Č. 10925.

Policejní právo trestní: O předpokladech obnovy řízení podle uher. polic. trest. řádu.
(Nález ze dne 9. prosince 1933 č. 21.035.)
Věc: Emerich B. v O. proti zemskému úřadu v Užhorodě o obnovu policejního trestního řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu jako policejního trestního soudu v Rachově z 11. března 1930 uznán byl st-l vinným přestupkem § 90 zák. čl. XXXI: 1879, jehož se dopustil tím, že dne 31. října 1929 nedovoleně vykácel ve státním lese v T. 1.56 m3 měkké kulatiny a odsouzen byl k peněžité pokutě 88 Kč 75 h, v případě nedobytnosti k uzamčení na 10 dnů a k náhradě ceny dříví 71 Kč a odškodného 17 Kč 75 h. V důvodech bylo uvedeno toliko, že jeho vina byla výslechem svědků dostatečně prokázána. — Zemský úřad v Užhorodě rozhodnutím ze 30. října 1930 tento rozsudek potvrdil z důvodů v něm uvedených.
Podáním, došlým k okr. úřadu v Rachově dne 28. ledna 1931, domáhal se st-l povolení obnovy trestního řízení podle § 191 bodu 3 uher. polic. trest. řádu a zrušení rozsudku podle § 193 tohoto řádu. Svou žádost odůvodňoval tím, že byl odsouzen pro čin, který nespáchal, a to na základě výpovědi svědkyň Hafie J. a Anny L., které však podle připojených, veřejným notářem ověřených prohlášení výslovně prohlásily, že při svém výslechu u okr. úřadu neučinily výpovědi tak, jak byly protokolovány. O době a způsobu st-lem spáchaného přestupku nikým tázány nebyly, a hajnému E. nic nehlásily. Jura A. s nimi tam nebyl, nýbrž Ondřej T., a vypověděly jen tolik, že na podzim 1928 pásly dobytek svůj a st-lův, a že tehdy st-l vykácel 10—14 kusů suchých žerdí, kterými opravil kůlnu na erárním pozemku. St-l navrhoval, aby ony svědkyně byly vyslechnuty znovu pod přísahou, a dále, aby byl vyslechnut také Ondřej T., který mu dokáže, že din, pro který byl odsouzen, stal se v roce 1928, a nikoli 31. října 1929.
Okr. úřad v Rachově tuto žádost zamítl. Nař. rozhodnutím potvrdil zem. úřad v Užhorodě jeho rozhodnutí z těchto důvodů: Pro obnovu trestního řízení uvádíte v žádosti, že svědecké výpovědi Hafie J. a Anny L., které byly při trestním řízení okresním úřadem protokolovány, a na základě kterých jste byl odsouzen, neodpovídají pravdě, což dokazujete prohlášeními těchto svědků, učiněnými před veřejným notářem Drem Iv. S. v Rachově dne 23. ledna 1931. Avšak prohlášení toto nestačí, aby na jeho základě byla povolena obnova trestního řízení podle ustanovení § 191 bodu 1 nebo 2 polic. trest. řádu, neboť na základě těchto ustanovení mohla by býti obnova trestního řízení ve Váš prospěch povolena jen tehdy, kdyby pravoplatným rozsudkem trestního soudu bylo prokázáno, že buď svědecká výpověď, jež byla podkladem pro Vaše odsouzení, byla falešná, nebo že se úřední orgán při přelíčení dopustil trestného činu, jenž měl vliv na rozsudek jím vynesený. Ježto však uvedené prohlášení Hafie J. a Anny L. před veřejným notářem nemůže nahraditi rozsudek trestního soudu ve smyslu bodu 1 a 2 § 191 polic. trest. řádu a v daném případě není ani žádného jiného z důvodů pro obnovu řízení uvedených taxativně v § 191 (bod 3 a 4), bylo nutno Vaše odvolání zamítnouti.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost, jež mu vytýká nezákonnost a vadnost řízení. Nss uvažoval o ní takto:
St-l domáhal se v řízení správním obnovy trestní věci, ukončené pravoplatně odsuzujícím rozsudkem okresního úřadu v Rachově, potvrzeným zem. úřadem v Užhorodě. Svou žádost opíral výslovně o předpis § 191 bodu 3 uher. polic. trest. řádu, a o tvrzení, že výpovědi svědkyň H. J. a A. L., na základě nichž byla jeho vina uznána za prokázanou, nebyly učiněny tak, jak byly protokolovány. Toto své tvrzení doložil předloženými prohlášeními těchto svědkyň, učiněnými před veřejným notářem a jimi ověřenými.
Podle § 191 bodu 3 cit. trest. řádu může odsouzený žádati obnovu věci trestním rozsudkem pravoplatně ukončené, uvede-li takové nové podstatné faktum nebo důkaz, o kterém lze předpokládati, že ho v prvotním řízení použiti nemohl, a kteréžto faktum, resp. důkaz, ať o sobě nebo ve spojení s tím, co bylo v prvotním (základním) řízení uvedeno, činí pravděpodobným zastavení řízení nebo zproštění odsouzeného nebo provinění jeho pouze takovým skutkem, který podléhá ustanovení zákona, min. nařízení nebo řádu, obsahujícímu trestní sazbu mírnější než vyměřený trest. Nežádá-li o obnovu osoba k tomu oprávněná, nebo nežádá-li o to oprávněný z některého z důvodů stanovených v §§ 191 a 192 nebo je-li uvedený důvod patrně bezpodstatný, zamítne policejní trestní soud žádost bez líčení (§ 193 odst. 2 cit. řádu). V opačném případě nařídí policejní trestní soud výměrem projednání žádosti o obnovu, a podle okolností ve spojení s ní projednání ve věci samé (odst. 3 tohoto §).
V daném případě byla st-lova žádost za obnovu trestního řízení zamítnuta žal. úřadem bez líčeni. Ježto žal. úřad v nař. rozhodnuti neodůvodňuje toto zamítnutí ani tím, že by ji podala osoba k tomu neoprávněná, ani tím, že by v ní nebyl uveden některý z důvodů obnovy ustanovených v §§ 191 a 192, plyne z toho, že žal. úřad použil tu jen třetího důvodu zamítavého, uvedeného ve 2. odst. § 193. Vycházel tedy z názoru, že důvod uvedený st-lem v jeho žádosti podle 3. bodu § 191, kterého se v ní výslovně dovolal, jest patrně bezpodstatný. O tom svědčí také závěr nař. rozhodnutí, v němž se praví, ovšem jen zcela stručně a všeobecně, že tu není ani žádného jiného z důvodů pro obnovu řízení uvedených taxativně v § 191 bodu 3 a 4.
V § 150 odst. 3 uher. polic. trest. řádu jest vyslovena všeobecná zásada, že rozhodnutí, vyjímajíc obsílky, dožádání a nařízení dané nižším úřadům a orgánům, dlužno odůvodniti. Rozhodnutí, jímž se zamítá žádost o obnovu řízení bez líčení podle § 193 odst. 2 cit. polic. řádu, jest nepochybně také rozhodnutím, jež nutno ve smyslu § 150 odůvodniti. Za řádné odůvodnění nelze však pokládati prostý projev úřadu, že ten neb onen zákonný důvod, o který strana svou žádost opřela, není dán, nýbrž jest třeba, aby úřad, rozhoduje o oprávněnosti nároku stranou uplatňovaného, uvedl v rozhodnutí dále ještě nejen skutkový základ, z něhož vycházel, ale i právní stanovisko, z něhož nárok posuzoval, jakož i úvahy, ze kterých k svému závěru dospěl, neboť jen pak jest možno, aby se strana proti jeho rozhodnutí účinně bránila, a nss je bezpečně co do jeho zákonitosti přezkoumal. Požadavkům těmto však nař. rozhodnutí nevyhovuje, neboť pokud se v něm žal. úřad zabývá důvody obnovy řízení, obsaženými v bodu 1 a 2 § 191 polit. trest. řádu, nepřiléhá tato část odůvodnění nař. rozhodnutí k obsahu žádosti o obnovu, ježto o tyto důvody žádost vůbec opřena nebyla, nýbrž výhradně jen o důvod bodu 3. Co se pak týče tohoto důvodu, omezuje se při něm žal. úřad toliko na prostý výrok, že není dán, neuvádí však nic o tom, proč má za to, že není dán, resp. na jakém základě a z čeho usuzuje, že jest patrně bezpodstatný. Jen patrná bezpodstatnost jeho by ho však opravňovala k tomu, aby žádost o obnovu bez líčení zamítl.
Stížnost namítá, že nař. rozhodnutí porušuje předpis 2. odst. § 193 cit. řádu, když zamítá žádost za obnovu bez líčení jako opřenou o důvod patrně bezpodstatný, aniž se žal. úřad v nař. rozhodnutí zabývá vývody odvolání, z nichž stížnost s poukazem na předložené písemné doklady a obsah spisů snaží se dovoditi, že uplatněný důvod obnovy byl podstatný a řádně byl doložen. Stížnosti nutno přisvědčiti.
Vylíčený nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí znemožnil st-li, aby seznal, z jakých důvodů a jakými úvahami dospěl žal. úřad k svému úsudku, že uplatněný důvod obnovy řízení není dán, resp. jest patrně bezpodstatný. Tím znemožnil mu řádnou obranu a nss-u náležité přezkoumání nař. rozhodnutí co do jeho zákonitosti. — — —

Citace:

Č. 10925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 806-808.