Č. 1221.

Vyvlastnění: I. I cizinci mohou se domáhati vy vlastnění pozemků pro stavbu obytných domů podle zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. — II. Povinnost opatřiti situační plánek pro řízení vyvlastňovací dle cit. zákona stihá toliko vyvlastnitele a nikoli expropriáta.
(Nález ze dne 15. března 1922 č. 3407.)
Věc: Leopold K. v C. (adv. Dr. Z. Uhlíř z Prahy) proti županskému úřadu v Trenčíně stran vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady v řízení.
Důvody: Marek R. a společníci podali v květnu 1921 u slúžnovského úřadu v Č. podle zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. žádost za vyvlastnění pozemku .... v Čaci připsaného Leopoldu K. pro stavbu domku s dvěma byty. Nálezem slúžnovského úřadu v Č. byl pozemek ten vyvlastněn. Náhrada určena dle odhadu obecního notáře a starosty částkou 700 K. V důvodech se uvádí zejména, že v tomto případě není možno vyvlastniti státní, veřejný neb obecní pozemek, ježto v blízkosti koželužny expropriantům patřící takových pozemků není. Županský úřad v Trenčíně potvrdil vyvlastňovací nález z důvodů v něm uvedených a z toho dalšího důvodu, že Leopold K. nepředložil stavebním úřadem v Trenčíně navrhovaný situační plánek.
Stížnost do tohoto rozhodnutí Leopoldem K. podaná vytýká: 1. že exproprianti musí býti československ. občany, kteréžto vlastnosti st-lé nemají; 2. že žal. úřad nerozhodl o námitkách v odvolání obsažených, že v Č. jsou pozemky, kterých použíti jest dle § 2 cit. zákona v první řadě za staveniště a že v Č. jsou mimo to pozemky, které dle § 3 cit. zák. náleželo vyvlastniti před vyvlastňovaným pozemkem, ornou to půdou, mimo stavební obvod obce ležící; 3. že žal. úřad nevyhověl žádosti st-le, kterou vznesl již při jednání, aby o náhradě za vyvlastňovaný pozemek slyšeni byli odborní znalci, poněvadž dle tvrzení st-lova notář a obecní starosta nejsou soudními stavebními znalci; 4. že napadené rozhodnutí jest nezákonné také v tom směru, že odvolání st-le nebylo vyhověno i z důvodu, že st-1 nepředložil situační plánek.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
ad 1. Výtkou touto popírá st-1 oprávnění vyvlastnitelů domáhati se pozemku pro stavbu obytného domu cestou vyvlastnění. Podle § 106 č. 2 ústavní listiny rep. čsl. (zákon ze dne 29. února 1920 č. 121 sb. z. a n.) přísluší cizincům stejná práva s občany státu, pokud se k užívání určitých práv výslovně nevyžaduje vlastnosti státního občana. Zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. neurčuje zvláštní kvalifikace pro osoby domáhající se vyvlastnění pozemků. Není také jiné právní normy, která by cizince z práva domáhati se vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných domů vylučovala. Proto jest námitka tato bezdůvodná, i kdyby tvrzení, že žadatelé postrádají čsl. státního občanství, odpovídalo pravdě.
ad 2. Při jednání dne — konaném upozorňoval zástupce st-lův na to, že v Č. jsou pozemky státní, církevní a obecní. V odvolání uváděl st-1 dále, že v obvodu obce Č. jsou určité, blíže označené pozemky, k zastavení způsobilé, dále že tam jsou zabrané pozemky B-ské, pozemky farské i obecní a dovozoval z toho, že proto nemůže vyvlastněn býti pozemek jeho, orná to půda, ležící mimo stavební obvod obce. Žal. úřadu náleželo vzhledem k tomu vyšetřiti správnost tvrzení st-lova, že v obvodu obce jsou pozemky státní, k zastavení způsobilé, dále, zda exproprianti se dle § 2 zákona o stavebním ruchu pokusili o koupi pozemku takového, zda tedy jsou zde vůbec dány předpoklady pro zavedení řízení vyvlastňovacího podle §§ 3 a násl.
Kdyby tomu tak nebylo, měl úřad dále dle § 5, odst. 1 cit. zák. z povinnosti úřední zjistiti, zda v Č. jsou pozemky, ke kterým jest dle § 3 cit. zákona při vyvlastňování v pořadí zde uvedeném sáhnouti dříve, než se přikročí k vyvlastnění pozemků soukromých. Při tom není však rozhodnou okolnost, zda je pozemek k vyvlastnění způsobilý právě v těch místech, kde vyvlastňovatel chce stavět proto, že tam má též svou vlastní půdu aneb že jinak má zájem na určité poloze.
Žal. úřad výše uvedené okolnosti nevyšetřil a potvrdil vyvlastňovací nález stolice první. Následkem tohoto opomenutí nebyl skutk. podklad potřebný pro rozhodnutí o věci dostatečně vyšetřen. Proto trpí provedené řízení ve směru tomto podstatnou vadou. ad. 3. Dle § 5, odst. 2 cit. zák. náleží úřadu určiti náhradu za vyvlastňovaný pozemek po vyslechnutí soudních stavebních znalců, znalých místních poměru a ceny půdy. Slúžnovský úřad stanovil zde náhradu na základě seznání notáře G. B. a obecního starosty. St-1 namítal právem v odvolání, že slyšené osoby nemají kvalifikace zákonem předepsané.
Žal. úřadu náleželo, aby vzal vzhledem ke kvalifikaci znalců zákonem požadované námitku st-lovu v úvahu, aby po případě zjistil nedostatek kvalifikace té u osob za znalce přibraných a pak rozhodl o námitce. Jelikož tak úřad neučinil, trpí řízení také ve směru tomto podstatnou vadou.
ad 4. Zákon o stavebním ruchu neukládá expropriátovi předložení situačního plánku, naopak stanoví v § 4, že vyvlastňovací řízení se provádí na základě návrhu zájemníka, jemuž připojiti jest situační plánek. § 6, odst. 5 pak předpisuje, že náklady vyvlastňovacího řízení, které zahrnují i výlohy spojené s opatřením situačního plánku, nese vyvlastňovatel. Z toho vychází na jevo, že povinnost opatřiti situační plánek pro řízení vyvlastňovací stihá toliko vyvlastnitele a nikoli expropriáta.
Žal. úřad neprávem proto zamítl odvolání expropriátovo z nálezu expropriačního také z důvodu, že st-1 nepředložil situačního plánku.
Na základě úvah těchto bylo naříkané rozhodnutí dle § 6/2 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 1221. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 403-405.