Č. 1241.

Mimořádná opatření: Odpovědnou za uschování sladu a ječmene zabaveného pivovaru lze podle § 22, odst 2 vlád. nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. prohlásiti každou osobu, která jest oprávněna podnik zastupovati a má v mezích své působnosti možnost, aby učinila opatření k uschování tomu potřebná. Osoba taková platí za »držitele« po rozumu §§ 1 a 8 a j. cit. vlád. nař.
(Nález ze dne 21. března 1922 č. 2526.) Věc: Frant. š. v P. (alv. Dr. L. Pompe z Plzně) proti okresní správě politické v Plzni (odbor. r. Dr. J. Benda) stran prohlášení zásob sladu a ječmene za propadlé.
Výrok: Stížnosti zamítají se dílem jako bezdůvodné, dílem jako nepřípustné.
Důvody: Lichevní oddělení policejního komisařství v P. zjistilo dne 13. listopadu 1920 v Měšťanském pivovaru v P. slad a ječmen nakoupený v roce 1919 a 1920 mimo úřední příděl a to v úhrnném množství 3565,64 q sladu a 990,82 q ječmene. Ve věci vyslechnut byl vrchní sládek Adolf B., správce Jan P. a st-1, ředitel pivovaru. Dne 18. listopadu 1920 provedeno bylo zjištění (revise) zásob sladu a ječmene v pivovaru v přítomnosti obou prve jmenovaných. Při tom konstatováno (ječmen přepočítán na slad) 7814,40 q sladu, proti účetnímu výkazu o 906 q sladu více, což vysvětlil správce P. tím, že v knihách jest kalkulováno s aproximativní výrobou 75 kg sladu ze 100 kg ječmene, kdežto ve skutečnosti vyrábí se více, až 79 proc.
Přednostou okresního obilního úřadu byly pak jménem okresní politické správy vydány oba výměry stížností naříkané, z nichž první má toto znění: »Na základě revise provedené dne 18. listopadu 1920 bylo zjištěno, že Měšťanský pivovar získal pod rukou 3565 q 4 kg sladu, což převedeno při 75 proc. výtěžku representuje 4456 q 30 kg ječmene, dále pak nákupem u rolníků 990 q 80 kg ječmene.
Na základě § 2 nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. prohlašuji tento slad a ječmen za zabavený a propadlý ve prospěch státu.
Jakoukoliv disposici s tímto sladem resp. ječmenem zakazuji a činím Vás zodpovědným jako schovatele za řádné uschování.
Z tohoto výměru nelze se dle § 24 cit. nař. odvolati.«
Obsah druhého výměru jest pak tento:
»Konaným šetřením a Vaším vlastním doznáním bylo zjištěno, že Jste v roce 1919 a 1920 nakoupil pro Měšťanský pivovar v P. bez úředního povolení 3565 q 4 kg sladu a 990 q 80 kg ječmene. Poněvadž Vám musí býti známo, že můžete nabýti sladu a ječmene jen na základě úředního povolení, dopustil Jste se jednáním tím přestupku § 17. al. 1 nař. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. a odsuzuji Vás pro tento přestupek k pokutě Kč 20 000 ve prospěch fondu chudých města P., v případě nedobytnosti k trestu vězení na dobu tří měsíců.
Z tohoto nálezu můžete se odvolati do 3 dnů u okresní politické správy v P. na zemskou politickou správu v Praze.
Výměrem ze dne 29. listopadu 1920 č. — prohlásil jsem pod rukou nabytý slad a ječmen nahoře ciferně vyznačený za propadlý ve prospěch státu. Jste tudíž povinen tento slad a ječmen odevzdati komisionáři Zemského obilního ústavu t. j. Hospodářskému družstvu v P., které si vyžádá další disposici, případně s Vámi slad a ječmen vyúčtuje.
Pokud Vám nařizuji vydání sladu resp. ječmene komisionáři a jeho proplacení, nemáte práva odvolacího.«
Stížnost proti prvému výměru obsahuje v podstatě tyto námitky: —
Nss uvažuje o stížnostech nemoíhl uznati za důvodnou námitku, že nař. výměry, pokud se týkají prohlášení sladu a ječmene za propadlé, byly neprávem řízeny proti st-li, místo proti Měšťanskému pivovaru v P. Nař. výměry nezůstavují žádné pochybnosti, že po této stránce nesměřovaly proti st-li osobně jako samostatnému právnímu subjektu, nýbrž byly řízeny na něj jen jako na representanta Měšťanského pivovaru. Vždyť výměr z 29. listopadu 1920 výslovně se opírá o zjištění, že Měšťanský pivovar pod rukou získal slad a nákupem u rolníků ječmen a právě tento slad a ječmen byl prohlášen za propadlý. Že však úřad byl oprávněn st-le za representanta podniku pokládati, potvrzují stížnosti samy, přiznávajíce, že st-1 byl ředitelem a prokuristou pivovaru i oprávněn jej zastupovati.
Jestliže však byl za propadlý prohlášen slad a ječmen Měšťanského pivovaru, mohl by se jen Měšťanský pivovar resp. Pravovárečné měšťanstvo v P. jako jeho majitel proti příslušnému výroku administrativního úřadu dovolávati ochrany tohoto soudu. Stížnosti podal však ing. Frant. Š. osobně, nikoli jménem Měšťanského pivovaru, on sám stížnosti podepsal i vydal plnou moc advokátu stížnosti podepsavšímu jen za sebe a není vůbec nějaké okolnosti, která by dopouštěla, aby stížnosti byly pokládány za stížnosti Měšťanského pivovaru nebo Pravovárečného měšťanstva. Poněvadž však, jak bylo vyloženo, výrok o propadnutí sladu a ječmene netýká se nijak subjektivních práv st-lových, musily veškeré námitky dovozující, že tento výrok je nezákonný nebo zakládá se na vadném řízení, býti odmítnuty jako nepřípustné, ježto podle § 2 zák. o ss právo stížnosti k tomuto soudu přísluší jen tomu, kdo tvrdí, že byl nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního poškozen ve svých subjektivních právech. Není tedy st-1 legitimován, aby u tohoto soudu bral v odpor výrok, jenž se dotýká subjektivních práv jiného subjektu právního, t. j. Měšťanského pivovaru (Pravovárečného měšťanstva).
Nss mohl se v důsledku toho zabývati věcně již jen námitkou, že st-1 byl neprávem prohlášen odpovědným za uschování zabaveného sladu a ječmene. Takovéto přenesení odpovědnosti za uschování propadlých zásob na určitou osobu nelze pojímati jinak, než jako zajišťovací opatření ve smyslu § 22, odst. 2 vlád. nař. z 11. června 1920. Nesporno jest, že st-1 byl ředitelem podniku, jehož zásoby byly prohlášeny za propadlé, a že jest i oprávněn podnik ten zastupovati, podle spisů dlužno pak za to míti — a st-1 ani to nijak nepopírá — že v mezích své působnosti má možnost učiniti opatření k (řádnému) uschování propadlých zásob, tak že právem mohl ho žal. úřad pokládati za »držitele« v tom smyslu, v jakém výrazu toho užívá nař. z 11. června 1920 č. 390 sb. z a n., zejména také v §§ 1 a 8, jimiž »držitelům« zabavených plodin uložena jest povinnost pečovati o řádné jich opatrování resp. dodati je v stanovené době a množství. Že této povinnosti nejsou sproštěni stran plodin a výrobků prohlášených za propadlé na základě § 22 cit. nař., jest mimo veškeru pochybnost. Se zřetelem k tomu, co právě uvedeno, nelze nalézti, v čem by byl úřad prohlásiv st-le odpovědným za uschování oněch zásob, překročil meze zmocnění daného oním nařízením, nebo jeho předpisů nesprávně použil. St-1 sám ostatně určitěji nerozvádí, v čem spatřuje nezákonnost tohoto opatření a musila proto i námitka naposledy uvedená býti zamítnuta jako neodůvodněná.

Citace:

č. 1241. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 447-449.