Č. 10756.Řízení správní. — Známkové právo: O věci rozsouzené lze mluviti jen, je-li tu naprostá identita věci sporné a sporných stran; identická je věc, jsou-li veškery znaky, které ji charakterisují, stejné a nezměněné tak, že je faktická a právní situace totožná. Ve sporu o výmaz známky z důvodu zaměnitelné podobnosti (§ 3 známk. zák. č. 19/1890 ř. z.) není situace totožná, byla-li původně známka, o kterou se žaloba opírala, vymazána, později však tento výmaz zrušen a zápis obnoven. (Nál. ze 3. října 1933 č. 16373.) Prejudikatura: Boh. A 3551/24, 6715/27 (Jud. II A/l č. 5477; srov. Boh. A 6280/27, 8202/29. Věc: Josef M. v B. proti ministerstvu obchodu o odmítnutí známkové žaloby. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Podle spisů byla pro st-le 9. května 1924 zapsána u obch. komory v Liberci známka č. 14100 pro prášek k praní, cídící prostředky, mazadla a prostředky k drhnutí. Známka ta obsahuje v podstatě na rudém podkladě černý obraz krajiny a nápis Chemnitzer »Blitz«. Pro firmu Chemische Industrie H. a Co. — dnes stranu zúčastněnou — byla u téže obch. komory 12. května 1924 zapsána známka č. 14101 pro prostředky k cídění a k drhnutí. Tato známka obsahuje v podstatě nápis Scheuersand »Goldstern« provedený rovněž na rudém poli. Žalobou de praes. 12. června 1925 domáhala se firma S. ve Vídni, opírajíc se o svoji slovní známku »Blitz« č. 6241/Linec, zapsanou mimo jiné i pro leštidla, výmazu shora uvedené známky st-lovy č. 14100/ Liberec z důvodu zaměnitelné podobnosti. Žalobou de praes. 23. dubna 1925 domáhal se st-l, opíraje se o posléz uvedenou známku č. 14100/ Liberec rovněž z důvodu zaměnitelné podobnosti výmazu výše zmíněné známky zúčastněné strany č. 14101/Liberec. Rozhodnutím z 22. září 1925 vyhovělo min. obch. žalobě firmy S. a nařídilo výmaz st-lovy známky č. 14100/Liberec. Rozhodnutím pak z 23. září 1925 zamítlo žalobu st-lovu na výmaz známky č. 14101 s odůvodněním, že známka č. 14100/Liberec, o kterou se tato žaloba opírala, byla rozhodnutím z 22. září 1925 pravoplatně vymazána. Stížnosti podané do obou těchto rozhodnutí vyřídil nss nál. Boh. A 6280/27 tím způsobem, že zrušil rozhodnuti min. obch. z 22. září 1925, jímž byl nařízen výmaz st-lovy známky č. 14100/Liberec pro vadnost řízení a stížnost do rozhodnutí z 23. září 1925, jímž nebylo vyhověno žalobě st-lově na výmaz známky zúčastněné strany č. 14101, zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí z 22. září 1925 bylo konečné a pravoplatné a že založilo-li min. obch. na tomto procesním stavu své rozhodnutí z 23. září 1925, nelze tomuto postupu vytýkati ani nezákonnost ani formelní vadnost. Min. obch. vydalo na to o žalobě firmy S. de praes. 12. června 1925 rozhodnutí nové ze 14. července 1927, jímž jí opětně vyhovělo a nařídilo výmaz známky č. 14100/Liberec. Když ke stížnosti dnešního st-le zrušil nss nál. Boh. A 8202/29 i toto rozhodnutí pro vadnost řízení, zamítlo min. obch. rozhodnutím z 24. listopadu 1930 žalobu firmy S. a nařídilo, aby známka č. 14100/Liberec byla ve známkovém archu znovu zapsána. Podle poznámky ve známkovém archu byl také skutečně výmaz známky původně min. obch. nařízený v důsledku shora uvedeného nál. z 29. října 1929 zrušen. Již před tímto rozhodnutím min. obch. podal však st-1 18. ledna 1930 žalobu novou na výmaz známky č. 14101/Liberec z důvodu její zaměnitelné podobnosti se svojí známkou č. 14100/Liberec. V řízení zavedeném o této žalobě vznesla zúčastněná strana podáním de praes. 6. března 1930 námitku věci rozsouzené, ukazujíc k tomu, že st-lova žaloba na výmaz známky č. 14101/Liberec z důvodu zaměnitelné podobnosti se známkou 14100/Liberec byla rozhodnutím min. obch. z 23. září 1925 zamítnuta a stejně i stížnost proti tomu podaná nál. nss Boh. A 6280/27. Ve svém vyjádření de praes. 24. dubna 1930 popřel st-l, že jde o věc rozsouzenou, ukazuje k tomu, že skutkový stav je v daném případě odlišný od onoho, na němž bylo založeno rozhodnutí min. obch. z 23. září 1925 a jemu následující nález nss-u; tehdy byla známka č. 14100/Liberec pravoplatně vymazána, kdežto nyní v důsledku nál. nss-u Boh. A 8202/29 stala se známka ta opět pravoplatnou. Rozhodnutím dnes nař. vydaným 18. prosince 1930 vyhovělo min. obch. námitce věci rozsouzené vznesené zúčastněnou stranou a zamítlo žalobu st-lovu. V důvodech vyslovilo v podstatě, že daný spor je totožný co do předmětu, stran i co do právní otázky s oním, jenž byl vyřízen rozhodnutím z 23. září 1925. Za tohoto stavu věci bylo by možno rozhodnouti o žalobě věcně jen za předpokladu obnovy řízení. Předpoklady ty však min. obch. neshledalo, ježto rozhodnutí z 23. září 1925 bylo st-li doručeno 9. října 1925, nová žaloba pak byla vznesena 18. ledna 1930, tedy po uplynutí tříleté lhůty stanovené 1. odstavcem § 87 nař. č. 8/28 o řízení správním. Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí vytýká v podstatě, že v daném případě nemůže býti řeči o věci rozsouzené a tudíž ani o otázce obnovy řízení. Původní rozhodnutí min. obch. bylo vydáno za předpokladu, že st-lova známka nebyla registrována. Tento stav se však změnil, ježto známka st-lova je nyní platně zapsána. Opačný názor žal. úřadu je tudíž právně mylný. Leč i kdyby šlo o obnovu řízení, pojal žal. úřad zákon mylně, ježto tříletá lhůta, o níž mluví nař. rozhodnutí, má býti počítána nikoliv od 9. října 1925, nýbrž ode dne, kdy bylo vydáno nové rozhodnutí min. obch. č. 2945/30 o žalobě na výmaz známky č. 14100/ Liberec, t. j. ode dne 24. listopadu 1930. Rozhoduje o stížnosti té zabýval se nss předem otázkou, zdali žal. úřad uznal po právu, že v daném případě vadí meritornímu rozhodnutí o žalobě st-lově na výmaz známky č. 14101/Liberec res judicata, neboť není-li tomu tak, pak otázka obnovy řízení padá již sama sebou, ježto institut obnovy řízení předpokládá věc pravoplatně rozhodnutou. V nál. Boh. A 3551/24 vyslovil nss právní názor, že res judicata předpokládá, aby bylo vydáno rozhodnutí na základě téhož právního a skutkového stavu, na jehož základě bylo již jednou rozhodnuto, a v nál. Boh. A 6715/27 dovodil, že o věci rozsouzené lze mluviti jen tehdy, je-li tu naprostá identita věci sporné a sporných stran; identickou je věc, jsou-li všechny znaky, které ji charakterisují, stejné a nezměněné, takže faktická a právní situace je totožná. V posléz uvedeném nálezu je názor soudu podrobně rozveden takto: »Úřady správní vydávají svá rozhodnutí na podkladě určité faktické a právní situace, a sluší míti za to, že vůle úřadu správního chce platiti jen vzhledem ke svým předpokladům, a že tedy akty správní vážou úřad, který je vydal, pokud trvají předpoklady, za kterých byly vydány, resp. pokud předpoklady ty nebyly po žádné stránce změněny. Možno proto mluviti o věci rozsouzené jen tehdy, je-li tu eadem res inter easdem partes, jinými slovy, pokud je tu naprostá identita věci sporné a naprostá identita sporných stran. Identickou je pak pojmově i názvoslovně věc jen tehdy, jsou-li všechny náznaky, jež ji charakterisují, stejné a nezměněné, a je-li tedy jak faktická tak i právní situace totožná s onou, která tvořila podklad určitého výroku správního. Změnila-li se jedna neb druhá z uvedených součástí správního aktu, nelze již mluviti o věci rozsouzené a nemůže potom ani úřad odbývati spor, stranou naň vznesený, poukazem na to, že bylo ve věci pravoplatně rozhodnuto, a že tedy materielní právní moc určitého jeho aktu překáží mu v opětovném rozhodnutí o téže věci.« Aplikuje-li se tento právní názor — na kterém nss trvá — na daný případ, dojde se k tomuto závěru: Zamítnutí st-lovy žaloby de praes. 23. dubna 1925, opřené o známku č. 14100/Liberec a směřující k výmazu známky č. 14101/Liberec z důvodu zaměnitelné podobnosti, vyslovené rozhodnutím min. obch. z 23. září 1925, bylo — jak nss uznal v nál. Boh. A 6280/27 — po právu z důvodu, že skutkový stav, položený za základ uvedenému rozhodnutí min. obch., totiž, že známka č. 14100/ Liberec byla rozhodnutím min. obch. z 22. září 1925 č. 1993 vymazána, byl tímto rozhodnutím konečně a pravoplatně postaven na jisto. Podle toho, co bylo shora vyloženo, byla tu tudíž věc rozsouzená potud, pokud tento stav trval. Změnil-li se stav ten tím, že byl výmaz známky č. 14101/Liberec rozhodnutím samotného min. obch. ze 24. listopadu 1930 zrušen a její zápis obnoven, pak tu byla v době vydání rozhodnutí dnes nař. t. j. 18. prosince 1930 skutková situace jiná, nežli byla 23. září 1925, kdy žal. úřad o první st-lově žalobě rozhodoval. Názor žal. úřadu, došlý výrazu v nař. rozhodnutí, že v daném případě jde o věc totožnou s onou rozřešenou již jeho rozhodnutím z 23. září 1925, a že by proto odporovalo platnému právu, aby o ní znovu jednal, je tudíž mylný, a mylný je proto také i důsledek z tohoto právního názoru čerpaný, že věcné vyřízení st-lovy žaloby de praes. 18. ledna 1930 by bylo přípustno jen za splnění podmínek pro obnovu řízení. Již pro tento mylný právní názor, na němž jest nař. rozhodnutí vybudováno, nezbylo než nalézti podle § 7 zák. o ss.