Č. 10748.
Řízení správní: Otázka, zda akt, proti němuž byl vznesen opravný prostředek, jest aktem ničím, je pro otázku včasnosti onoho opravného prostředku bez významu.
(Nález ze dne 30. září 1933 č. 16267.)
Věc: Firma »L.-ský nábytek«, nákupní a prodejní družstvo, zapsané spol. s ruč. obrn. v L. (adv. Dr. Vladimír Rytíř z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o včasnost opravného prostředku ve věci pensijního pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 30. října 1930 prohlásila zem. úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Praze podle § 70 pens. zák., že stěžující si firma ručí za pojistné, jež měla platiti její předchůdkyně Anna S., bývalá majitelka firmy L.-ský nábytek v P., a to za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí podniku zpět počítáno, totiž za dobu od 1. ledna 1929 do 28. února 1930. Pojistné s příslušenstvím do 30. září 1930 činí 8915 Kč 40 h.
Z tohoto výměru podalo stěžující si družstvo dne 7. listopadu 1930 u zem. úřadu v Praze odvolání, v němž předem bylo uvedeno, že ačkoli výměr stěžujícímu si družstvu dne 1. listopadu 1930 doručený postrádá podstatné náležitosti, to jest podpisů a úřední pečeti úřadovny, podává družstvo z opatrnosti proti němu odvolání, jehož dalším věcným obsahem družstvo dovozovalo, že není právním nástupcem firmy Anny S. a neručí proto za pojistné jí vyměřené.
Výměrem z 18. prosince 1930 zamítl zem. úřad v Praze toto odvolání jako opožděné a tudíž nepřípustné, poněvadž v odpor vzatý výměr byl družstvu doručen dne 1. listopadu 1930, odvolání však — nehledíc na správné poučení o opravných prostředcích — bylo podáno u zem. úřadu v Praze, odkud pak bylo odesláno úřadovně Všeobecného pensijního ústavu v Praze, kde mělo býti přímo podáno, dne 17. listopadu 1930, tedy po uplynutí 15denní lhůty, stanovené v § 133 odst. 1 zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb.
V odvolání z tohoto rozhodnutí zdůrazněno předem, že odvolání podává se pouze z opatrnosti, poněvadž výměr zem. úřadovny postrádá podstatných náležitostí, aby mohl býti považován za pravoplatný, neboť není vůbec podepsán, ani žádnou úřední pečetí opatřen. Dále uvedeno, že z téhož důvodu nemohlo býti odvolání podané zem. úřadu považováno za opožděné z toho důvodu, že došlo k zem. úřadovně teprve dne 17. listopadu 1930. Poučení o opravných prostředcích ve výměru zem. úřadovny není správné, neboť uvádí, že odvolání k zem. úřadu jest podati u »podepsané úřadovny«, na výměru však žádná úřadovna podepsána není, takže nezbylo než podati odvolání přímo k zem. úřadu. V ostatním bylo dovozováno, že i kdyby nebyl vzat zřetel na ono nesprávné poučení, nemohlo býti odvolání pokládáno za opožděné, když došlo včas k úřadu, který má o něm rozhodovati.
Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče, že odvolání nevyhovuje a potvrzuje v odpor vzaté rozhodnutí z důvodů v něm uvedených. K vývodům odvolání poznamenáno, že ve výměru bylo výslovně uvedeno, že odvolání je podati u příslušné úřadovny Všeob. pens. ústavu, a že zem. úřad nebyl povinen postoupiti této úřadovně odvolání, nesprávně u něho podané, ještě v zákonné lhůtě odvolací. Vzhledem k zákonnému ustanovení (§ 133 pens. zák. č. 26/29) o tom, že odvolání k zem. úřadu je podati u nositele pojištění, nemůže strana voliti si sama místo podací, a také zem. úřad jako odvolací stolice může učiniti předmětem opravného instančního řízení jen odvolání, které bylo podáno způsobem zákonem předepsaným.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí vytýká, že správní úřad se nezabýval otázkou, jaký význam měla skutečnost, že výměr zem. úřadovny postrádal podpisu a pečeti, bez nichž je dotyčný správní akt zmatečný paakt. Nemohl proto výměr ten vyvolati žádných účinků, zejména nemohl jeho doručením počíti běh odvolací lhůty. Akt takový slušelo na výtku, kdykoli podanou, vybaviti chybějícími náležitostmi a učiniti z něho teprve platný akt a jej znovu doručiti. Teprve doručením takto vybaveného aktu mohl by počíti běh odvolací lhůty. Správní úřad se však výtkou v tomto směru vůbec nezabýval, a náprava nebyla zjednána ani naříkaným rozhodnutím.
O této stížnosti uvážil nss:
Předem sluší poznamenati, že v tomto sporu nemůže býti řešena otázka, zda doručením výměru zem. úřadovny, jemuž se podle tvrzení stížnosti nedostávalo podpisu a pečeti, byl proti stěžujícímu si družstvu vydán správní akt, který by byl, vejda formálně v právní moc, způsobilý založiti proti němu materiální právní účinky, neboť otázka ta nař. rozhodnutím řešena nebyla. Předmětem nař. rozhodnutí byla jen otázka, zda o odvolání, jež proti uvedenému výměru podalo stěžující si družstvo, mělo býti zem. úřadem věcně rozhodováno.
Žal. úřad odpověděl k této otázce záporně, shledav v souhlase se stanoviskem zem. úřadu, že odvolání proti řečenému výměru, jak byl straně doručen, bylo podáno po uplynutí 15denní lhůty ode dne jeho doručení, takže je sluší pokládati za opožděné a tudíž nepřípustné, při čemž skutečnosti, že výměr straně doručený postrádal určitých náležitostí, z jejichž nedostatku strana dovozovala, že akt ten není způsobilý založiti proti ní materiální právní účinky, pro otázku včasnosti odvolání žádného významu nepřiznal.
Učinil tak právem. Podle zásad, jak došly výrazu v hlavě V. vl. nař. č. 8/28 Sb. o správním řízení, jest úřad, k němuž se strana obrátila s opravným prostředkem, povinen vydati o tomto opravném prostředku věcné rozhodnutí jen tenkráte, byl-li opravný prostředek podán ve lhůtě, právním řádem pro něj stanovené, kdežto, byl-li opravný prostředek podán až po uvedené lhůtě, úřad onou povinností již vázán není. Z toho pak jde, že také strana, jež opravným prostředkem domáhá se toho, aby akt proti ní vydaný byl zrušen nebo změněn, jen tenkráte má nárok, aby podle obsahu opravného prostředku byl akt proti ní vydaný přezkoumán, uplatnila-li nárok ten ve lhůtě pro tento opravný prostředek stanovené. To ovšem platí pro všechny případy zcela bez ohledu na právní povahu vydaného aktu a zejména i bez ohledu na to, zda akt proti straně vydaný jest či není způsobilý založiti proti ní účinky, jaké podle svého obsahu založiti měl. Vždyť otázka, je-li akt, proti němuž opravný prostředek čelí, aktem způsobilým založiti proti straně materiální účinky, jest již otázkou merita, jež právě na základě podaného opravného prostředku měla býti úřadem instančně příslušným řešena, a nemůže proto míti vliv na modifikaci podmínek, předepsaných pro opravný prostředek, jímž se případně k platnosti přivádí právě nárok, aby akt, který oné způsobilosti materiálně nemá, byl dovolaným úřadem i formálně odstraněn.
Jest proto otázka, zda akt, proti němuž byl vznesen opravný prostředek, jest aktem ničím, nezpůsobilým vejíti v materiální právní moc, pro včasnost onoho opravného prostředku zcela bez jakéhokoli významu.
Maje rozhodovati o tom, zda odvolání stěžujícího si družstva proti výměru mu doručenému bylo podáno včas, nepochybil tudíž ani žal. úřad, jestliže se zvláště nezabýval uplatňovanou skutečností, že výměr zem. úřadovny byl družstvu doručen bez podpisu a bez pečeti, z čehož družstvo dovozovalo jeho zmatečnost a neúčinnost.
Stížnost hájící názor opačný není proto důvodná a bylo ji zamítnouti.