Č. 10958.

Živnostenské právo: I. Ve smyslu dekretu dvorské kanceláře z 9. prosince 1824 č. 35.822 jsou živnostmi radikovanými (v Čechách) takové živnosti, které byly v den publikace cit. dekretu, t. j. 22. dubna 1825 výslovně obsaženy v domovním příslušenství. — II. Jak jest postupovati při výkladu listinných dokladů o této skutečnosti?
(Nález ze dne 20. prosince 1933 č. 21.774.)
Věc: Pivovar pravovárečného měšťanstva v B. (adv. Dr. Ant. Trdlica z Prahy) proti ministerstvu obchodu o radikovanou povahu živnosti hostinské. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Min. obch. vyslovilo nař. rozhodnutím v pořadí instančním, že nebylo prokázáno, že v době publikace guberniálního dekretu z 22. dubna 1825 č. 11901 bylo v pozemkové knize zaneseno právo výčepnické jako samostatná součást domu (domovní příslušenství) č. p. 90 v B., který náleží právem vlastnickým pivovaru pravovárečného měšťanstva v B. Rozhodnutí toto jest opatřeno následujícím odůvodněním: »Vzhledem k nál. Boh. A 1098/22 jest pro posouzení nároku strany rozhodujícím, byla-li živnost výčepnická dne 21. dubna 1825 zanesena v pozemkové knize jako domovní příslušenství. Ve smlouvě dto B. 8. března 1813 fol. 111 lib. contr. jest uveden dům čp. 90 v B. jako dům »celovárečný«. Ve smlouvě jest poukaz na liber contr. 1., fol. 200 a 210, č. 281, kdež dům čp. 90 v B. ve smlouvě z 12. července 1797 jest označen jako celovárečný. Zmínky o provozu výčepu není ani na straně 209 a 210 ani na straně 111 liber contractuum, na které jest zapsána smlouva z 8. března 1813. Na straně 154 č. 184 liber contractuum jedná se o vklad domu čp. 90 »mit 2 Braugerechtigkeiten und einer Einkehrsgerechtigkeit« (Protokol z 29. listopadu 1827). V protokole z 29. listopadu 1827 nebylo právo výčepnické zvlášť oceněno (oceněno zvlášť bylo toliko právo várečné). Nejedná se tudíž o uznání samostatného práva výčepu. 1 ve smlouvách svrchu uvedených právo výčepu nebylo zvlášť oceněno a není tu vůbec zmínky o takovém právu.«
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí opírá se o předpis dekretu dvorské kanceláře z 9. prosince 1824 č. 35.822 (gub. dekret z 22. dubna 1825 č. 11.901 — sb. prov. zák. pro Čechy sv. VII č. 58, str. 94). Tímto dekretem byly pro Čechy vydány zvláštní předpisy, které mají býti, jak se v úvodě tohoto dekretu praví, směrodatný pro posouzení povahy živností radikovaných a prodejných. Ve smyslu tohoto dekretu jsou živnostmi radikovanými — jak nss vyslovil v nál. Boh. A 1098/22 — takové živnosti, které byly v den publikace cit. dekretu, t. j. dne 22. dubna 1825 výslovně obsaženy v domovním příslušenství (Hausgewahr). Průkazní břímě o této okolnosti jest uloženo tomu, kdo se domáhá uznání povahy radikované živnosti.
Žal. úřad dospěl v nař. rozhodnutí k závěru, že st-l tohoto průkazu nepodal. Rozhodnutí to opřel o znění smlouvy z 8. března 1813, pak smlouvy z 12. července 1797 a o odhadní protokol z 29. listopadu 1827. Stížnost vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad založil své rozhodnutí pouze na těchto listinných dokladech, a že se nezabýval průkazní schopností listin ostatních, zejména starších, a neocenil ji.
Po této stránce poukazuje st-l především k trhové smlouvě z 26. května 1769. O této smlouvě, o níž není jisto, týká-li se domu, o nějž jde, a může-li následkem toho vůbec přijití v úvahu, prohlásilo místodržitelství v Praze v rozhodnutí z 1. března 1911, že z označení reality v něm podle polohy popsané jako »dům pravovárečný« lze jen seznati, že realita ta patřila v té době mezi ony den právo propinační. V odvolání z cit. rozhodnutí nenamítala st-lka, že by tento úsudek nebyl správný. Mohl tedy žal. úřad vycházeti z toho, že tato listina je bez právního významu pro řešení otázky radikované povahy živnosti hostinské.
Dále vytýká stížnost, že se žal. úřad nezabýval listinou z 22. května 1778, zapsanou ve staré pozemkové knize b.-ské, podle níž prodali manželé Jan a Anna Št. dům celovárečný »u tří korun« nazvaný s právem »vejsadní hospody« pop. č. 90 v B. Lze připustiti, že označení nemovitosti jako výsadní hospody poukazuje na spojení hostinského oprávnění s realitou. Leč listině té mohl by pro posouzení sporné otázky býti přiznán právní a rozhodující význam toliko tehdy, kdyby i pozdější zápisy v pozemkové knize učiněné do dne 22. dubna 1825 obsahovaly údaje, jež by se vztahovaly na řečené označení a z nichž by se tedy dalo souditi, že na povaze nemovitosti jako výsadní hospody nic se nezměnilo. Než všechny pozdější listiny, jichž se stížnost dovolává, až do 22. dubna 1825 jako dne rozhodného pro posouzení povahy živnosti radikované neobsahují nic, co by úřad mohl považovati za průkaz, že s domem čp. 90 v B. bylo spojeno živn. právo, a nemá tudíž dovolaná trhová smlouva z 22. května 1778 ani ve spojitosti s těmito pozdějšími listinami právního významu, jenž by byl žal. úřad měl příměti k tomu, aby se jí v nař. rozhodnutí zvláště zabýval.
Ve svatební a zároveň trhové smlouvě z 12. července 1797, která je zapsána ve staré knize pozemkové, konstatuje se toliko, že prodávající jsou vlastníky »domu celovárečného« čp. 90 v B. Tamtéž jsou taxativně vypočteny objekty tvořící vlastní »hospodářství« prodávajících, totiž jednotlivé nemovitosti, fundus instructus a pod bodem n) mluví se o dílně mydlářské (»verštat mydlářský«), v jiné pak části smlouvy o vinopalně, kdežto o živnosti hostinské vůbec se neděje zmínka. Také ve smlouvě z 8. března 1813 mluví se o celovárečném domě pop. č. 90 a nikoli o živnosti hostinské. Těmito listinami není podán průkaz o tom, že hostinské oprávnění bylo dne 22. dubna 1825 spojeno s domem, o nějž jde, a nelze na takové spojení bezpečně souditi jen ze všeobecné poznámky, že se dům celovárečný postupuje »v těch mezích a právech, jak to vše prodávající užívali a užívati mohli«, když smlouvy o jednotlivých částech nemovitostí jednají, o živnosti hostinské však vůbec se nezmiňují.
Nebylo pak třeba zabývati se další úvahou žal. úřadu, může-li odhadní protokol z 29. listopadu 1827, tedy z doby po zmíněném rozhodném dni, považován býti za náznak o reální povaze živnosti hostinské, pro jejíž provozování byl tehdy dům ten stavebně zařízen.

Citace:

Č. 10958. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 911-913.