Č. 10836.Závodní výbory: Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech není příslušná rozhodovati meritorně o návrhu záv. výboru, aby propuštění člena záv. výboru bylo prohlášeno za neplatné, poněvadž se stalo bez souhlasu rozh. komise.(Nález ze dne 8. listopadu 1933 č. 4985/32.)Prejudikatura: Boh. A 3263/24, 3427/24, 7531/28.Věc: Závodní výbor firmy Vilém R., továrna na nábytek ve V. proti rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech ve V. o propuštění člena záv. výboru.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Závodní výbor v továrně na nábytek firmy Vilém R. ve V. podal k rozhodčí komisi podle zák. o záv. výborech ve V. stížnost, ve které se domáhal toho, aby rozhodčí komise uznala, 1. že propuštění člena záv. výboru Jana Sch. je neplatné, poněvadž firma opomenula vymoci si k němu souhlas podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech, 2. že firma je povinna Jana Sch. přijmouti opět do práce.Rozhodčí komise ve V. nálezem z 2. října 1931 prohlásila, že stížnost výboru ohledně prohlášení neplatnosti propuštění člena záv. výboru Jana Sch. odmítá pro svou nepříslušnost, a v důvodech uvedla, že není kompetentní rozhodovati o platnosti propuštění, ježto rozhodnutí o trvání pracovního poměru je rozhodnutím o trvání soukromoprávního poměru, a k rozhodnutí takovému jsou příslušný výhradně řádné soudy.O stížnosti, do tohoto rozhodnutí podané, uvážil nss takto:Na sporu je jedině otázka, zda rozhodčí komise právem pro svou nepříslušnost odepřela judikátně rozhodnouti o návrhu záv. výboru, aby propuštění člena záv. výboru Jana Sch. bylo prohlášeno za neplatné, poněvadž se stalo bez souhlasu rozhodčí komise podle § 22 odst. 2 zák. o záv. výborech. Tímto svým návrhem domáhal se vlastně záv. výbor toho, aby rozhodčí komise svým výrokem postavila na jisto, že projev vůle zaměstnavatele směřující k jednostrannému rozvázání pracovního poměru se členem záv. výboru neměl platnosti, t. j. zůstal bez zamýšleného účinku na trvání soukromoprávního pracovního poměru. K výroku takovému skutečně rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech kompetentní nebyla, neboť jde o výrok o trvání poměru práva soukromého a rozhodčí komise není podle zák. o záv. výborech — s výjimkou případů spadajících pod předpis § 3 lit. g) tohoto zák., o jaký případ zde však nejde — kompetentní, aby rozhodovala o nárocích práva soukromého. Opak nelze dovoditi ani z § 22 odst. 2, ani z § 26 odst. 1 cit. zák., jichž se stížnost dovolává, neboť podle prvého předpisu je sice rozhodčí komise kompetentní udíleti souhlas k propuštění člena záv. výboru z práce a podle druhého je povolána také k tomu, aby rozhodovala o stížnostech podle § 22 odst. 2 cit. zák. a aby vyslovila, zda propuštění člena záv. výboru bez souhlasu rozhodčí komise stalo se právem či neprávem, z předpisů těch však nelze dovoditi, že může rozhodovati také o tom, jaké soukromoprávní účinky a následky spojeny jsou s porušením předpisu § 22 odst. 2 cit. zák. Nutno proto trvati na tom, že rozhodování o těchto otázkách nebylo cit. zákonem na rozhodčí komise přeneseno. (Srv. Boh. A 3263/24, 3427/24, 7531/28).