Č. 1315.

Úředníci obecní: * Obecní úředníci, k nimž se vztahuje zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., mají zákonný nárok na základní služné příslušné hodnostní třídy a platové stupnice státních úředníků dle toho systému, který platí právě v čase pro nárok obecního úředníka rozhodném.
(Nález ze dne 22. dubna 1922 č. 5540.) Věc: Městys D. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran vdovské pense .
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle výměru městského úřadu v D. ze dne 28. května 1920 přiznala obec D. Matyldě F., vdově po obecním tajemníku Raimundu F., vdovský plat s příspěvkem na výživu dvou dětí v úhrnné částce 2412 K 48 h. Okresní správní komise v T. zrušivši ke stížnosti Matyldy F. usnesení obce D., přiznala st-lce vzhledem k tomu, že zemřelému manželu jejímu náležely na základě 33leté služební doby podle zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. 1. základní plat (§ 42 II odst.) 4308 K, 2. 8 trienálek po 12,5 proc. (§ 19 III odst.) 4308 K, 3. 20 proc. příbytečné (§ 19 IV. odst.) 1723 K, dohromady 10339 K, podle § 29 uvoz zák. vdovský plat a to: 40 proc. z 6000 K = 2400 K a 15 proc. ze zbytku 4339 K. = 650 K 85 h, celkem 3050 K 85 h, podle § 32 zákona z 29. května 1908 č. 35 z. z. č. příspěvek na vychování dvou dětí po 1/2 uvedeného platu vdovského, tedy dohromady 1220 K a konečně podle § 36 uv. zem. zák. úmrtné 2584 K 75 h.
K stížnosti obce D. vyslovil zemský správní výbor v Praze, že dceři jmenovaného tajemníka Irmgardě vychovací příspěvek nepřísluší, jinak však stížnost zamítl.
Stížnost podaná k nss vytýká tomuto rozhodnutí 1.— — —,
2. nezákonnost záležející v tom, že žal. úřad položiv za základ výměry vdovské pense a vychovacího příspěvku plat tajemníka F. podle 3. stupně X. hodn. tř. státních úředníků ve smyslu zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n., nesprávně vyložil ustanovení § 42, odst. 1. zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., poněvadž »dosavadním systémem hodnostních tříd státních úředníků« v tomto § rozuměti sluší prý podle přirozeného významu slova »dosavadní« a vzhledem k tomu, že zákonodárce nedal nijak na jevo, že by chtěl postaviti obecní úředníky na roveň se státními i pro příští úpravy platové, jediné systém upravený zákonem ze dne 19. února 1907 č. 34 ř. z., jenž platil v době vydání zákona č. 443 z roku 1919. —
Stížnost není odůvodněna. Hmotné poměry obecních úředníků v Čechách dohnaly prvé zákonné úpravy zákonem ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. čes. Jím určeno bylo minimální služné úředníků těch částkou, jež byla vyměřena pevnou číslicí (2400 K, 1800 K a 1440 K podle stupně vzdělání). Zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., jenž, změniv a doplniv uvedený zákon zemský, upravil služební poměry úředníků při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nepřevzal z onoho zemského zákona výměru služného pevnou částkou, nýbrž ustanovil ve svém § 19 a 42 výslovně, že základní služné úředníků při obci ustanovených činí aspoň tolik, aby se rovnalo základnímu služnému určité třídy a určitého stupně dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků. Tím, že zákon upustil od stanovení určité částky peněz jako minima služebních příjmů obecních úředníků, a že zejména minimum to neurčil výslovnou reprodukcí částek rovnajících se základnímu služnému té které třídy a stupně platu státních úředníků, nýbrž že poukázal jen zcela všeobecně k základnímu služnému podle dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků, dal zřejmě na jevo, že přejímá pro úpravu hmotných poměrů úředníků obecních jen systém platový dosud platný pro úřed- niky státní, to jest ten systém platový, který je v platnosti v době účinnosti zákona ze dne 23. července 1919, že však úpravu tu neomezuje na vyrovnání platů obecních úředníků s platy úředníků státních ve výši jejich, jakou měly v době. vydání zmíněného zákona, nýbrž že chce, aby se úřednictvu obecnímu dostalo bez dalšího i každého zlepšení platů, jež bude za platnosti zákona č. 443/1919 povoleno úředníkům státním. Nepovšimnutu nelze nechati při tom okolnost, že zákon o nové úpravě poměrů státních zaměstnanců ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. podle svého čl. XIII. nabyl účinnosti dnem 1. září 1919, tedy v týž den se zákonem z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Správnost hořejšího výkladu prokazuje jasně § 1 zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 312 sb. z. a n., jímž obecním úředníkům tam uvedeným propůjčen s jistým obmezením zákonný nárok na stejné drahotní a nákupní přídavky jako státním úředníkům příslušné hodnostní třídy a stupnice platové. Těmito přídavky a jejich výší míněny jsou ony, jichž v době počátku účinnosti zákona, t. j. 8. května 1920 státní úředníci požívali. Schéma těchto přídavků bylo však již tenkráte dle čl. IX. zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. postaveno na základnu služného tímto zákonem nově od 1. září 1919 zavedeného, takže se ani nekryje se starým, před 1. zářím 1919 plativším systémem platovým a není také možno, aby základní dlužné obecních úředníků řídilo se jiným platovým systémem, než jejich drahotní a mimořádné přídavky.
Dlužno tedy výrazu slova »dosavadní« v zákoně č. 443/19 rozuměti tak, že tím míněn systém platný v ten čas, který v konkrétním případě je rozhodující.
Jestliže tedy nař. rozhodnutí potvrdilo výměru vdovské pense Matyldy F. s příspěvkem na vychování druhé její dcery podle platu zemřelého tajemníka Raimunda F., vyměřeného na základě zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n., srovnává se se zákonem, pročež slušelo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

Č. 1315. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 605-607.