Č. 10776.
Zemědělství. — Policejní právo trestní: Podle kterých hledisek jest řešiti otázku, má-li nedovolené vykácení lesa býti trestáno podle zák. č. 82/1918 Sb. nebo podle zák. č. 37/1928 Sb.?
(Nález ze dne 14. října 1933 č. 16762.)
Věc: František G. v P. (adv. Dr. Ivan Markovič z Bratislavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o přestupek zákona o zatímní ochraně lesů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Rozsudkem okresního úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši jako policejního trestního soudu z 18. září 1929 uznán byl František G., předseda urbáru v P., vinným přestupku § 2 zák. č. 37/28 Sb., jejž spáchal tím, že býv. urbariální společníci obce P. v chotáru obce M. ve svém lese vykáceli asi 700 m3 bez povolení, a byl podle § 8 cit. zák. odsouzen ke 12 000 Kč pokuty, resp. náhradnímu zavření na 20 dnů. Rozsudek odůvodněn je takto: »Při konaných jednáních netajil obviněný, že býv. urbariální spoluvlastníci obce P. v letech 1927 až 1928 káceli bez povolení dříví, hájil se tím, že pozemek, na němž kácení bylo provedeno, je holinou a neužitečnou plochou, proto že povolení nepotřebovali, dále že okr. soud v Liptovském Hrádku je pro podobný přestupek osvobodil, a konečně že přesná vykácená hmota dříví nemohla být zjištěna. K této obhajobě nebylo lze přihlédnouti, neboť podle zprávy lesního oddělení okr. úřadu sporná plocha není pastvou, nýbrž ochranným lesem, který je pojat do státní správy a je do základní knihy župních lesů i zaznačen. Zápis v pozemkových knihách podle nař. 18243/1890 F. M. nemá žádného účinku, dále podle odst. 5 § 2 zák. č. 37/28 je žadatel povinen vyčkat úřední povolení a do té doby nesmí s kácením započít bez ohledu na to, podal-li vůbec žádost za povolení či nikoliv, a kdy tato žádost byla kompetentnímu úřadu podána.« Zem. úřad v Bratislavě nař. rozsudkem odvolání Františka G. nevyhověl a potvrdil rozsudek I. stolice ex motivis, připojiv tyto důvody: »Na obsah vývodů odvolání nemohl býti vzat zřetel, poněvadž se obžalovaný k spáchání přestupku v protokolu ze 4. ledna 1929 sám přiznal, a poněvadž byl podle § 2 zák. čl. 5: 1878 správně podle § 8 zák. č. 37/28 souzen.«
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozsudku podané, zabýval se nss především námitkou stížnosti, že čin st-li za vinu kladený byl spáchán ještě za platnosti zák. č. 82/18 Sb., podle něhož přestupky tohoto zákona soudili byly povolány soudy, a byl prý proto st-l potrestán úřadem nekompetentním. Námitku tu neshledal nss důvodnou.
Ve svých nál. Boh. A 9158/31 a 9160/31 vyslovil nss právní názor, že trest může býti uložen jen podle zákona, který v době, kdy se trest ukládá, platí a působí. — V daném případě bylo trestní řízení zavedeno a trestní nález vydán nesporně za účinnosti zák. č. 37/28 Sb. Tímto zákonem (§ 12) byl zrušen zák. č. 82/18 Sb., který v § 5 přiznával trestní kompetenci řádným soudům. V době vydání nař. rozhodnutí nebyly tedy již řádné soudy příslušný a trestní pravomoc příslušela jedině úřadům správním, povolaným k tomu předpisem § 8 zák. č. 37/28 Sb. Jestliže jde o trestní čin spáchaný ještě za účinnosti zák. č. 82/18, mohou správní úřady trestní pravomoc vykonávati však jen tehdy, bylo-li jednání za vinu kladené trestné již podle tohoto zák. a zůstalo trestným i podle zák. č. 37/28. Že v daném případě předmětem trestního řízení byla skutková podstata, která byla trestná již za účinnosti zák. č. 82/18 a kterou také zák. č. 37/28 za trestnou prohlašuje, o tom není sporu. Byl proto žal. úřad kompetentní vydat trestní nález, byť i šlo o čin spáchaný za platnosti zák. č. 82/18.
Ve výroku o vině namítá stížnost v prvé řadě, že za trestní čin v daném případě nemůže býti činěn zodpovědným a odsouzen st-l, jako předseda a vykonavatel usnesení shromáždění urbárníků, nýbrž samo toto shromáždění, jež prý je za svá usnesení kolektivně zodpovědno. Námitku tohoto obsahu st-l v řízení správním nevznesl a žal. úřad se jí nezabýval a ani z moci úřední zabývati se nemusel (§ 204 odst. 2 tr. pol. ř.). Nemůže se proto ani nss se zřetelem na předpis §§ 5 a 6 zák. o ss námitkou tou věcně zabývati. Pokud pak právní zástupce st-lův při veř. ústním líčení tvrdil, že žal. úřad byl povinen z moci úřední zkoumati otázku trestní zodpovědnosti, brání předpis § 18 zák. o ss, aby nss námitku tuto podrobil meritorní kognici, kdyžtě nebyla ve stížnosti relevována.
V druhé řadě pak stížnost namítá, že ani st-l, ani spolek urbárníků nejsou trestně zodpovědní, nýbrž že by trestným mohl býti leda snad Josef W. v P., který od nich koupil dříví na stojato a sám je vykácel; stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad na tuto námitku nevešel a o tom neprovedl šetření. Žal. úřad brání se proti tomu ve svém odvodním spise námitkou, že prý st-l obrany takové v řízení.před 1. stolicí nevznesl a ve svém odvolání neuvedl jména kupce, takže neměl možnosti touto okolností se zabývati. Než trestní policejní řád nevylučuje uplatnění novot i v odvolání z rozsudku 1. stolice, okolnost pak. že st-l neuvedl v odvolání jména kupce, neznemožnila žal. úřadu jméno to zjistiti, jak svědčí spisy trestní, v nichž se nachází četnická relace, že tímto kupcem byla firma Josef W. v P. Nebránilo proto nic žal. úřadu, aby podrobil kognici námitku o trestní zodpovědnosti kupce. Neučinil-li tak, trpí nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení, ježto nevyčerpalo obsah odvolání.
Stížnost uplatňuje dále námitku promlčení trestního činu podle § 31 přest. zák. a vytýká v tom směru, že žal. úřad nezjistil přesně dobu, kdy trestný čin byl spáchán. Nss musel stížnosti v tomto bodě přisvědčit, neboť nezjistil-li žal. úřad — jak z nař. rozhodnutí patrno — objektivně a přesně dobu, kdy bylo dříví bez povolení káceno, pak nemůže nss námitku promlčení přezkoumávat. Také v tom spočívá podstatná vada řízení.
Nedostatek tohoto zjištění má však za následek další podstatnou vadu, jevící se v tom, že nss nemůže posoudit důvodnost ani další námitky stížnosti, že totiž objektivní skutková povaha trestného činu není vůbec dána, neboť za platnosti zák. č. 82/18 stačilo pouhé oznámení zamýšleného mýcení měsíc předem příslušnému politickému úřadu a nedošel-li do měsíce zákaz mýcení, byl majitel lesa k mýcení oprávněn.
Pro tyto podstatné vady bylo nař. rozhodnutí ve výroku o vině zrušiti podle § 6 zák. o ss. Bylo-li však rozhodnutí zrušeno v otázce viny, padá tím i výrok o trestu a nss nemusí se proto zabývat námitkami stížnosti, v nichž se brojí proti výši uloženého trestu.