Č. 10650.

Stavební právo (Praha): * Stavební úřad není podle § 119 stav. řádu oprávněn nařizovati opravu budovy, když tato je již v tak schátralém stavu, že objektivně není způsobilá k dalšímu trvání.
(Nález ze dne 23. června 1933 č. 10.861.)
Věc: Dr. Radim H. a spol. v Praze proti zemskému úřadu v Praze o příkaz k opravě budovy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 22. dubna 1930 vyrozuměl magistrát hl. in. Prahy st-le, že komis, prohlídkou jejich domu č. pop. . . . bylo zjištěno, že na štítové zdi tohoto domu je trhlina ½ cm široká jdoucí od hřebenu půdy přes celé první patro až k přízemí, jakož i jiné trhliny, které podle učiněného pozorování nepatrně se zvětšily. Poněvadž je obava, aby spadnutím štítní zdi nebyl demolován sousední dům, uložil magistrát st-lůrh, aby štítové zdi domu dali řádně opraviti, nebo aby dali částečně vadné části jejich snésti, a to alespoň v půdě, při čemž střecha tašková musí býti nahražena nad prvním patrem střešní konstrukcí rovnou s krytinou lehkou. V případě, že by se st-lům podařilo pro nájemníky v prvním patře bydlící opatřiti náhradní byty, doporučil magistrát st-lům, aby sneseno bylo i celé toto první patro.
Proti tomuto příkazu podali st-lé rekurs, ve kterém mimo jiné namítali, že dům je ve stavu tak schátralém, že by nemělo smyslu v tomto stavu udržovati jej ještě po několik let a že účelným bylo by jedině vyklizení a zbourání celého tohoto domu, pročež to mělo býti úřadem nařízeno. Mimo to je prý obava, že snesením štítové zdi k půdě odstranil by se tlak shora, který drží zeď v přízemí a v prvním patře ještě pohromadě, a zeď pak rozestoupila by se ještě více.
Stavební sbor hl. m. Prahy zamítl rekurs st-lů výměrem z 24. června 1930 a další rekurs jejich zamítl zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím.
Stížnost namítá, že podle § 119 stav. řádu je sice úřad oprávněn nařizovati odstranění vad na budovách, avšak pouze takových vad, které se nedotýkají podstaty budovy. V daném případě však nařizuje úřad přímo částečné zbourání budovy, ačkoliv podle § 119 stav. řádu je oprávněn nařizovati jen úplné zbourání budov a dílů budov, nikoliv však částečné zbourání. Zejména není oprávněn nařizovati snesení střechy nebo patra, nýbrž musí, ukáže-li se existence domu v dosavadní výši a konstrukci nemožnou, naříditi zbourání celého domu.
Výtka ta je bezdůvodná. Podle § 119 odst. 1 stav. řádu má stav. úřad pečovati o to, aby odstraněny byly vady, jež na jednotlivých budovách shledá a jež v zájmu veřejném nebo z ohledu policie bezpečnostní odstraniti dlužno, a má v případě potřeby naříditi vyklizení a zbourání budov, nebo jejich částí, a náleží mu zejména, aby učinil všemožná opatření proti možnému nebezpečí, hrozí-li dům sesutím.
Z předpisu toho plyne zcela jasně, že zásadně může úřad učiniti všemožná opatření proti možnému nebezpečí, hrozí-li dům sesutím, zejména, že může i naříditi zbourání pouhé části budovy, jakou je i střecha nebo patro. Ovšem není dáno do zcela volné úvahy úřadu, zda má dán býti příkaz k pouhé opravě budovy, či příkaz ke zbourání určité části její nebo i k úplné její demolici. Při volbě těchto jednotlivých prostředků k odstranění shledaných závad musí úřad přihlížeti k tomu, aby příkazem jeho byla závada v zájmu veřejném nebo z ohledů policie bezpečnostní nepřípustná sice odstraněna, aby však majitel budovy byl uděleným příkazem dotčen co možná nejméně. Proto nemůže stav. úřad za účelem odstranění určité závady naříditi zbourání budovy, jestliže budova ta jest ještě objektivně způsobilá k dalšímu trvání, a jestliže pouhou opravou její dá se docíliti stav v ohledu policejním bezzávadný. Naproti tomu z týchž důvodů nemůže úřad vlastníku, který vzhledem k zákonné ochraně nájemníků nemá možnosti podle své vůle chatrnou budovu zbourali, ukládati, aby opravoval budovu, která je vůbec v tak chatrném stavu, že objektivně k opravě se více nehodí, a jeví se býti účelnější zbourati ji celou. (Srv. Boh. A 9821/32.)
St-lé již v řízení správním vytýkali, že jejich dům je vůbec v tak chatrném stavu, že k opravě se nehodí, a že k odstranění nebezpečí, které hrozí sousednímu domu zřícením štítné zdi, bylo by jedině účelným, kdyby celý dům byl zbourán. Dále namítali st-lé, že ani částečným snesením štítné zdi neodstraní se nebezpečí, nýbrž naopak ještě se zvětší, poněvadž štítná zeď zbavena jsouc tlaku se shora, který udržuje ji pohromadě, ještě více by se rozestoupila. O tom předložili st-lé posudek soudního znalce.
Kdyby toto tvrzení st-lů bylo správným, pak podle toho, co svrchu řečeno, nebyl by úřad oprávněn nařizovati st-lům opravu budovy, nýbrž byl by povinen vydati příkaz k její demolici. Žal. úřad na svrchu uveděné námitky odpověděl pouze, že otázka účelnosti nařízených oprav byla dokonale vyřešena výsledkem místního šetření. Poněvadž však při místním šetření nebyla řešena otázka, zda objektivně bylo by účelnější vzhledem na nynější stav budovy provésti pouhou opravu štítní zdi, či budovu celou úplně zbourati, není z nař. rozhodnutí vůbec patrný právní názor žal. úřadu, z něhož žal. úřad při zamítnutí svrchu uvedených námitek st-lů vycházel, ani skutkový základ, o který zamítnutí námitek těch opřel, a je tedy nař. rozhodnutí vadným trpíc nedostatkem řádného odůvodnění.

Citace:

Č. 10650. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 102-104.