Č. 10843.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Prodloužení lhůty k dokončení stavby — (za účelem osvobození převodů stavebních parcel od dávky) — poskytnuté v § 49 odst. 2 zák. č. 43/28 Sb. resp. v čl. 1 zák. č. 197/28 Sb., týká se jen převodů uskutečněných (v Čechách) v letech 1924—1927, nikoliv převodů z let 1920—1923.
(Nález ze dne 9. listopadu 1933 č. 18536.)
Věc: Firma Zemský robotnický dom Ján P. a spol. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou trhovou z 1. listopadu 1921 koupila st-lka nemovitosti v Bratislavě za 500000 Kč. Z převodu toho byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí dne 10. února 1922 prodávajícímu. Podáním z 22. června 1928 žádala st-lka, na které byl zbytek dávky vymáhán, aby dávka nebyla vymáhána, ježto zcizitel podal žádost za osvobození převodu od dávky podle § 52 zák. č. 44/27 Sb.
Žádost tato byla v pořadí instančním zamítnuta nař. rozhodnutím z těchto důvodů, převzatých z rozhodnutí měst. zastupitelstva: Převod byl uskutečněn dne 1. listopadu 1921. Ve smyslu prvého odstavce § 52 zák. č. 44/27 jsou převody, uskutečněné v roce 1920 až 1923, od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí osvobozeny, jestliže budou převedené pozemky úplně využitkovány k stavbám uvedeným v § 49 tohoto zák. Stavby ve smyslu § 49 zák. č. 44/27 jsou novostavby, přístavby atd., které se stavebně dokončí v roce 1926 až 1928, resp. stavby s malými byty, dokončené v letech 1925 až 1928. Podle zák. č. 44/27 je tedy podmínkou osvobození mezi jiným také dokončení stavby v roce 1928. Vzhledem k tomu, že tato lhůta pozdějšími zákony o stav. ruchu prodloužena nebyla a že na uvedeném pozemku byla stranou provedena novostavba až koncem roku 1929 dokončená, nemá strana nároku na osvobození převodu, a byla žádost resp. odvolání zamítnuta. Tvrzení strany, že zastavovací lhůta byla zák. č. 43/28 prodloužena do 30. června 1929, resp. zák. č. 197/28 do konce roku 1929, neodpovídá skutečnosti. Ve smyslu 2. odst. § 52 zák. č. 43/28 se má ustanovení 2. a 3. odst. § 52 zák. č. 44/27 použiti také na stavby, uvedené v 2. odst. § 49 zák. č. 43/28. Druhý odst. § 52 zák. č. 44/27 vyslovuje, že převody uskutečněné v roce 1924 až 1927 jsou od dávky z přírůstku hodnoty osvobozeny, jestliže budou převedené pozemky úplně využitkovány k stavbám uvedeným v § 49 tohoto zák., tedy ke stavbám dokončeným do konce roku 1928. Třetí odst. stanoví, že, jestliže byla dávka zaplacena, má býti bez úroku vrácena. Druhý odst. § 52 zák. č. 43/28 stanoví tedy, že převody uskutečněné v roce 1924 až 1927 jsou od dávky i tenkráte osvobozeny, jestliže nabyvatel začal stavětí v roce 1928, a finanční vrchnost na žádost strany prodloužila lhůtu na dokončení stavby do 30. června 1929. Tuto lhůtu prodloužil zák. č. 197/28 do konce roku 1929. Ohledně osvobození od dávky z přírůstku hodnoty prodlužuje tedy zá- konné ustanovení zastavovací lhůtu jen v takových případech, v kterých byl převod uskutečněn v r. 1924 až 1927. Ohledně převodů uvedených v 2. odst. § 52 zák. č. 44/27, tedy ohledně převodů, uskutečněných v r. 1920 až 1923, nemá žádné ustanovení ani zák. č. 44/28, ani pozdější zákony o stav. ruchu, z čehož jasně plyne, že zastavovací lhůta je pro tyto převody do konce roku 1928 stanovena, a když této podmínce nebylo učiněno zadost, nemá strana ani nárok na osvobození od dávky.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu je pouze otázka, zda výhoda osvobození od dávky je vázána v daném případě na podmínku dokončení stavby do konce roku 1928, jak tvrdí nař. rozhodnutí, či poskytnuta-li výhoda ona i v případě, že dokončení stavby stalo se během roku 1929.
Zákon č. 44/27 v § 52 odst. 1 stanoví osvobození převodů stav. parcel uskutečněných v letech 1920 až 1923 od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, bude-li jich použito v plné míře podle rozhodnutí stav. úřadu přípustné ke stavbám uvedeným v § 49. Paragraf 49 pak poskytuje v odst. 1 pod č. 1 a 2 osvobození od domovní daně činžovní a třídní novým stavbám , jež budou dokončeny v letech 1926 až 1928, resp. do konce roku 1928. Ze souvislosti těchto dvou předpisů se podává, že zák. č. 44/27 dal osvobození od dávky z přír. hodn. nemovitostí převodům stav. parcel, uskutečněným v letech 1920 až 1923, bude-li jich stavebně využito do konce roku 1928. Jest otázkou, zda zák. č. 43/28, resp. č. 197/28 změnil toto ustanovení v tom smyslu, že i pro převody stav. parcel, uskutečněné v letech 1920 až 1923, lhůtu stavební prodloužil do konce června 1929, resp. do konce prosince 1929.
Zákon č. 43/28 v § 52 odst. 2 praví, že ustanovení § 52 odst. 2 a 3 zák. č. 44/27 jest užíti i na stavby, uvedené v § 49 odst. 2. Tento předpis pak prohlašuje, že na žádost strany, podanou před koncem roku 1928, mohou úřady tam uvedené lhůtu k dokončení stavby, uvedenou v § 49 zák. č. 44/27 za okolností tam blíže určených prodloužiti do konce června 1929, kteroužto lhůtu pak zák. č. 197/28 prodloužil dále do konce roku 1929. Ze souvislosti těchto předpisů se podává, že se prodloužení stavební lhůty, poskytnuté § 49 odst. 2 zák. č. 43/28, resp. zák. č. 197/28, týká jen převodů uvedených v odst. 2 § 52 zák. č. 44/27, t. j. převodů uskutečněných v letech 1924 až 1927, nikoliv však převodů uvedených v odst. 1 § 52 č. 44/27, to jest převodů uskutečněných v letech 1920 až 1923.
Stížnost má ovšem za to, že ustanovení § 52 odst. 2 zák. č. 43/28 je nadbytečné a že i bez něho převody z let 1924—1927 požívaly by osvobození od dávky za předpokladu, že stavba byla dokončena ve lhůtě podle zák. č. 43/28, resp. č. 197/28 prodloužené do konce roku 1929, poněvadž už § 52 zák. č. 44/27 stanovil osvobození převodů, bude-li pozemku použito ke stavbám uvedeným v § 49 zák. č. 44/27, stavbami uvedenými v § 49 zák. č. 44/27 nutno však vzhledem k ustanovením § 49 odst. 2 zák. č. 43/28 a čl. I. zák. č. 197/28, jež pouze doplňují § 49 zák. č. 44/27, rozuměti i stavby dokončené do konce roku 1929. Z toho podle stížnosti plyne, že i odstavec 1 § 52 zák. č. 44/27 zahrnuje stavby dokončené do konce roku 1929.
Než tento výklad je nesprávný.
O převodech z let 1920 až 1923 jedná pouze ustanovení § 52 odst. 1 zák. č. 44/27 a dává jim osvobození jen, bylo-li pozemku použito ke stavbám uvedeným v § 49 zák. č. 44/27, t. j. ke stavbám dokončeným dokonce roku 1928. Ustanovení § 49 zák. č. 43/28 není pouhým doplněním § 49 zák. č. 44/27, nýbrž normou samostatnou, a to i v odst. 2, který nijak nemění pojem »stavby uvedené v § 49« (scil. zák. č. 44/27), nýbrž stanoví nově, že za určitých předpokladů lhůta tam k dokončení stavby stanovená může býti prodloužena. Rovněž zák. č. 197/28 není pouhým doplněním, resp. změnou § 49 zák. č. 44/27, nýbrž doplněním, resp. změnou § 49 zák. č. 43/28. Nedostalo se tedy ustanovením § 49 zák č. 43/28, resp. zák. č. 197/28 o sobě nového obsahu ani předpisu § 52 zák. č. 44/27, podle něhož podmínkou osvobození převodu od dávky jest, že převedeného pozemku bylo použito ke stavbám uvedeným v § 49 zák. č. 44/27, t. j., že stavba byla dokončena do konce roku 1928. Osvobození tímto §em 52 zák. č. 44/27 statuované rozšířeno bylo pouze ustanovením odstavce 2 § 52 zák. č. 43/28, ale toto rozšíření je, — jak shora poukázáno —, výslovně omezeno na případy odstavce 2 a 3 § 52 zák. č. 44/27, týká se tedy jedině převodů z let 1924—1927, a nikoliv převodů z let 1920 až 1923.
Neposkytl-li tedy žal. úřad v daném případě osvobození od dávky
z přírůstku hodnoty nemovitostí, učinil tak právem.

Citace:

Č. 10843.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 590-592.