Č. 10887.

Učitelstvo: Osoba, která není ani vdovou zemřelého učitele školy národní, ani jeho manželským potomkem, ani zákonným dědicem jeho, nemá právního nároku na povolení úmrtného ve smyslu § 53, odst. 4 vlád. nař. č. 162/1928 Sb.
(Nález ze dne 25. listopadu 1933 č. 17328.) Prejudikatura: srov. Boh. A 6064/26.
Věc: Barbora S. v U. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o úmrtné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 24. května 1930 žádala st-lka, aby jí bylo přiznáno úmrtné po zemřelém Štěpánu K., učiteli ret. ludové školy v N., z toho důvodu, že vedla jeho domácnost, dlouhá léta ho opatrovala, i v jeho poslední chorobě, a postarala se o jeho pohřeb. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad této žádosti z toho důvodu, že pohřební výlohy bylo možno hraditi z pozůstalosti zemřelého.
Nss soud neshledal stížnost do tohoto rozhodnutí podanou důvodnou.
Podle § 2 zák. o ss jest nss povolán rozhodovali ve všech případech, kdy někdo tvrdí, že utrpěl právní újmu protizákonným rozhodnutím nebo opatřením některého správního úřadu. Se zřetelem na toto zákonné ustanovení je tedy předpokladem úspěšné stížnosti, aby konkrétním rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno právo určitého subjektu, založené platným právním předpisem.
Nař. rozhodnutí opírá se — ačkoliv výslovně nějakého předpisu necituje — zřejmě o odst. 4 § 53 nař. č. 162/28 Sb. (služební pragmatiky učitelstva národních škol), což plyne z formulace petitu, o němž měl žal. úřad rozhodovati, a též obsah odvodního spisu žal. úřadu tomu nasvědčuje. Rovněž st-lka — jak patrno též ze stížnosti —chápe tak nař. rozhodnutí a opírá svůj nárok jedině o uvedený předpis.
Odst. 4 § 53 cit. nař. pak zní: »Ve všech ostatních případech může se úmrtné zcela nebo z části povoliti osobám, které prokáží, že uhradily ze svého pohřební útraty nebo že opatrovaly zemřelého v jeho poslední nemoci až do smrti.« Ustanovení to praví tudíž toliko, že v těchto případech může býti úmrtné poskytnuto, a zmocňuje tím správní úřady, že mohou, jsou-li tu zákonné předpoklady, úmrtné přiznati, nezakládá však osobám v něm označeným právního nároku na toto úmrtné, a to ani tehdy, jsou-li jinak podmínky v ustanovení tom uvedené splněny. K tomuto výkladu odst. 4 § 53 nař. č. 162/28 nutí nejen gramatický výklad jeho jasného znění, nýbrž i logická souvislost jeho s ustanovením prvých tří odstavců téhož paragrafu, kteráž dává jasně poznati, že § 53 třídí s jedné strany nárok vdovy, manželských potomků a zákonných dědiců učitele národní školy na úmrtné, s druhé strany pak pouhou možnost přiznanou správě školské, aby přiznala úmrtné za jistých předpokladů jiným než v prvých třech odstavcích uvedeným osobám.
Není-li však na poskytnutí úmrtného podle odst. 4 § 53 cit. nař. právního nároku, pak nemůže strana důvodně tvrditi, že nař. rozhodnutí, kterým jí přiznání úmrtného bylo odepřeno, ji zkrátilo na jejích subj. právech, a je tudíž stížnost vzhledem k tomu, co shora bylo řečeno, bezdůvodnou.

Citace:

č. 10887. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 707-708.