Č. 10635.

Zaměstnanci veřejní. — železnice. — Nemocenské pojištění. — Řízení před nss-em: Nss-u nepřísluší judikovati o povinnosti zaměstnance čsl. stát. drah, aby přispíval na podpůrný fond nemocenské pokladny státních drah.
(Nález ze dne 17. června 1933 č. 10.693.)
Prejudikatura: srov. Boh. A LXIX/21 a j.
Věc: Dr. Jaroslav K. v P. (adv. Dr. Frant. Kysela z Prahy) proti ministerstvu železnic (odb. r. Zdeněk Machanec) o srážku příspěvků na podpůrný fond nemocenské pokladny čsl. státních drah.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Nař. výnosem zamítl žal. úřad v cestě instanční žádost st-lovu, aby mu byly vráceny příspěvky na podpůrný fond nemocenské pokladny státních drah, které mu od srpna 1926 byly — podle jeho názoru neprávem — sráženy se služebních požitků. Výnos je odůvodněn tím, že st-l jest povinen býti členem nemocenské pokladny státních drah i s povinnostmi založenými pouze jejími stanovami (§ 37 odst. 1 služ. řádu).
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Žal. úřad opřel své rozhodnutí o předpis § 37 služ. řádu pro zaměstnance čsl. státních drah, který ukládá všem zaměstnancům povinnost, aby se účastnili všech humanitních ústavů a fondů, které mají za účel zaopatření invalidní a starobní, jakož i nemocenské pokladny podle předpisu zákonů a zvláštních ustanovení statutárních. Tento služební rád (služ. pragm.) byl vyhlášen výnosem býv. min. žel. ze 7. dubna 1898 č. 16.366 a upravuje, jak v § 3 uvedeno, ve smyslu § 19 organisačního statutu z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z. služební poměry zaměstnanců státních drah.
Podle § 19 zmíněného organisačního statutu jest služební poměr zaměstnanců státních drah, kteří nejsou státními zřízenci podle zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. (pokud se týče podle služební pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.) ve všech relacích poměrem soukromoprávním, a přísluší proto rozhodovati spory plynoucí z tohoto poměru jedině řádným soudům. Toto stanovisko zaujal nss již opětně (srov. Boh. A LXIX/21) a trvá na něm i v daném případě, podotýkaje, že na soukromoprávní povaze služebního poměru zaměstnanců čsl. státních drah nenastala změna ani podle § 1 bodu 4 vl. nař. z 5. března 1927 č. 15 Sb. o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců čsl. státních drah.
Je tedy také služební poměr st-lův — který netvrdí, že by byl úředníkem pragmatikálním —, ve všech relacích poměrem soukromoprávním. Proto také veškery spory vyvěrající z tohoto služebního poměru rozhodovati mohou jen řádné soudy a je příslušnost nss k řešení těchto sporů podle § 3 a) zák. o ss vyloučena.
V daném případě vyslovil žal. úřad, že st-li nepřísluší nárok na vrácení příspěvků sražených na podpůrný fond nemocenské pokladny čsl. státních drah proto, že povinnost ku placení těchto příspěvků je stanovena § 37 služ. řádu; tento služební řád právě služební poměr zaměstnanců státních drah upravuje a vyslovil tedy žal. úřad, že st-l je povinen příspěvky, jichž vrácení se domáhal, platiti na podkladě svého soukromoprávního poměru služebního.
Stížnost namítá, že nelze na podkladě čistě soukromoprávním st-li ukládati placení příspěvků, o které jde. Tím sama vlastně uznává soukromoprávní základ sporu. O tom však, zda na podkladě soukromoprávní smlouvy je st-lova povinnost ku placení oněch příspěvků dána, může rozhodovati jen řádný soud, a nikoli nss.
Konstatovati sluší, že podle obsahu nař. rozhodnutí nešlo vůbec o vrácení příspěvků zaplacených, resp. sražených podle zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců č. 221/25, nýbrž o příspěvky na zvláštní fond, jenž nebyl cit. zákonem zřízen k plnění dávek podle tohoto zákona, nýbrž spočívá jen na cit. služ. řádě. To uznává též stížnost, a také při ústním líčení bylo zástupcem stížnosti opětně zdůrazněno, že fond ten je institucí úplně samostatnou, odlišnou od nemocenského pojištění. Proto také nelze shledati identitu sporného případu s případem projednávaným u nejvyššího soudu, o němž se zmínil zástupce st-lův při veřejném ústním líčení (Vážný 8517). Tam domáhala se strana soudního výroku určovacího o tom, že není jako úředník čsl. státních drah podle § 8 vl. nař. č. 145/26 povinna, platiti — nemocenské pokladně čsl. státních drah — na nemocenských příspěvcích více než 25 Kč měsíčně. Tam šlo tedy o spor zcela jiný, jehož právním základem byl zák. č. 221/25 a k němu vydané vl. nař. č. 145/26, jimiž nepochybně upraveny jsou poměry veřejnoprávní. Zde však jde o spor, jejž posouditi je jen na podkladě služebního rádu, upravujícího služební poměr st-lův, Který je poměrem soukromoprávním.
Stižnost vznesená proti výroku, jenž o soukromoprávním poměru byl vydán, je však vzhledem k předpisu § 3 a) zák. o ss nepřípustná.

Citace:

Č. 10635. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 61-63.