Č. 1152.

Úrazové pojištění dělnické: Úrazovému pojištění podle zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 nepodléhají kutby na nerosty vyhrazené.
(Nález ze dne 31. ledna 1922 č. 1264.)
Věc: Česká společnost horní, spol. s r. o. v Praze proti ministerstvu sociální péče v Praze (za zúčastněnou stranu adv. Dr. Frant. Trnka z Prahy) stran pojišťovací povinnosti.
Výrok: Naříkané roznodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z — prohlásila úrazová pojišťovna dělnická v Praze podnik st-lčin »práce kutací v okolí Manetína« za povinný pojištěním podle zákona o úrazovém pojišťování dělníků a zařadila jej jako podnik spadající pod titul č. 509 (hloubení šachet) do 12. třídy nebezpečenské a do 87. procenta nebezpečenského. .
Námitkám st-lčiným místodržitelství v Praze nevyhovělo, poněvadž podle konaného šetření jde v daném případě o podnik kutací ve smyslu § 13 zák. horn., jenž nenáležel k pokladně bratrské, a který ve smyslu § 1 zák. o úraz. pojišť. dělníků podléhá pojistné povinnosti úrazové; odstavcem 5. § 1 t. z. jsou prý totiž z úrazového pojištění vyňaty pouze doly na vyhrazené nerosty, k nimž však podnik, o nějž jde, dle konaného šetření nenáležel; ježto však dle šetření toho spadá podnik ten dle povahy své pod tit. 63 a) nařízení z 2. srpna 1909 č. 117 ř. z. (štoly a šachty) a nikoliv pod tit. 509, zařazuje se do procenta 73. tř. nebezpečenské 11. tit. 63 a) odpovídající.
Naříkaným rozhodnutím min. soc. péče bylo odvolání st-lčino zamítnuto z důvodů rozhodnutí druhé stolice a v dalším uvážení, že pro řešení otázky, kterých podniků se týká zvláštní zákon, jemuž předposledním odstavcem § 1 zák. o úraz. pojištění dělníků bylo ponecháno úrazové pojištění dolů na vyhrazené nerosty, jest rozhodujícím tento zvláštní zákon sám; podle § 10, odst. 1 tohoto zvláštního zákona, t. j. zákona ze dne 28. července 1889 č. 127 ř. z., v němž po slovu »dolování« (Bergbaubetrieb) se poukazuje k § 131 zák. hor., jest patrně vyloučeno, aby i kutací práce podrobeny byly zákonu o bratrských pokladnách; k témuž úsudku se dojde, přirovná-li se znění cit odst. zákona o úrazovém pojišťování dělníků ke znění §§ 13 a 40 zák. horn.; dle § 40 zák. horn. jest účelem dolů na vyhrazené nerosty dobývání takovýchto nerostů; předmětem kutacích podniků ve smyslu § 13 zák. horn. jest pouze hledání a otevření nerostů do té míry, aby se mohlo s dobýváním započíti; kutací podniky nelze proto považovati za doly a nevztahuje se tedy k nim, pokud nejsou zařízením při existujícím již hornickém podniku, ustanovení předposl. odst. § 1 zák. z 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888; poněvadž dle výsledku provedeného šetření jest předmětem rozhodnutí v odpor vzatého podnik kutací ve smyslu § 13 horn. zák. a nejde o zařízení při stávajícím horním podniku, musilo býti odvolání zamítnuto.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Zákon o úrazovém pojišťování dělníků ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888 dal v 5. odst. svého; § 1 zřejmě na jevo, že chce ponechati úrazové pojišťování dělníků a výkonných úředníků, zaměstnaných v dolech na vyhrazené nerosty a v zařízeních k nim náležejících, zvláštní zákonné úpravě. Zákon vyloučil z úrazového pojištění a vyhradil zvláštní úpravě dle originálního textu »Bergwerke auf vorbehaltene Mineralien«. Jest otázka, co sluší rozuměti výrazem »Bergwerke«. Podle názoru nss nelze již proto hledati odpověď v obec. zákoně horním, že terminologie tohoto zákona, pokud užívá výrazu »Bergwerk«, není přísně technická. Máť obecný zákon horní ustanovení, z nichž lze souditi, že slovo »Bergwerk« označuje užší pojem, t. j. vlastní dobývání nerostů (§ 40 ob. zák. horn.) a že tedy činnost přípravná a vlastní těžbu předcházející, jako zejména díla kutná nejsou v pojmu »Bergwerk« obsažena. Tak zejména ustanovení §§ 7, 41, 108, 123 atd. Jsou však naproti tomu jiná ustanovení obecného zákona horního, na př. § 2 (slova »auf Bergwerksangelegenheiten«) a dále §§ 172 a 173 (ve spojení s § 170, odst. 1), v nichž se slova »Bergwerk« užívá nepochybně ve smysle širším, který zahrnuje i výhradnou kutbu a — jak sluší za to míti — díla kutná vůbec.
Sluší tedy otázku, co jest rozuměti »doly na vyhrazené nerosty« (Bergwerke auf vorbehaltene Mineralien), řešiti toliko s hlediska účelu citovaného zákona o úrazovém pojišťování. Zákon tento podrobil pojistné povinnosti řadu podniků, jež určil jednak podle způsobu nebo předmětu výroby (j. továrny, hutě, loděnice, lomy, stavební práce atd.), jednak podle technických prostředků při provozování používaných (j. na př. látek výbušných).
K prvé skupině náležejí též doly na vyhrazené nerosty. Důraz spočívá zřejmě na tom, že jde o podnikání, jehož účelem jest těžba nerostů nevyhražených. Technické stadium provozování, k tomuto cíli směřujícího, jest lhostejno.
Stejně dlužno však rozuměti výluce obsažené v § 1, odst. 5 cit. zák., dle níž »doly na vyhrazené nerosty« jsou z dosahu tohoto zákona vyjmuty. Sluší tedy i »doly na vyhrazené nerosty« rozuměti veškeré provozování směřující k těžbě nerostů vyhrazených bez ohledu na to, zdali jde o vlastní dobývání nerostů vyhrazených, či teprve o přípravné stadium, jakým jest kutání, a zejména kutby výhradné, neboť i toto podnikání spadá pod pojem »dolů na vyhrazené nerosty« ve smyslu zákona o úrazovém pojišťování. Zdali a jak se postaral zvláštní zákon, na nějž § 1, odst. 5 zákona o úrazovém pojišťování dělníků odkazuje, o pojištění osob zaměstnaných při dílech kutných, nemůže padati na váhu. Nelze tedy již podle § 1, odst. 5 zák. č. 1 ex 1888 kutby na vyhrazené nerosty pokládati za podniky podrobené úrazové povinnosti pojistné podle tohoto zákona. Leč i kdyby bylo lze vykládati výraz »Bergwerke« v § 1, odst. 5 uvedeného zákona v užším smyslu, vylučujícím díla kutná, jak myslí naříkané rozhodnutí, nebylo by lze nalézti v 1. a 3. odst. § 1 zák. toho žádného ustanovení, podle nichž by práce kutací jako takové podléhaly úrazové povinnosti pojistné dle tohoto zákona.
Naříkané rozhodnutí nemá tedy opory v zákoně a slušelo je proto podle § 7 zák. o ss. zrušiti.

Citace:

Č. 1152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 256-258.