Č. 10 678Samospráva obecní. — Samospráva okresní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: I. * členové okresního výboru jsou legitimováni k stížnosti na nss do rozhodnutí min. vnitra, jímž byla zamítnuta jejich stížnost, podaná ve smyslu ustanovení § 97 odst. 4 zák. č. 125/1927 Sb. proti opatření zemského presidenta podle ustanovení § 97 odst. 2 téhož zák. — II. * O stížnosti, podané členy okresního výboru proti opatření zemského presidenta podle § 97 odst. 2 zák. č. 125/1927 Sb., rozhoduje min. vnitra jako úřad odvolací, a může proto potvrditi opatření to i z důvodů jiných, než kterých použil zem. president. — III. * Zemský president jest podle § 97 odst. 2 zák. č. 125/1927 Sb. oprávněn z úřední moci zrušiti i taková usnesení okresního výboru, jež okresní výbor činí u výkonu dohlédací moci nad obcemi podle § 99 odst. 1 téhož zák. — IV. * Orgán povolaný podle § 212 odst. 6 plat. zák. schvalovati usnesení obce o systemisaci služebních míst a platech s nimi spojených je v této funkci povolán toliko zkoumati, neodporuje-li usnesení to předpisům, daným pro systemisaci služebních míst u obce a pro platy s nimi spojené. — V. * V odst. 1 § 212 plat. zák. nelze shledávati normu, že by systemisace míst u obce musila býti adekvátní systemisaci sníst v službě státní, jak tato administrativními opatřeními skutečně byla provedena. Předpis ten brání pouze tomu, aby jednotlivá místa ve službě obecní nebyla požitkovými a jinými služebními právy dotována lépe, nežli všeobecně připouští platový zákon.(Nález ze dne 1. července 1933 č. 7441) Věc: František B. a spol. v M. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti ministerstva vnitra (vrch. odb. r. Dr. Kar. Kopecký) stran zrušení usnesení okresního výboru v M. o systemisaci míst zaměstnanců města M.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Zem. president země Mor.-slezské, dovolav se ustanovení § 97 odst. 2 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb., zrušil výnosem ze 13. listopadu 1929 usnesení okr. výboru v M. ze 16. května 1929, jímž bylo podle § 212 odst. 6 plat. zák. č. 103/26 schváleno usnesení měst. zastupitelstva v M. z 8. února 1929 o systemisaci úřednických a zřízeneckých míst ve službě městské. Tento svůj dozorčí zásah odůvodnil zem. president v podstatě tím, že usnesení okr. výboru se příčí ustanovením §§ 5 a 24 zák. č. 103/26. Okr. výbor nezkoumal, zda systemisace, usnesená měst. zastupitelstvem, vyhovuje cit. předpisům plat. zák., t. j. zda funkce jednotlivých oborů správy svým významem a důležitostí odpovídá platovým stupnicím spojeným s těmito funkcemi. Přihlédne-li se k počtu obyvatel města M. a rozsáhlé hospodářské činnosti města, na druhé straně pak k tomu, že jmenovaná obec, nejsouc městem statutárním, nevykonává funkci politického úřadu I. stolice a že řada záležitostí, spadajících jinak do samostatné a přenesené působnosti obce, byla přikázána policejnímu ředitelství v M., není zákonem odůvodněno systemisovati místo vedoucího úředníka v I. plat. stupnici, neboť místo v této nejvyšší platové stupnici lze systemisovati jen pro služební funkce mimořádně důležitého významu pro korporace nejrozsáhlejší kompetence věcné a místní; za takovou korporaci město M. považovati nelze. Okresní výbor tudíž nesprávně ocenil význam a důležitost jednotlivých služebních úkonů s místem tím spojených. Totéž platí o ostatních místech systemisovaných ve služeb, třídě I b), zejména v 2. a 3. platové stupnici; ostatně by systemisaci těchto nižších míst nebylo možno ponechati nedotčenou již proto, že systemisaci v 1. plat. stupnici nelze uznati oprávněnou. Systemisace 3 míst v 3. plat. stupnici pro II. služeb, třídu odporuje § 5 plat. zák., podle něhož je pro II. služ. třídu tato 3. plat. stupnice nejvyšší přípustnou stupnicí, kterou lze v této služební třídě systemisovati, a jest proto tuto stupnici vyhraditi jen pro služební funkce zvláště významné a důležité; se zřetelem k celkovému počtu systemisovaných míst v II. služeb, třídě a rozsahu služebních úkonů neodpovídá systemisace 3 míst v 3. plat. stupnici významu a důležitosti funkcí s místy těmi spojených. V důsledku přehodnocení těchto služebních úkonů je nesprávně odstupňován i význam služebních úkonů v nižších platových stupnicích II. služeb, třídy, a jest proto považovati za příčící se § 5 plat. zák. i systemisaci ve 4. a 5. plat. stupnici. Totéž platí také o hodnocení služeb, úkonů v III. a ve IV. služeb, třídě, i o hodnocení funkcí v měst. podnicích. Taktéž schválená systemisace míst podúřednických a zřízeneckých neodpovídá zákonu. Místa v II. plat. stupnici (podúřednická) možno spojovati jen s takovými funkcemi, jež předpokládají jisté odborné vědomosti a zkoušky, nebo naprostou důvěryhodnost pro svěřený obecní majetek a peníze, a jen pro nejdůležitější funkce. S hlediska této, ze zákona vyplývající zásady, odstupňoval okresní výbor v konkrétním případě nesprávně význam jednotlivých funkcí ve služební třídě zřízenců a podúředníků, neboť nebylo by pak možno, aby ve vyšších platových stupnicích bylo systemisováno více míst než ve stupnicích nižších, ježto valná část služebních úkonů v této kategorii zaměstnanců nevyžaduje ani obzvláštních znalostí odborných ani obzvláštní důvěryhodnosti. Usnesení okresního výboru nevyhovuje ani požadavku podávajícímu se ze zákona platového, aby systemisace zaměstnaneckých míst byla provedena úměrně u všech komun v jednom velkém správním celku, t. j. v zemi, se zřetelem k jejich rozsahu a důležitosti.Na tento výnos podali dnešní st-lé jako členové okr. výboru v M. stížnost k min. vnitra, které ji nař. výnosem zamítlo z těchto důvodů:»Systemisace služebních míst zaměstnanců obce, která k obstarávání svých služebních záležitostí trvale zaměstnává více méně početný personál správní, jest, jak již z pojmu tohoto slova vyplývá, opatřením, kterým se ve správě obce zavádí určitá pevná soustava zaměstnaneckých míst a platů s nimi spojených; v důsledku toho se takovouto systemisací v obecním hospodářství vždy stabilisuje určitý systém osobních výdajů, jež podle § 4 odst. 1 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. patří k výdajům řádného obecního rozpočtu a musí tudíž zatěžovati obecní rozpočet vždy tak dlouho, dokud v řádně usnesené a schválené systemisací míst nenastane změna. Jest tudíž systemisace míst obecních zaměstnanců, pokud netvoří pouhou součást obecního rozpočtu po rozumu § 1 výše cit. zák. a pokud se neomezuje na minimální meze stanovené zákonem z 23. července 1919 č. 443 Sb., resp. zákonem z 15. června 1927 č. 77 Sb., zvláštním pevným hospodářským plánem, jímž obec nejen pro běžné, nýbrž i pro příští zákonitá rozpočtová období a tudíž mimo rámec pravoplatně stanoveného svého rozpočtu zavádí a upravuje ve svém hospodářství nové výdaje, k nimž se teprve pro budoucnost právně zavazuje, a platí tedy o takovém hospodářském plánu stejně jako i jiných rozpočtech obecních výdajů ustanovení § 9 odst. 4 zák. č. 329/21, podle něhož finanční komisi obecní musí býti předloženy rozpočty obecní před veřejným vyložením, aby je prozkoumala a o nich se vyjádřila, jakož i ustanovení § 11 téhož zák., jež stanoví, že návrh na nové vydání musí býti odkázán mimo jiné též obecní finanční komisi, aby se o něm vyjádřila a navrhla úhradu, a že teprve potom může býti vydání schváleno obecním zastupitelstvem spolu s úhradou. Takovýmto hospodářským plánem, resp. zvláštním rozpočtem obecních výdajů ve smyslu právě uvedeném bylo nesporně i usnesení měst. zastupitelstva v M. z 8. února 1929 o systemisací služebních míst měst. zaměstnanců, neboť tímto usnesením, jež nebylo zároveň pouhým usnesením o obecním rozpočtu ve smyslu §§ 1—6 zák. č. 329/21, zaveden byl ve správě jmenované měst. obce, aniž tato byla k tomu právně zavázána, na dobu předem nijak neomezenou celý nový systém úřednických a zřízeneckých služebních míst podle obdoby zák. č. 103/26, spojený s trvalým vyšším zatížením obecního rozpočtu a tudíž i s novými výdaji mimo rámec rozpočtu pro příslušné zákonité období pravoplatně stanoveného, a měla tudíž měst. obec M. říditi se v této věci svrchu cit. ustanoveními § 9 odst. 4 a § 11 zák. č. 329/21.«»Z předložených spisů však vysvítá, že měst. zastupitelstvo v M. schválilo příslušný systemisační návrh měst. rady, aniž řízení cit. zákonnými ustanoveními předepsané bylo provedeno, neboť návrh ten přijalo již ve schůzi dne 8. února 1929 a teprve dodatečně bylo toto jeho usnesení v době od 9. do 24. února 1929 v obci vyhlášeno a k veřejnému nahlédnutí vyloženo. Rovněž i finanční komise města M. se teprve dodatečně dne 27. února 1929 o usnesení tom vyjádřila. Měst. zastupitelstvo v M. zmíněným svým usnesením z 8. února 1929 porušilo tudíž především ustanovení § 9 odst. 4 a § 11 zák. č. 329/21. Usnesení to se však příčí také ustanovení § 2 odst. 2 č. 3 zák. č. 286/24. Tento zákonný předpis totiž ukládá orgánům obstarávajícím úkoly veřejné správy a tudíž i orgánům obecní správy, aby stanovily v jednotlivých úřadech a ústavech podle jednotlivých kategorií normální potřebu počtu sil, jež nesmí býti překročena, i bylo povinností měst. zastupitelstva v M., aby usnášejíc se o systemisaci služebních míst měst. zaměstnanců, systemisovalo tato místa ve smyslu cit. zákonného ustanovení toliko podle skutečné normální potřeby. V článku 2 měst. zastupitelstvem schváleného systemisačního elaborátu jest však výslovně uvedeno a také sami st-lé na to poukazují, že systemisace, o kterou jde, jest systemisací maximální, a mimo to i čl. 6 téhož elaborátu jedná o volných přebytečných systemisovaných místech. Z toho zřejmě vysvítá, že měst. zastupitelstvo v M. nesystemisovalo služební místa obecních zaměstnanců podle normální potřeby, jak zákon výslovně nařizuje, nýbrž podle maximální potřeby, a tudíž podle hlediska, které se s cit. zákonným ustanovením nijak nesrovnávám.»Konečně také čl. 8 systemisačního elaborátu měst. zastupitelstva, pokud stanoví, že konkurs na uprázdněné místo vypíše se po rozhodnutí starosty buď interně aneb veřejně, příčí se jednak ustanoveními § 7 odst. 2 zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. ve znění zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb., jednak také ustanovení § 9 odst. 1 zák. z 24. července 1919 č. 462 Sb.« »Jestliže tedy okr. výbor v M. ve schůzi, konané dne 16. května 1929 schválil podle § 212 odst. 6 zák. č. 103/26 usnesení měst. zastupitelstva v M. z 8. února 1929, ač usnesení to odporovalo, jak výše dovoženo, platným zákonným předpisům, již tím překročil zákon. Ze spisů okr. úřadu v M., zejména pak ze zprávy, která byla podkladem jednání a usnesení okr. výboru ze 16. května 1929, jest však dále zřejmo, že okr. výbor v M., ačkoliv byl povinen vžiti zřetel na ustanovení § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, nejen tak neučinil, nýbrž právě naopak schválil usnesení měst. zastupitelstva v M. o systemisací služebních míst obecních zaměstnanců přímo s tím úmyslem, aby se těmto zaměstnancům dostalo vyšších platů, než jakých mohou v mezích platné systemisace dosáhnouti státní zaměstnanci stejných resp. rovnocenných kategorií a stejných služebních poměrů; již projevením tohoto úmyslu dal okr. výbor zřejmě na jevo, že svým usnesením obchází vědomě ustanovení § 212 odst. 1 zák. č. 103/26, a příčí se tudíž usnesení to i z tohoto důvodu zákonu. Bylo tudíž jeho usnesení v této věci v odpor vzatým výnosem zem. presidenta po právu podle § 97 odst. 2 zák. o organisaci politické správy jako protizákonné zrušeno.«»Námitka člena okr. výboru Dra Františka S., že pravomoc zem. presidentů a okr. hejtmanů založená ustanoveními §§ 60 a 97 zák. o organisaci politické správy týká se toliko oněch usnesení zem. resp. okr. zastupitelských sborů, jimiž tyto sbory vykonávají svoji působnost vymezenou v oddílech IV. a VI., t. j. v §§ 30 až 59 a v §§ 75 až 94 cit. zák., že se však nevztahuje na schvalovací akty zem. resp. okr. výborů v oboru působnosti, která na tyto výbory přešla podle § 99 téhož zák., t. j. v oboru jejich dohlédací moci nad obcemi, není odůvodněna, neboť ani zákon o organisaci politické správy, ani jiné platné zákonné předpisy nic takového neustanovují a nelze tudíž ani z té okolnosti, že výkon dohlédací moci státní správy nad obcemi jest upraven ustanoveními §§ 102 a 103 zák. z 15. března 1864 č. 4 z. z. mor., nijak právem dovozovati, že by příslušným orgánům státní správy vedle této přímé zákonné dozorčí moci nad obcemi nenáleželo též právo a povinnost dozoru nad zem. a okr. výbory po rozumu §§ 60 a 97 zák. o organisaci politické správy ve věcech dohledu těchto výborů nad obcemi. Konečně ani z té okolnosti, že §§ 60 a 97 zák. o organisaci politické správy jsou přičleněny k ustanovením oddílu IV. a VI. uvedeného zákona, pojednávajícím o hospodářské, správní, normotvorné, judikatorní, poradní, pomocné a iniciativní působnosti zem., pokud se týče okr. zastupitelstev, a nikoliv k ustanovením VII. oddílu, jenž v § 99 upravuje působnost zem. a okr. výborů v záležitostech dohlédací moci nad obcemi, nemůže stížnost k podpoře svého stanoviska nic právem odvozovati, neboť ustanovení VII. oddílu uvedeného zák. tvoří, jak vidno, již z nadpisu i z uspořádání tohoto oddílu a z materie, kterou upravuje, toliko všeobecný doplněk k ostatním ustanovením zákona, a nelze tudíž ani v § 99 cit. zák., jenž pouze doplňuje působnost příslušející zem. a okr. výborům v mezích ustanovení § 5 odst. 2, §§ 30 až 59, §§ 75 až 94 zák. o organisaci politické správy, spatřovati právní normu, která by s ostatními předpisy téhož zák. a zejména i s ustanoveními §§ 60 a 97 nebyla v nijaké souvislosti.«Jednaje o stížnosti na toto rozhodnutí podané Josefem B. a spol. jako členy okr. výboru v M., zaujal nss především stanovisko k přednesu zástupce žal. úřadu při veř. úst. líčení, v němž vyslovil pochybnost o legitimaci st-lů bráti před nss v odpor cit. výnos min. vnitra, a to z té příčiny, že nastoupivše proti aktu zem. presidenta stížností k min. vnitra podle ustanovení odst. 4 § 97 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. k tomu cíli, aby bylo zachováno v platnosti usnesení okr. výboru ze 16. května 1929, nedomáhali se ochrany nějakých svých vlastních subj. práv, a nemohou proto ani před nss domáhati se zrušení výnosu min. vnitra, neboť i když tímto výnosem nebylo jejich stížnosti vyhověno, ne- bylo toto zamítnutí jejich stížnosti způsobilé zasáhnouti v subj. práva st-lů, kdyžtě meritum usnesení okr. výboru, zem. presidentem zrušené, netýkalo se vůbec právní sféry st-lů.Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.V § 97 odst. 4 z. č. 125/27 se praví, že bylo-li zrušeno usnesení okr. zastupitelstva, může každý člen jeho, bylo-li zrušeno usnesení okr. výboru nebo komise, může kterýkoli člen okr. výboru nebo komise nastoupiti stížností k min. vnitra, kterou jest podati u okr. úřadu do 15 dnů ode dne učiněného sdělení. Po názoru nss-u nemá tu zákon na mysli pouhou stížnost dozorčí, na jejíž vyřízení není podle ustálené judikatury nss-u právního nároku, neboť pro poskytnutí možnosti k podávání stížnosti dozorčí nebylo by vůbec potřebí zvláštního ustanovení zákonného; zákon tu spíše tvoří zvláštní subj. právo členů kolegiálních orgánů tam uvedených na to, aby usnesení těch kolegiálních orgánů, jejichž jsou členy, nebyla z důvodů nezákonných zem. presidentem zrušena, a na ochranu tohoto jejich subj. práva dává oněm členům možnost nastoupiti stížností k min. vnitra, která není ničím jiným než stížností instanční, čili podle terminologie § 81 správ. řádu č. 8/28 odvoláním. Správnosti tohoto pojetí ustanovení § 97 odst. 4 cit. zák. nasvědčuje analogické ustanovení § 60 téhož zák., podle něhož každý člen zem. zastupitelstva, zem. výboru a zem. komise může nastoupiti stížností k nss, bylo-li usnesení onoho kolegiálního orgánu zemského, k němuž onen člen náleží, min. vnitra zrušeno; zde tedy zcela nepochybně činí se ochrana usnesení kolegiálních orgánů zem. správy před zásahy min. vnitra obsahem subj. práva členů těchto kolegiálních orgánů ve smyslu ustanocení § 2 zák. o ss.Přiznává-li však předpis § 97 odst. 4 zák. č. 125/27 členům okr. výboru subj. právo na to, aby zem. president nerušil z důvodů nezákonných usnesení okr. výboru, pak nelze členům okr. výboru upírati legitimaci ke stížnosti na nss, cítí-li se v uvedeném svém subj. právu nezákonně zkráceni tím, že min. vnitra nevyhovělo jejich stížnosti proti výroku zem. presidenta, dané mu ustanovením odst. 2 § 97 cit. zák.Z toho, co uvedeno, plyne však s druhé strany i bezdůvodnost námitky stížnosti, že min. vnitra uznavši nezákonnost usnesení okr. výboru z důvodů odlišných od oněch, na nichž založil svůj dozorčí výrok zem. president, rozhodlo ve formě řízení odvolacího, místo aby rozhodlo ve formě řízení stížnostního, při němž je vyšší úřad přísně vázán i na motivaci výroku nižší stolice. Je-li totiž v § 97 odst. 4 cit. zák. míněno slovem »stížnost« instanční odvolání, pak min. vnitra rozhoduje o stížnosti té jako úřad odvolací a je podle ustanovení § 81 správ. řádu v této své funkci oprávněno nahraditi jak výrok tak i důvody nižšího úřadu, v daném případě zem. presidenta, svým vlastním výrokem neb odůvodněním. Nelze proto nalézti nezákonného překročení kompetence min. vnitra v tom, že se neomezilo na pouhé přezkoumání důvodů výroku zem. presidenta, nýbrž uznalo zákonitost dozorčího zrušení usnesení okr. výboru z důvodů jiných, než o něž opřel své opatření zem. president.Ani další námitku stížnosti, v níž st-lé zastávají názor, že zem. president nebyl vůbec oprávněn proti usnesení okr. výboru zakročiti podle ustanovení § 97 odst. 2 zák. č. 125/27, poněvadž dozorčí oprávnění v tomto předpisu normované se netýká takových usnesení okr. výboru, která tento činí u výkonu své dohlédací pravomoci nad obcemi podle ustanovení § 99 téhož zák., nemohl nss uznati důvodnou.V § 97 zák. č. 125/27, zařazeném v oddílu VI. nadepsaném »Působnost okr. zastupitelstva«, se stanoví: »Má-li okr. hejtman (náčelník) za to, že usnesení okr. zastupitelstva, výboru nebo okr. komisí příčí se zákonu nebo vybočuje z mezí působnosti okr. zastupitelstva, výboru nebo komise, jest oprávněn i povinen usnesení to zastaviti a věc do 15 dnů předložiti zem. presidentu k rozhodnutí, zda usnesení to má býti v platnosti ponecháno či zrušeno. Nerozhodne-li zem. president do 4 neděl po tom, zůstává usnesení v platnosti. Rovněž i zem. president sám může takové usnesení ve lhůtě nejvýše 6 měsíců ode dne jeho uveřejnění z úřední povinnosti zrušiti.«Stížnost buduje svůj shora uvedený názor na argumentaci, že specielní ustanovení oddílu VI. zák. č. 125/27 nesmějí býti zevšeobecňována, a nemohou proto býti vztahována na činnost okr. výboru, normovanou v oddílu VII. Kdyby byl prý zákon chtěl rozšířiti platnost ustanovení § 97 cit. zák. také na činnost okr. výborů jako dozorčích úřadů nad obcemi, byl by to ve všeobecném oddílu VII. zřetelně vyjádřil. Argumentaci této nelze dáti za pravdu.Zákon v § 97 cit. zák. mluví zcela všeobecně o usneseních okr. zastupitelstva, výboru neb okr. komisí, neomezuje výslovně sistační právo okr. hejtmana a zrušovací právo zem. presidenta jen na ta usnesení, jimiž okr. zastupitelstvo, okr. výbor a okr. komise vykonávají působnost upravenou v oddílu VI. cit. zák. Dohlédací moc nad obcemi, o níž je řeč v § 99 cit. zák., náleží zcela nepochybně také k působnosti přikázané okr. výboru, třeba že materielně-právní úprava této dohlédací moci je obsažena v normách jiných než v organisačním zákonu, totiž jednak v obecních zřízeních (na př. v § 96 mor. obec. zříz.), jednak v obec. fin. novelách (na př. §§ 7, 14, 16, 17, 21, 22, 23, 31 zák. č. 329/21, § 3 zák. č. 77/27). Tato působnost okr. výboru může docházeti výrazu rovněž jen ve formě usnesení. Pak není však vnitřního důvodu, proč by usneseními okr. zastupitelstva, výboru neb komise v § 97 org. zák., jež jsou podrobena sistační a zrušovací pravomoci okr. hejtmana resp. zem. presidenta, měla býti míněna jen ona usnesení, kterými se projevuje působnost okr. zastupitelstva, výboru neb komisí, upravená v oddílu VI. org. zák., a nikoli též ona usnesení, jimiž okr. výbor uplatňuje svou dohlédací moc nad obcemi podle § 99 org. zák. Pouhému vnějšímu uspořádání dotyčných předpisů org. zák., záležejícímu v tom, že předpis § 97 je zařazen v oddílu VI. zák., jednajícím o působnosti okr. zastupitelstva, kdežto předpis § 99 je pojat do oddílu VII. nadepsaného »Všeobecná ustanovenu, nelze přikládati takovou váhu, že by nutilo k interpretaci předpisu § 97 org. zák. v ten smysl, že pravomoc okr. hejtmana a zem. presidenta, normovaná v § 97, se vztahuje jen na působnost okr. zastupitelstva, výboru a komisí, upravenou v oddílu VI. zák., ale že z této pravomoci je vyňata působnost okr. výboru normovaná v oddílu VII. § 99 org. zák. Po názoru nss-u vedl k tomuto uspořádání zákonných předpisů, které bylo do org. zák. převzato ze zák. o zřízení žup. a okr. úřadů č. 126/20, jedině legislativně-technický důvod, aby úprava příslušnosti ve věcech dohledu nad obcemi, která se týká jak okr. výborů jako bezprostředních, tak i zem. výborů jako vyšších dohlédacích úřadů, nebyla roztržena a zařazena podle systematického uspořádání org. zák. do oddílu IV. »Působnost zem. zastupitelstva« a do oddílu VI. »Působnost okr. zastupitelstva«, nýbrž z důvodu přehlednosti byla shrnuta na jednom místě zákona.Stížnost ovšem správně vyciťuje, že by tu byla nesrovnalost v tom, aby zem. president pod rouškou dozoru § 97 org. zák. nad okr. výborem vykonával přímo dozor nad obcí, ač dozor tento je zákonem dán nikoliv jemu, nýbrž okr. výboru. Avšak takovéto dvojité kontroly nad obcí ani podle názoru tu hájeného při správném výkladu § 97 org. zák. není, jak bude dovoženo níže.Ve věci samé bylo uvážiti:Nař. výměrem min. vnitra potvrzeno bylo v cestě instanční rozhodnutí zem. presidenta, jímž na základě § 97 org. zák. bylo zrušeno usne- sení okr. výboru v M., schvalující po rozumu § 212 odst. 6 plat. zák. usnesení měst. zastupitelstva v M. o systemisaci služebních míst měst. zaměstnanců a platů s místy těmi spojených. — Podle cit. ustanovení organisačního zákona může zem. president takové usnesení okr. výboru zrušiti jedině tehdy, když se příčí usnesení to zákonu nebo vybočuje z mezí působnosti okr. výboru. Poněvadž není sporu o tom, že schvalovací usnesení okr. výboru stalo se v rámci působnosti tohoto výboru, jde jedině o to, zda nepříčilo se zákonu.Při tom dlužno míti na paměti, že předmětem dozorčího práva, daného zem. presidentu § 97 org. zák., je pouze usnesení okr. výboru, nikoli také usnesení obce, které tvoří předmět schvalovacího aktu okr. výboru. Zem. president překročil by meze své kompetence, kdyby, vykonávaje podle § 97 org. zák. dozor nad okr. výborem, podrobil svému dozorčímu zkoumání také přímo zákonitost usnesení obce. Zákonitost tohoto usnesení přichází v úvahu jenom nepřímo, totiž potud, pokud by nezákonnost jeho infikovala schvalovací akt okresního výboru. Tomu není tak v každém případě nezákonnosti aktu obce. Neníť nezákonným schvalovací usnesení okr. výboru v každém případě již proto, že je nezákonným schvalovaný akt obce. Jenom taková nezákonnost aktu obce působí nezákonnost schvalovacího aktu okr. výboru, která leží v dosahu schvalovací pravomoci okr. výboru, j. sl. usnesení okr. výboru, schvalující nezákonný akt obce, je samo nezákonno jenom tehdy, jestliže okr. výbor, vykonávaje svou schvalovací pravomoc, byl povolán, aby schvalovaný akt obce přezkoumával právě v tom směru, v němž ona nezákonnost leží.Nař. rozhodnutí shledává inhibované usnesení okr. výboru nezákonným proto, že schválilo systemisační usnesení obecního zastupitelstva, ač usnesení posléze uvedené přišlo k místu nešetříc určitých předpisů ob. fin. novely a svým obsahem je v rozporu se zákonem. Při tom žal. úřad nestojí snad na stanovisku, že usnesení obce pro tyto závady je ničí, právně neexistentní, takže by tu vůbec nebylo způsobilého substrátu pro schvalovací činnost okr. výboru, nýbrž uznávaje jeho právní existenci prohlašuje je pouze za nezákonné. Ve smyslu hořeních vývodů dlužno tedy uvážiti, zda tyto žal. úřadem vytýkané nezákonnosti spadaly v rámec schvalovací pravomoci okr. výboru.Okr. výbor vydal svoje inhibované usnesení na základě § 212 odst. 6 plat. zák. Nutno tedy zkoumati, jaký je rozsah dozorčí resp. schvalovací pravomoci dané okr. výboru tímto předpisem.Paragraf 212 odst. 6 plat. zák. praví: »Jsou-li korporace a ústavy, o které jde, podle dosud platných předpisů oprávněny, aby se usnášely o systemisaci služebních míst a platech s těmi místy spojených, vyžaduje každé takové usnesení schválení jako opatření podle čtvrtého odstavce.« Tím není o sobě řečeno nic jiného, nežli že takové systemisační usnesení vyžaduje nadále ke své účinnosti schválení těchto orgánů, které jsou po- volány schvalovati opatření podle odst. 4 cit. §. Jaký je rozsah této schvalovací pravomoci, to se v odst. 6 ani jinde výslovně nepraví, a musí tedy býti vyvozeno interpretací sporného předpisu. Při tom nutno především uvážiti, že jde o omezení práva korporací a ústavů, systemisovati si služební místa a stanoviti platy s nimi spojené, a že tedy nelze omezení to uznati měrou širší, nežli se nepochybně ze zákona podává. Podrobuje-li však zákon schvalovací pravomoci dozorčích orgánů pouze všeobecně usnesení o systemisaci služebních míst a o platech s místy těmi spojených, aniž blíže naznačuje v jakém rozsahu tato kontrola orgánům dozorčím přísluší, nelze schvalovací pravomoci podle odst. 6 přiznávati oprávnění jiná, nežli dozírati na to, aby zachovány byly zákonné předpisy platné pro systemisaci služebních míst korporací a ústavů v odst. 6 uvedených a pro platy s místy těmi spojené.Podle toho, co shora řečeno, mohlo by tedy inhibované usnesení okr. výboru shledáno býti nezákonným a kasace jeho odůvodněnou jen tehdy, kdyby okr. výbor byl schválil systemisační usnesení obce, ač toto je v rozporu se zákonnými předpisy, danými pro systemisaci služebních míst u obce a pro platy s místy těmi spojené. S tohoto hlediska dlužno nyní přezkoumati jednotlivé důvody nař. rozhodnutí.Žal. úřad shledává především nezákonnost v tom, že systemisační usnesení obecního zastupitelstva nebylo podle § 9 odst. 4 ob. fin. nov. č. 329/21 předem předloženo obec. fin. komisi, aby se o něm vyjádřila, a že dále nebylo dbáno ustanovení § 11 ob. fin. novely. Tento důvod spočívá však na nesprávném pojetí cit. předpisů.Pokud se týče prvého důvodu, ani žal. úřad sám nepokládá opomenutí předchozího slyšení fin. komise obecní za takovou vadu, která by zakládala zmatečnost usnesení obec. zastupitelstva a působila tedy, že by tu vůbec nebylo po právu způsobilého substrátu pro schvalovací činnost okr. výboru. Mohlo by tedy opomenutí to zakládati jenom vadnost usnesení obec. zastupitelstva, která — když usnesení to cestou instanční nebylo naříkáno — se hojí a neodůvodňuje, aby okr. výbor takovému usnesení, jež materielně předpisům o systemisaci se nepříčí, svoje schválení odepíral. Usnesení obec. zastupitelstva z 8. února 1929 nespadá však ani pod ustanovení § 11 ob. fin. nov., neboť samo o sobě neobsahuje ještě návrhu na nová vydání v rozpočtu neobsažená, nýbrž je pouze plánem pro organisaci služby obecní, a teprve skutečné provádění tohoto plánu, pokud by se realisovalo mimo rámec rozpočtu obecního, bylo by vázáno předpisem § 11 ob. fin. nov.Další nezákonnost schvalovacího usnesení okr. výboru spatřuje žal. úřad v tom, že nebyla schválena systemisace služebních míst na podkladě normální potřeby těchto míst, jak prý výslovně ustanovuje § 2 odst. 2 č. 3 zák. č. 286/24, nýbrž že provedena byla systemisace míst nad normální potřebu jich na základě jakési potřeby maximální, neboť v čl. 2 usnesení měst. zastupitelstva se výslovně uvádí, že systemisace, o niž jde, je maximální, a v čl. 6 mluví se o volných přebytečných systemisovaných místech.Ani tento důvod není po právu.Ustanovení § 2 zák. č. 286/24 nejsou normami, jež bylo by možno bezprostředně aplikovati, nýbrž pouze všeobecným programem pro organisaci veřejné správy, který má dojiti provedení svého teprve zákony, nařízeními a adm. opatřeními podle § 3 cit. zák. Že pro obec toto provedení — pokud by je obec neučinila o své újmě — mohlo by se státi pouze zákonem, o tom vzhledem k povaze obce jako samosprávné korporace nemůže býti pochybnosti. Takovou zákonnou normu nelze shledati ani v § 28 cit. zák., neboť tento předpis má na mysli pouze úsporná opatření ohledně zaměstnanců podle obdoby tohoto zák., tedy zřejmě jen »úsporná opatření v oboru zaměstnanectva« normovaná v části II. díl 1., §§ 4—26. Pokud by snad žal. úřad shledával bez ohledu na ustanovení zák. č. 286/24 nezákonnost systemisačního usnesení obce v tom, že systemisuje zaměstnanecká místa nad potřebu správy obecní, mohl by se ovšem opříti o ustanovení § 31 ob. zříz. mor., z něhož možno vyvoditi zásadu, že jest systemisovati pouze místa zaměstnanecká »s potřebou se srovnávající. Než posouzení této potřeby dáno je ustanovením § 212 odst. 6 plat. zák. do úvahy okr. výboru, nikoli zem. presidenta, a okolnost, že okr. výbor dané poměry skutkově hodnotil jinak, nežli by byl snad učinil zem. president na jeho místě, nemůže založiti nezákonnost schvalovacího usnesení okr. výboru, která jedině odůvodňuje zákrok dozorčí podle § 97 org. zák.Nehledě k tomu vykládá si však žal. úřad nesprávně usnesení měst. zastupitelstva. Uvádí-li se v čl. 2 tohoto usnesení, že tato systemisace, která je maximální, týká se všech měst. úřadů a podniků atd., nemá tím býti řečeno, že systemisují se zde místa nad normální potřebu, nýbrž, že systemisovaný počet míst v rámci normální potřeby je maximální, tudíž, že systemisování většího počtu míst přesahovalo by již normální potřebu obce, neboť podle náhledu nss-u má uvedený článek pouze ten smysl, že kdyby později se objevilo, že určité místo systemisované v rámci normální potřeby může prozatím, t. j. na přechodnou dobu zůstati neobsazeno, má po tuto dobu od obsazení jeho býti upuštěno. Tím ovšem není nikterak řečeno, že by dotčené místo v rámci normální potřeby obsazováno býti nemělo.Další nezákonnost usnesení okr. výboru spatřuje nař. rozhodnutí v tom, že systemisační usnesení obce je v rozporu s ustanovením § 7 odst. 2 zák. o obec. úřednících a s předpisem § 9 odst. 1 zák. č. 462/19 o propůjčování míst legionářům. Tento důvod však rovněž neobstojí, neboť cit. předpisy neupravují systemisaci a platy obecních zaměstnanců, nýbrž postup při obsazování míst obecních zaměstnanců, a nespadají tedy do rámce předpisů, na jichž zachovávání se vztahuje schvalovací pravomoc dozorčích orgánů podle § 212 odst. 6 plat. zák. Usnesení obce, postupovati určitým způsobem při obsazování míst, nemůže přirozeně cit. normám derogovati; porušení jich mohlo by nastati teprve v konkrétním případě, když by obec nešetříc jich, určité místo obsadila, a bylo by potom věcí orgánu povolaného bdíti nad zachováním předpisů o obsazování míst (§ 43 zák. o obec. úředn., § 14 zák. č. 462/19), aby v této své funkci na obec dokročil.Posléze žal. úřad vytýká okr. výboru, že nejen proti své povinnosti nevzal zřetel na ustanovení § 212 odst. 1 plat. zák., nýbrž prý schválil systemisační usnesení obce přímo s tím úmyslem, aby se zaměstnancům města M. dostalo vyšších platů, než jakých mohou v mezích platné systemisace dosáhnouti státní zaměstnanci stejných resp. rovnocenných kategorií a stejných služebních poměrů, a již projevením tohoto úmyslu zřejmě prý dal najevo, že vědomě obchází ustanovení § 212 odst. 1 plat. zák.K tomu budiž především podotknuto, že pouhý úmysl, i kdyby tu skutečně byl, nemůže založiti nezákonnost usnesení okr. výboru, pokud usnesení to samo svým obsahem zákonu neodporuje. Jde tedy jen o to, zda schvalovací usnesení okr. výboru resp. schválené jím usnesení obce příčí se svým obsahem normě § 212 odst. 1 plat. zák., což žal. úřad patrně chce říci slovy, že okr. výbor »nevzal zřetele« na toto ustanovení.Norma odst. 1 § 212 plat. zák. má především na zřeteli úpravu platových a služebních práv konkrétních zaměstnanců. Ovšem plyne z ní také pro schematickou systemisaci služebních míst u veřejnoprávních korporací a ústavů důsledek, že jednotlivá místa nesmějí bytí systemisována s vyšší mírou požitků a jiných služebních práv, nežli při rovnocenné kategorii a stejných služebních a rodinných poměrech připouští ve službě státní platový zákon. Jde tedy ovšem o normu pro systemisaci míst služebních také u obce, jejíž zachovávání spadá tudíž do schvalovací pravomoci okresního výboru podle § 212 odst. 6 plat. zák.Vytýkaje okr. výboru nešetření předpisu odst. 1 § 212, žal. úřad vychází však z nesprávného pojetí jeho. Soudíc ze slov »aby se těmto zaměstnancům dostalo vyšších platů, než jakých mohou v mezích platné systemisace dosáhnouti zaměstnanci státní,« žal. úřad patrně vidí v odst. 1 § 212 normu stanovící také, že systemisace služebních míst u obcí atd. má býti k systemisaci služebních míst u státu v určitém adekvátním poměru; vycházeje pak ze systemisace služebních míst, jak na základě plat. zák. v státní službě adm. opatřeními skutečně byla provedena, béře tuto systemisaci za měřítko, podle něhož posuzuje přiměřenost systemisace usnesené obecním zastupitelstvem m.-ským, a dochází k závěru, že oné systemisaci státní neodpovídá a proto že je nezákonná.Než v odst. 1 § 212 plat. zák. není předpisu, že by systemisace služebních míst u veřejnoprávních korporací musela býti v určitém adekvátním poměru k systemisaci služebních míst, jak adm. opatřeními skutečně byla provedena ve službě státní. Norma odst. 1 § 212 brání pouze tomu, aby jednotlivá místa nebyla požitkovými a jinými služebními právy dotována lépe, nežli všeobecně připouští platový zákon ve službě státní. Odporovalo by tedy této normě, když by na př. obec systemisovala místo s vyšším služným, než maximální služné přípustné podle § 11 plat. zák., nebo kdyby pro místa odpovídající II. služ. třídě stanovila vyšší platové stupnice nežli je přípustno podle § 5 plat. zák., a pod.Že by systemisační usnesení obce M. obsahovala taková ustanovení odporující plat. zákonu, žal. úřad ve svém rozhodnutí nezjišťuje. Okolnost však, že po názoru žal. úřadu tato systemisace, byvši měřena podle měřítka daného faktickou systemisaci provedenou ve službě státní, není přiměřena, nezakládá její nezákonnost, a nemůže tedy odůvodniti dozorčí zákrok podle § 97 org. zák. Přiměřenost systemisace služebních míst v tomto smyslu lze postihnouti pouze s hlediska § 31 mor. ob. zř., jak o tom shora byla už řeč, jakož i těmi prostředky, jimiž příslušné zákony dovolují čeliti neodůvodněnému finančnímu přetěžování obcí.Poněvadž žádný z důvodů žal. úřadem uplatněných nepostačuje, aby nař. rozhodnutí podepřel, bylo rozhodnutí to podle § 7 zák. o ss zrušiti.