Č. 1206.

Řízení před nejv. správ. soudem: Pouhý projev právního názoru ministerstva o jisté otázce, který se stal v určitém rozhodnutí pouze mimochodem, aniž byl rozhodnutí tomu položen za základ, nelze pokládati za rozhodnutí neb opatření správního úřadu dle § 2 zák. o ss i kdyby se mu přikládal význam instrukce pro podřízené úřady.
(Nález ze dne 8. března 1922 č. 3458.)
Věc: Otakar H. v S. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze (min. taj. Dr. R. Klimeš) stran zavedení disciplinárního řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Dne — vydala zemská školní rada v Praze pod č. — nález tohoto znění: »Provádějíce usnesení disciplinárního komitétu ze dne — a grémia ze dne — uznáváme definitivního učitele Otakara H. v S. vinným přestupkem § 118 def. ř. šk. a vyučovacího ze dne 29. září 1905 č. 159 ř. z. Dopustil se ho tím, že jako učitel ve své činnosti mimoškolní vykrádal trafiku v místním hostinci a byl proto okresním soudem v K. M. odsouzen podmínečně na 48 hodin do vězení, čímž tedy bylo prokázáno, že vedl život pohoršlivý a pro čest osobní i stavovskou nanejvýš povážlivý. Za tento přestupek stíháme jej trestem vyznačeným v § 47 lit. g) zákona o platech učitelstva z r. 1903, totiž propuštěním ze školních služeb vůbec.«
Naříkaným rozhodnutím zrušilo ministerstvo školství a národní osvěty toto usnesení, ježto spočívá na nesprávných předpokladech, a st-1 byl pro přestupek krádeže doutníků dle § 259 č. 3 trest. ř. osvobozen, a pokud se týče odsouzení jmenovaného učitele týmž okresním soudem pro přestupek krádeže dřeva, není vzhledem k podmínečné povaze rozsudku, zvláště pak předpisům zákona ze dne 27. října 1919 č. 562 sb. z. a n. v odpor vzaté rozhodnutí zemské školní rady náležitě odůvodněno. K tomu dodalo ministerstvo, »že nelze souhlasiti s názorem okresní školní rady v P. i st-lovým (uplatňovaným v jeho odvolání), že podmínečné odsouzení učitelovo jest pojímati jen v duchu zákona a k rozsudku takovému nepohlížeti vůbec, nebo čekati s případným vyšetřováním disciplinárním, až vyprší lhůta zkušební. Zájem školy, vychovatelské a učitelské působení učitelovo i jeho služební postavení vyžadují, aby v tomto případě nehledě k podmínečnosti soudního rozsudku, bylo s obviněným ve smyslu § 5 ř. z. o školách obecných zavedeno řízení disciplinární, od výsledku řízení trestního nezávislé«.
Stížnost podaná k nss směřuje výslovně jen proti posléze uvedenému výroku.
Nss shledal ji nepřípustnou, ježto zmíněný výrok nelze pokládati za rozhodnutí neb opatření správního úřadu ve smyslu § 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, jímž by st-li mohlo býti ublíženo v jeho právech. Jdeť tu pouze o projev právního názoru ministerstva o otázce, jaké účinky má podmínečné odsouzení v řízení disciplinárním, jenž i když se mu přikládá význam instrukce pro podřízené úřady, sám o sobě, dokud nebyl položen za podklad konkrétního rozhodnutí neb opatření, dotýkajícího se práv st-lových dle cit. § 2, nemůže býti předmětem stížnosti k nss.

Citace:

č. 1206. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 369-370.