněné duté krychlové těleso je předmětem sporné vzorkové ochrany. Po názoru nss-u mohlo by takové zjištění se zřetelem k obsahu zápisu a uloženého výkresu opřeno být jen o znalecký nález podle § 22 vzork. pat. (Boh. A 9458/31), ježto jde o zásah do vzorkového práva st-lky. Závažná součást skutkové podstaty, z níž žal. úřad vycházel, zůstává tudíž neujasněna, v čemž spočívá podstatná vadnost řízení správního. Vytýká-li to stížnost, nutno jí dáti za pravdu a nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.