Č. 1380

.
Známky: Momenty rozhodné pro připuštění známky, obsahující jen geografické označení.
(Nález ze dne 27. května 1922 č. 7416.) Věc: Firma »Byk-Guldenwerke, chemische Fabrik, Aktiongesellschaft« v Piesteritz u Witenberku proti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností v Praze (min. koncip. Dr. A. Makarius) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ministerstvo obchodu vyslovilo nař. rozhodnutím, že slovní známka »Holsatia« přihlášená stěžující si firmou k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Praze pro vyvolavače kyselin máslové barvy, konservovací sůl, kultury sýrového uležení, sýrovou barvu na kůru sýra, syřidlo tekuté, sýrový aromatický prášek, sýrový prášek proti červivění, a zapsaná v rejstříku známkovém jmenované komory pod č. 13459, neměla býti zapsána podle § 1 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., a nařídilo výmaz známky té. Rozhodnutí své odůvodnilo ministerstvo v podstatě tím, že slovo »Holsatia« jest novolatinským všeobecně známým jménem pro Holštýn. V označení takovém musí konsumenstvem býti spatřován poukaz na místo výroby zboží známkou chráněného a odporuje tudíž známka ustanovení § 1 známkové novely, podle kterého známky obsahující údaj místa výroby jsou z registrace vyloučeny.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
Že slovo »Holsatia« za známku zvolené jest označením Holštýna, tedy jménem geografickým, sporno není. Stěžující si firma popírá jen, že by ono označení, svým původem novolatinské, bylo »všeobecně známo«. Pokud této námitce rozuměti jest tak, že podle názoru stížnosti jsou ve smyslu § 1 známk. nov. vyloučena ze zápisu jen taková geografická označení, jichž se jako takových všeobecně užívá, neměl by takovýto výklad opory ani ve znění ani v patrném úmyslu zákona, jenž směřoval k tomu, aby nebylo jedinému podniku vyhrazováno výlučné používání takových slov jako chráněných známek, která jsou způsobilá udávati místo výroby nebo jinakého původu zboží. Takovouto způsobilost mají však namnoze i jiná slova než oficielní a běžné názvy místní.
Naproti tomu sluší v zásadě dáti za pravdu stížnosti, dovozuje-li, že není překážky zápisu ve smyslu § 1 známk. nov. tehdy, jestliže známka převážně vzbuzuje dojem označení fantaskního, proti němuž její zeměpisný význam ustupuje do pozadí. Zdali v konkrétním případě takovýto poměr několikerého významu téhož slova jest dán, jest otázkou skutkovou. Při posuzování této otázky bude nutno pokládati za rozhodné, zdali jsou tu takové zvláštní okolnosti, které odůvodňují závěr, že i těm, jimž geografický význam slova jest znám, nebude se, jsouc použito k označení zboží, jeviti jako udání původu, nebo že vůbec není pravdě podobno, že by slovo jako geografické udání bylo pojímáno.
Jsou-li tu takovéto zvláštní okolnosti (mnohoznačnost slova, notorická neznámost geografického místa a pod.), bude úřad z pravidla moci posouditi v mezích svých znalostí všeobecných a odborných a nelze podle názoru nss ani ze zákona ani z povahy otázek, o něž tu jde, vyvoditi, že by úřad byl povinen bez výjimky vždy konati v tom směru nějaká zvláštní šetření. Nějaký zvláštní moment, který by právě v daném případě takovéto zvláštní šetření činil nezbytným, soud neshledal. Ani stížnost sama neuvádí nic konkrétního, co by mohlo býti podnětem k takovému šetření, neboť omezuje se právě jen na tvrzení, že název »Holsatia« není jako jméno Holštýna znám všeobecně, nýbrž snad jen malé části interesovaných kruhů. Tato okolnost však jest, jak svrchu bylo vyloženo, sama o sobě nerozhodna. Rovněž nerozhodno jest, že zboží, pro něž sporná známka jest určena, vyrábí se nikoli v Holštýně, nýbrž v Sasku, neboť jest mimo veškeru pochybnost, že ze zákazu registračního nelze vyjímati známky udávající místo původu zboží nesprávně.
Se zřetelem k těmto úvahám neshledal nss, že by žal. úřad, dospěv k úsudku, že známka »Holsatia«, obsahující jediné slovo, jež nesporně je novolatinským názvem Holštýna, může býti pojímána jako označení místa původu a prohlásiv v důsledku toho známku tu za nezpůsobilou k zápisu po rozumu § 1 známk. nov., byl porušil zásady správního řízení nebo materielní předpisy práva známkového a zamítl proto stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 1380. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 743-745.