Č. 10952.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: Jak jest upraveno disciplinární řízení proti členům uniformované stráže bezpečnosti vůbec, a obnova pravoplatně ukončeného řízení zvláště?
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 10.109.)
Věc: Alexandr P. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o obnovu disciplinárního řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Firma Leo F. v M. učinila dne 3. června 1925 u okr. soudu v Bratislavě trestní oznámení, že st-l koupil u ní dne 27. března 1924 kyvadlové hodiny na splátky; složil závdavkem na obnos 475 Kč dobírkou částku 80 Kč a zavázal se zaplatiti zbytek kupní ceny v měsíčních splátkách po 80 Kč, počínaje od 1. května 1924 pod ztrátou lhůty s výhradou vlastnického práva, což znamená, že až do úplného zaplacení zůstanou hodiny majetkem firmy a nesmí tudíž býti ani prodány ani zastaveny, ani darovány. Mimo dobírku nezaplatil však st-l dosud nic, odepřel další placení a odstranil hodiny, neznámo kam. Rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925 byl st-l uznán vinným přečinem zpronevěření podle § 355 trest. zák. a odsouzen podle § 358 trest. zák. na jeden týden vězení podmínečně na jeden rok a k náhradě škody v obnosu 476 Kč uvedené firmě.
Disc. nálezem policejního ředitele v Bratislavě ze 14. listopadu 1925 byl pak st-l k návrhu disc. komise uznán vinným, že dne 27. března 1924 koupil si od firmy Leo F. v M. kyvadlové hodiny za úhrnný obnos per 475 Kč na měsíční splátky s výhradou vlastnického práva firmy až do úplného zaplacení kupní ceny, složil dobírkou na kupní cenu částku per 80 Kč, další placení však firmě odepřel a hodiny rozbil, kterýmžto skutkem dopustil se kromě přečinu zpronevěření podle § 355 trest. zák., pro který byl pravoplatným rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925 odsouzen na 1 týden vězení podmínečně na 1 rok a k náhradě škody per 476 Kč, též služebního přečinu ve smyslu § 23 vl. nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb. a uložen jemu podle § 37 bodu 6 vl. nař. č. 295/22 trest propuštění ze služby. V důvodech nálezu uvedeno, že doznáním obžalovaného a pravoplatným rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925 je úplně prokázán skutkový stav služebního přečinu jmenovanému za vinu kladeného. Při výměře trestu bylo nutno vžiti do úvahy jako zvlášť přitěžující, že dotyčný byl už jedenkrát disc. trestán, a jeho nevyhovující kvalifikaci. Vzhledem k těmto přitěžujícím okolnostem a vzhledem k tomu, že další ponechání státního orgánu, trestaného soudem pro majetkový přečin trestem vězení, ve službě příčilo by se zájmům služby a ohrožovalo by vážně dobrou pověst členů sboru neuniformované stráže bezpečnosti, jeví se uložený trest propuštění ze služby jako trest přiměřený.
Z nálezu tohoto podal st-l odvolání, jímž se domáhal zrušení jeho z důvodu, že podal žádost za obnovu řízení trestního, ukončeného rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925, který byl podkladem disc. nálezu. Rozhodnutím z 2. ledna 1926 župní úřad v Bratislavě toto odvolání zamítl. Stížnost na toto rozhodnutí podanou, zamítl pak nss nál. z 11. února 1928 č. 18044/27.
Mezitím sedrie v Bratislavě rozsudkem z 20. listopadu 1926 vyhověla žádosti obžalovaného o obnovu trestního řízení a současně ve smyslu § 558 odst. 3 trest. řádu zbavila platnosti rozsudek okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925 a obžalovaného zprostila na základě § 326 bodu 2 trest. řádu obžaloby pro přečin zpronevěry podle §§ 355 a 356 trest. zákona. V důvodech tohoto rozsudku v podstatě uvedla, že v řízení trestním nemohlo býti prokázáno, že by byl obžalovaný skutečně věděl o tom, že kyvadlové hodiny koupil s výhradou vlastnického práva firmy Leo F. do úplného zaplacení kupní ceny, pročež v činu, st-li za vinu kladeném, nelze shledati skutkovou podstatu přečinu, pro který byl odsouzen.
Na to podal st-l dne 20. dubna 1927 u policejního ředitelství v Bratislavě žádost o obnovu řízení disciplinárního ve věci, vyřízené disc. nálezem téhož úřadu ze 14. listopadu 1925, uváděje jako důvod, že rozsudkem sedrie v Bratislavě z 20. listopadu 1926 byl zproštěn obžaloby pro přečin zpronevěry podle § 355 trest. zák., pro který byl odsouzen a který byl důvodem pro vydání shora uvedeného nálezu disc. V žádosti této vznáší st-l prosbu, aby uvedený disc. nález byl zrušen, st-l znovu do služby přijat a aby od 1. ledna 1926 byly mu vyplaceny požitky, tímto dnem zastavené, po případě aby, nemohl-li by bytí znovu do služby přijat, byl propuštěn s odbytným a požitky od 1. ledna 1926 jemu zadržené byly vyplaceny.
K návrhu disc. komise z 12. dubna 1928 zamítlo policejní ředitelství v Bratislavě rozhodnutím ze 14. dubna 1928 tuto žádost. K odvolání st-lu zrušil pak zem. úřad v Bratislavě nálezem ze 7. listopadu 1929 toto rozhodnutí a uložil policejnímu řediteli v Bratislavě, aby spornou záležitost znovu projednal. Na to vydal policejní ředitel v Bratislavě rozhodnutí z 28. listopadu 1929, jímž ve smyslu § 138 služ. pragm. zamítl žádost st-lovu o obnovu disc. řízení v této věci a v důvodech rozhodnutí vyslovil toto: Pravoplatně ze služby propuštěný ve svojí žádosti patřičně neprokázal novými okolnostmi anebo důkazy to, že by před tím zjištěný skutkový stav věci se byl změnil. Na základě už dříve zjištěných a dosud nevyvrácených důkazů ve smyslu § 126 služební pragmatiky nemohl se vžiti ohled na osvobozující rozsudek bratislavského krajského soudu.
Odvolání, jež podal st-l na toto rozhodnutí, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Skutkový stav zjištěný trestním nálezem policejního ředitele v Bratislavě ze 14. listopadu 1925, že totiž Alexandi P., policejní agent II. tř., rozbil od firmy Leo F. za 475 Kč koupené kyvadlové hodiny, na které zaplatil jen první splátku 80 Kč, nebyl změněn ani rozsudkem kraj. soudu v Bratislavě z 20. listopadu 1926. Krajský soud v Bratislavě založil svůj osvobozující rozsudek na okolnosti, že obviněný nevěděl, že předmětné hodiny jsou majetkem firmy do vyrovnání kupní ceny a tak v nedostatku důkazů o tom, že by byl věděl, že jsou hodiny majetkem firmy, st-le osvobodil. Nedotýkal se však kraj. soud okolnosti, zdali rozbil obviněný předmětné hodiny, a tato okolnost dokázána byla i vlastním doznáním obviněného. Disc. řízení nemá za účel zjišťovati, zdali ten anebo onen čin je stihatelný z ohledu majetkoprávního, ale jeho povinností je zkoumati, zda nejsou činy zaměstnance z ohledu veřejného takové, že by mohly poškoditi autoritu úřadu, ve kterém je zaměstnanec zaměstnaný anebo zda nejsou takového rázu, že by znemožňovaly jeho služební výkon a tu zemský president dospěl k přesvědčení, že odpovídá skutečnosti stanovisko policejního ředitele, že se na skutkovém stavu obviněného Alexandra P. co do zodpovědnosti disciplinární nic nezměnilo přes to, že byl kraj. soudem přečinu zpronevěry osvobozen, neboť s hlediska disciplinárního je směrodatný jen skutkový stav a podle tohoto obviněný objednal hodiny, na tyto zaplatil jen 80 Kč a je zničil. Jednal tedy tak, jak nemá jednati řádný hospodář a dluhy nehleděl si vyrovnati. Člen stráže bezpečnosti je ustanoven k tomu, abv pečoval o bezpečnost osobní a majetkovou jiných osob. Obviněný, jak vysvítá z výše uvedeného, nemá smysl ani o bezpečnost zdánlivě vlastního majetku a proto má zem. president za to, že jeho propuštění je správné a odůvodněné i přes to, že mu nebyl dokázán přečin zpronevěry. Mimo toho obviněný byl již i před tímto disciplinárně trestán, jeho služební výkon podle výsledku kvalifikace byl nezodpovědný a tak zem. president nenachází důvodů na povolení obnovy řízení a na jeho opětné přijetí do služeb stráže bezpečnosti.
O stížnosti na rozhodnutí to podané uvážil nss toto:
Nálezem z 29. listopadu 1929 zamítl policejní ředitel v Bratislavě st-lovu žádost o obnovu řízení disc., zakončeného disc. nálezem policejního ředitele ze 14. listopadu 1925, jak výslovně v enunciátu svého výroku uvádí, ve smyslu § 138 služ. pragm. úřednické. Žal. úřad zamítaje nař. rozhodnutím odvolání z tohoto rozhodnutí podané, vyslovil v enunciátu, že odvolání zamítá a nález potvrzuje, čímž zřejmě stejně jako úřad I. instance zamítavý výrok svůj opřel o ustanovení cit. § 138 služ. pragm. úřednické.
Uvažuje v prvé řadě o otázce, zda právem úřad citované ustanovení zák. na daný spor použil, veden byl nss těmito úvahami:
St-l, jakožto člen sboru uniformované stráže bezpečnosti, spadá pod ustanovení zák. ze 13. července 1922 č. 230 Sb. Paragrafem 2 cit. zák. bylo pak stanoveno, že předpisy o služebním poměru sboru stráže bezpečnosti, pokud nejsou obsaženy v zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., upraví se nařízením. Řečená úprava stala se pak vl. nař. z 5. října 1922 č. 295, jež v § 46 stanoví, že sestavení disc. komisí a řízení upravuje se služebními řády, při čemž jest poukázáno na § 5 cit. nař. V cit. § 5 pak jest řečeno, že vnitřními předpisy se určuje rozdělení sborů a služební řád, zejména pak mimo jiné se stanoví předpisy o sestavení disc. komisí a řízení před nimi. Takovýmto vnitřním předpisem ,kterého bylo na daný spor použiti, jest pak »provizorný služobný poriadok pre sbory stráže bezpečnosti«, vydaný na základě výn. min. vnitra v Praze z 28. června 1927 č. 11.607-5 a výnosu oddělení min. vnitra v Bratislavě z 18. července 1927 č. j. 20.104 pres. adm. Podle § 62 odst. 4 věty druhé cit. služ. řádu platí co do obnovy disc. řízení a žádosti za navrácení v předešlý stav obdobně ustanovení §§ 137 až 143 služ. pragm. (zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.). Podle toho však platí co do obnovy disc. řízení také ustanovení § 138 služ. pragm. Právem tudíž použil žal. úřad řečeného ustanovení jako právního podkladu pro řešení sporné otázky.
Podle cit. § 138 může úředník, pravoplatně odsouzený k disc. trestu (aneb jeho zákonní dědicové) žádati o obnovu řízení i po výkonu trestu, když produkuje takové nové skutečnosti neb průvodní prostředky, jež samy o sobě neb ve spojení s dříve zjištěnými důkazy jsou způsobilé, odůvodniti zproštění aneb uložení trestu pořádkového, neb na místě propuštění uložení mírnějšího trestu disc.
V daném případě žádal st-l o povolení obnovy řízení disc., zakončeného disc. nálezem policejního ředitele v Bratislavě ze 14. listopadu 1925, jímž byl uznán vinným služebního přečinu § 23 vl. nař. č. 295/1922 Sb. a potrestán podle § 37 bodu 6 cit. vl. nař. propuštěním ze služby, uváděje jako důvod této své žádosti, že rozsudkem sedrie z 20. listopadu 1926 byl cestou obnovy trestního řízení zproštěn obžaloby, podané na něho pro přečin zpronevěry podle §§ 355 a 356 trest. zák., pro který byl pravoplatně odsouzen rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 22. září 1925 a který tvořil skutkovou podstatu disc. nálezu shora zmíněného. Žal. úřad. zamítnuv tuto žádost v pořadu instančním s poukazem na ustanovení § 138 služ. pragm., postavil se na stanovisko, že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro úspěšné žádání o obnovu řízení disc., v cit. § stanovené. Stanovisko toto odůvodnil žal. úřad především tím, že zprošťujícím rozsudkem Bratislavské sedrie z 20. listopadu 1926 nenastala na skutkové podstatě disc. deliktu, pro který byl st-l disc. úřadem 1. instance odsouzen a potrestán, žádná změna, neboť prý disc. úřad I. instance položil za náklad svého nálezu tutéž podstatu, jakou má u st-le za prokázanou Bratislavská sedrie v cit. svém rozsudku.
Tím tedy žal. úřad zřjemě chtěl vysloviti, že řečený zprošťující rozsudek Bratislavské sedrie nelze s hlediska cit. § 138 služ. pragm. kvalifikovati jako novou skutečnost, která by mohla odůvodniti buď zproštění st-le, neb uložení mírnějších trestů, uvedených v cit. §. V tomto směru jest však tvrzení žal. úřadu v očividném rozporu se spisy, neboť, jak patrno z enunciátu disc. nálezu I. instance, byl st-l tímto uznán vinným, že dne 27. března 1924 koupil si od firmy Leo F. v M. kyvadlové hodiny za úhrnný obnos per 475 Kč na měsíční splátky s výhradou vlastnického práva firmy až do úplného zaplacení kupní ceny, složil dobírkou na kupní cenu částku per 80 Kč, další placení však firmě odepřel a hodiny rozbil, kterýmžto skutkem se st-l dopustil přečinu zpronevěry podle § 355 trest. zák., pro který byl pravoplatným rozsudkem okr. soudu v Bratislavě z 21. září 1925 odsouzen; naproti tomu však Bratislavská sedrie cit. svým rozsudkem zprostila st-le obžaloby pro přečin §§ 355 a 356 trest zák. a cit. rozsudek okr. soudu zrušila proto, poněvadž nemá za prokázáno, že by byl st-l věděl o tom, že poškozené firmě bylo při koupi hodin vyhraženo vlastnické právo do úplného zaplacení kupní ceny, pročež čin st-lem spáchaný nezakládá skutkovou podstatu přečinu zpronevěry podle cit. ustanovení trest. zák. Nastala tudíž vydáním cit. zprošťujícího rozsudku Bratislavské sedrie změna na podstatě skutkové, kterou disc. úřad I. instance položil za základ svého výroku v tom, že čin st-lem spáchaný netvoří podstatu přečinu zpronevěry podle §§ 355 a 356 trest. zák., jak uvádí disc. nález I. instance, a opačné tvrzení žal. úřadu jest tedy v rozporu se spisy.
Žal. úřad stojí však dále v nař. rozhodnutí, jak patrno z jeho odůvodnění, na stanovisku, že již sama okolnost, že st-l hodiny koupil, a zaplativ pouze první splátku na kupní cenu, je rozbil, odůvodňuje — bez ohledu na to, zda věděl, že hodiny kupuje s výhradou vlastnického práva firmy či nikoliv — kvalifikaci činu, st-lem spáchaného jako zvláště závažné porušení služebních povinností podle § 23 vl. nař. č. 295/22 Sb., a trest propuštění ze služby ve smyslu § 37 č. 6 cit. vl. nař. Tím patrně žal. úřad chtěl vysloviti, že shora uvedený zprošťující rozsudek sedrie v Bratislavě z 20. listopadu 1926, kterým st-l odůvodňuje žádost o obnovu řízení disc., není s hlediska § 138 služ. pragm. takovou skutečností — byť i novou —, která by byla způsobilou odůvodniti buď zproštění st-le neb alespoň uložení mírnějšího trestu disc., než propuštění ze služby.
K úsudku tomu pak žal. úřad dospívá úvahou, že člen sboru stráže bezpečnosti jest ustanoven k tomu, aby pečoval o bezpečnost osobní a majetkovou jiných osob; st-l však tím, že koupiv hodiny, před zaplacením celé kupní ceny je zničil, jednal tak, jak nemá jednati řádný hospodář a nesnažil se dluh zcela splatiti, z čehož prý jest zřejmo, že nemá smyslu ani o bezpečnost vlastního majetku, a proto přes to, že mu nebyl přečin zpronevěry prokázán, právem byl ze služby propuštěn, uváží-li se dále i to, že již před tím byl disciplinárně potrestán a dle výsledku kvalifikace jest jeho výkon ve službě neuspokojivý.
Stížnost proti tomu vytýká, že pouhá skutečnost, že st-l hodiny před úplným zaplacením kupní ceny zničil, resp. že je nezaplatil, nemůže býti důvodem ku propuštění ze služby, netvoří-li čin ten, jak patrno z rozsudku sedrie v Bratislavě, jímž byl zproštěn obžaloby pro přečin zpronevěry, skutkovou podstatu tohoto přečinu.
Z toho, co uvedeno, plyne, že tu jde jedině o zodpovědění otázky, zda zproštění st-le obžaloby pro přečin zpronevěry, vyslovené rozsudkem sedrie v Bratislavě, lze právem kvalifikovati s hlediska § 138 služ. pragm. jako novou skutečnost, jež jest způsobilou v daném případě odůvodniti buď úplné zproštění st-le neb alespoň na místo trestu propuštění ze služby uložení mírnějšího trestu disciplinárního. Nss nemohl po této stránce sdíleti stanovisko, hájené nař. rozhodnutím.
Jak z enunciátu disc. nálezu I. instance jest patrno, kvalifikoval tento úřad čin, pro který st-le odsoudil k trestu propuštění ze služby — tedy nejtěžšímu trestu disc. — jako zvláště závažné porušení služebních povinností ve smyslu § 23 vl. nař. č. 295/22 Sb. vzhledem k tomu, že činem tím se zároveň dopustil přečinu zpronevěry podle § 355 trest. zák., pro který byl také již pravoplatným rozsudkem okr. úřadu v Bratislavě odsouzen a potrestán. V důvodech pak výslovně úřad tento konstatuje, že trest propuštění ze služby jeví se u st-le jako přiměřený vzhledem k tomu, že byl již jednou disciplinárně potrestán, má nevyhovující kvalifikaci a dále vzhledem k tomu, že další ponechání státního orgánu — trestaného soudem pro majetkový přečin trestem vězení — ve službě příčilo by se zájmům služby a ohrožovalo by vážně dobrou pověst členů sboru neuniformované stráže bezpečnosti.
Z uvedeného jest tedy zřejmo, že disc. úřad I. instance přikládal okolnosti, že činem, st-li za vinu kladeným, spáchal st-l také přečin zpronevěry, pro který byl pravoplatně odsouzen a potrestán, rozhodující význam jak při kvalifikaci činu toho jako zvláště závažného porušení služebních povinností ve smyslu § 23 vl. nař. č. 295/22 Sb., tak i při výměře trestu, při čemž právě vzhledem k řečenému potrestání st-le pro majetkový delikt soudem trestním uznal přiměřenost trestu propuštění ze služby. Jeví se tudíž shora cit. rozsudek sedrie v Bratislavě, o který st-l svou žádost o obnovu řízení disc. opírá, novou skutečností, která jest ve smyslu § 138 služ. pragm. pojmově způsobilou, aby po případě přivodila ať úplné zproštění, ať uložení mírnějšího disc. trestu st-li, než trestu propuštění ze služby, a tedy skutečností, odůvodňující příznivé vyřízení st-lovy žádosti o povolení obnovy řízení disc.
Opačné stanovisko žal. úřadu, který, aniž přihlédl k tomu, které důvody vedly in concreto disc. úřad I. instance k tomu, aby čin st-lem spáchaný kvalifikoval jako zvláště závažné porušení služebních povinnosti podle § 25 vl. nař. č. 295/22 a aby pro čin ten uložil st-li trest propuštění ze služby, samostatně hodnotil čin st-lem spáchaný s hlediska disc. odpovědnosti a hodnocením tím dospěl k zamítnutí st-lovy žádosti o obnovu řízení, jest nezákonné.

Citace:

Č. 10952. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 888-894.