Č. 1479

.
Mimořádná opatření (příplatky z moučných výrobků): O povinnosti platiti zaměstnavatelské příspěvky podle § 4 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n. rozhoduje na Slovensku a v Podkarpatské Rusi správní úřad toliko v 1. stolici, proti jehož rozhodnutí jest přípustná žaloba u řádných soudů; sluší proto rozhodnutí vyšších stolic správních zrušiti pro nepříslušnost.
(Nález ze dne 9. září 1922 č. 12162.)
Věc: Armin F. a Dr. Ludvík F. v B. proti civilní správě Podkarpatské Rusi o zaměstnavatelské příspěvky k úhradě cen mlýnských výrobků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím, ze dne 4. února 1921 č. — zamítl vládní komisař města s regulovaným magistrátem Beregsázu žádost st-lů, aby byli sproštěni platiti za své zaměstnance, podrobené nemocenské po- jistné povinnosti, zaměstnavatelské příspěvky k úhradě cen mlýnských výrobků ve smyslu § 4 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. z. a n.
Županský úřad v Beregsázu rozhodnutím ze dne 6. dubna 1921 č. — zamítl z důvodů meritorních odvolání st-lů a potvrdil rozhodnutí vládního komisaře města Beregsázu.
Další odvolání podané z rozhodnutí županského úřadu žal. úřad nař. rozhodnutím rovněž zamítl z důvodů uvedených v rozhodnutí županského úřadu, připojiv další meritorní důvody.
Maje jednati o stížnosti podané do rozhodnutí žal. úřadu, musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zda nař. výrok byl vydán žal. úřadem v mezích jeho úřední příslušnosti.
V tomto směru dospěl pak nss k tomuto závěru:
Podle spisů správních byl předmětem řízení správního, které bylo ukončeno vydáním nař. rozhodnutí, spor o to, jsou-li st-lé povinni za své zaměstnance, kteří podléhají nemocenské pojistné povinnosti, platiti zaměstnavatelské příspěvky ve smyslu § 4 opatření Stálého výboru N. S. ze dne 25. srpna 1919 č. 494 sb. z. a n. o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků.
Podle odst. 5. § 4 cit. opatření Stálého výboru platí o příspěvcích zaměstnavatelských — pokud toto opatření ničeho jiného neustanovuje — ustanovení zákona o nemocenském pojištění.
Cit. opatření Stálého výboru nemá však vůbec ustanovení o tom, které orgány jsou příslušný rozhodovati spory, týkající se povinnosti platiti zaměstnavatelské příspěvky. Vzhledem k odst. 5. § 4 cit. opatření Stálého výboru dlužno tedy tuto otázku příslušnosti posuzovati podle oněch předpisů zákona o nemocenském pojištění, jež upravují příslušnost ve sporech týkajících se povinnosti zaměstnavatelů platiti příspěvky k nemocenskému pojišťování.
Pokud jde o Slovensko a Podkarpatskou Rus, jsou tedy v tomto směru rozhodnými předpisy § 156 zák. čl. XIX: 1907 ve spojení s předpisy § 176 zák. čl. XVII: 1884 a § 26 zák. čl. LIV: 1912.
Z těchto předpisů jde pak zcela nepochybně na jevo, že o sporech týkajících se povinnosti zaměstnavatelů platiti příspěvky k nemocenskému pojištění rozhodují úřady správní toliko v 1. stolici, a že strana, která není spokojena s rozhodnutím, jež vydal úřad správní v 1. stolici, může hledati nápravu pouze žalobou u řádných soudů, nikoliv však opravnými prostředky u vyšších stolic správních.
Vzhledem k odst. 5 § 4 cit. opatření Stálého výboru platí tyto kompetenční normy i pro spory týkající se povinnosti platiti zaměstnavatelský příspěvek k úhradě cen mouky.
V daném případě rozhodl o povinnosti st-lů platiti posléz zmíněný zaměstnavatelský příspěvek v 1. stolici úřad správní. Proti jeho rozhodnutí domáhali se st-lé nápravy u vyššího úřadu správního, který rozhodnutí to jako stolice odvolací meritorně přezkoumával.
Podle toho, co svrchu bylo vyloženo, nebyl však již úřad 2. stolice příslušným k tomu, aby v daném případě vystupoval jako stolice odvolací. Učinil-li tak, jest výrok jeho aktem zmatečným. Jestliže pak žal. úřad přezkoumával jako další odvolací stolice meritorně tento zmatečný výrok úřadu 2. stolice a výrok ten potvrdil, jest i jeho výrok zmatečným.
Avšak i kdyby tu nebylo tohoto zmatku, nebyl by býval žal. úřad příslušným vydati v daném, případě nař. rozhodnutí. Jak z nař. rozhodnutí i ze spisů správních jest patrno, souhlasilo rozhodnutí úřadu 2. stolice in merito s rozhodnutím úřadu 1. stolice. Podle ustanovení § 2 zák. čl. XX: 1901 není však — s výjimkami tam uvedenými, jež však v daném případě nemají vůbec významu — z rozhodnutí úřadu správního 2. stolice, které in merito souhlasí s rozhodnutím úřadu 1. stolice, přípustným další odvolání k vyššímu úřadu správnímu. I kdyby tedy v daném případě úřad 2. stolice byl býval příslušným přezkoumávati jako stolice odvolací rozhodnutí úřadu 1. stolice, nebyl by nicméně žal. úřad býval povolán k tomu, aby v 3. stolici jednal meritorně o odvolání strany podaném do rozhodnutí úřadu 2. stolice, které in merito souhlasí s rozhodnutím stolice 1., a byl by i v tomto případě výrok žal. úřadu aktem zmatečným.
Žal. úřad nebyl tedy v daném případě vůbec příslušným vydati nař. rozhodnutí.
Bylo proto nař. rozhodnutí jakožto akt vydaný úřadem nepříslušným zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1479. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 965-967.