Č. 10908.

Samospráva okresní. — Řízení správní: I. * Není-li u okresního úřadu zřízena zvláštní podatelna pro podání, jež jsou určena okresnímu hejtmanovi jako representantu okresu, jest podání, došlá do podatelny okresního úřadu, pokládati za doručena okresu dnem, kdy dojdou do podatelny okresního úřadu. — II. Okresní zastupitelstvo není vůči okresnímu hejtmanovi a úředníkům okresního úřadu v poměru služební nadřízenosti.
(Nález ze dne 30. listopadu 1933 č. 15.828.)
Prejudikatura: ad 1.: Boh. A CCCCXXXII/32.
Věc: Dr. Edmund H. v N. a okresní zastupitelstvo v S. (adv. Dr. Edmund Hueber z Nov. Strašecí) proti ministerstvu vnitra (odb. r. Dr. Václ. Urbánek) o zrušení usnesení okresního zastupitelstva a o legitimaci k opravnému prostředku.
Výrok: Stížnost okresního zastupitelstva v S. se odmítá pro nepřípustnost, stížnost Dra Edmunda H. se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zprávou z 3. února 1930 oznámil okresní hejtman ve S. zem. úřadu v Praze, že podle § 97 org. zák. sistoval usnesení okr. zastupitelstva i výboru ve S. z 30. prosince 1929 a 20. ledna 1930, pokud bylo jimi přiznáno udělení remunerací státním zaměstnancům, ustanoveným při okr. úřadě ve S., a žádal, aby o této sistaci bylo ve smyslu cit. § 97 rozhodnuto. Zároveň předložil okr. hejtman zem. úřadu podání členů okr. výboru ve S., protestující proti sistaci usnesení okr. výboru. Rozhodnutím ze 17. února 1930 vyslovil zem. president, že jednak odmítá odvolání členů okr. výboru jako nepřípustné, poněvadž sistační opatření okr. hejtmana není aktem perfektním, jímž by byla platnost zastaveného usnesení dotčena, jednak že zrušuje sistované usnesení okres, zastupitelstva z 30. prosince 1929, neboť jím zastupitelstvo překročilo meze své působnosti, osobujíc si kompetenci rozhodovati o požitkových záležitostech úředníků státních, o něž pečuje stát na základě zvláštních zákonných předpisů a jež tedy nepřísluší ani zastupitelstvu ani výboru okresnímu. K odvolání, jež proti tomuto rozhodnutí podalo jednak okresní zastupitelstvo, jednak jeho člen Dr. Edmund H., vyslovilo min. vnitra nař. rozhodnutím, že odvolání okr. zastupitelstva odmítá pro nepřípustnost, odvolání pak Dra Edmunda H. zamítá pro bezdůvodnost. Výrok o nepřípustnosti odvolání okr. zastupitelstva odůvodněn byl tím, že organisační zákon č. 125/1927 Sb. vyhražuje v § 97 právo odvolati se z rozhodnutí zem. presidenta, zrušujícího usnesení okr. zastupitelstva toliko členům tohoto zastupitelstva, nikoli však okr. zastupitelstvu samotnému. Pokud pak šlo o odvolání Dra Edmunda H., shledána jeho bezdůvodnost v tom, že okr. zastupitelstvo překročilo meze své kompetence, neboť podle § 35 služ. pragm. nesmí státní úředník vyjma od svého zaměstnavatele přijímati nijakých darů a proto jen nadřízené úřady smějí poskytovati úředníkům peněžité odměny z důvodů jejich úřední činnosti. V ostatním poukázáno na důvody I. stolice.
Do tohoto rozhodnutí stěžuje si k nss-u jednak okr. zastupitelstvo ve Sl., jednak Dr. Edmund H. v N. jako člen zastupitelstva toho.
I. Maje rozhodovati o stížnosti okr. zastupitelstva ve S., musil se nss na prvé místě zabývati námitkou, vznesenou zástupcem žal. úřadu při veřejném ústním líčení, uplatňující, že stížnost jest podána opožděně. Námitku tuto shledal nss důvodnou.
Podle § 14 zák. o ss musí býti stížnost podána u nss-u do 60 dnů po doručení rozhodnutí nebo opatření, proti němuž směřuje.
Ze správních spisů vysvítá, že nař. rozhodnutí, zaslané okr. hejtmanovi ve S., došlo do podatelny okr. úřadu ve S. dne 31. července 1930. Svědčí o tom úřední presentatum, z něhož jest také patrno, že zvláštní podatelny okr. zastupitelstva ve S. není. K návrhu okr. výboru usneslo se pak okr. zastupitelstvo ve schůzi z 24. listopadu 1930 podati proti onomu rozhodnutí stížnost k nss-u. Stížnost tato podána byla na poštu dne 21. ledna 1931.
Již ve svém usnesení Boh. A CCCCXXXII/32, jehož se také dovolal zástupce žal. úřadu, vyslovil nss právní názor, že tam, kde není zřízena zvláštní podatelna pro podání určená okr. hejtmanu jako representantu okresu, jest pokládati podání za doručená okresu (okr. zastupitelstvu) dnem, kdy dojdou do podatelny okr. úřadu. K závěru tomu dospěl nss z úvah, že podle § 67 zák. č. 125/1927 Sb. předsedou okr. zastupitelstva jest okresní hejtman. Okr. zastupitelstvo vchází podle § 3 vl. nař. č. 190/1928 a č. 98/1928 Sb. ve styk na venek jedině prostřednictvím okr. hejtmana. Znamená tedy doručení úředního výměru pro okr. zastupitelstvo okr. hejtmanu (resp. podatelně okr. úřadu) již doručení okr. zastupitelstvu. Pro otázku řádného doručení jest bez významu, kdy okr. hejtman, plně povinnost, uloženou mu §em 90 cit. zák. a § 24 jedn. řádu pro okres. zast. příl. C nař. č. 190/1928 Sb. podá okr. zastupitelstvu zprávu o dojití úředního výměru.
Na těchto úvahách trvá nss i v případě daném, dodávaje, že jest v důsledku toho pro otázku řádného doručení v případě dnešním bez významu, kdy učiněno bylo okr. zastupitelstvu sdělení o zrušení jeho usnesení ve smyslu odst. 3 § 97 cit. zák. Ale pak bylo nař. rozhodnutí doručeno okr. zastupitelstvu již dnem 31. července 1930, kdy došlo do podatelny okr. úřadu, a byla-li stížnost proti němu odevzdána poštovní dopravě teprve dne 21. ledna 1931, stalo se tak daleko po uplynutí rieprodlužitelné lhůty, stanovené v cit. § 14 zák. o ss
Schází tedy základní předpoklad pro to, aby se nss mohl předmětem stížnosti okr. zastupitelstva ve S. zabývati, a musila proto býti odmítnuta.
II. O stížnosti, podané Drem E. H., uvažoval nss takto:
Žal. úřad, zamítnuv odvolání st-lovo, potvrdil zrušovací nález zem. presidenta z toho důvodu, že v daném případě skutečně byla překročena kompetence okr. zastupitelstva ve S. Vybočení z mezí pravomoci okr. zastupitelstva ve S. shledal žal. úřad v tom, že okr. zastupitelstvo, ač nepřísluší mu vůči státním úředníkům okr. úřadu ve S. postavení služebního pána, usnášelo se o poskytnutí služebních odměn těmto úředníkům. Poukaz nař. rozhodnutí na § 35 služ. pragm. v této souvislosti neznamená, že snad žal. úřad mínil posuzovati spornou věc jako poskytnutí daru se strany jiné, než služebního pána, nýbrž má pouze zdůrazniti okolnost, že jen služební pán může úředníku poskytnouti odměny z důvodu služby.
Stížnost, chápajíc nař. rozhodnutí v tomto smyslu, výslovně uznává, že zrušené usnesení okr. zastupitelstva mohlo by obstáti jen tehdy, kdyby okr. zastupitelstvu příslušel charakter služebního pána vůči státním úředníkům okr. úřadu. Po této stránce tvrdí však stížnost, že okr. zastupitelstvu takový charakter přísluší a že opačný náhled nař. rozhodnutí je nezákonný.
Stížnost dovolává se tu především § 90 org. zák. č. 125/27, pokud stanoví, že »okresní hejtman (náčelník) provádí usnesení okr. zastupitelstva i výboru a podává okr. zastupitelstvu zprávu o tom, jak byla provedena tato usnesenk. Leč stížnost se mýlí. Ustanovení to je jedním z oněch předpisů cit. zák., jimiž vyjádřena byla vůdčí zásada reformy veřejné správy, nahraditi dosavadní systém dvojí správy, jednak správy státní, jednak místní samosprávy okresní, systémem jednotné správy státní za spoluúčasti živlu občanského. Zákon sloučil v osobě okresního hejtmana jako přednosty okr. úřadu jak funkci representanta okr. úřadu jako monokratického orgánu státu, tak i funkci representanta okresu na venek jako právnické osoby (srov. §§ 4, 6, 7, 75, 78, 95 org. zák.) a učinil ho pokud jde o korporaci okresní i vykonavatelem její vůle. V ustanovení § 90 cit. zák. nejde o nic více, než o vytčení jedné z úředních povinností okr. hejtmana, nelze však v ustanovení tom nic nalézti, co by určovalo právní poměr jeho úředního postavení jako předsedy okr. zastupitelstva vůči sboru tomu. Že prováděním usnesení okr. zastupitelstva neměla býti založena jakákoli služební podřízenost okr. hejtmana tomuto sboru, vysvítá i z další části cit. § 90, kde se činí disposice pro zajištění zmíněné povinnosti okr. hejtmana. Okr. zastupitelstvo nemá podle tohoto ustanovení vlastních prostředků, aby okr. hejtmana donutilo vykonati své usnesení, nýbrž může pouze vyvolati rozhodnutí zem. presidenta tím, že zprávu okr. hejtmana o provedeni svého usnesení nevezme na vědomí. Správnost předeslaného názoru potvrzuje konečně i skutečnost, že zákon organisační poskytl okresnímu hejtmanu nad činností sborů občanských ve správě okresu rozsáhlý dozor (srov. na př. § 97), což již pojmově vylučuje jeho podřízenost zastupitelským sborům.
Nelze tedy z § 90 org. zák. vyvoditi, že okr. zastupitelstvo jest vůči okr. hejtmanu a ostatním úředníkům okr. úřadu v poměru služební nadřízenosti. Otázku právního charakteru místa okr. hejtmana a ostatních úředníků okr. úřadu řeší však výslovně předpisy jiné, a to v tom nepochybném smyslu, že jediným služebním pánem těchto zaměstnanců jest stát. Tak praví se v § 7 org. zák.: »Přednostou zem. úřadu je zemský president, přednostou okr. úřadu okresní hejtman (náčelník). Oba jsou úředníci státní. Služebně podřízen je . . . . okresní hejtman (náčelník) zemskému presidentu a ministru vnitra«. Právní povaha míst těchto zaměstnanců jest stejně jasně určena i tím, že základem okr. úřadů v zemi české se stala podle § 4 org. zák. působnost dosavadních státních úřadů politických, zvětšená o působnost samosprávných okresů, a že podle § 10 cit. zák. dosavadní nestátní zaměstnanci zrušených korporací přešli (s výjimkou, která dnes nepadá v úvahu) do státní služby. Jakákoli služební subordinace okr. zastupitelstvu jest proto vyloučena i u těch státních úředníků okr. úřadu, kteří podle § 70 org. zák. mají »k žádosti okr. zastupitelstva povinnost býti přítomni schůzím okr. zastupitelstva a mohou se za souhlasu předsedy účastniti jednánk. í zde nejde o nic jiného, než o součást úřední povinnosti státního úředníka, jenž při tom zůstává, pokud jde o jeho služební poměr, podřízen povolaným úřadům státním.
Nemá proto stížnost pravdu, hájí-li názor, že bylo okr. zastupitelstvo oprávněno poskytnouti v důsledku své nadřízenosti státním úředníkům okr. úřadu peněžité odměny. Ale pak jest správné stanovisko žal. úřadu, že okr. zastupitelstvo usnesením z 30. prosince 1929 překročilo meze své působnosti. Stížnost, podaná Drem E. H., jako členem okresního zastupitelstva, je tedy bezdůvodná.

Citace:

Č. 10908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 767-770.