Č. 10 696.

Řízení správní: Je konečným podle čl. 8 zák. č. 125/27 Sb. rozhodnutí zem. úřadu, vydané z moci úřední, ke kterému byl však zavdán podnět odvoláním strany proti rozhodnutí okresního úřadu v téže věci?
(Nález ze dne 9. září 1933 č. 14 974.)
Věc: Římsko-katolická školská stolice v P. (adv. Dr. Desider Plechlo z Trnavy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o novostavbu římsko- katolické ludové školy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 31. července 1924 nařídil župní úřad v Bratislavě řím.-kat. školské stolici v P., aby učinila bezodkladně potřebné kroky za účelem rozšíření trojtřídní školy o jednu třídu a za účelem novostavby budovy pro čtyřtřídní školu. Poněvadž obecní zastupitelstvo v P., na něž se školská stolice za účelem hrazení nákladu obrátila, ve schůzi dne 25. listopadu 1924 odepřelo náklad ten převzíti, podala řím.- kat. školská stolice k žup. úřadu v Bratislavě odvolání, které však okr. úřad v Š., jenž se stal mezi tím k rozhodování v první stolici příslušným, výměrem z 27. srpna 1928 jako opožděné zamítl, ale pak výměrem z 15. listopadu 1928 povolil navrácení v předešlý stav pro zmeškání odvolací lhůty a nařídil obci P., aby učinila nové usnesení, kterým se vyhovuje výměru býv. žup. úřadu z 31. července 1924, jinak že bude zakročeno podle § 7 zák. č. 329/21. Odvolání podáno nebylo.
Na to se obecní zastupitelstvo v sezení dne 9. března 1929 usneslo v zásadě pouze důkladně opraviti dosavadní trojtřídní školu a jen pro případ, že by obdrželo subvenci buď státní, buď církevní, školu přístavbou rozšířiti nebo i novou školu postaviti. Když pak byla obec vyzvána výnosem okr. úřadu z 28. května 1929, aby ve smyslu pravoplatných výnosů co nejdříve započala se stavbou a zabezpečila úhradu nákladu, usneslo se obecní zastupitelstvo dne 15. června 1929 odhlasovati stavbu pětitřídní ludové školy na pozemcích parc. č...., ze kterých se utvoří jedna parcela a zapíše knihovně řím.-kat. školské základině, dále že obec přispěje na stavbu 150 000 Kč, které si vypůjčí u zem. banky v Bratislavě a ostatní náklad se opatří státní subvencí. Obecní rada byla zmocněna, aby potřebné kroky za účelem provedení tohoto usnesení učinila. Když pak ve schůzi obecního zastupitelstva z 28. června 1930 notář podával zprávu o výsledku učiněných kroků a vzhledem k tomu, že obnos 150 000 Kč jest na stavbu pětitřídní školní budovy nedostatečný, žádal, aby se zastupitelstvo obce usneslo na obnosu 500 000 Kč, setrvalo obecní zastupitelstvo na původně usneseném obnosu 150 000 Kč. Proti tomuto usnesení podal notář z povinnosti úřední odvolání z důvodu, že obnos 150 000 Kč nestačí k tomu, aby obec svému závazku postaviti pětitřídní školu, dostála. — Když pak obecní zastupitelstvo i ve schůzi dne 6. července 1930 setrvalo na svém původním usneseni, ohlásil notář »veto«.
Následkem odvolání notářova, zrušil okr. úřad výměrem ze 16. července 1930 usnesení obecního zastupitelstva ze 6. července 1930 jako nezákonné a zprávou z 22. července 1930 podal současně zem. úřadu návrh na rozpuštění obecního zastupitelstva podle § 28 zák. č. 243/22.
Ke zprávě okr. úřadu z 22. července 1930 sdělil pak zem. úřad okr. úřadu výměrem z 25. září 1930, že neshledal důvodu k tomu, aby obecní zastupitelstvo bylo rozpuštěno a současně z moci dozorčí zrušil výměr okr. úřadu ze 16. července 1930 jako protizákonný, poněvadž politická obec nejen že nemusí, ale ani nesmí církevní budovu školní rozšířit a tím zvelebit cizí majetek.
Výměr tento byl sdělen obecní radě v P. a řím.-kat. školské stolici tamže výměrem okr. úřadu v Š. ze 14. října 1930 v tomto znění: Zem. úřad v Bratislavě následkem stížnosti zdejšího úřadu do usnesení obecního zastupitelstva obce P., kterým tato zamítla žádost zdejším rozhodnutím z 15. listopadu 1928, kterým bylo zavázáno rozšířit řím.-kat. školu — výnosem z 25. září 1930 rozhodl, že politická obec nejen že nemusí, ale ani nesmí církevní školní budovu rozšířit a tím zvelebiti cizí majetek. Následkem toho zdejší rozhodnutí z 15. listopadu 1928 pozbylo též platnosti a jako takové se zrušuje. Tímto přestalo veškeré břemeno politické obce P. vůči církevní škole a změnilo se jen na dobrovolné podporování její a tak nastala povinnost církevní obce se postarat o rozšíření řím.-kat. školy v P.
Proti tomuto výměru okr. úřadu podána byla řím.-kat. školskou stolicí stížnost k nss-u, k níž bylo rozhodnutí zem. úřadu v Bratislavě z 25. září 1930 nálezem z 20. května 1933 zrušeno pro vadnost řízení, spočívající v nesprávné intimaci.
Zároveň však podáno proti témuž výměru okr. úřadu ze 14. října 1930 řím.-kat. školskou stolicí odvolání, v němž bylo vedle jiných formálních výtek namítáno, že okr. úřad nebyl oprávněn zrušiti svůj pravoplatný výměr z 15. listopadu 1928, a dovozována pak věcně povinnost obce ke stavbě církevní školy.
Nař. výměrem ze 6. března 1931 zem. úřad v Bratislavě »přezkoumávaje z moci svého dozorčího práva« rozhodnutí okr. úřadu v Š. z 15. listopadu 1928, kterým usneseni obecního zastupitelstva obce P. z 25. listopadu 1924 bylo zrušeno a současně politické obci nařízeno, aby řím.-kat. ludovou školu v P. rozšířila vlastním nákladem, zrušil rozhodnutí okr. úřadu z 15. listopadu 1928 jako protizákonné s tím, že náklady novostavby řím.-kat. ludové školy v P. jest povinen hraditi sám udržovatel této školy, kterým jest místní řím.-kat. církev. K rozhodnutí připojil žal. úřad podrobné odůvodnění. Výměr označen byl jako konečný.
Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost dovozující věcně, že obec jest povinna školu postaviti. Uvažuje o této stížnost musil se nss především zabývati předpoklady své příslušnosti, z nichž padá zde v prvé řadě na váhu otázka, zda nař. rozhodnutí je konečným ve smyslu § 5 zák. o ss.
Za tím účelem třeba si ujasniti, že výměrem okr. úřadu ze 14. října 1930 byl jednak st-lce intimován výměr zem. úřadu v Bratislavě z 25. září 1930, jímž zrušen byl výměr téhož okr. úřadu ze 16. července 1930, zrušivší usnesení obecního zastupitelstva ze 6. července 1930, jednak zrušen — podle názoru okr. úřadu jako nezbytný důsledek onoho zrušujícího výměru zem. úřadu — též výměr okr. úřadu z 15. listopadu 1928, jímž zrušeno usnesení obecního zastupitelstva v P. z 25. listopadu 1924 o poskytnutí pozemku a 10% nákladu ke stavbě církevní školy.
Proti tomuto výměru okr. úřadu ze 14. října 1930 podána byla st-lkou, zřejmě nevědoucí, pokud je výměr ten intimátem a pokud novým prvoinstančním rozhodnutím (jak patrno z jejího odvolání de dato 4. listopadu 1930), jednak stížnost k nss-u, jednak odvolání k zem. úřadu v Bratislavě, v němž vedle obrany ve věci samé bylo v prvé řadě namítáno, že okr. úřad neměl právního podkladu zrušiti svůj pravoplatný výměr z 15. listopadu 1928.
Nehledě pak k tomu, že ke zmíněné stížnosti byl výměr zem. úřadu z 25. září 1930 nss-em zrušen pro vadnost intimátu, bylo zde tedy odvolání proti výroku okr. úřadu ze 14. října 1930. Rozhodnutím nyní naříkaným nebylo však vybaveno toto odvolání. To je patrno již z úvodu nař. rozhodnutí (»z moci svého dozorčího práva«), zejména pak i z konceptu nař. rozhodnutí (kde předtištěná slova »následkem odvolání« byla škrtnuta a nahražena právě zmíněnou klausulí), jakož i z toho, že nebylo vůbec reagováno na formální námitky odvolání, dovozující v prvé řadě, že okr. úřad nebyl oprávněn ke zrušení svého pravoplatného rozhodnutí z 15. listopadu 1928, a konečně z toho, že úřad úplně přehlížel ve svých důvodech fakt, že výměr okr. úřadu z 15. listopadu 1928 byl týmž úřadem právě odvoláním napadeným výměrem téhož úřadu ze 14. října 1930 již zrušen (bez ohledu na to, zda rite čili nic). Žal. úřad nechal tedy odvolání ono zcela stranou; na tom se nic nemění, přihlédne-li se k tomu, že věcně byla snad stejně již v rozhodnutí žal. úřadu dána též odpověď na věcné námitky odvolání, neboť toto věcné odůvodnění, připíná se jen na enunciát, podle něhož z moci úřední zrušeno bylo rozhodnutí okresního úřadu z 15. listopadu 1928.
Ale pak dlužno na nař. rozhodnutí, které se presentuje nejspíše asi jako dodatek k rozhodnutí zem. úřadu z 25. září 1930, pohlížeti jako na rozhodnutí vydané z dozorčí moci v I. stolici a nutno toliko z něho vycházeti, aniž je možno přihlédnouti též k povaze výměru okr. úřadu ze 14. října 1930, pokud jím byl zrušen výměr téhož úřadu z 15. listopadu 1928.
Je-li však za daného stavu nař. rozhodnutí rozhodnutím vydaným — byť i z dozorčí moci — v 1. stolici, pak dopadá zde předpis čl. 8 odst. 1 org. zák. č. 125/27, podle něhož z rozhodnutí zem. úřadu, vydaného v I. stolici je přípustno další odvolání k ministerstvu, pokud ovšem není vyloučeno, čímž dlužno ve smyslu usnesení adm. plena z 22. května 1933 rozuměti vyloučení výslovným předpisem. Takového předpisu však nař. rozhodnutí neuvádí a ani nss ho neshledal.
V důsledku toho jevila by se stížnost k nss-u již nyní podaná nepřípustnou s hlediska § 5 zák. o ss. Nss musel však přihlédnouti k tomu, že žal. úřad sám označil svůj výměr výslovně jako konečný, a že strana, svedena byvši tímto nesprávným poučením, nastoupila hned cestu stížnosti k nss-u, místo aby se domáhala nápravy v řádné cestě instanční. Toto nesprávné poučení znamená však — jak nss konstantně judikuje -— podstatnou vadu, pro níž bylo nař. rozhodnutí, vadou tou trpící, zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se věcí samou, a to jak s jiných stránek formálních, tak i po stránce meritorní.

Citace:

č. 10 696. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 15/2, s. 231-234.