Č. 1442

.
Dávka z přírůstku hodnoty nem. (Čechy): Otázka, je-li tu úmysl zkrátiti dávku (§ 23 dávk. ř. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. čes.), spadá v obor skutkového zjištění.
(Nález ze dne 26. června 1922 č. 12802/21.)
Věc: Josef H. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran dávky z přír. hodnoty nem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
V § 17 dávk. ř. (z 29. prosince 1915 č. 83 z. z.) uloženo, jest osobě dávkou povinné oznámiti úřadu vyměřovacímu do 14 dnů převod nemovitosti; dle § 23 jest opomenutí této povinnosti neb učinění takových udání v řízení ukládacím, která jsou způsobilá zkrátiti dávku, postaveno pod sankci zvýšení dávky až do 100 proc. zkráceného nebo nebezpečí zkrácení vydaného obnosu dávky. Dle druhého odstavce téhož paragrafu nemá se však uložiti dávka o 100 proc. zvýšená, nýbrž dávka mírněji zvýšená, jež nesmí převyšovati 10 proc. dávky a 500 K, prokáže-li dlužník, že opomenutí předepsaného oznámení, nesprávné údaje neb zamlčení stala se v omluvitelném omylu neb alespoň bez úmyslu dávku zkrátiti.
V daném případě měl žalovaný úřad úmysl dávku zkrátiti za prokázaný. Otázka, je-li tu tento úmysl, spadá v obor skutkového zjištění a může býti nss-em přezkoumána toliko s hlediska § 6 zák. o ss potud, není-li tu rozpor se spisy, není-li šetření provedeno neúplně neb zda nebyly porušeny podstatné formy řízení.
Takových závad nss neshledal.
Žal. úřad měl pro svůj skutkový závěr, že tu byl úmysl dávku zkrátiti, dostatečný podklad ve správních spisech.
Obě smluvní strany doznaly, že za prodané nemovitosti byla dojednána kupní cena 52250 K, že však do trhové smlouvy byla pojata kupní cena částkou 32250 K a že nabyvatelé vyplatili st-li trnovou cenu 52250 K. Okolnost, byla-li celá tato kupní cena vyplacena st-li před podpisem trhové smlouvy, neb byla-li částka 20000 K zaplacena teprve později, jest nerozhodna.
St-l připustil v odvolání objektivně úmysl zkrátiti dávku a nepopírá. že věděl o tom, že jest tu úmysl dávku zkrátiti. St-l spolupůsobil při zkrácení dávky tím, že podepsal trhovou smlouvu, v níž byla nesprávně udána trhová cena obnosem o 20000 K menším, než jak byla skutečně dojednána. Také v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty udal ji st-l nesprávně toliko částkou 32250 K, tedy částkou o 20000 K menší, než byla skutečná trhová cena.
Měl tedy žal. úřad ve spisech dostatečný podklad pro závěr, že nesprávný údaj st-le o výši kupní ceny stal se v úmyslu dávku zkrátiti a tím jsou dány předpoklady pro předpis dávky o 100 proč. zvýšené.
Tvrdí-li st-l, že podal proti nabyvatelům u zemského soudu civilního v Praze žalobu na zrušení trhové smlouvy, že v ní pravý stav věci ohledně smluvené kupní ceny doznal, a že se stal následkem vlastního udání obsaženého ve zmíněné žalobě pro účinnou lítost beztrestným, dlužuo vytknouti, že účinná lítost nemá v dávkovém řízení významu a st-le neomlouvá, nýbrž jedině průkaz, že nesprávný údaj se stal v omluvitelném omylu aneb aspoň bez úmyslu dávku zkrátiti; takového průkazu však st-l nepodal.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1442. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 888-889.