Č. 1106.Sčítání lidu: Ustanovení § 3 nař. ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. a § 3 zák. z 12. května 1896 5. 101 ř. z. platí také o rozhodnutích, jež vydal splnomocněný komisař republiky Československé pro Ratibořsko jako politický úřad II. stol. ve věcech policejních trestních přestupků. (Nález ze dne 10. ledna 1922 č. 246.)Věc: Eduard Q. v P. proti splnomocněnému komisaři Československé republiky pro Ratibořsko v Opavě stran přestupku nařízení o sčítání lidu. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Trestním nálezem z — odsoudila okresní politická správa v Hlučíně st-le pro přestupek § 12 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že rozšiřováním letáků působil na kolemjdoucí, aby při sčítání lidu činili co do národnosti nesprávná udání, k peněžité pokutě 50 K, v případě nedobytnosti k vězení na 5 dnů a současně k vězení na 7 dnů. Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání, v němž žádal za zrušení trestu a in eventum za zmírnění trestu vězení uloženého vedle peněžité pokuty v přiměřenou pokutu na penězích. Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-lovu co se týče viny, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána, změnil však v uvážení ohledu hodných důvodů trest 7denního vězení st-li současně uložený na 3 dny vězení a 150 K pokuty, takže celkový trest činí 200 K pokuty, při nedobytnosti 9denní vězení a vedle toho 3 dny vězení; k rozhodnutí je připojeno poučení, že proti tomuto rozhodnutí není již opravného prostředku. O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto: Žal. úřad připojil k nař. rozhodnutí právní poučení, že proti rozhodnutí není již opravného prostředku. Nař. rozhodnutím byl nález úřadu I. stolice potvrzen co do výroku o vině; co do výroku o trestu však změněn. Jak ze znění v odpor vzatého nálezu patrno, změnil žal. úřad výrok úřadu první stolice o trestu nikoliv u výkonu práva milosti, nýbrž u výkonu pravomoci stolice odvolací v trestních věcech policejních. Nss vyslovil již ve svém nálezu z 27. prosince 1920 č. 6704 (Boh. č. 639 adm.), k němuž se ve smyslu § 44 jedn. řádu odkazuje, že jest podle § 3 nař. min. vnitra ze dne 31. ledna 1860 č. 31 ř. z., kterým upraven jest pořad instancí v trestních věcech náležejících do příslušnosti politických úřadů, další rekurs na rozhodnutí politického úřadu druhé stolice v těchto věcech vyloučen jenom tehdy, když politický úřad druhé stolice potvrdil trestní nález úřadu první stolice in toto, t. j. v oněch kusech, jež jsou podstatnými součástkami trestního nálezu. K těmto podstatným součástkám nálezu trestního náleží však nejen výrok o vině, nýbrž i výrok o trestu. Jestliže tedy v daném případě žal. úřad, ačkoliv nepotvrdil výrok úřadu první stolice co do trestu, vyslovil v nař. rozhodnutí, že další opravný nrostředek jest vyloučen, udělil st-li nesprávné poučení o opravných prostředcích. Nss uznal v nálezu svrchu citovaném dále, že vydal-li politický úřad straně nesprávné poučení v ten smysl, že rozhodnutí jeho jest konečné a byla-li v důsledku toho stranou podána na místo dalšího opravného prostředku instančního stížnost k nss, jest rozhodnutí opatřené tímto nesprávným poučením podle obdoby § 3, odst. 2 zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. zrušiti pro vady řízení. Bylo tudíž také v daném případe nař. rozhodnutí, které vydal splnomocněný komisař republiky čsl. pro Ratibořsko, který podle § 3 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 76 sb. z. a n. a podle §§ 1 a 3 nař. ze dne 4. května 1920 č. 321 sb. z. a n. vykonává na Hlučínsku příslušnost politického úřadu II. stolice, zrušiti podle § 6, odst. 2 zák. o ss.