Č. 1298.Mimořádná opatření: I. Možnost objektivního zakročení pro přestupky nařízení, vydaných na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. (o úpravě mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsobených válkou) bez subjektivního stihání pachatele. — II. Nepřípustnost námitky v řízení před nss, že nějaký zákon odporuje ústavě. — III. Vydávati nouzová nařízení na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. je dovoleno i v době zasedání N. S.(Nález ze dne 13. dubna 1922 č. 5154.)Prejudikatura: k II. nál. č. 786 a 1097.Věc: Václav H. v J., pak Jan D. v J. a Frant. R. v O. (adv. Dr. R. Traub z Č. Brodu) proti okresní správě politické v Nymburce stran prohlášení obilí, otrub a mouky za propadlé.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.Důvody: Na základě ustanovení § 22 vl. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. prohlásil žal. úřad 1. výměrem z —, znějícím Václavu H., 188 kg žita, 183 kg pšeničné mouky a 181 kg žitné mouky jako zatajené za propadlé ve prospěch státu bez náhrady a 2. výměrem z —, znějícím Jaroslavu F. a Janu D., 518 kg mouky a 300 kg otrub za propadlé ve prospěch státu bez náhrady, poněvadž tyto mlýnské výrobky byly dle zjištění revidentů revisní kanceláře Státního obilního ústavu bez mlecích výkazů ve mlýně semlety a kromě toho zatajeny výkupní komisi, která dne — prováděla výkup obilí v obci J. a uschovány u rolníka Františka R. v O.O stížnostech proti tomu podaných uvážil nss toto:Pokud se namítá, že vl. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. jest nezákonné, protože se opírá o zmocňovací zákon ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n., který odporuje ústavě, byv vydán jako zákon prostý, ačkoli jím byl změněn § 55 úst. listiny, neuznal nss tuto námitku odůvodněnou. Soud jest povolán zkoumati platnost zákonů pouze potud, byly-li řádně vyhlášeny, jinak jest dle § 102 úst. listiny a dle § 8 zák. o ss řádně publikovaným zákonem vázán.Pokud jde o otázku, vyhovuje-li nějaký zákon předpisům ústavní listiny, nemá strana na rozřešení její žádné jiné ingerence, leč že může v té příčině učiniti oznámení (§ 9 zák. ze dne 9. března 1920 č. 162 sb. z. a n.). Rozhodnouti o tom, zda se nějaký zákon republiky čsl. příčí ústavě, jest dle § 7 cit. zák. výlučně příslušným jen ústavní soud. Dokud tento tribunál nějaký zákonný předpis neprohlásil za protiústavní a dokud nález jeho nebyl uveřejněn ve sbírce zákonů a nařízení, dotud musí všechny úřady i soudy pokládati předpis onen za ústavní.St-lé neprokázali, že ústavní soud zmíněný zmocňovací zákon uznal za protiústavní, jeví se proto jejich námitka, vznesená proti naříkaným výměrům, jež jsou vydány na základě vl. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n., založeného na citovaném zmocňovacím zákoně, neodůvodněnou.Při veřejném ústním líčení namítali st-lé, že objektivní řízení nemá místa, je-li subjektivní stíhání možné. V tom ohledu poukazovali na ustanovení § 493 tr. ř. a dovozovali, že zmíněné vl. nař. není kryto zmocňovacím zákonem ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. Tyto námitky nemají opory, neboť tento zákon v § 2 stanově trestnost přestupků nařízení, vydaných podle tohoto zákona, ustanovuje, že lze určiti trest peněžitou pokutou, při nedobytnosti vězením, nebo tresty na svobodě, dále propadnutím předmětů, na něž se trestní čin vztahuje, ztrátou živnostenských oprávnění a že lze uložiti tresty tyto buď současně neb samostatně. Když jest dána možnost uložiti jednotlivé tresty samostatně, jest tím dána i možnost objektivně zakročiti.Pokud st-lé tvrdí, že jest nepřípustno, aby vláda v době zasedání sněmoven N. S. vydala nouzová nařízení a že jde o věc, která měla býti upravena zákonem, tu vychází ze zákona, že jest možno pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů, způsobených válkou použíti cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona, a že vládní nařízení podle tohoto zákona vydaná musí býti předložena N. S. nebo, nezasedá-li, Stálému výboru podle § 54 úst. listiny.Z toho jde, že může býti v době zasedání N. S. vydáno nařízení k úpravě zmíněných poměrů a že není potřeba upravovati tyto poměry zákonem.Ve věci samé shledal nss řízení v obou případech nedostatečným. Bez odsuzujícího trestního nálezu jest dle § 22 vlád. nařízení výrok o propadnutí zásob ve prospěch státu možný, avšak jen za předpokladu, že jde o čin zřejmě protizákonný, na nějž jest ustanoven trest podle §§ 16 až 18. Musí tedy v každém případě býti objektivně zjištěna skutková podstata trestního činu ve smyslu §§ 16—18 cit. nařízení. Ani v jednom ani v druhém předloženém případě není však skutková podstata některého z těchto trestních činů na základě skutkových okolností zjištěna.Mluví-li se v nálezu sub 2. o tom, že obilí bylo semleto bez mlecích výkazů, není ve spisech žádného podkladu pro tento skutkový předpoklad, neboť Jan D. udal revisní komisi, že měl ve mlýně 424 kg žita na mlecí výkaz ze dne 20. března 1921 a úřad o správnosti tohoto údaje šetření nekonal, nezjišťoval, byly-li mlecí výkazy odevzdány ve mlýně a bylo-li s nimi ve mlýně nakládáno ve smyslu platných předpisů.Rovněž tak jest tomu, pokud se mluví v nálezu o zatajení, neboť není zjištěno, kde bylo obilí a mlýnské výrobky zatajeny.V nálezu sub 1. není vůbec žádný skutkový podklad udán a není zatajení obilí a mlýnských výrobků prokázáno.Jest tedy skutková podstata obou nař. nálezů nedostatečně zjištěna a bylo je pro tuto vadu zrušiti dle § 6 zák. o ss.