Č. 1278.

Zabírání budov: * Zabrání budovy podle zák. č. 332/1919 jest přípustno jen tehdy, není-li pro určitý veřejný účel vhodných místností vůbec nebo dosavadní místnosti účelu tomu sloužící nahodilými událostmi se staly nevhodnými.
(Nález ze dne 1. dubna 1922 č. 4529.)
Věc: Spolek D. Sch. ve V. (adv. Dr. K. Prager z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací v Praze (min. taj. Dr. J. Pštros — za zúčastněnou stranu místní školní radu v B. adv. Dr. V. Říha z Prahy) stran zabrání budovy. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: V obci B. je veřejná obecná škola česká, která od let byla umístěna v budově patřící UMŠ.; mimo to byla tam obecná škola německá umístěná v budově, kterou vlastník spolek D. Sch. věnoval svého času bezplatně školní obci v B. k umístění německé školy do té doby, pokud výhradným vyučovacím jazykem bude jazyk německý. Tato německá škola byla rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty z — zrušena. Zemská správa politická zabrala rozhodnutím z — na základě zákona z 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. budovu zrušené německé školy v B. čp. — pro českou školu obecnou v B., protože pro tento účel veřejný není v obci vhodných místností jiných, majiteli nevzejde nenahraditelná újma hospodářská a není ani třeba uživatele umístiti v budově jiné.
Při tom bylo podotknuto, že nedostatek jiných vhodných místností pro českou školu, resp. nevhodnost dosavadních byla konstatována jíž dříve úředně, mezi jiným dne 29. července 1920, a nebyla též nikým při řízení zabíracím popřena; vzhledem k tomu, že německá škola byla zrušena, není třeba opatřiti uživateli jiných náhradních místností, neboť nová německá škola není dosud povolena. Námitku, že spolek zamýšlel pronajmouti byt v I. posch. nájemníkovi, nelze uznati, ježto nájemní smlouva nebyla obcí schválena.
Odvolání spolku bylo nař. rozhodnutím zamítnuto podstatně z důvodů rozhodnutí zemské správy politické.
O stížnosti vytýkající nezákonnost a vadnost řízení uvážil soud takto:
Z povahy práva vlastnického plyne oprávnění vlastníka nakládati dle své vůle předmětem svého vlastnictví. Zábor místností podle zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. jest tudíž omezením práva vlastnického a nutno proto předpisy tohoto zákona v pochybnostech vykládati způsobem restriktivním (§§ 354 a 6 a násl. o. z. o.). Stížnost mezi jiným zejména vytýká, že záboru není třeba, poněvadž česká škola má vlastní místnosti.
Podle § 1 zák. ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. jest zábor možný toliko, »pokud není vhodných místností«.
Otázka, jsou-li pro veřejný účel, v jehož zájmu zábor se děje (zde pro umístění české školy v B. a pro ubytování jejího správce), po ruce vhodné místnosti, jest otázkou skutkovou, kterou nss podle § 6 svého zákona může zkoumati toliko s hlediska formálního. V tomto směru uvádí rozhodnutí zemské správy politické, že »nedostatek vhodných místností pro českou školu resp. nevhodnost dosavadních byla konstatována již dříve úředně, mezi jiným dne 29. července 1920 a nebyla též nikým při řízení zabíracím popřena«; žal, úřad pak v nař. rozhodnutí ještě dokládá, že nezbytnost nových místností pro českou školu byla při komisionelním řízení uznána i samým zástupcem spolku Raimundem W.
Nss dospěl na základě správních spisů k závěru, že uvedená skutková zjištění, ze kterých naříkané rozhodnutí vychází, odporují spisům, a to z těchto důvodů: Zákon uvedený podle svého znění i podle obsahu důvodové zprávy k němu podané má na mysli zábor ve prospěch veřejných účelů, pro které vůbec není vhodných místností; měl-li tedy některý veřejný účel dosud místnosti, může zábor pro tento účel nastati jenom, stanou-li se dosavadní místnosti úplně nevhodnými. Úplná nezpůsobilost místností české školy v B. však z výsledků konaného šetření neplyne, ba nebyla ani v řízení zábor předcházejícím tvrzena. Jest nesporno, že česká škola v B. a byt jejího správce byly od let umístěny ve zvláštní budově, v jejímž přízemku byly místnosti školní, v patře pak byt učitelský.
Podle protokolu ve spisech bylo při místním šetření dne 20. července 1920 za přítomnosti zástupců správy školy a vlastníka budovy (ÚMŠ.) zjištěno, že budova vyžaduje řadu oprav stavebních. Podobně zjištěno při komisi dne 20. července 1920 konané za řízení zástupce okresní správy politické a za přítomnosti státního technika a zástupců obce, místní školní rady a školy, že budova české školy má značné stavební vady, zejména silné trhliny ve zdích, obzvláště ve vyklenutých pásech v hlavní chodbě přízemní a nad prvním schodem ve schodišti, že trhliny ty jsou nebezpečné, že klenby, které hrozí sesutím, se musí snésti a obnoviti a že pokud se tak nestane, je budova pro účely školní nezpůsobilá: konstrukce pod podlahou I. patra a půdy nemá dostatečné nosnosti; o větrání učebny není dostatečně postaráno a osvětlení její není vhodné. Dále zjištěno, že úpravy budou vyžadovati delší doby, a do počátku školního roku 1920/21 nemohou býti provedeny, takže nutno opatřiti jiné místnosti. Konečně zjištěno při dalším místním šetření dne 14. března 1921 za přítomnosti zástupců těchže faktorů, že od poslední komise se stav budovy ještě zhoršil.
Podle předpisů zákonů školských (§§ 62 a 63 zák. ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z. a z 2. května 1883 č. 53 ř. z., pak §§ 1 a násl. zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z.), jest povinností obce školní zříditi a udržovati budovy školní, hraditi nájem místností školních a opatřiti byt pro správce školy, tudíž postarati se o vhodné umístění školy a správce jejího. Agendu z toho vznikající obstarává místní školní rada.
Ze shora uvedených protokolů o trojím místním šetření jest patrno, že stavební závady dosavadní budovy školní byly zjištěny již v letě 1920, pak opětně na jaře 1921; ve znaleckých posudcích označují se závady sice za značné, nikde však se neoznačují jako neodstranitelné, naopak počítá se vždy s provedením úprav, které jsou blíže označovány; není zde zejména také instančního rozhodnutí příslušných úřadů školských o nevhodnosti dosavadních místností pro školu podle zvláštních předpisů, podle kterých jest místnosti školské posuzovati.
Dle toho dlužno míti za to, že kdyby školní obec byla zákonnou povinnost plnila a o to se byla postarala, aby místnosti školní byly uvedeny do náležitého stavu, k čemuž — od léta 1920 a i od konání poslední komise na jaře 1921 až do začátku škol. roku 1921/22 byla k disposici doba značně dlouhá — byly by místnosti dosavadní opět vhodné. Okolnost, že školní obec této povinnosti své nedbala, naopak hleděla se jí zbaviti návrhem na zábor budovy nalézající se v soukromém vlastnictví osoby třetí, neposkytuje dostatečný základ pro závěr úřadů správních, že není vhodných místností pro českou školu, neboť jest patrno, že místnosti takové zde byly, že místnosti ty po léta účelům školy té skutečně sloužily a že pokud ze zápisů o uvedeném trojím místním šetření lze souditi, bylo třeba jen provedení jistých oprav, aby i budoucně vhodnými zůstaly.
Pokud se nař. rozhodnutí dovolává toho, že nezbytnost nových místností pro českou školu byla při komisionelním řízení uznána i samým zástupcem stěžujícího si spolku, nesouhlasí toto udání se spisy, neboť tento zástupce při šetření dne 14. března 1921 prohlásil pouze, že spolek sou- hlásí se zabráním učebny s příslušenstvím v přízemí až do doby nového školního roku 1921/22, že však spolek zažádal již o zřízení soukromé školy obecné německé od školního roku 1921/22 a že pro ni použíti chce budovy dnes zabírané, a že byt v prvém patře hodlá pronajmouti soukromé straně, resp. jej již pronajal a pronájem ten zastavil vzhledem k umístění české školy ze strany okresního školního výboru.
Z toho patrno, že zástupce spolku projevil toliko ochotu propůjčiti učebnu v přízemku zabrané budovy až do začátku škol. roku 1921/22, z čehož lze nejvýše souditi, že uznal dočasnou nevhodnost místností české školy a proto — na dobu provádění nutných oprav — byl ochoten poskytnouti místnosti v budově st-lově.
Jest tudíž patrno, že skutkové zjištění, ze kterého žal. úřad vycházel, jest v podstatných bodech v odporu se spisy a bylo proto ve smyslu II. odst. § 6 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 nař. rozhodnutí zrušiti pro podstatnou vadnost; poněvadž pak vadnost tato týče se přední podmínky přípustnosti záboru podle § 1 zák. č. 332/19 vůbec, nebylo ani třeba ani možno zaměstnávati se ještě také ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 1278. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 524-527.