Č. 1355.

Vyvlastnění: I. Vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domků je dle zák. ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. přípustno i pro osoby, které nebydlí v obci, kde leží pozemek vyvlastňovaný. — II. Význam řádně vyhotovené doručenky.
(Nález ze dne 10. května 1922 č. 6500.)
Věc: Marie F.-S. v B. (adv. Dr. Z. Stein z Prahy) proti županskému úřadu v Trenčíně o vyvlastnění pozemku pro stavbu obytného domku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad nevyhověl nař. rozhodnutím stížnosti ředitelství velkostatku Marie F.-C. do nálezu hlavního služnovského úřadu v Trenčíně z —, jímž bylo vyvlastněno 500 m2 z parcely, zapsané v pozemnoknižní zápisnici obce B. č. — na stavbu jednoho obytného domku pro Josefa Š. v K. za náhradu 1 K za 1 m2.
Ve stížnosti k nss tvrdí st-lka, že ředitelství velkostatku obdrželo pozvání k místnímu jednání za příčinou vyvlastnění zmíněné části pozemku teprve po provedeném šetření, takže se nemohlo zúčastniti tohoto jednání. Toto tvrzení jest v odporu se spisy, v nichž nalézá se potvrzenka řádně datovaná a podepsaná, dle níž bylo pozvání k šetření ustanovenému na den — doručeno ředitelství st-lčina velkostatku v B. dne —. Tato stvrzenka jest úředním dokladem o dni doručení tohoto pozvání, veřejnou listinou požívající plné víry a sluší datum doručení takto prokázané pokládati potud za pravé a správné, dokud konkrétními skutečnostmi nebylo dokázáno, že listina ta jest falsem nebo že její obsah jest nesprávný. Takových konkrétních skutečností st-lka vůbec neuvedla. Právem tedy považoval žal. úřad za den doručení pozvánky k místnímu jednání den, v doručence udaný, t. j. den — a dospěl k závěru, že st-lka aneb její zmocněnec mohl se k jednání dostaviti.
St-lka dále namítá, že dle intence zákona lze pozemky vyvlastňovati pro stavbu jen tehdy, navrhuje-li vyvlastnění osoba, která má své bydliště v obci, v níž vyvlastňovaný pozemek leží, a že nelze vyvlastňovati pozemky pro osoby, které mají své bydliště v jiné obci, a dovozuje, že vyvlastnění pozemku pro Josefa Š. není přípustné, poněvadž tento bydlí v K.
Dle §§ 1 a násl. zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. o stavebním ruchu lze pozemky tam vyjmenované vyvlastňovati pro stavbu obytných domků nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu a komunikace k tomu nutné. Mluví-li zákon zcela všeobecně o vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů, není žádného podkladu pro názor, že pro stavbu obytných domů lze pozemek vyvlastniti jen tehdy, má-li vyvlastnitel řádné bydliště v té obci, v níž leží vyvlastňovaný pozemek. Kdyby chtěl zákon vyvlastňování pozemků v tomto směru omeziti, byl by to musel vysloviti; takového omezujícího ustanovení však zákon o stavebním ruchu neobsahuje. Intencí tohoto zákona jest, aby byla odstraněna nynější nouze o byty vůbec, tedy aby byly opatřeny byty pro osoby, které bytů nemají, při čemž jest zcela nerozhodno, má-li ten, kdo stavěti chce, v obci, v níž vyvlastňovaný pozemek leží, bydliště či nikoliv. Není tedy odůvodněna námitka, že žal. úřad porušil zákon tím, že vyvlastnil pozemek pro Josefa Š., ač v obci B. nebydlí.
Výtka, že odškodnění nebylo ustanoveno správně, když se za 1 m2 stavebního pozemku přiřkla 1 K, není ve stížnosti vůbec odůvodněna a nelze k ní proto dle §§ 18 a 21 zák. o ss hleděti.
Jest tedy stížnost ve všech bodech bezdůvodna.

Citace:

Č. 1355. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 702-703.