Č. 1309.

Obecní jmění: Nadřízený úřad samosprávný může v případech § 97, odst. 4 česk. ob. zříz. zrušiti usnesení obce i po delším čase, nebylo-li mu dříve ke schválení předloženo.
(Nález ze dne 21. dubna 1922 č. 5500.)
Věc: Josef H. ve V. Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran propachtování obecní louky. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V obci Ch. byla pronajata obecní louka Josefu H. usnesením obecního výboru z 2. března 1913 z volné ruky na 12 let za roční činži 30 K. Usnesení toto nebylo předloženo k schválení dle § 97 obč. zák. Dne 12. září 1919 podali někteří poplatníci u okresního výboru v M. stížnost, ve které žádali zrušení pachtu toho a provedení pachtu nového ve veřejné dražbě. Okresní správní komise zrušila pronájem z moci úřední a nařídila obci Ch., aby louku pronajala veřejnou dražbou dle předpisů dosud platných z důvodu, že nebylo šetřeno předpisu § 97 č. 4 ob. zříz. Zemský správní výbor v Praze naříkaným rozhodnutím stížnost proti tomu Josefem H. podanou zamítl.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Pokud stížnost především vytýká, že okresní správní komise nebyla oprávněna rušiti usnesení obce proto, že stížnost občanů podána byla pozdě, jest námitka ta bezdůvodná; neboť okresní správní komise v M. vynesla rozhodnutí, které bylo napadeným výrokem potvrzeno, jak výslovně praví, z moci úřední, na základě § 97, odst. 4 ob. zř. a nikoliv jako instance správní, stranou vznesením řádného opravného prostředku dovolaná, a výkon moci dozorčí není žádnou lhůtou vázán.
Dle § 97, odst. 4 ob. zříz. jest právní účinnost usnesení obecního zastupitelstva v záležitostech blíže tam vypočtených závislá na schválení okresního zastupitelstva, které jest tedy povoláno dle svojí úvahy přezkoumávati, zdali konkrétní usnesení jest obci na škodu čili nic, a dle toho usnesení to schváliti nebo schválení jemu odepříti.
Bylo tedy i usnesení obecního výboru z 2. března 1913 o pronájmu obecní louky st-li bez veřejné dražby na 12 let co do své právní účinnosti závislo na schválení okresního zastupitelsva, jemuž však obecním zastupitelstvem předloženo nebylo. Dozvěděla-li se okresní správní komise o usnesení tom teprve po delší době — byť i ze stížnosti jednotlivých občanů, byla dle cit. ustanovení obecního zřízení nejen oprávněna, nýbrž i povinna usnesení to svému přezkoumání podrobiti a příslušné rozhodnutí o něm učiniti.
Jest tedy rozhodnutí okresní správní komise a potvrzující je rozhodnutí žal. úřadu ve shodě se zákonem, následkem čehož bylo stížnost, opírající se toliko o výtku nezákonnosti, zamítnouti.

Citace:

Č. 1309. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 594-595.