Č. 10647.Řízení před nss-em: 1. Má kasace rozhodnutí nss-em podle § 6 zák. o ss účinky také vůči stranám, které stížnost k nss nepodaly? — Stavební právo (Praha): II. Potřeby komunikační náležejí k potřebám, jimž má podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb. býti vyhověno přehledným plánem regulačním a zastavovacím; k otázkám komunikačním náleží též určení loubí při ulici. — III. Význam soukromohospodářských zájmů adjacentů při sdělání přehledného plánu regulačního a zastavovacího podle zák. č. 88/1920. — IV. Jednotlivý adjacent nemá právního nároku, aby mu nebyly zmíněným plánem ukládány oběti větší než jiným vlastníkům.(Nález ze dne 21. června 1933 č. 9279.)Prejudikatura: ad 11—IV: srov. Boh. A 6563/27, 8507/30 a j.Věc: Dr. Leopold G. a spol. v Praze (adv. Dr. Ondřej Spurný, Dr. Otto Sommer, Dr. L. Redisch a Dr. R. Sgalitzer z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací o přehledný plán regulační a zastavovací.Výrok: Stížnost Suzety W. se odmítá pro nepřípustnost, stížnosti ostatních st-lů se zamítají pro bezdůvodnost.Důvody: Státní regulační komise pro Prahu a okolí, zřízená zák. z 5. února 1920 č. 88 Sb., vypracovala přehledný plán regulační a zastavovací pro část Prahy I. a II., omezenou Václavským náměstím, ulicemi Vodičkovou, Školskou a Řeznickou, východní stranou Karlova náměstí, ulicí Spálenou, Národní třídou a ulicí 28. října, a vyložila jej ve smyslu § 10 cit. zák. po dobu čtyř týdnů, počínaje dnem 19. listopadu 1927, k veřejnému nahlédnutí. Proti elaborátu tomu podali kromě řady jinýcn interesentů též všichni dnešní st-lé, resp. jejich právní předchůdci, jako vlastníci domů v ulicích Vodičkově, Palackého a 28. října, námitky a připomínky, jimiž v podstatě protestovali proti rozšiřování těchto ulic vůbec, po případě proti rozsahu, pokud se týče způsobu, jak jest toto rozšiřování navrhováno.Ve schůzi dne 1. února 1928 se státní regulační komise zabývala na podkladě rozboru všech došlých námitek a připomínek, jak jej zpracovala její studijní kancelář, znovu vyloženým regulačním návrhem a usnesla se veškeré proti němu podané námitky a připomínky zamítnouti, návrh schváliti a předložití jej min. prací k potvrzení. Při tom interně usneseno a v předkládací zprávě na min. z 11. února 1928 podotčeno, že změny a doplňky, které studijní kancelář v důsledku některých námitek a připomínek — zejména, jak je patrno ze spisů, rady a magistrátu hlav- ního města Prahy, státního úřadu památkového a Klubu za starou Prahu — navrhla a jež z části uznává komise přijatelnými ku prospěchu věci, budou z ohledu na to, že navrhované regulační korektury se týkají vesměs pouze nepodstatného obsahu plánu a že jejich projednáváním podle zák. č. 88/20 by se potvrzení regulačního plánu, jehož jest již naléhavě třeba, příliš oddálilo, opatřeny buď v celkovém plánu regulačním, anebo instrukcemi, jež budou dány stav. úřadu při provádění navrhované regulace podle stav. řádu.Rozhodnutím ze 16. března 1928 min. prací předložený mu částečný přehledný plán, jak se na něm usnesla státní regulační komise, potvrdilo a spolu vzalo na vědomí prohlášení stát. regul. komise z 11. února 1928, že si vyhražuje vžiti došlé námitky a připomínky znovu v úvahu v souvislosti s plánem celkovým, a další její prohlášení ze 3. března 1928, že zahrada kláštera Františkánů zůstane v majetku soukromém a že návrh arkád a krámů kolem ní smí býti uskutečňován jen se souhlasem vlastníka pozemku, s něhož arkády budou přístupny. Námitky a připomínky proti plánu podané, pokud jim státní regulační komise předchozími svými prohlášeními nevyhověla, min. prací z důvodů v rozhodnutí dále uvedených zamítlo.Nál. Boh. A 8507/30 nss na stížnosti některých zájemníků zrušil rozhodnutí to pro vadnost řízení, načež min. prací vydalo nové, nyní nař. rozhodnutí z 22. srpna 1930, kterým sporný přehledný regulační a zastavovací plán, jak se na něm státní regulační komise usnesla dne 1. února 1928, znovu potvrdilo s podmínkou, že budou splněna obě svrchu dotčená prohlášení stát. regul. komise, jež vzalo min. v dřívějším svém potvrzovacím rozhodnutí ze 16. března 1930 na vědomí. Námitky a připomínky interesentů, k jejichž stížnostem bylo toto prvé rozhodnutí nss-em zrušeno, byly novým rozhodnutím opětně zamítnuty, při čemž poznamenáno, že ostatních stran, které si u nss-u nestěžovaly, se jeho nález netýká.Do tohoto nového rozhodnutí si u nss-u stěžuje řada st-lů svrchu vyjmenovaných. — — — St-lé Augustin, Arnošt a Elsa R. napadají v odpor vzaté rozhodnutí předem potud, pokud se v něm vyslovuje, že ostatních stran, které si nestěžovaly do prvého rozhodnutí min. prací u nss-u, se jeho nález netýká. Proti tomuto výroku namítají, že původní rozhodnutí, byvši nss-em ke stížnostem jiných st-lů zrušeno, pozbylo účinnosti nejen proti těmto, nýbrž proti každému, a že by tudíž jejich námitky proti přehlednému plánu vznesené zůstaly nevyřízeny a plán ten vůči nim nemohl vůbec nabýti platnosti. Stanovisku tomuto nelze přisvědčiti. Cit. nál. byla stížnost Štěpána K. do prvého rozhodnutí min. prací v téže věci pro bezdůvodnost zamítnuta, ke stížnostem ostatních st-lů však bylo rozhodnutí to zrušeno pro vadnost řízení, která shledána v tom, že žal. úřad nevyřídil náležitě námitky, jimiž tito st-lé brojili proti účelnosti a vhodnosti navrhovaného rozšíření ulic ... Ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss bylo tudíž povinností min. prací, aby tuto vadu odstranilo, t. j., aby vydalo stranám, k jejichž stížnostem bylo jeho rozhodnutí zrušeno, nové rozhodnutí s vyřízením jejich námitek, odpovídajícím požadavkům v cit. nálezu vytčeným. V poměru k jiným účastníkům adm. řízení, kteří sice rovněž podali proti vyloženému přehlednému plánu námitky, avšak spokojivše se s jejich zamítnutím k nss-u si nestěžovali — jak je tomu právě u dnešních st-lů R. — nebylo a nemohlo ani bytí soudní kasací na vydaném proti nim pravoplatném rozhodnutí nic změněno, ježto podle §§ 2 a 5 zák. o ss může nss rozhodnutí a opatření správních úřadů podrobiti své kognici jen tehdy a potud, když a pokud se ten, kdo se jimi cítí ve svých právech zkrácen, jeho ochrany dovolal. Takovým účastníníkům nebylo by ovšem možno upírati právo obrany i proti novému rozhodnutí tehdy, avšak také jen tehdy, kdyby jím bylo na věcném obsahu regulačního projektu, jak tento byl stanoven dřívějším rozhodnutím, na úkor jejich něco měněno. Nic takového však st-lé R. netvrdí, a je proto jejich stížnost, pokud směřuje proti výroku, že kasační nález nss-u se jich netýká, bezdůvodná, v ostatním svém obsahu pak v důsledku toho nepřípustná.O stížnostech ostatních st-lů, proti nimž, resp. jejich právním předchůdcům, bylo nař. rozhodnutí vydáno, uvažoval nss takto:Pokud především stížnost B.-ské továrny na kovové zboží vidí logický rozpor v tom, že min. prací na jedné straně potvrzuje přehledný plán s podmínkou, že stát. regul. komise vezme došlé námitky a připomínky znovu v úvahu při jednání o plánu celkovém, na druhé straně však veškeré námitky a připomínky a priori zamítá, nelze této výtce přisvědčiti. Stížnost chápe mylně uvedenou podmínku, má-li za to, že je s vysloveným zároveň zamítnutím námitek neslučitelná. Smysl této výhrady nemůže totiž, jak plyne z celého jejího doslovu, býti jiný než ten, že stát. regul. komise je povinna, až bude projednávati celkový plán, k zamítnutým námitkám a připomínkám opětně přihlédnouti a, usnese-li se v důsledku nich na nějakých změnách nyní potvrzeného dílčího plánu, předložití usnesení to min. k potvrzení. Podle toho by předmětem onoho budoucího usnesení stát. regul. komise, resp. potvrzovacího aktu min., nebylo rozhodování o námitkách a připomínkách naříkaným výrokem zamítnutých, nýbrž námitky a připomínky ty by byly pouhým podnětem k event. změně plánu již potvrzeného, kterou § 11 zák. č. 88/20 výslovně připouští.Stejně nebylo možno dáti za pravdu podobné výtce stížnosti manželů Artura a Idy H., že potvrzení plánu s podmínkami, jak se v daném případě stalo, příčí se zákonu, ježto po názoru st-lů by nemohl býti podmíněný přehledný plán základem všech pozdějších regulací a stanovený v něm způsob pro budoucí zastavění a úpravu terénu závazným pro všechny budoucí podrobné plány regulační (§ 16 cit. zák.), a byla by tak způsobena právní nejistota, čemuž každý zákon chce zabrániti. Nejde totiž, pokud se tkne především podmínky prvé, kterou se ukládá stát. regul. komisi povinnost vžiti námitky a připomínky znovu v úvahu při projednávání plánu celkového, podle předchozích vývodů o nějakou podmíněnou účinnost a závaznost potvrzeného plánu, nejistota pak z připojení podmínky té vzcházející není, jak bylo vyloženo již v cit. nál. Boh. A 8507/30, v téže věci vydaném, v podstatě větší, než nejistota, která vyplývá ze zásadní změnitelnosti přehledného plánu zákonem samým připuštěné (§ 11). Druhá podmínka ohledně výhrady soukromého vlastnictví zahrady Františkánů a souhlasu majitelů pozemků s uskutečňováním navržených arkád a krámů kolem ni týká se pak toliko způsobu realisace potvrzeného plánu, nikoli jeho právní účinnosti, a nemůže již proto s hlediska uplatňovaného stížností padati na váhu.Bezdůvodně vytýká stížnost Augusty K. a spol. vadnost a nezákonnost, které spatřuje v tom, že po zrušení prvého rozhodnutí min. prací se námitkami a připomínkami vznesenými proti plánu neobírala znovu i stát. regul. komise a že neuvedla konkrétních důvodů, proč na ně případně nelze vžiti zřetel, neboť prý jde, pak nss v cit. nálezu vyslovil, o akt úhrnný, a musí tudíž při jeho vydání oba na něm zúčastněné orgány uvésti pro svoje rozhodnutí určité důvody. Je správné, že stanovení přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro Prahu, jak jest upraveno v zák. č. 88/20, lze charakterisovati jako t. zv. akt úhrnný, pozůstávající jednak v usnesení stát. regul. komise o plánu a o námitkách a připomínkách proti němu podaných, jednak v potvrzení takto projednaného plánu min. prací. Leč z toho ještě neplyne, že v každém případě, kde akt takový byl nss-em zrušen, musil by býti reprodukován v obou uvedených jeho složkách. To bylo by zajisté nutným tehdy, avšak také jedině tehdy, kdyby k odčinění nezákonnosti, resp. vadnosti řízení, pro něž došlo ke kasaci, bylo nutno, aby řízení, předcházející potvrzovacímu aktu min., bylo doplněno nebo dokonce ve své celistvosti znovu provedeno. O nic takového zde však nešlo, ježto prvé rozhodnutí min. bylo zrušeno pouze pro nedostatečné odůvodnění v příčině námitek státní regulační komisí již zamítnutých. Je tedy názor stížnosti, jako by se v daném případě byla měla stát. regul. komise o námitkách a připomínkách proti plánu vznesených usnášeti znovu, nesprávný.Ostatní vývody uvedených již stížností B.-ské továrny na kovové zboží, manželů Artura a Idy H. a Augusty K. a spol., stejně jako i celým svým obsahem zbývající stížnosti Anglo-Čsl. a Praž. úvěrní banky, Bedřicha K. a spol. a JUDr. Leopolda G. jsou vesměs namířeny proti úpravám ulic 28. října, Vodičkovy a Palackého, spočívajícím v rozšíření těchto ulic na úkor přilehlých zastavěných pozemků st-lů. Po této stránce se především ve všech stížnostech v podstatě vvtýká, že při stanovení přehledného plánu nebyl proti předpisu § 1 zák. č. 88/20 vzat zřetel k hospodářským zájmům st-lů, jež jsou novou regulací bez nutné potřeby, po případě nad skutečný její rozsah, omezovány, a že námitky, které st-lé na ochranu svého majetku proti opatřením těm vznesli, nebyly nař. rozhodnutím buď vůbec, anebo úplně, resp. věcně správně zodpověděny.K výtce této sluší předem povšechně uvésti toto:Jak z odůvodnění napadnutého výroku jde na jevo, tkví hlavní, ne-li jediný, důvod sporné úpravy ulic 28. října, Vodičkovy i Palackého v potřebách komunikačních, které, jak dovodil nss již v nál. Boh. A 6563/27, nepochybně patří k potřebám, jimž po rozumu § 1 zák. č. 88/20 má býti přehledným plánem vyhověno. K otázkám komunikačním náleží zejména také otázka, zda určitá komunikace má býti řešena jako ulice, v celé své šíři komunikaci otevřená, či v ten způsob, že k vlastnímu tělesu uličnímu připojí se loubí, rovněž účelům komunikačním sloužící (Boh. A 8507/30). Tvrdí-li tedy stížnost B.-ské továrny na kovové zboží, že loubí nelze vřaditi mezi účely, uvedené v cit. § 1, a že proto jeho předpis v ulici 28. října nemá zákonné opory, je názor ten nesprávný, a výtka nezákonnosti obsahu přehledného plánu v tomto směru bezdůvodná. Z plánu přehledného, podobně jako z plánu polohy podle řádů stavebních, vyplývají ovšem pro majitele pozemků do plánu pojatých velmi podstatná a nezřídka i velmi tíživá omezení jejich vlastnické svobody, která se podávají z pojmu regulace, jež jest vlastním obsahem plánu. Taková jest také zcela nepochybně vůle zák. Avšak zákony, a to zák. č. 88/20 podobně jako řády stav., vážou tato omezení na jisté předpoklady, dávajíce tak na jevo, že ona pronikavá omezení pozemkového vlastnictví mají nastati jen, jsou-li tyto předpoklady splněny. Je pravda, že předpoklady ty v zákoně nejsou a podle povahy věci nemohou býti stanoveny určitěji, než povšechnými direktivami, v nichž vytyčují se zájmy veřejné, kterým regulace v plánu obsažené mají sloužiti. K těmto veř. zájmům náleží také, jak již řečeno, potřeby veřejné komunikace, a vlastník pozemku musí si dáti líbit omezení své vlastnické svobody, jež jsou diktována regulací potřebě té sloužící. Míra omezení vlastníkova řídí se při tom měrou zjištěné nebo evidentní potřeby komunikační, a bude tedy buď větší nebo menší podle povahy a účelu komunikace, o niž běží. Bude větší, jde-li o hlavní tepny komunikační, a menší, jde-li o ulice významu jen lokálního. Nějakého průvodního řízení, v němž by měly býti momenty pro oceňování potřeb komunikačních, stejně jako i zdravotních a uměleckých (§ 1, 1, c), zjišťovány, zákon, spoléhaje zřejmě na odborné složení státní regulační komise a na řízení námitkové a připomínkové, nepředpisuje.Je dále správné, poukazují-li stížnosti k tomu, že při přehledném plánu sluší míti zřetel nejen k potřebám veřejnohospodářským, nýbrž i k soukromohospodářským potřebám zúčastněných jednotlivců. Z toho však neplyne, že by úpravy, jež z důvodů veřejných jeví se potřebnými, měly hospodářským zájmům soukromým vůbec ustoupiti, nýbrž plyne z toho jen tolik, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé-zájmy neúměrně omezovány. Při tom přirozeně nelze úměrnost uspokojení veřejné potřeby, z určité plánové úpravy očekávaného a jí sledovaného, na straně jedné a omezení soukromého vlastnictví z úpravy té plynoucího na straně druhé vyjádřiti nějakou všeobecnou matematickou formulkou, nýbrž možno na úměrnost tu, resp. proti ní souditi jen z okolností konkrétního případu, zvážených pod zorným úhlem pravidel, čerpaných z nauky o výstavbě měst, ze zkušeností v tomto oboru získaných a pod. V tom směru však, stejně jako v otázce, zda ta neb ona disposice plánu přehledného jest s hlediska veř. zájmů, jimž má plán ten sloužiti, potřebná, účelná a vhodná, jde o úsudky hodnotné, které nejvyšší správní soud, jsa povolán zkoumati toliko zákonnost rozhodnutí a opatření správních úřadů, nemůže po stránce věcné přezkoumávati. Že pak ze zákona nelze vyvoditi nárok na stejnoměrné postižení všech na prováděné regulaci zúčastněných, vyslovil nss již v cit. nál. Boh. A 8507/30.Posuzuje jednotlivé stížnosti s předeslaných všeobecných hledisek, dospěl nss k těmto výsledkům:1. Ve stížnosti B.-ské továrny na kovové zboží se především vytýká, že nař. rozhodnutí nedává náležité odpovědi na námitky st-lčiny, kterými konkrétními náměty jinakého řešení brojila proti účelnosti a vhodnosti loubí v ulici 28. října. Výtku tuto nelze uznati za řádně konkretisovaný bod stižní ve smyslu § 18 zák. o ss, kdyžtě se v ní neuvádí, jaká jiná řešení st-lka místo loubí v námitkovém řízení navrhovala, a na které z těchto návrhů postrádá v napadnutém rozhodnutí náležité odpovědi.Další námitce, že nebyly vzaty v úvahu soukromohospodářské zájmy jednotlivců, jichž se regulační plán dotýká, nemohl nss dáti za pravdu. Žal. úřad uvedl ve svém rozhodnutí důvody, z nichž přes námitky, vznesené proti plánu s hlediska zájmů soukromohospodářských, považuje úpravu, přijatou státní regulační komisí, v zájmu veřejném za nutnou. Z toho je patrno, že soukromohospodářské újmy, z řešení toho vyplývající, při svém rozhodování uvážil, že však jiného, po této stránce méně tíživého a veřejné potřebě stejně dokonale hovícího řešení nenalezl. — 2. Stížnost manželů Artura a Idy H. označuje odůvodnění, kterým nař. rozhodnutí vyřizuje námitky proti plánu vznesené, za vadné, poněvadž se nezmiňuje ani jediným slovem o námitce, že zřízení loubí by znamenalo pro majitele domů na staroměstské straně ulice 28. října úplné znehodnocení jejich obchodních místností, čímž by tito utrpěli velkou škodu. Je pravda, že žal. úřad na tuto námitku, kterou se právní předchůdkyně st-lů mezi jiným proti zřízení loubí bránila, výslovně nereagoval, přes to však z důvodů, jimiž byla vyvrácena podobná výtka předchozí stížnosti B.-ské továrny, nelze uznati, že by také k této okolnosti, uplatňující soukromý zájem st-lů, nebyl přihlédl.3. Stížnost Anglo-Čsl. a Pražské úvěrní banky obrací se proti obsahu přehledného plánu, nař. rozhodnutím potvrzeného, pokud se jím stanovi šíře loubí na staroměstské straně ulice 28. října na 5 m. Podle vývodů stížnosti dopustil se tu žal. úřad podstatné vady řízení tím, že náležitě neuváži! námitky, které proti opatření tomu Praž. úvěrní banka vznesla po stránce skutkové tvrdíc, že tak širokým loubím bude neúměrně, t. j. nad rozsah skutečné komunikační potřeby, poškozena ztrátou velmi cenné přízemní plochy svých domů, a že újma ta jest tím citelnější, protože jde o ztrátu krámské plochy na hlavních, velmi frekventovaných ulicích. Další podstatnou vadu řízení, případně nezákonnost, snaží se stížnost vyvoditi z odůvodnění, kterým jest v odpor vzatá disposice přehledného plánu motivována.Nss neshledal tyto výtky důvodnými. Podle toho, co bylo již svrchu zdůrazněno, mají při stanovení přehledného plánu zúčastnění majitelé pozemků zákonný nárok jen na to, aby do jejich vlastnické svobody nebylo zasahováno více, než toho veřejné potřeby, jimž má přehledný plán vyhovovati, vyžadují. Je-li tedy nutno upraviti šíři nějaké veřejné komunikace v zájmu bezpečného provozu a bezpečnosti obecenstva a nelze-li to provésti jinak, než určitým způsobem, jest se pro tento způsob rozhodnouti bez ohledu na újmy hospodářské, které tím nastanou, neboť, jak odvodní spis žalovaného úřadu správně poznamenává, život lidský a lidské zdraví nedají se vyvážiti žádným hospodářským zájmem a musí proto v takovém případě úvahy o dosahu domnělých anebo skutečných škod, které z uskutečnění navržené úpravy vzejdou, zůstati stranou. Proti tomu, že uvedené veřejné zájmy rozšíření ulice 28. října naléhavě vyžadují, stížnost nebrojí, spor jest jenom o to, v jaké míře se toto rozšíření má státi. Úsudek o tom jest však, jak bylo rovněž již nahoře řečeno, úsudkem hodnotným, který může nejvyšší správní soud zkoumati toliko po stránce formální, nikoli co do jeho správnosti věcné. V daném případě motivuje žal. úřad rozšíření ulice 28. října na 30 m jednak povahou této ulice, která, jsouc součástí první hlavní obvodové linie kolem Starého města, jest jednou z nejdůležitějších komunikací vnitřní Prahy, jednak šířkou přilehlé k ní ulice na Příkopě (30 m) a třídy Národní (27 až 30 m), šíři loubí 5 m pak velkým ruchem pěších v těchto místech. Stížnost nepopírá správnost těchto skutkových předpokladů, nýbrž namítá v podstatě toliko, že, stačí-li pro Národní třídu šířka 27—30 m, tedy průměrně 28.5 m, musí logicky stačiti tato šířka i pro stejně zatíženou ulici 28. října, a že tudíž postačí na staroměstské straně loubí 3.5 m, takže další jeho rozšíření o 1.5 m jest zbytečný excess. Po názoru nss-u nemůže však logičnost úsudku žal. úřadu o potřebě rozšíření ulice 28. října včetně loubí na 30 m, vyvozeného při notorických dopravních poměrech v těchto místech z uvedených nesporných premis, býti otřesena pouhým poukazem na průměrnou šířku třídy Národní, a to tím méně, když stížnost druhou přilehlou ulici na Příkopě, která je v celé své délce 30 m široká, při své argumentaci úplně pomíjí. Je proto námitka vadnosti a nezákonnosti nař. rozhodnutí v tomto ohledu lichá.4. Ve stížnosti Augusty K. a spol. se předem vytýká, že žal. úřad se nevypořádal s námitkou st-lů, kterou se bránili proti zřizování loubí v ulici 28. října v šířce 5 m z toho důvodu, že by tím jejich přízemní místnosti byly zmenšeny tak, že by účelům obchodním naprosto nevyhovovaly. Podle toho, co bylo již svrchu řečeno, měli by st-lé nárok, aby plánovou úpravou nebylo do jejich majetku zasahováno v tom rozsahu, jak se děje, toliko tehdy, kdyby bylo možno veřejné potřebě, o niž jde, vyhověti stejně dokonale způsobem jiným. V námitkách, podaných proti vyloženému plánu, sice st-lé tvrdili, že by potřebného většího rozšíření ulice 28. října mohlo býti dosaženo bez újmy veřejných zájmů tak, že by se regulační čára na straně Jungmannova náměstí posunula ještě o něco dále (sc. než o 5 m, jak je plánem stanoveno). Řešení toto označuje žal. úřad ve svém rozhodnutí za nemožné proto, že by tím bylo náměstí Jungmannovo, jak z plánu patrno, s východní strany úplně uzavřeno a stalo se odtud vůbec nepřístupným. Stížnost proti tomu namítá, že odůvodněni to není správné, ježto —nehledě k tomu, že min. neuvádí přesných výměr prostoru, který by takto na Jungmannově náměstí vznikl — bylo by jistě možné také řešení buď tak, že by se náměstí Jungmannovo zrušilo, anebo že by blok mezi ním a ulicí 28. října, který beztak musí býti zbourán, zůstal nezastavěný, po případě, že by bylo možno i věc kombinovati, t. j. zříditi na staroměstské straně ulice 28. října loubí užší při částečném dalším posunutí bloku směrem k Jungmannovu náměstí, aniž by toto bylo uzavřeno a stalo se nepřístupným.Námitka tato jest, pokud postrádá v nař. rozhodnutí přesné výměry prostoru, jenž by dalším posunutím dotčeného bloku vznikl na náměstí Jungmannově, bezdůvodná proto, že výměry ty dají se z plánu, k němuž žal. úřad odkazuje, snadno zjistiti, takže nebylo potřebí je výslovně uváděti, v další své části pak je námitka ta podle § 5 zák. o ss nepřípustná. Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati ani podstatnou vadu řízení v tom, že nař. rozhodnutí nereaguje výslovně na námitku st-lů, že loubím zšíří 5 m by byly obchodní místnosti v přízemí jejich domu zmenšeny tak, že by svému účelu nevyhovovaly, neboť, uznal-li žal. úřad řešení navrhované st-li důvodně nemožným a zamítl-li jejich námitky proti plánu vůbec, zamítl tím nepochybné i námitku tuto, a to, jak bylo dovoděno ve svrchu podané všeobecné úvaze, právem.Bezpodstatnost poslední námitky, že totiž při určování šířky loubí v ulici 28. října nebyl vzat zřetel k tomu, že otevřením pasáží z Václavského náměstí na náměstí Jungmannovo pěší frekvence v ulici 28. října podstatně poklesla a že po zřízení projektovaných dalších pasáží bude dokonce velmi malá, je zřejmá, uváží-li se, že veškeré tyto úpravy tvoří regulační celek, a plyne dále neméně také z toho, že pro pěší frekvenci z Václavského náměstí se v přehledném plánu zároveň stanoví veřejná pasáž domem čp. . . ., která pokračuje jako loubí novým průčelím bloku i na náměstí Jungntannově,5. Stížnost Bedřicha K. a Anny Sch., Václava J. a firmy S. & H. uplatňuje vadnost řízení, pokud se týče nezákonnost proto, že nebyly náležitě uváženy námitky, jimiž bylo vytýkáno, že st-lé budou neúměrně, t. j. nad rozsah skutečné komunikační potřeby poškozeni zabráním pásu 6—8 m širokého z jejich dosavadního domovního majetku v ulici Vodičkově, čímž bude tento silně znehodnocen a jeho stavební plochy do nemožnosti ztenčeny.Žal. úřad zamítl uvedené námitky st-lů s tímto odůvodněním: »Zásadně nutno trvati na stanovené šířce ulice Vodičkovy 20 m a na rozšíření v místě křižovatky u domů čp. . . . . . . na 28 m, ježto toto místo tvoří důležitý komunikační uzel, jehož význam značně stoupne zřízením mostu v prodloužení ulice Resslovy. Předpoklad, uváděný v námitkách st-lů proti uvolnění ulice většinou na úkor jejich majetku, že totiž těžká doprava má býti vedena ulicí Lazarskou a nikoli Karlovým náměstím, nelze uznati za správný, neboť tímto způsobem zhoršily by se značně poměry na křižovatce ulice Spálené a Myslíkovy, čemuž úprava plánem regulačním navržená má zabrániti. Nelze také proto souhlasiti s řešením, které st-lé navrhují, aby rozšíření křižovatky stalo se dalším zatlačením protějšího nároží ulice Lazarské a třídy Jungmannovy, ježto řešení tímto způsobem předpokládá právě zvýšenou důležitost ulice Lazarské, čemuž novým návrhem regulačním má býti právě zabráněno. Naproti tomu vybočení domů čp. . . . bylo by závadou komunikační, zejména pro směr ke Karlovu náměstí, který pro budoucnost má býti hlavní komunikační tepnou k mostu při ulici Resslově.«Stížnost nebrojí proti správnosti skutkových předpokladů, z nichž nař. rozhodnutí vychází, ani nepopírá zásadně potřebu rozšíření ulice Vodičkovy, nýbrž vytýká předem jako vadu řízení, že žal. úřad nezjistil škody, které st-lé stanovenou úpravou utrpí, a že ze srovnání škod těch s výhodami, jež vzejdou pro veřejnou komunikaci, nevyvodil závěr, zda újmy st-lů jsou dosaženým komunikačním zlepšením úměrné. Vznášejíc tuto námitku však stížnost přehlíží, že při sdělávání přehledného plánu ve smyslu zák. č. 88/20 mohou podle hořejších všeobecných vývodů soukromohospodářské zájmy přijití v úvahu jen tehdy a potud, když a pokud to uspokojení veřejných potřeb, jimž má přehledný plán vyhověti, dopouští, a že tudíž tam, kde splnění tohoto účelu lze dosáhnouti jen určitým jediným způsobem, musí ustoupiti zájmy soukromé veřejným, nikoli naopak zájmy veřejné soukromým. Jestliže tedy za uvedených nesporných skutkových předpokladů, jak státní regulační komise, tak žal. úřad dospěly k závěru, že jiné stejně dokonalé řešení otázky komunikační v ulici Vodičkově není možné, nebylo potřebí a nemělo by také významu, aby byly zjišťovány škody, které touto jedině možnou úpravou st-lům na jejich majetku vzejdou, a srovnávány s výhodami, jež veřejnost úpravou tou získá.Tvrdí-li dále stížnost, že rozsah omezení, uloženého st-lům přehledným plánem, přesahuje účel, jemuž má omezení to sloužiti, t. j. uvolnění frekvence, ježto pro tento účel by se vystačilo se záborem menší plochy, a spatřuje-li v excessu tom nezákonnost, nelze jí ani v tom dáti za pravdu. Jdeť tu, jak bylo rovněž již řečeno, o úsudek hodnotný, který může nss přezkoumati nikoli co do jeho věcné správnosti, nýbrž toliko po stránce formální. Rozhodl-li se však žal. úřad pro potvrzeni v odpor vzaté disposice plánu proto, že místo před domy st-lů tvoří důležitý komunikační uzel, a že vybočení domů těch bylo by závadou komunikační, zejména pro směr ke Karlovu náměstí, který pro budoucnost má býti hlavní komunikační tepnou k mostu v prodloužení ulice Resslovy, nelze shledati, ani že by se ohledy tyto nepohybovaly v rámci §§ 1 a 2 zák. č. 88/20, ani že by úsudek úřadu o potřebě zatlačování domů st-lů ve stanoveném rozsahu nebyl ohledy těmi dostatečně podložen anebo že by byl nelogický.6. Stížnost Dra Leopolda G. konečně vytýká jako nezákonnost, že ulice Palackého se rozšiřuje jedině po straně západní, kde jsou domy st-lovy, a nikoli rovnou měrou po obou stranách.Nss neshledal ani tuto stížnost důvodnou.Zákon nestanoví, že by se rozšíření ulice musilo státi na obě strany. Bude toliko otázkou účelnosti, jak rozšíření, které bylo uznáno potřebným, se má provésti, a vlastník pozemku, který stanovenou úpravou náhodou je postižen, nemůže tuto svou majetkovou újmu s úspěchem přiváděli k platnosti naproti veřejným zájmům, jimž regulace má sloužiti, kdyžtě stav. řád v §§ 19 a násl. stanoví, pokud a jakým způsobem majetkové újmy, způsobené vlastníkům pozemků zabráním jich pro účely veřejné ulice, mají se nahraditi. Nemá tedy st-l nějakého všeobecného nároku na to, aby rozšíření ulice Palackého nebylo projektováno jenom na účet pozemků jeho, nýbrž také směrem na pozemky protilehlé, a tím méně ovšem, aby se rozšíření to stalo stejnou měrou. Nárok takový nelze však dovoditi ani z § 1 zák. č. 88/20, jehož se stížnost dovolává. Je pravda, že podle tohoto ustanovení, jak bylo vyloženo v cit. nál. Boh. A 8507/30, sluší míti při sdělávání přehledného plánu zřetel nejen k potřebám veřejnohospodářským, nýbrž i k soukromohospodářským zájmům zúčastněných jednotlivců, leč z toho, jak v témž nálezu zdůrazněno, neplyne nikterak, že by hospodářským zájmům soukromým měly úpravy, jež z důvodů veřejných jeví se potřebné, vůbec ustoupiti, nýbrž plyne z toho jen tolik, že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy omezovány neúměrně, t. j. že omezení ta nemají jiti dále, než toho veřejná potřeba, jež omezením tím má býti ukojena, vyžaduje. Požadovanou zde úměrností dlužno však správně rozuměti toliko úměrnost mezi veřejnou potřebou, jíž má býti vyhověno, na straně jedné, a soukromým omezením s tím spojeným na straně druhé, nikoli však, jak mylně má za to stížnost, úměrnost omezení soukromých zájmů jednotlivých účastníků mezi sebou navzájem. Jestliže tedy v daném případě st-l nebrojí proti uznané potřebě rozšíření ulice Palackého vůbec, ani v rozsahu, jak se to přehledným plánem děje, nemůže právem spatřovati v jednostranném rozšíření ulice té po straně západní porušení svého práva, plynoucího mu z ustanovení cit. § 1 zák. č. 88/20. Při tom je nerozhodné, z jakých důvodů se úřady rozhodly právě pro tento způsob řešení, a nebylo tudíž potřebí zabývati se námitkami, uplatňovanými ve stížnosti také proti správnosti těchto důvodů.