Č. 10623.Obecní poplatky: Lze podnikateli malodráhy předepsati obecní poplatek za uživání veřejného statku obecního, ač podle dřívějšího zvláštního ujednání s obcí platí již určitou činži za užívání veřejných prostranství obce?(Nález ze dne 16. června 1933 č. 5211/31.)Věc: Firma T.-cká elektrářská a malodrážní společnost v T. proti okresnímu úřadu v Teplicích-Šanově o obecní poplatek.Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání, jež st-lka podala proti platebnímu rozkazu měst. úřadu v T. z 27. března 1930, kterým byl jí předepsán poplatek za užívání veřejného statku obecního kolejemi a provozem malodráhy. Ve stížnosti uplatňuje st-lka námitky již v odvolání uvedené, podle nichž je na základě smlouvy uzavřené r. 1894 jejím právním předchůdcem s obcí T. oprávněna po dobu trvání prvé koncese její elektrické malodráhy používati veřejných prostranství obce T. za ujednanou roční činži 10 kr. za každý běžný metr jednoduché koleje a že vzhledem k právnímu trvání této smlouvy nelze od ní vybírati ještě další poplatek za totožné užívání veřejných prostranství.Žal. úřad má za to, že jeho zamítavé vyřízení st-lčina odvolání jest ospravedlněno úvahou, že mezi někdejším smluvním povolením spoluužívání obecních silníc, ulic, cest atd. s jedné strany a předepsáním poplatku za užívání obecního statku na základě § 28 obec. fin. nov. s druhé strany není takové spojitosti, že by zmíněné povolení vylučovalo pozdější předpis poplatku, ježto ono povolení nemůže býti placením poplatku nahraženo. V tomto nejpodstatnějším bodu svých rozhodovacích důvodů chce asi žal. úřad vyjádřiti, že poplatek st-lce předepsaný spočívá na samostatném titulu právním, jenž nemůže býti nijak dotčen ani zmíněnou smlouvou ani nájemní činží podle této smlouvy každoročně placenou. Žal. úřad však přehlíží, že stejně jako smluvená činže představuje i poplatek vybíraný na základě předpisu § 28 obce. fni. nov. »náhradu za užívání zařízení obcí v zájmu veřejném zřízeného a udržovaného.«Spor soustřeďuje se v otázce, zdali již samo zavedení zmíněného poplatku, ať již došlo k němu z vlastního podnětu obce, či k rozkazu vyššího úřadu na základě § 3 zák. č. 77/27, nebo aspoň ustanovení § 14 pravidel o vybírání poplatku, jehož se obec ve svém odvodním spise dovolává, je s to, aby zrušilo nebo nějak změnilo vzájemný právní poměr mezi st-lkou a obcí T., jenž byl smlouvou oboustranně zavazující nesporně založen, a zejména je-li zavedení poplatku nebo ustanovení pravidel o jeho vybírání s to, aby rušilo nebo měnilo práva, jichž st-lka z řečené smlouvy nabyla. Nelze zajisté pochybovati, že zákon, ale ovšem jedině zákon, mohl by výslovným předpisem zavedení poplatku nebo pravidlům o jeho vybírání propůjčiti i takovýto zpětný účinek. Avšak takový předpis nelze nalézti ani v obecní finanční novele, ani v žádném jiném zákoně. Názor žal. úřadu dal by se arci i za nedostatku zmíněného výslovného předpisu hájiti, kdybv spornému poplatku bylo lze přiznati povahu dávky podobné dávkám spotřebním uvedeným v § 38 obec. fin. nov., což však není nikterak možno, ježto poplatek tento má zcela nepochybně povahu »náhrady« za užívání obecního statku (§ 28 ob. fin. nov.).Po těchto úvahách nemohl nss uznati nař. rozhodnutí zákonným.Při tom bylo možno stranou ponechati otázku, zdali řečenou smlouvu z r. 1894 sluší považovati za soukromoprávnou smlouvu o přenechání užívání obecního statku, jak za to má stížnost, či za veřejnoprávní smlouvu o zvláštním užívání veřejné věci, neboť pro otázku, která dnes je na sporu, nemá toto rozeznávání významu, ježto ani zavedení obecního poplatku, ani ustanovení pravidel o jeho vybírání nemůže způsobiti zrušení nebo změnu oboustranného právního poměru obligačního, ať již právní povaha poměru tohoto jest jakákoliv.Nss neměl příčiny zabývati se ani otázkou, zdali obec i při nedotčené platnosti smlouvy z r. 1894 není snad oprávněna vzhledem ke vzájemné povaze smluvního plnění, požadovati valorisaci nájemného svého času smluveného, neboť o otázce této nebylo výrokem nyní naříkaným rozhodnuto (§ 5 zák. o ss).Pokud však žal. úřad proti vývodům odvolání uvádí, že st-lka poplatkovému předpisu předcházejícího roku v zásadě neodporovala, v čemž má patrně býti obsažena námitka rei judicatae, ušlo žal. úřadu, že předmětem platebního rozkazu je toliko předpis poplatku za individuelně určitý rok, a že není tedy možno viděti v něm judikátní výrok o generelní otázce poplatné povinnosti vůbec.Stížnost vytýká konečně jako vadu řízení, že žal. úřad onu část svého rozhodnutí, jež se vztahuje na okresní silnice v území obce T. ležící, a jíž bylo odvolání vyhověno, formuloval zcela neurčitě a zejména, že nevyjádřil změnu platebního rozkazu číselně. Stížnosti sluší zajisté vzhledem k ustanovení § 82 ve spojení s § 69 správ. řádu č. 8/28 i v tomto bodu přisvědčiti, ale následkem zrušení i oné části sporného platebního rozkazu, jež nař. rozhodnutím byla potvrzena, k němuž v důsledku zdejšího nálezu musí dojiti, nemělo by již číselné rozdělení předepsaného poplatku žádného významu.