Č. 1475

.
Vodní právo: 1. § 28 a) vod. zák. vyrozumívá pod pojmem »tekoucí vody« nejen vody v pevných březích se pohybující, nýbrž i vodu srážkovou po povrchu volně plynoucí. — 2. Slovo »ujma« v § 11 vod. zák. značí více než pouhou materielní škodu neb ušlý zisk. Výrazem tím chtěl zákon naznačiti ujmu, která se děje dolnímu pozemku tím, že vody, jež má dostati, nedostane vůbec nebo nedostane v celém množství nebo v tom způsobu, jak se to podle dosavadní konfigurace terénu a podle zákonů přírodních dálo. — 3. Mezi práva osob třetích, jež vlastnictví k vodám tekoucím obmezují již po zákonu, patří i právo, založené v § 11 vod. zák. z 28. srpna 1870 č. 71 z. z. čes., jež záleží v tom, že každý vlastník pozemku níže položeného může žádati za nezměněné zachování přirozeného odtoku všech vod atmosférických a pramenitých (§ 4 lit. a), b), d) cit. zák.), jež nejsouce poutány na určité břehy pohybují se volně po povrchu, přicházejíce s pozemků výše položených svým spádem na pozemky nižší. — 4. Při použití § 28 lit. b) vod. zák. nemůže strana namítati, že břemeno, jež se jí touto služebností ukládá, jest nepoměrně větší, než hospodářský prospěch, který z majetku vzejde. — 5. Řízení vodosprávní jest ovládáno přísnou zásadou koncentrační (§§ 82 a 83 vod. zák.)
(Nález ze dne 6. září 1922, č. 12019.)
Věc: František a Josef v Ch. (adv. Dr. J. Choc z Prahy) proti ministerstvu zemědělství v Praze, stran udělení vodoprávního povolení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud nepřihlíželo k námitce st-lů, že projektovaným dílem dotčeno jest jejich právo na vody, které se na jejich pozemcích přirozeným způsobem shromažďují, nebo přes pozemky ty přirozeným spádem volně tekou, zrušuje se pro nezákonnost; pokud naříkané rozhodnutí dovoluje Antonínu S., aby na místě projektovaného mostu zřídil brod, zrušuje se pro vady řízení.
V ostatním se stížnost zamítá dílem jako nepřípustná, dílem jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem okresního hejtmanství na Smíchově ze dne 8. července 1911 č. — uznán byl Antonín S. v Ch. vinným, že změnil přirozený odtok vody tekoucí po jeho pozemku č. kat. 61 v Ch., srovnav klikatý tok vody této a zvětšiv odpadní profil strouhy ke škodě dolního pozemku č. kat 62 v Ch., a odsouzen pro přestupek §§ 11 a 17 vod. zák. k pokutě 10 K. Současně uznán byl povinným provedenou změnu toku vody na svůj náklad odstraniti t. j. tok do původního stavu uvésti. Záležitostí touto zabývaly se pak vodoprávní úřady všech tří instancí s tím výsledkem, že provedená novota byla na náklad Antonína S. odstraněna.
Během tohoto řízení došla k okresnímu hejtmanství na Smíchově dne 27. února 1912 žádost Antonína S. v Ch. za vodoprávní projednání projektu na úpravu inundačního odpadu radotínského potoka, na zřízení nádržky a zavlažování louky č. kat. 61 v Ch. Podle projektu tohoto vypracovaného zemědělskou radou v Praze mají se tůně na louce č. kat. 61 se nalézající a jednak vodou na této louce vyvěrající, jednak vodami přívalovými a dešťovými napájené odstraniti, místo nich zříditi se má pravidelný odtok vod atmosférických přitékajících z luk nad tělesem okresní silnice položených, pravidelným umělým korytem od inundačního mostu okresní silnice středem louky č. kat. 61 vedeným. Na níže položené louce č. kat. 62 náležející Františku S. má býti zřízena v pokračování směru této umělé strouhy podobná strouha, která pokračovati má i přes pozemek Josefa S. č. kat. 63 a vyúsťovati do veřejného potoka radotínského. Mimo tuto celkem 210 m dlouhou strouhu navrhuje se zachycení vyvěrajících pramenů do nádrže na levé straně strouhy na louce č. kat. 61 a povodnění této, louky po obou stranách povodňovacími záhony, do nichž z umělé strouhy voda stavidly vzdouvána býti má.
Okresní hejtmanství na Smíchově pak provedši stručné řízení dle § 83 vod. zák. nálezem ze dne 29. srpna 1912 č. — odepřelo uděliti Antonínu S. žádané povolení vodoprávní opírajíc se o důvody státního technika při vodoprávním řízení přednesené a o nesouhlas majitelů dolejších luk č. kat. 62 a 63, aby zabrány byly části jejich pozemků.
Na rekurs Antonína S., ve kterém zejména poukazováno bylo na to, že jde vlastně o úpravu jalového potoka radotínského, jehož přívalové vody se nad okresní silnicí ze břehů potoka vylévají a prošedše mostem silničním o čtyřech obloucích trhají st-lovu louku č. kat. 61 a že tudíž běží o upravení tohoto inundačního odpadu, o který mělo býti postaráno již při stavbě zmíněné silnice, zrušilo bývalé místodržitelství v Praze rozhodnutími ze dne 26. února 1913 č. — v odpor vzatý nález 1. instance a povolilo provedení melioračního podniku na louce č. kat. 61 jakož i úpravu inundačního odpadu na č. kat. 62 a 63 za určitých podmínek a zřídilo na parcelách č. kat. 62 a 63 služebnost zřízení a udržování svodu vody s parcely č. kat. 61 do potoka radotínského. Náhrada za zřízení této služebnosti má býti, kdyby se strany neshodly, ustanovena politickým úřadem 1. instance.
Z rozhodnutí tohoto odvolal se jednak Antonín S., jednak Josef a František S. k bývalému ministerstvu orby ve Vídni. Rozhodnutím ministerstva zemědělství v Praze ze dne 8. prosince 1921 č. — bylo odvolání Antonína S. vyhověno v tom směru, že místo předepsaného mostku za účelem přejezdu s parcel č. kat. 62 a 63 na silnici má se zříditi dlážděný brod, odvolání pak Františka a Josefa S. vyhověno nebylo.
V důvodech rozhodnutí se uvádí, že sporná stružka, o jejíž úpravu jde, nebude odváděti toliko vody spadlé na pozemcích č. kat. 61, 62 a 63 jakož i vody pramenité, nýbrž i přívalové tekoucí vody, které zvýšením okresní silnice (v roce 1898) byly soustředěny do mostního profilu a jím odvedeny na pozemek Antonína S. č. kat. 61, kde působily škody, které předloženým projektem mají býti odstraněny.
Projektovaný inundační odpad jest tedy místní veřejnou potřebou a měl býti zřízen již při stavbě mostu v okresní silnici v celé projektované délce a k svému vyústění do potoka radotínského, ježto inundační otvor v silniční hrázi soustředí veškeré vody nad hrází, vydává však pozemek pod inundačním otvorem úplné devastaci velkých vod.
Jde tedy o podnik, který má odstraniti škodlivé účinky vody a jest tedy použití § 28 vod. zák. na tento případ odůvodněno. Technicky není možno provésti úpravu odpadu toliko na parcele č. kat. 61, neboť podobně, jako po postavení inundačního mostu koncentrované vody devastovaly pozemek č. kat. 61, devastovaly by pak dále pozemky č. kat. 62 a 63. Ustanovení § 28 lit. b) vod. zák. mluví všeobecně o vodě jiným náležející a nečiní rozdílu mezi vodami tekoucími a vodami dešťovými a pramenitými. Vodní zákon nikde nepředpisuje, že se zavlažování luk musí prováděti jen v rámci družstevního podniku, jak odvolatelé míní.
Dále vyvrací ministerstvo zemědělství, že by se v daném případě mohli rekurenti dovolávati § 11. vod. zák., ježto nejde o samovolnou změnu, nýbrž o změnu odtoku vody s povolením příslušného úřadu. Podle názoru ministerstva zemědělství předpokládá předpis § 11 vod. zák., že škoda na dolním pozemku způsobí se přímým působením vody na tento dolní pozemek, nikoliv však odnětím možnosti používati této vody k zavlažování dolního pozemku. Vysušení louky č. kat. 62, jehož se odvolatelé obávají, není dle názoru ministerstva zemědělství »újma«, jíž má § 11 vod. zák. na zřeteli. Odvolatelé nedokázali, že by žadatel byl povinen nechati srážkovou vodu téci nerušeně po svém pozemku, aby mohla dále přecházeti na sousední pozemky odvolatelů a je zavlažovati. Ostatně byla odvolatelům dána možnost připojiti se na projekt žadatelův a tím se státi účastnými výhod racionelní luční meliorace.
Žadatel, jako vlastník pozemků č. kat. 61 může — tvrdí dále ministerstvo zemědělství — vody na tomto pozemku prýštící i vody srážkové jako svého majetku podle § 4 a), b) a § 10, odst. 1 vod. zák. podle své vůle používati a ji spotřebovati a musili by odvolatelé svůj nárok na tuto vodu, kterým by se disposiční volnost žadatelova omezovala, uplatniti pořadem práva.
Tvrzení rekurentův, že dotčená stružka jest společná a slouží pozemkům obou stran, odkazuje ministerstvo zemědělství jakožto námitku soukromoprávní na pořad práva.
Obavy rekurentů, že by se projektovaná nádrž na louce č. kat 61 mohla při přívalu provaliti a jejich louky zbahniti, vyvrací ministerstvo zemědělství jako neodůvodněné, ježto velké vody se svedou korytem odpadu a do nádrže svede se jen ono množství, kterého bude třeba k racionelnímu využití vody.
Námitky odvolatelů, že projektem bude zmenšen spád jejich mlýna, vyvrací ministerstvo zemědělství nesouhlasíc s názory státního technika v protokolu ze dne 4. května 1921 vyslovenými, (že totiž dočasné, nedlouho trvající zmenšení spádu mlýna nastane), ježto vhodným opevněním zaústění odpadu do potoka radotínského a přiměřenou volbou směru, jak bylo předepsáno podmínkou 6 v odpor vzatého rozhodnutí se mož- nost podemletí břehu potoka radotínského odstraní a obávané dočasné zmenšení spádu zmenší. Vzdutím vody hradítkem, aby naháněna byla do povodňovacích stružek, povstane sice krátká vzdutá trať, avšak obava, že by tímto vzdutím v době zavodňování mohly býti škodlivě podmáčeny pozemky nad silnicí, není odůvodněna, neboť eventuelní podmočení luk v době závlahy bude dostatečně vyváženo rychlejším odvodněním luk nad silnicí následkem regulace odpadu.
Žádosti Antonína S. o povalení změny mostku k přejezdu s luk č. kat. 62 a 63 na silnici za dlážděný brod ministerstvo zemědělství vyhovělo, ježto průtočný profil mostku by nestačil odvésti velké vody, čímž by i mostek sám mohl býti ohrožen. Zvětšení profilu tohoto mostku by jej zdražilo a jeho konstrukcí by byla zabrána značná plocha pozemků. Jest tedy po názoru ministerstva zemědělství zřízení dlážděného brodu na místo můstku v zájmu obou stran i v zájmu veřejném.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Františka a Josefa S., ve které jsou proti nař. rozhodnutí uplatněny tyto námitky:
1. Nař. rozhodnutí povolivši jednostranně žadateli změnu odtoku vod dešťových na škodu sousedních pozemků st-lových porušilo zákon, ježto i úřady jsou vázány ustanovením § 11 vod. zák.
Žadatel může sice jako vlastník pozemku č. kat. 61 vody na pozemku tomto prýštící, jakož i na něm shromážděné podle své vůle používati a ji spotřebovati, musí však v místech, kde vody tyto pozemek jeho opouštějí a přecházejí na cizí pozemek, zachovati přirozený odtok jejich. Projektem připravuje žadatel st-le o rovnoměrné zavlažování jejich luk, které se vysušují tím, že nejen dešťové vody s hořeji položených luk, nýbrž i vody s luk st-lů odtekou nově zřízeným odpadem rychle do potoka radotínského.
2. Nádrž vodní žadatelem na jeho louce zřízená může se za přívalu vod provaliti a louky st-lů zbahněnou vodou poškoditi.
3. Přívalem vody do radotínského potoka novým širokým a hlubokým odtokem svedené zvýší se stav vody v potoce, čímž práva st-lů jako majitelů mlýna, na potoce radotínském budou dotčena. Kromě toho řečiště i břehy veřejného potoka radotínského budou vymílány.
4. Vzdutím vody hradítkem v km 0.21 povstane krátká vzdutá trať až nad mostek okresní silnice, čímž podmočí se pozemky nad silnicí, z nichž právě jeden patří st-lům.
5. Nové potočiště nedá se přejeti a není odůvodněno zřízení brodu na místo, mostku, ježto znalec vyslovil se proti zřízení brodu.
6. Třebaže st-lé udávají, že dosavadní stružka po celý rok odvádí z tůně na pozemku č. kat. 61 vyvěrající prameny a při přívalech i vody přívalové, nelze se pro povolení projektu dovolávati ustanovení § 28 lit. a) vod. zák., poněvadž vody přívalové nejsou soukromými vodami tekoucími.
Tam, kde vodní zákon mluví o vodách tekoucích, má na mysli vody pravidelného toku, nikoli vody dešťové třeba přívalem nahromaděné. Pak nejde o využití vodní síly a nelze také z toho důvodu použíti § 28 lit. a) vod. zák.
7. Povolení této meliorace nelze odůvodniti ani ustanovením § 28 lit. b) vod. zák., ježto v daném případě jde jednak o soukromou vodu na pozemku žadatelově vyvěrající, tedy o vodu žadateli samému patřící, jednak o vodu přívalovou. Nejde tedy o vodu jinému patřící a o vodu, která by z jedné krajiny do druhé byla vedena, leč o pouhý odpad vody soukromé a dešťové s pozemku žadatelova.
Odůvodnění nař. rozhodnutí povšechně ustanovením § 28 vod. zák. postrádá právního i zákonného podkladu.
8. Ježto se podle záhlaví § 28 může vyvlastnění provésti jen tehdy, aby se náležité využití vody podporovalo nebo její škodlivé účinky odstranily, tedy jenom v zájmu hospodářském, nelze povolením služebnosti přesunouti břemeno na druhého, aby hospodářská cena majetku žadatelova stoupla a majetku st-lů klesla.
Podmínkou vyvlastnění jest zájem vyšší a nemůže se jměním národním mrhati v ten způsob, že by uložené oběti st-lů byly vyšší nežli zisk žadatelů docílený meliorací.
St-lé spatřují nepoměr mezi cenou pozemku žadatelova, kterou uvádějí na 1400 Kč a náklady projektu, které znalec odhadoval v r. 1918 na 5000 Kč, který by však nyní činil na 50000 Kč.
Projekt nemá důležitosti hospodářské, tím měně, že přívalová voda na pozemku č. kat. 61 zasáhnouti může podle dobrozdání znalce nejvýše 150 sáhů pozemku.
O devastaci nemůže býti řeči, ježto; právě na místech, kde z inundačního mostku vody na pozemek žadatelův se soustřeďují, roste nejbujnější tráva.
9. Ustanovení § 28 vod. zák. nelze použíti na povolení projektů zavodňovacích a v nejkrajnějším případě mohl by se žadatel dovolávati vodního družstva.
10. St-lé mají tísnivý pocit právní nejistoty, přehlíží-li žal. úřad posudek vlastního znalce na místo samé vyslaného, který prý potvrzuje, že se provedením projektu vsahá do cizích práv, ježto žal. úřad bez dalšího podkladu utěšuje, že zasáhnutí do práv st-lů bude vždy jen dočasné.
11. Rozhodnutí v odpor vzaté nikde neprohlašuje, že se zřizování zařízení na pozemcích st-lů může státi jen proti náhradě.
O stížnosti této uvažoval nss jak následuje:
Námitky, jež st-l ve své stížnosti přednáší rozděliti jest na 3 skupiny, a to:
1. námitky nesoucí se k tomu, že protiprávně zasaženo bylo v právo na vody, které se na pozemcích st-lů č. kat. 62 a 63 přirozeným způsobem shromažďují nebo přes ně volně tekou;
2. námitky, že jim proti zákonu uložena povinnost služebnosti odvodu vody přes pozemky č. kat. 62 a 63;
3. námitky, vznesené proti úpravě projektovaného vodního díla i vlivu jeho existence a provozu na práva st-lů.
Ad 1. Dle § 10 vod. zák. smí vlastník vody použíti i ji spotřebovati zásadně, již dle zákona, jen tehdáž, když jde o vodu, která je v plném jeho soukromém vlastnictví v technickém slova smyslu, t. j. když jde o vodu stojatou, v pevných březích uzavřenou.
V této volné své disposici jest, jak § 10, odst. 1 podotýká, obmezen jen právy osob třetích na zvláštních právních titulech spočívajícími.
Jinak však, jde-li o vodu tekoucí. Vody tyto nejsou již v plném neobmezeném vlastnictví v technickém slova smyslu t. j. v plném vlastnictví soukromoprávním, jak definováno jest v § 354 o. z. o. Nemožnost opanovati vlnku vodní dle zákona tíže dále spěchající a nahrazovanou vlnkou jinou nově přicházející, vylučuje výhradnost panství jednotlivcova a působí, že lze mluviti jen o t. zv. vlastnictví vodním, jímž jest soubor jednotlivých oprávnění k využití a k spotřebování vody, předmět tohoto t. zv. vlastnictví tvořících.
Obsah tohoto vodního vlastnictví určují předpisy vodního zákona a z nich zejména § 10, odst. 2, jenž vyslovuje kardinální zásadu, že užívání tekoucích vod jest obmezeno nejen právy ostatních oprávněnou vodních, nýbrž i veřejným zájmem plynoucím ze souvislosti a nepostradatelnosti vody, jak to zákon blíže stanoví.
Z toho plyne, že kdykoliv jde o disposici s tekoucí vodou soukromou, nutno vždy pozírati i k právům osob třetích, jež volnému nakládání s tekoucí vodou kladou takové určité hranice.
Tato práva osob třetích spočívají buď na zvláštním titulu nebo jsou založena zákonem samým, a to bud zákonem vodním neb i zákony jinými.
Mezi práva osob třetích, jež vlastnictví k vodám tekoucím již po zákonu vodním obmezují, náleží i právo založené v § 11 vod. zák., jež záleží v tom, že může každý vlastník pozemku níže položeného žádati za nezměněné zachování přirozeného odtoku všech vod atmosférických i jiných, jež nejsouce poutány na určité břehy, po povrchu se volně pohybují, s pozemků výše položených svým spádem na nižší pozemky přicházejíce.
Toto právo opravňuje každého vlastníka pozemku k odporu proti každému podnikání hořejšího souseda, jímž by tok vod jinak na pozemek jeho přicházejících byl zadržován, a vody tyto jiným způsobem, jiným směrem, než jak přirozeně tekou, byly odváděny a tím jeho pozemku ujímány.
Zda odnětí toto spojeno je s přímou »škodou« či nikoliv, jest lhostejno. Slovo »ujma« v § 11 značí více než pouhou materielní škodu nebo ušlý zisk. Výrazem tím chtěl zákon naznačiti ujmu, která se pozemku dolnímu děje tím, že vody, jež má dostati, nedostane vůbec nebo nedostane v celém množství nebo v tom způsobu, jak se to dle dosavadní konfigurace terénu a podle zákonů přírodních dalo.
Jest tudíž výklad, který dává rozhodnutí předpisu § 11, míní-li že »ujmou« jest jen škoda způsobená dolnímu pozemku přímým působením vody, nikoli odnětím možnosti používati vody této k zavlažování, a soudí-li, že nestačí pouhý předpis § 11 zák. vod., nýbrž že by bylo třeba ještě nějakého zvláštního práva, by mohl býti uplatňován nárok na zachování nerušeného toku vody s hořejšího pozemku na pozemek dolejší, nesprávným a proto jeví se i důsledky z této chybné premisy odvozené protizákonnými.
Jest arciť pravda, že pouhá existence tohoto vodního oprávnění nečiní již a priori každé použití oněch vod vlastníkem hořejšího pozemku naprosto nemožným. Ale použití takové jest přípustno jen za dvou předpokladů, a to: předně, aby úřad vodoprávní dal k němu své svolení. Na nutnost tohoto svolení ukazuje již § 11 mluvě o 71/1870 z. z. č., § 11, i § 17, odst. 2, jenž vyžaduje vodoprávní koncese pro každé použití vod soukromých, kterým se působí na cizí práva, tedy i na právo sousedovo plynoucí z § 11. Druhým předpokladem jest, aby soused tímto použitím ve svých právech dotčený buď k tomuto zásahu ve svá oprávnění dal svůj souhlas neb aby, zdráhá-li se tak učiniti, bylo svolení jeho nahrazeno výrokem (expropriačním) vodního úřadu.
Vodní úřad však nemůže tento nález vydati jen podle své volné úvahy, nýbrž pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky, za kterých vodní zákon tuto expropriaci dopouští, a pouze v tom rozsahu a obsahu, v kterém to zákon dovoluje.
Předpisy platné pro tuto expropriaci chová zákon vodní v § 28 lit. a), jenž dopouští odníti tekoucí vodu soukromou jejímu vlastníku jen tehdy, lze-li tím dosíci vhodného využití vody, kterého od vlastníka sama dojíti nelze.
Použití § 28 lit. a) tedy nezbytně předpokládá, aby vody tekoucí, která svému vlastníku má býti odňata, tímto vlastníkem vůbec nebylo užitečně upotřebeno.
V případě předloženém tvrdí st-lé, že vody atmosférické (dešťové i přívalové) s pozemků hořeních přirozeným odtokem na jejich pozemky č. kat. 62 a 63 dospívající využívali dosud k zavlažování svých pozemků.
Na toto tvrzení však žal. úřad, který existenci práva st-lů podle § 11 vod. zák. vůbec popřel a tím žádný předmět expropriace dle § 28 lit. a) tu neshledával, nikterak nereagoval, v čemž spatřovati sluší další protizákonnost.
Jeví se tudíž stížnost v tomto ohledu (námitka č. 1) odůvodněnou, třebas nebylo lze souhlasiti s jejími vývody (ad 6 a ad 9), které »tekoucími vodami« v § 28 lit. a) rozumějí jen vody v pevných březích se pohybující, nikoli i vody srážkové po povrchu volně plynoucí, ani s vývody, které popírají možnost použití § 28, ježto prý se jedná o prospěch zavodňovací, jenž by prý odpůrce jen opravňoval domáhati se zřízení vodního družstva.
Jest zajisté i každému jednotlivci možno jakkoli využíti cizí soukromé vody nezužitkované, tedy i k účelům meliorace pozemku a za tím účelem žádati dle § 28 lit. a) za expropriaci vody oné.
Všechno to, co shora uvedeno jest o vodách, jež přicházejíce s pozemku hořeního na pozemek nižší, staly se dle § 11 a §§ 4 lit. d) a 5 předmětem soukromého vlastnictví vodního, platí v stejné míře o vodách, které patří vlastníku pozemku podle § 4 lit. d) proto, že tvoří odtok vod na pozemku jeho se shromažďujících nebo vyvěrajících (§ 4 lit. a) a b).
Nutno proto, podle stejných hledisek posuzovati i stížnost, pokud uplatňuje, že schválené vodní dílo zasahá v právo na vody, jež se na pozemcích č. kat. 61 a 62 shromažďují z atmosférických příčin nebo z pozemků těch vyvěrají z pramenů podzemních a po pozemcích těch dále se pohybují ať volně ať v pevných březích.
Ad 2. V předloženém případě nešlo jen o to, aby se zavlažovaly pozemky Antonína S. onou vodou, kterou podíle § 11 byl nucen na pozemky č. kat. 62 a 63 nechati odcházeti, nýbrž vedle toho — a to snad v prvé řadě — o to, aby vody, jež silničním propustkem na pozemek Antonína S. jsou svedeny a pozemek tento devastují, byly dále neškodně odvedeny. V tomto směru nejde o využití nějaké vody třetímu patřící, nýbrž o neškodné odvedení vody s pozemku č. kat. 61 do radotínského potoku, tedy o odvedení vody z jedné končiny do končiny jiné. Odvedení této vody mohlo a mělo se státi přes cizí pozemky, t. j. pozemky st-lů, vůči nimž se ona voda jevila jako voda »jinému patřící«. Odvedení toto mělo se státi k odvrácení škodlivých účinků těchto vod od pozemku žadatelova č. kat. 61.
Byly tu tedy při této části projektu a pro tento jeho účel všechny zákonné předpoklady pro použití § 28 lit. b), jenž dovoluje uložiti vlastníku pozemku, přes nějž má býti škodlivá voda odvedena, služebnost vedení vody přes tento jeho pozemek, a jest proto stížnost proti této části rozhodnutí (námitky č. 6, 7 a č. 8) podaná bezdůvodná.
Neprávem st-l namítá proti použití § 28 lit. b), že břemeno, jež se mu touto služebností ukládá, jest nepoměrně větší než prospěch hospodářský, který z projektu vzejde, neboť § 28 lit. b) takového vzájemného oceňování výhod a obětí nezná, zejména nechová ustanovení, které by se podobalo předpisu § 32, jenž expropriaci zde upravenou váže na podmínku, že projekt slibuje převážný národohospodářský prospěch.
Nutno proto a contrario z tohoto předpisu odvozovati, že § 28 lit. b) splnění podobné podmínky nežádá.
Rovněž nesprávná jest výtka, tomuto výroku činěná (ad 11), že prý ministerstvo uložilo služebnost dle § 28 lit. b) bez výhrady příslušné náhrady. Stížnost přehlíží, že žal. úřad potvrdiv rozhodnutí bývalého místodržitelství v Praze ze dne 26. února 1913 č. —, potvrdil tím i onen passus, kterým se vyslovuje, že za zřízení služebnosti na parcelách č. kat. 62 a 63 přísluší majitelům těchto pozemků náhrada, kterou, nedohodnou-li se o ni strany, stanoví politický úřad 1. stolice.
Ad 3. V třetím směru činí stížnost námitky i proti projektovanému dílu. Jsou to námitky uvedené shora pod č. 2, 3, 4, 5.
Námitku ad 2 vznesli st-lé teprve ve svém odvolání z rozhodnutí bývalého místodržitelství v Praze ze dne 26. února 1913 č. —, námitku ad 4. pak st-lé v řízení správním vůbec neuplatnili a toliko státní technik při místním řízení konaném dne 4. května 1921 na dožádání bývalého ministerstva orby ve Vídni prohlásil, že podmočení louky st-lů nastane. Ježto však z §§ 82 a 83 vod. zák. jde na jevo, že v řízení vodoprávním (ovládaném; přísnou zásadou koncentrační námitky interesentů proti žádanému konsensu musí býti podány nejdéle při komisionelním řízení v 1. instanci předsevzatém, a že na pozdější námitky nesmí býti pozíráno, nemohla rekursní instance v daném případě dodatečně konati jiných šetření, než která by měla za účel objasniti námitky včas, t. j. nejdéle při vodoprávním řízení v 1. instanci podané; vyvrací-li však žal. úřad přece obě tyto opožděné námitky meritorně, nemůže tím porušovati subjektivní právo st-lů v obou těchto bodech hájené, ježto zákon o těchto opožděných námitkách má za to, že se jich strana vzdala.
Obě tyto námitky jsou tedy nepřípustné.
Ad 3. Dovolává-li se stížnost vyjádření úředního znalce ze dne 4. května 1921 o tom, že zachycením odpadu mlýna st-lova a návalem soustředěné vody na břeh potoka povstalo jednak dočasné zmenšení spádu mlýna a pravděpodobně výmoly potočiště při ústí nové strouhy, nutno poukázati na to, že žal. úřad měl pro svoje tvrzení, že námitky tyto jsou neodů- vodněny, dostatečnou oporu ve spisech, maje tu především vyjádření státního technika učiněné při vodoprávním řízení dne 22. dubna 1912, podle něhož odtokové poměry potoka radotínského za normálního stavu se nezmění, dále náležitě odůvodněné vyjádření státního technika ze dne 20. října 1913, podle něhož o nějakém škodlivém vlivu projektu na mlýn st-lův nemůže býti řeči. Jest tedy, ježto jde o otázku čistě skutkovou, jedině věcí žal. úřadu, jak jednotlivá technická dobrá zdání hodnotí, a nss nemohl se otázkou touto zabývati jinak, než se stanoviska § 6 zák. o ss, t. j. potud, zda tvrzení toto neodporuje spisům či zda spisy nepotřebují v tomto směru doplnění nebo zda nebyly porušeny podstatné formy řízení administrativního. Závad takovýchto st-lé v tomto bodě neuvádějí, a nss také jich neshledal. Jest tedy námitka tato bezdůvodná.
Ad 5. Nss shledal námitku, že znalec vyslovil se proti zřízení brodu na místo mostku, důvodnou. Již ve vyjádření technického oddělení bývalého místodržitelství v Praze ze dne 14. února 1913, které dodatečně oběma stranám bylo sděleno, byla vyslovena nutnost zříditi na č. kat. 62 mostek přes svodnici; při místním šetření pak dne 4. května 1921 konaném vyslovil státní technik, že brod by celistvost louky dále porušil a zabral plochu a že by byl nevýhodný.
Tvrzení žal. úřadu, že průtočný profil mostku nemohl by odvésti katastrofální velké vody a způsoboval by vzdutí, které by mohlo vyvolati takovou průtočnou rychlost, že by ohrožena byla konstrukce mostku, a další tvrzení téhož úřadu, že světlost mostku o průtočné kapacitě odpovídající odtoku katastrofálních vod musila by býti veliká, most následkem toho drahý a zabraná plocha pozemků náležejících Františku S. značná, nelze opříti o žádné technické dobré zdání, které by bylo ve spisech, a bylo tedy nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss v tomto bodě zrušiti pro vadné řízení.
Námitka ad 10 neobsahuje nižádného přesně konkretisovaného stižného bodu a lze ji proto přejíti mlčením.

Citace:

č. 1475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 952-960.