Č. 1209.

Zabírání budov: Aby byl přípustný zábor místnosti podle zák. z 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n., není třeba, aby veřejný účel, pro který se zábor děje, v době záboru již existoval; musí však aspoň v době záboru již býti právně zajištěno, že veřejný účel tento v dohledné době vznikne.
(Nález ze dne 10. března 1922 č. 3414.)
Věc: Rudolf W. v L. (adv. Dr. Fr. Pilař z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací (min. taj. Drr. J. Pštross) stran zabrání budovy.
Výrok: Naříkané rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemská politická správa v Praze zabrala výměrem ze dne — podle zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. část budovy č. p. — v L., protože pro konkrétní účel veřejný t. j. k umístění 4 učeben, řiditelny, sborovny, bytů řiditele a svobodných učitelů občanské školy není vhodných místností a protože není nutno uživatele bez nenahraditelné újmy hospodářské jeho povolání vhodně umístiti v budovách jiných.
Dále uvedla zemská politická správa, že budova má větší počet místností a není obytným domem ve smyslu § 1, odst. 1 a 2 zák.; zabírané části byly při řízení prohlášeny za části průmyslového podniku, nikoliv za byt vlastníka budovy, pročež zabrání neodporuje ani příslušnému ustanovení § 1, odst. 2 zák.
Náhradních místností není třeba opatřiti, protože místností zabraných bylo používáno jen občasně a poslední dobu byly prázdny a o průmyslové podniky majitele je dostatečně postaráno v budově při závodě postavené. Při řízení bylo zjištěno, že v místě není vhodných místností jiných pro uvedené veřejné účely školské. Tím vyhověno bylo i ostatním dvěma podmínkám § 1 cit. zák.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání vlastníkovu vyhověno a bylo potvrzeno rozhodnutí zemské politické správy z jeho důvodů.
O stížnosti uvážil nss toto:
Z povahy vlastnického práva plyne oprávnění vlastníka nakládati dle své vůle s předmětem svého vlastnictví. Zábor místností podle zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. jeví se tudíž omezením práva vlastnického a nutno proto podle všeobecných zásad právních předpisy tohoto zákona vykládati způsobem restriktivním.
Uvedený zákon dopouští zábor pro účely veřejné a, pokud toho žádá veřejný zájem, i pro účely obytné. Ze znění a úmyslu zákona — zabezpečiti místnosti potřebné ve veřejném zájmu — neplyne sice, jak se stížnost domnívá, že by nutnost umístiti veřejný účel musila zde býti již v době záboru ani že by veřejný účel, pro který se zábor děje, musil již v době záboru fakticky existovati.
Na druhé straně však jest nezbytno, aby — má-li vůbec býti možno mluviti o veřejném účelu a veřejném zájmu — v době záboru bylo alespoň již právně zajištěno, že příslušný veřejný účel v dohledné době skutečně vznikne. Správnost tohoto závěru plyne zejména též z důsledku, který § 4, odst. 1 zák. se záborem nezbytně spojuje, že totiž vlastník ihned záborem pozbývá práva zabraných místností používati. Tento přísný zásah do práv vlastníkových zajisté by nebyl důvodný, kdyby bylo možno vysloviti zábor pro veřejný účel, který v době záboru nejen zde ještě není, ale o němž v době záboru ani není ještě vůbec jisto, že účel ten vůbec kdy vznikne. Aby tudíž zábor podle uvedeného zákona byl přípustný, jest nezbytno, aby v době záboru bylo alespoň již právně jisto, že dotyčný veřejný účel v dohledné době vznikne.
V tomto případě byla občanská škola v L. povolena teprve rozhodnutím zemské školní rady z — a vyučování na ní zahájeno dne —. V době řízení a v době, kdy nař. rozhodnutí bylo vydáno, teprve se o zřízení této školy jednalo a nebylo tehdy vůbec ještě jisto, zda, kdy, v jakých mezích a za jakých podmínek ke zřízení této školy dojde.
V době záboru nebyl tudíž právní podklad pro použití zákona č. 332 ex 1919 vůbec dán a nemohl proto zábor býti vysloven vůbec, tím méně způsobem, jakým byl vysloven; neboť zemská politická správa zabrala místnosti pro 4 učebny, pro byt ředitele a pro byty svobodných učitelů, ač vůbec ještě nemohlo býti známo, kolik učeben škola občanská bude potřebovati a to zejména s ohledem na zpětný vliv, který zřízení občanské školy po případě bude míti na trvající školu obecnou, na počet jejích tříd a jí potřebovaných učeben, aniž kdo bude řiditelem a kdo učitelem na škole občanské, zejména nebude-li po případě správa obou škol, občanské i obecné, spojena v jedněch rukou.
Z těchto důvodů jest naříkané rozhodnutí, pokud se týče jím potvrzené rozhodnutí zemské politické správy v odporu se zákonem a bylo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo třeba a možno zaměstnávati se také ještě ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1209. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 372-374.