Č. 1357.

Samospráva na Slovensku: * Jde-li o výši pense obecního neb obvodního notáře, rozhoduje župní správní výbor jako jediná instance. Rozhodl-li o stížnosti proti takovému rozhodnutí, řízené na nejv. spr. soud, ministr s plnou mocí pro správu Slovenska jako o odvolání, jde rozhodnutí to přes meze jeho příslušnosti a jest proto zmatečné.
(Nález ze dne 12. května 1922 č. 5556.)
Prejudikatura: Boh. č. 1016 adm.
Věc: Vdova Štěpána B. v D. S. proti ministru československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě o výměru vdovské pense.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: O st-lčině žádosti, aby jí vyměřena byla vdovská pense po jejím muži, jako hlavním obecním notáři v D. S., rozhodl župní správní výbor bratislavské župy dne 24. června 1921, že st-lce náleží pense ta od 1. října 1920 částkou ročně 1500 K, 300 K bytného a 420 K válečné podpory, dav jí právní poučení, že proti tomuto rozhodnutí může se odvolati ústně nebo písemně do 15 dnů u županského úřadu. St-lka podala pak dne 11. července 1921 u županského úřadu stížnost k nss řízenou, žádajíc přiloženým k ní podáním, aby župan stížnost tu předložil nss-u.
Nař. rozhodnutím zamítl ministr s plnou mocí pro správu Slovenska st-lčino odvolání jako bezdůvodné, poněvadž jí nepatří pense jako vdově po státním úředníku, nýbrž podle uherských předpisů. Současně pak zrušil z úřední moci výrok I. instance, uloživ župnímu správnímu výboru, aby pensi znova určil co do obnosu, poněvadž ze spisů nelze bezpečně zjistiti, jaký plat st-lčin manžel pobíral.
Rozhoduje o stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad zamítaje právní prostředek podaný st-lkou do rozhodnutí první instance, vystupoval ve funkci instance druhé, odvolací. Tato jeho činnost byla by však nutně podmíněna tím, aby se byla strana dovolala jeho pomoci právním prostředkem k tomu směřujícím a aby mu byla zákonem přiznána kompetence ve funkci té vystupovati. Tomu v daném případě tak nebylo, neboť — jak z § 27 zák. čl. XXVI : 1896 patrno — pořad instancí správních ve věci, o niž jde, končil správním výborem, proti němuž připouštěla se již jen stížnost k správnímu soudu a krom toho, jak svrchu vylíčeno, strana nepodala vůbec odvolání, nýbrž stížnost a to nikoli k žal. úřadu, nýbrž k nss, žádajíc županský úřad, aby stížnost soudu tomu předložil. Žal. úřad vystoupil tudíž jako druhá instance v případě, kde k rozhodování takovému příslušný nebyl a kde strana se ho vůbec nedovolala a rozhodnuv o onom právním prostředku jako o odvolání, ač to byla stížnost k správnímu soudu, změnil samovolně procesuální povahu onoho prostředku a osoboval si kompetenci dle zákona mu nenáležející.
Bylo tedy výrok ten ke stížnosti, jež právě proti tomuto postupu brojí, zrušiti pro nezákonitost podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1357. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 706-707.