Č. 10815.

Zaměstnanci veřejní:*Úředník býv. zastupitelského okresu v zemi české mohl nabýti »platových práv« ve smyslu § 10 zák. č. 125/1927 Sb. jen z oněch usnesení zákonných orgánů uvedených okresů, o nichž byl orgány těmi řádně vyrozuměn před 1. prosincem 1928.
(Nález ze dne 31. října 1933 č. 16288.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 10526/33.
Věc: Václav Č. v K. proti ministerstvu vnitra o služební poměr.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle dekretu správní komise zastupitelského okresu k.-ského z 18. dubna 1928 usnesla se osk, provádějíc ustanovení § 212 plat. zák. č. 103/26 ve své schůzi z 19. srpna 1926, aby služební požitky a právní nároky st-le, tehdy okr. účetního adjunkta v K., byly s platností od 1. ledna 1926 převedeny na nový platový systém pragmatikálních úředníků státních, zavedený cit. zákonem; toto usnesení schválil zsv v Praze — přezkoumávaje podle § 212 odst. 4 cit. zák. toto, jakož i dřívější usnesení a st-lovy služební dekrety — výnosem z 15. března 1928 mimo jiné s tou modifikací, že na místo dosavadních služebních požitků byly st-li přiznány služební požitky II. služební třídy a 7. platové stupnice, stupně b) pragmatikálních úředníků státních s nárokem na postup do vyššího stupně c) od 1. ledna 1927. V dekretu tom bylo st-li dále sděleno, že ohledně systemisace místa, jež st-l zastává, bude st-li podána zpráva zvláštním dekretem a že prozatím platí i pro st-le předpis § 202 plat. zák., t. j. předpokládá se, že st-l zastává služební místo, systemisované v platové stupnici 7., jejíž služné st-l při převodu požitků obdržel. V sezení z 5. dubna 1928 usnesla se zmíněná osk na tom, aby slu- žební místo st-lovo bylo ad personam systemisováno s platností od 1. května 1928 v 6. platové stupnici a stupni a) ve smyslu § 17 zák. č. 103/26.
Dekretem zem. úřadu v Praze z 1. prosince 1928 bylo st-li sděleno, že podle § 10 odst. 1 zák. č. 125/27 a zák. č. 92/28 st-l přešel dnem 1. prosince 1928 do státní služby se všemi platovými a služebními právy a nároky, pokud nepřesahují míru stanovenou v § 212 odst. 1—3 plat. zák., dále že počínajíc 1. prosincem 1928 budou st-li dosavadní jeho služební příjmy vypláceny zálohou a že služební příjmy, které mu podle uvedených zákonných předpisů příslušejí, budou st-li vyměřeny dodatečně zvláštním výměrem. — Dalším dekretem zem. úřadu v Praze z 15. března 1930 byly pak st-li podle § 10 odst. 1 cit. organ. zák. dnem 1. prosince 1928 přiznány služební příjmy na podkladě služného 7. platové stupnice stupně c), od 1. ledna 1930 pak na podkladě služného 7. platové stupnice stupně d).
V námitkách, které st-li proti dekretu tomu podal, domáhal se st-l toho, aby mu k 1. prosinci 1928 s účinností od 1. května 1928 přiznán byl služební plat a hodnost 6. platové stupnice, stupně a) s nárokem na další postup do stupně b) dnem 1. července 1931 a odůvodňoval petit tento v podstatě tím, že usnesením býv. osk z 9. února 1928 byla podle ustanovení § 212 odst. 6 plat. zák. systemisace st-lova služebního místa u zastupitelského okresu k.-ského provedena ve služební třídě II., v platové stupnici 6., kteréžto místo bylo zmíněným usnesením osk propůjčeno s platností od 1. května 1928 se služebními požitky podle 6. platové stupnice, stupně a), jež mu z pokladny okresního fondu byly poukazovány. Ježto pak systemisace st-lova služebního místa a úprava jeho požitků vyžadovala podle § 212 odst. 4 plat. zák. ještě schválení zsv-u, byl úřad tento po veřejném vyhlášení cit. usnesení dožádán o schválení, a výnosem zsv-u z 29. listopadu 1928 schválení to bylo uděleno, o čemž byl st-li vydán dekret okr. úřadu v Kolíně z 19. prosince 1928. Z toho dovozoval st-l, že zmíněnou úpravu st-lových požitků se zřetelem ku provedené systemisaci a propůjčení služebního místa v 6. platové stupnici před účinností zák. organ, sluší pokládati za perfektní a přestup st-lův dnem 1. prosince 1928 ze služeb zrušeného zastupitelského okresu k.-ského do služeb státních za automatický, takže jest povinností státu jako sukcessora práv a závazků zrušených samosprávných korporací podle § 10 org. zák. nabyté právní nároky st-lovy plně uznati a nezkráceně převzíti.
Rozhodnutím zem. úřadu v Praze z 15. ledna 1931 byly námitky tyto zamítnuty v podstatě z toho důvodu, že nově systemisované místo úředníka 6. platové stupnice st-li do 30. listopadu 1928 propůjčeno nebylo, ježto st-li do té doby nebyl o tom doručen žádný dekret (arg. odst. 2 § 138 a § 212 odst. 1 plat. zák.), a dekretu okr. úřadu v Kolíně z 19. prosince 1928 nelze přiznati žádného účinku, poněvadž systemisace míst pro úředníky býv. osk v K. zanikla podle § 10 odst. 2 vl. nař. z 15. listopadu 1930 č. 76 Sb. (recte vl. nař. ze 7. listopadu 1930 č. 163 Sb.) přestupem těchto úředníků do státní služby. Dekret ten jest jen intimací rozhodnutí zsv-u o systemisaci místa účetního úředníka.
Další odvolání st-lovo bylo zamítnuto nař. rozhodnutím. V důvodech poukazuje žal. úřad na to, že při zkoumání otázky, která práva podle § 10 odst. 1 věty druhé organ. zák. a § 212 odst. 1—3 plat. zák. patří mezi práva převzatého zaměstnance, jest rozhodným den 30. listopadu 1928, kdy st-l podléhal jakožto úředník zastupitelského okresu v K. ustanovením zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. čes. (ve znění zák. z 24. července 1919 č. 444 Sb.), takže se na st-le vztahoval zejména i předpis § 9 zák. č. 63/1907 z. z., podle něhož (§ 9 odst. 1) mají ustanovení o tom, jaké služební příjmy okresnímu úředníku náležejí, a jaký má nárok na zvýšení jich, býti obsažena v listině o ustanovení (§ 61 zák. z 25. července 1864 č. 27 z. z.). Z toho usuzuje žal. úřad, že toliko listina o ustanovení a případné pozdější písemné dodatky k této listině, jež se opírají o platné usnesení osk a vyhovují po stránce formální ustanovením § 9 zák. č. 63/1907 z. z. a § 61 zák. č. 27/1864 z. z., tvoří základ platových a služebních práv okr. úředníka z jeho služebního poměru, kdežto pouhé usnesení osk o úpravě služebního platu okr. úředníka, pokud mu osk v oboru své působnosti nedala cit. zákonnými ustanoveními předepsanou písemnou formu listiny vyhovující § 9 zák. č. 63/1907 z. z. a § 61 zák. č. 27/1864 z. z., zůstává, byť i bylo příslušným dohlédacím úřadem podle § 212 zák. plat. schváleno, jednostranným, vůči úředníku právní moci neschopným projevem, který sám o sobě ani pro úředníka nijakých práv založiti ani osk-i nebo jejího právního nástupce vůči úředníku neváže. Neměl tedy st-l právního nároku na to, aby osk svoje usnesení, byť i s hlediska § 212 plat. zák. proti němu podle výroku zsv-u nebylo námitek, uvedla ve skutek a v právní účinnost vydáním a doručením listiny po rozumu § 61 zák. č. 27/1864 z. z., resp. příslušnou novou úpravou původní listiny o ustanovení podle § 9 zák. č. 63/1907 z. z.
Posuzuje nárok st-lův s tohoto hlediska, dovozuje žal. úřad v podstatě, že st-l z usnesení osk v K. z 5. dubna 1928 nemůže pro sebe žádných práv odvozovati, ježto osk v oboru své zákonné působnosti, která se skončila dnem 30. listopadu 1928, nevydala st-li o jeho povýšení do 6. platové stupnice listinu, vyhovující předpisům § 61 zák. č. 27/1864 z. z. a § 9 zák. č. 63/1907 z. z. a ani pozdější dodatky, které byly st-li vydány, neobsahují ustanovení o tom, že st-li přísluší služební plat 6. platové stupnice podle obdoby zák. č. 103/26 a naopak dekretem z 18. dubna 1928 osk výslovně prohlásila, že se st-li přiznává ve II. služební třídě plat 7. stupnice platové s tím dodatkem, že ve příčině systemisace místa, které st-l zastává, mu bude podána zpráva zvláštním dekretem a že prozatím platí i pro st-le předpis § 202 plat. zák., t. j. předpokládá se, že zastává služební místo systemisované v té platové stupnici, jejíž služné při převodu do nových platů obdržel.
Podle dalších vývodů nař. rozhodnutí byl sice st-l písemným dekretem okr. úřadu v Kolíně z 19. prosince 1928 vyrozuměn o povýšení do 6. platové stupnice, v té době nebyl však st-l již zaměstnancem zastupitelského okresu v K., neboť přešel dnem 1. prosince 1928 podle § 10 org. zák. do státní služby a v důsledku tohoto přestupu jakož i podle § 10 odst. 4 cit. zák. zanikla již dnem 30. listopadu 1928 působnost býv. osk v K. i jejího právního nástupce (§§ 4 a 9 cit. zák.) v záležitostech, týkajících se úpravy služebního platu st-lova. Dnem 1. prosince 1928 přešly tyto záležitosti do působnosti příslušných orgánů státní správy a byl tudíž k povýšení st-lovu do 6. platové stupnice po 30. listopadu 1928 příslušným zemský úřad v Praze (§ 7 odst. 2 org. zák.). Nebyl tedy okr. hejtman kompetentním vydati st-li písemnou listinu o povýšení do 6. platové stupnice ve smyslu § 61 zák. č. 27/1864 z. z. a § 9 zák. č. 63/1907 z. z., a nemůže se tedy st-l zmíněného dekretu okr. úřadu v Kolíně z 19. prosince 1928 dovolávati. Neměl-li tedy st-l v den 30. listopadu 1928 podle předpisů, které se toho dne na jeho služební poměr vztahovaly, vůbec ještě nároku na služební plat 6. platové stupnice, nemohl s takovým nárokem přejíti do služby státní podle § 10 org. zák.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
St-l uznává, že k pravoplatnosti usnesení osk v K. z 5. dubna 1928 o systemisování služebního místa, které dosud st-l zastával, v 6. platové stupnici, a o propůjčení místa toho st-li bylo zapotřebí ještě jednak schválení býv. zsv-u, jednak doručení dekretu, namítá však, — ježto není na sporu, že zmíněnému usnesení osk se dostalo schválení usnesením býv. zsv-u z 29. listopadu 1928, tedy ještě před účinností zák. organ. — že i poslední náležitost byla splněna okr. úřadem v Kolíně, jakožto sukcesorem osk v K. tím, že st-li vydán byl dekret z 19. prosince 1928. Proti názoru žal. úřadu, že okr. úřad nebyl kompetentním st-li de- kret onen vydati, namítá st-l, že organ. zák. zachována byla nejen právní kontinuita se zrušenými dosavadními korporacemi a úřady (§ 9 org. zák.), nýbrž i kontinuita administrativní, podle níž bylo usnesení zsv-u z 29. listopadu 1928 vyřídili administrativně a obsaditi systemisované místo 6. platové stupnice st-lem. Po názoru stížnosti nebylo již z technických důvodů možno, aby usneseni zsv-u z 29. listopadu 1928 bylo st-li doručeno ještě dne 30. listopadu 1928, než organisační zákon vešel v účinnost. Pokud nař. rozhodnutí vyslovuje, že st-l zmíněný dekret okr. úřadu z 19. prosince 1928 obdržel již jako státní úředník, namítá stížnost, že dekret onen se týká doby, po kterou st-l byl úředníkem autonomním, ježto osk 5. dubna 1928 se usnesla místo 6. platové stupnice systemisovati a obsaditi je st-lem s okamžitou platností, což zsv-em bylo schváleno. Nezákonnost a současně vadnost řízení spatřuje dále stížnost v tom, že zem. úřad napřed usnesení zsv-u provedl a pak, aniž usnesení to zrušil, vydal zcela samostatné rozhodnutí o st-lově zařádění od 1. prosince 1928. Nesouhlasil-li zem. úřad s tímto usnesením, nebo nepokládal-li je za pravoplatné, měl je zrušiti a neprováděti, toho však zem. úřad neučinil, nýbrž vyrozuměl okr. úřad jako nástupce býv. osk, že systemisace a propůjčení místa bylo schváleno, čímž byl okr. úřadu dán poukaz vydati st-li dekret.
Nss nemohl těmto námitkám stížnosti dáti za pravdu.
Právo ustanoviti zaměstnance býv. okresních zastupitelstev bylo právem těchto zastupitelstev samotných (§ 7 zák. č. 444/19, § 9 zák. č. 63/1907 z. z. čes., § 61 zák. č. 27/1864 z. z. čes.) a byla také tato jedině oprávněna stanovití služební příjmy svých zaměstnanců (§ 19 zák. č. 444/19). Ježto podle předpisů v nař. rozhodnutí uvedených, proti jichž upotřebení stížnost nic nenamítá, k platnosti aktu o ustanovení úředníků okr. zastupitelstev bylo potřebí nejen příslušného usnesení zastupitelského sboru, nýbrž i vyhotovení a doručení ustanovovacího dekretu, stal se akt propůjčení určitého služebního místa perfektním teprve doručením dotyčného dekretu. I vyhotovení písemné listiny podle § 61 zák. č. 27/1864 z. z. čes. a její doručení bylo součástí onoho ustanovovacího aktu a musilo býti projevem vůle onoho autonomního orgánu, nesoucím se k tomu, aby ta která osoba ustanovena byla úředníkem zastupitelského okresu (srov. Boh. A 6641/27). Organisačním zákonem byly dosavadní zastupitelské okresy v Čechách zrušeny (§ 9 odst. 1 a 3) a zanikla tedy zásadně i možnost po 1. prosinci 1928 ustanoviti se zpětnou účinností nové zaměstnance těchto bývalých zastupitelských okresů resp. upravovati služební příjmy jejich. Jde o to, zda organisační zákon v tomto směru nestanovil výjimku. Výjimku takovou nelze však spatřovati v předpise § 9 odst. 1 org. zák., jak tomu chce stížnost, ježto i když podle předpisu tohoto jmění, fondy, majetková práva a závazky dosavadních zastupitelských okresů přešly na okresy podle tohoto zákona zřízené a i když práva osob třetích ke jmění a fondům zrušených korporací, jakož i zvláštní účely těchto fondů a jmění zůstaly nedotčeny, nemůže st-l z ustanovení těchto pro sebe nic dovozovati již proto, poněvadž z usnesení osk z 5. dubna 1928, ani z výnosu zsv-u z 29. listopadu 1928 st-l před 1. prosincem 1928 pro sebe přímo žádných práv nenabyl a tedy žádný právu tomu korespondující závazek býv. zastupitelského okresu no nový okres nemohl přejíti. Nemusil se proto nss ani zabývati otázkou, zda by, kdyby závazek takový býv. zastupitelskému okresu skutečně byl vzešel, závazek ten vůbec spadal pod ony, jaké má na mysli § 9 odst. 1 org. zák. St-l nemohl by pro sebe nic vytěžiti ani z § 9 odst. 3 cit. zák., ježto i když podle § 4 org. zák. okr. úřady vykonávají mimo jiné i práva, která podle předpisů, dosud platných, příslušela v Čechách zastupitelským okresům, nemůže se působnost ta vztahovati na právo ustanoviti zaměstnance nebo propůjčiti místo vyšší platové stupnice se zpětnou účinností ve stavu úřednictva bývalých zastupitelských okresů, když ve příčině úředníků zrušených korporací organisační zákon má ustanovení zvláštní v § 10 podle něhož (odst. 1) zaměstnanci zrušených korporací — pokud nejde o zaměstnance ve správě zvláštních zařízení podle odst. 1 věty 1 — přešli dnem 1. prosince 1928 do služby státní, a když pojmově je nemožno, zrušené korporaci ustanoviti zaměstnance nové, čemuž úplně je na roveň postaveno propůjčiti zaměstnanci zrušené korporace služební místo vyšší platové stupnice se zpětnou účinností. Propůjčení místa v 6. platové stupnici st-li nelze pokládati za pouhou záležitost administrativní, jak míní st-1, tedy za pouhou formu nebo pouhé osvědčení o právní situaci již před 1. prosincem 1928 založené, nýbrž nutno je v celém rozsahu a tedy i v oné části, která se týká doručení ustanovovacího dekretu, považovati za správní akt, jímž se právo teprve zakládá. Nemůže se tedy st-1 s úspěchem dovolávati ani zásady kontinuity administrativní. Při tom je okolnost, že technicky bylo nemožno dekret o propůjčení místa ve vyšší platové stupnici st-li doručiti ještě před 1. prosincem 1928, když usnesení zsv-u bylo vydáno teprve 29. listopadu 1928, pro posouzení věci zcela nerozhodná a zákon organisační nemá také v té příčině žádných přechodných ustanovení. Pokud konečně jde o poslední námitku, nemohl nss ani tuto shledati důvodnou, ježto z dekretu okr. úřadu v Kolíně z 19. prosince 1928 není zřejmo, že by zem. úřad byl ve věci samé rozhodl ve smyslu st-lem tvrzeném, ani že v té příčině okr. úřadu nějaký pokyn dal, a z pouhé interní činnosti úřadu správního i kdyby měla obsah takový, jak stížnost míní, st-l pro sebe žádných práv dovozovati nemůže.

Citace:

Č. 10815.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 512-516.