Č. 1217.

Správa obecního jmění: I. Opatření obce, týkající se pouhé správy kmenového jmění obecního, jimiž se ani hmotná podstata ani právní povaha a právní stav jmění toho neruší ani neohrožuje, nejsou předmětem výkonu dohlédací moci po rozumu § 96 čes. ob. zříz., třebas byla neúčelná nebo na újmu hmotných zájmů obce. — II. Schválil-li nadřízený orgán samosprávný usnesení obce o propachtování obecních pozemků na dobu delší 12 let (§ 97 čes. ob. zříz.), zkonsumoval tím své dohlédací právo vůči tomuto aktu a nemůže později, když snad dospěl k jinému názoru na věc, usnesení ono dozorčím právem zrušiti a tím svůj dřívější schvalovací výrok odvolati.
(Nález ze dne 14. března 1922 č. 3492.)
Věc: Spolek F. d. d. H. v Č. B. (adv. Dr. F. Gutfreund z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran pronájmu louky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi dne 12. dubna 1907 usneslo se obec. zastupitelstvo v Č. B., aby louka č. k. — v Č. B. ve výměře 143,58 a byla počínaje dnem 1. května 1907 na 50 let propachtována bez výhrady výpovědi za paušální pachtovné 75 K ročně a převzetí daní spolku F. d. d. H. v Č. B. Smlouva na základě tohoto usnesení uzavřená byla okresním výborem v Č. B. ve smyslu § 65 zákona ze dne 25. července 1864 č. 27 z. z. .7
jménem okresního zastupitelstva schválena a schválení toto okresním zastupitelstvem ve schůzi dne 4. prosince 1907 vzato na vědomí.
Jmenovaný spolek dal louku tu do podnájmu německému sportovnímu klubu v Č. B. za totéž nájemné; tento spolek uzavřel pak v r. 1920 se sportovním klubem O. v Č. B. podnájemní smlouvu, kterouž pronajal jemu onu louku až do konce r. 1920 za nájemné 300 Kč předem splatné a za převzetí veškerých daní a přirážek. Dle této smlouvy vyhrazeno bylo spolku F. d. d. H. právo bezplatného používání louky po 3 všední dny, jakož i každé neděle a svátku a ponecháno sportovnímu klubu O. používání louky pouze na dva všední a každého měsíce na dvě neděle a každého druhého svátku, začež týž pro každou neděli zaplatiti má po 50 K.
K žádostem městské obce v Č. B. ze dne — a — zrušila okresní správní komise v Č. B. rozhodnutím ze dne 1. prosince 1919 č. — usneseni obecního zastupitelstva ze dne 12. dubna 1907 jako vadné a odporující zákonným předpisům obecního zřízení a poukázala obec na pořad práva.
Stížnost jmenovaného spolku do tohoto rozhodnutí okresní správní komise byla zemským správním výborem v Praze zamítnuta z těchto důvodů:
»Zemský správní výbor neuznal především odůvodněnou námitku stížnosti, že okresní správní komise nemůže rušiti obecním zastupitelstvem v r. 1907 učiěné a dle § 97 ob. zříz. schválené usnesení stran propachtování louky, poněvadž rozhodnutí v odpor vzaté jest opatřením u výkonu dohlédacího práva dle § 96 ob. zříz., k němuž jest okresní správní komise oprávněna, jakmile shledala poškození zájmu obce a kmenového jmění obecního, a to i tenkráte, když dotyčné usnesení nabylo moci práva a i když bylo schváleno a schválení toto rovněž vešlo v právní moc.
Právě tak je bezdůvodnou námitka, že okresní správní komise jako orgán k zatímnímu obstarávání záležitostí okresu nemůže činiti opatření toho druhu. Okresní správní komisi přísluší veškerá práva rozpuštěného zastupitelstva okresního. Zemský správní výbor jest pak povolán v cestě instanční, o kterou se právě jedná, přezkoumati zákonnost opatření okres. správní komise, při čemž jest proti vývodům stížnosti vytknouti, že by zemský správní výbor i mimo instanční cestu byl nesporně sám oprávněn u výkonu dohlédacího práva učiniti příslušné opatření za účelem ochrany ohroženého zájmu.
Jest tedy posouditi, zda dány byly podmínky pro zakročení okresní správní komise jako dozorčího úřadu dle § 96 ob. zříz. K otázce této jest přisvědčiti.
Zemský správní výbor nemůže při tom nevytknouti, že obecní zastupitelstvo dne 12. dubna 1907 zabývalo se záležitostí touto, ač zvoleno bylo již nové zastupitelstvo, které se dne 11. června 1907 ustavilo a ač projednání věci mohlo tomuto býti ponecháno. V tom, že usnesením ze dne 12. dubna 1907 propachtován obecní pozemek tak značné výměry bez veřejné dražby na dobu půl století soukromému spolku, sledujícímu jen účely jedné národnosti, k tomu bez výhrady výpovědi pro obec po celou dobu pachtovní a za nepatrnou pachtovní činži 75 K ročně, jest spatřovati podstatné ohrožení obecních zájmů a poškození kmenového jmění obecního vzhledem na předpis § 69 ob. zříz., které odůvodňuje opatření učiněné dozorčím úřadem tím více, když ze spisů je patrno, že spolek, jemuž louka byla spachtována, jí ani sám neužívá k účelu, jenž byl důvodem k pachtu, dává ji v pacht jinému spolku, který opět ji dává v pacht dalšímu třetímu spolku za roční pachtovní činži 300 K a další poplatky z každé hry, oceněné celkem na ročních 2000 K. Okolností touto jest zřejmě prokázána nepřiměřenost pachtovného 75 K a citelné poškození obce. Slušelo tedy opatření okresní správní komise potvrditi bez ohledu na to, zda usnesení obecního zastupitelstva z r. 1907 a udělené schválení je formálně vadné čili nic.«
O stížnosti uvážil nss takto:
Zemský správní výbor zkoumal, zda okresní správní komise byla k zásahu z moci dozorčí v této věci oprávněna a zda zrušení usneseni obecního zastupitelstva, výše uvedeného, u výkonu práva dohlédacího jí vyslovené bylo věcně odůvodněno a dospěv ke kladné odpovědi na otázky ty, nezabýval se otázkou, zda usnesení obecního zastupitelstva z 12. dubna 1907 bylo po stránce formální platné a zda schváleni usnesení tomu udělené je formálně vadné čili nic. Nss mohl proto, rozhoduje o stížnosti, zabývati se rovněž jen otázkami, které žal. úřad svým výrokem zodpověděl.
Zemský správní výbor spatřuje v propachtování obecního pozemku, jež se stalo usnesením obec. zastupitelstva ze dne 12. dubna 1907, vzhledem na podmínky pachtovní smlouvy pro obec nepříznivé podstatné ohrožení obecních zájmů a poškození kmenového jmění obecního podle § 69 ob. zříz. a pokládá proto okresní správní komisi za oprávněnou ke zrušení onoho usnesení obce z důvodu poškození zájmu obce a kmenového jmění mocí práva dohlédacího přes to, že usnesení to bylo své doby schváleno okresním výborem podle § 97 ob. zříz. a schválení to nabylo právní moci.
Podle odůvodnění naříkaného rozhodnutí zejména i citace § 69 ob. zříz. zakládá žal. úřad výrok svůj na právním názoru, že nadřízený úřad samosprávný jest oprávněn, zakročiti ze své moci dozorčí podle § 96 ob. zříz. i proti takovému aktu, který týká se jen správy jmění obecního, při němž však nedbáno předpisu § 69 ob. zříz. stanovícího povinnost obce spravovati jmění své co nejracionelněji, a dále na názoru, že týž nadřízený orgán, který určitý volní akt obce již po rozumu § 97 ob. zříz. byl schválil, může později dozorčí právo vůči témuž aktu vykonati a jej i zrušiti.
Názory ty nemůže nss sdíleti. Obci přísluší dle §§ 28 a 31 č. ob. zříz. zásadně právo, by spravovala jmění své dle svévůle, zejména i činila opatření v příčině obecního kmenového jmění a statku (tedy disposice s podstatou), jakož i ustanovovala, jak se jmění a statku takového má užívati (správa). Toto právo hospodářského sebeurčení obce jest omezeno jen potud, že k určitým aktům je zapotřebí schválení vyššího svazu samosprávného, tak zejména k aktům v § 97 ob. zříz. taxativně vyjmenovaným, mimo to pak jen dohlédacím právem vyšších svazů samosprávných. O dohledu k obcím je dáno v českém obecním zřízení jediné ustanovení v § 96, dle něhož zastupitelstvu okresnímu náleží přihlížeti k tomu, aby jmění a statek kmenový obcím a jejich ústavům náležející, zachovaly se neztenčeny. Předpis tento, stanovící výjimku ze zásadní hospodářské svobody obce, nepřipouští výkladu extensivního a mluví proto v pochybnosti presumpce pro tuto svobodu. V neztenčeném zachování kmenového jmění leží zajisté jen povinnost obce, udržeti jmění to v nezměněném stavu, nepředsevzíti ničeho, čím by hmotná podstata nebo právní povaha neb jen hospodářská hodnota jmění takového byla rušena neb jen ohrožována.
Dle § 31 č. 1 ve spojení s předpisem § 97 č. 1 čes. ob. zříz. může obecní výbor činiti disposice, jimiž se součást kmenového jmění (statku) obce na jiného převádí, zastavuje nebo stálým břemenem zatěžuje, jen se schválením okresního zastupitelstva. Z toho patrno, že zákon ovšem pokládá za ztenčení kmenového jmění i trvalé zatížení jeho jakýmkoli břemenem. Pokud však nejde o porušení povinnosti zachovati kmenové jmění neztenčené, nepodléhá hospodaření obce a správa jejího majetku dohledu nadřízených úřadů.
Dohledu tomu není tudíž podrobena ani povinnost obce v § 69 ob. zříz. stanovená, veškeré jmění obecní, které může užitek přinášeti, tak spravovati, aby se z něho nabylo trvale co možná největšího důchodu. Opatření obce, týkající se správy kmenového jmění, jimiž se ani hmotná podstata ani právní povaha a právní stav jmění toho neruší ani neohrožuje, nejsou tudíž předmětem výkonu moci dohlédací po rozumu § 96, třebas byla neúčelná, aneb dokonce na újmu hmotných zájmů obce, nýbrž mohou býti v odpor brána jen postupem instančním od oprávněných účastníků.
Propachtování pozemku obecního jest zajisté aktem obyčejné správy jmění, který, pokud se propůjčené užívání pozemku nedotýká substance jeho a nevede k hospodářskému znehodnocení, nepodléhá dohledu nadřízeného svazu samosprávného. Ani propachtování na delší řadu let, jako v daném případě, nelze pokládati za trvalé zatížení břemenem neb dokonce za zcizení, neboť jde tu přece jen o dočasné propůjčení užívání, které uplynutím ujednané doby pomíjí a zůstavuje předmět pachtu beze změny jeho substance. Propachtování takové jest ovšem takovým využitkováním práva správy obecnímu zastupitelstvu dle § 31 č. 2 ob. zříz. příslušejícího, které může býti na újmu zájmům obce a zahrnovati v sobě porušení povinnosti účelnějšího hospodaření §em 69 ob. zříz. obci uložené, přes to však nemůže právo dohlédací na takový akt správní rozšiřováno býti proti přesnému a jasnému předpisu § 96 ob. zříz.
Obecní zřízení ovšem v § 97 pokládá pronájem (pacht) obecního majetku na dobu delší 12 let, za důležité opatření a podrobuje je proto schválení okresního zastupitelstva. Zkoumání volního aktu obce podrobeného vyššímu schválení jest funkcí, kterou úřad vykonává preventivně právo dozorčí, zároveň však činně spolupůsobí k uskutečnění právního jednání, aby se toto stalo platným a perfektním.
Schválením stává se usnesení zastupitelstva obce formálně i materielně pravoplatným a pevným základem pro práva a závazky stran, jež na tomto základě právní jednání uzavřely. Schvalovacím aktem konsumoval však úřad dozorčí své právo dohlédací vůči aktu, který na základě své zákonné kompetence byl schválil, a nemůže proto týž úřad dozorčí po letech jen proto, že dospěl k jinému právnímu názoru na věc u výkonu práva dozorčího, jež mu již nepřísluší, usnesení obce, jím již pravoplatně schválené, zrušiti a tím i svůj výrok schvalovací odvolati a to i na újmu strany, která ze schváleného usnesení práv nabyla, to tím méně, když ani podmínky pro obnovu řízení dány nejsou. Žal. úřad, který rozhodoval jako vyšší instance o opravném prostředku, nikoli jako úřad dozorčí, posoudil daný případ dle toho, co výše uvedeno, po stránce právní mylné, když pokládal propachtování pozemku obecního jen proto, že nevyhovuje podmínkami svými požadavku § 69 ob. zříz. za důvod k zásahu moci dozorčí a když pokládal týž úřad dozorčí, který propachtování po rozumu § 97 č. 4 ob. zříz. již byl schválil, za oprávněný u výkonu moci dohlédací pravoplatně udělené schválení i za nezměněných okolností skutkových odvolati, schválený akt obce zrušiti, a obec na pořad práva odkázati.
Bylo proto naříkané rozhodnutí jako zákonu odporující dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1217. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 392-396.