Čís. 1125.

Okresní úředníci (Čechy): I když k pensionování okresního úředníka a vyměření pense došlo po předběžné dohodě s ním, nemění se tím důvod a ráz příslušného plnění okresu. Základem jeho je opatřeny okresního zastupitelstva jako zaměstnavatele úředníkova, nikoli prohlášení strany rázu soukromoprávního a spor o nároky pensionováním tím založené je proto sporem ze služebního poměru okresního úředníka.
(Nález ze dne 17. ledna 1922 č. 446.)
Věc: Okresní správní komise ve V. (adv. Dr. J. Rosenzweig z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (zúčastněný K. H. osobně) o pensijní požitky bývalého okresního tajemníka K. íi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okresní zastupitelstvo ve V. usneslo se na tom, aby okresní tajemník K. H., který dne — protokolárně požádal, aby byl dán do výslužby, při čemž sjednány mezi ním a okresním výborem modality, za jakých pensionování má se státi, byl dnem — dán do trvalé výslužby za určitých v usnesení stanovených podmínek; v bodě 1. určeno, že na místě pense dle normálu platného, pro úředníky zemské bude mu okres V. vypláceti výslužné částkou 1800 K ročně, splatné v měsíčních lhůtách předem jdoucích po 150 K; bod 5. stanoví doslovně: »Výplata pensijního platu na 1800 K stanoveného bude Vám ihned zastavena, jakmile nastoupíte úřednické místo veřejné v samosprávě obecní, okresní nebo zemské, a zastavení to potrvá jen po dobu aktivní služby Vaší.«
Stanovené výslužné vyplácel okres V. K. H-ovi až do konce února 1919. Když počátkem března 1919 byl okresní výbor vyrozuměn, že H. jmenován byl min. tajemníkem v min. pro zásobování lidu, zastavil další výplatu. H. zažaloval kvótu za březen a duben u řádného soudu a okres uznán pořadem stolic soudních povinným mu tyto dvě splátky zapraviti.
Podáním z — K. H. zakročil u okresní správní komise ve V., aby mu vyplatila další dlužné splátky pensijní od 1. května 1919 počínajíc až do dne podání celkem 3150 K. Osk žádání to odmítla s odůvodněním, že je neslučitelno požívati současně platu z činné služby veřejné a výslužného od veřejného úřadů, jakým je okresní správní komise. K podanému odvolání K. H. zemský správní výbor naříkaným dnes rozhodnutím rozhodnutí osk zrušil z důvodu, že platné zákony neobsahují ustanovení, dle kterého jest neslučitelno, aby úředník mimo plat z činné služby veřejné požíval ještě platu od svého dřívějšího zaměstnavatele, k němuž se tento dle smíru zavázal. Dále se v rozhodnutí praví doslovně: »Ježto pak bylo již v daném případě pravoplatně pořadem soudním rozhodnuto o tom, že st-li přísluší nárok na zaplacení pensijních splátek za měsíc březen a duben r. 1919, a to na základě smíru učiněného mezi st-lem a okresem v r. 1907, a ježto od té doby na tomto poměru se ničeho nezměnilo, jest osk povina i na dále platiti K. H-ovi splatné měsíční částky po 150 K podle shora cit. smíru a st-li pak náleží, aby v případě neplacení domáhal se cestou soudní zaplacení splatných měsíčních částek. Osk se však současně upozorňuje, že se stanoviska okresního hospodářství nedalo by se nikterak ospravedlniti, aby dalším odpíráním nároku st-lova způsobila okresu nové výlohy a náklady.
O podané stížnosti, která rozhodnutí napadá pro nezákonnost, event. vady řízení, nss uvážil:
Žal. úřad nař. rozhodnutím jednak ruší usnesení osk z — a uznává okres — s poukazem na soudní rozsudky vydané ve sporu mezi stranami o pensijní splátky za březen a duben 1919 — povinným platiti K. H-ovi splatné měsíční splátky po 150 K ve smyslu cit. smíru; jednak vyslovuje, že v případě neplacení je na st-li, aby se domáhal splnění této povinnosti cestou soudní, a upozorňuje zároveň osk, že by se další odpírání nároku K. H-a nedalo ospravedlniti. Tyto dva výroky rozhodnutí jsou ve zřejmém rozporu; neboť v první části zemský správní výbor zrušuje usnesení osk u něho naříkané a ukládá okresu autoritativně určité povinnosti vůči K. H-ovi, v druhé části však prohlašuje se v téže věci vlastně k rozhodování nepříslušným, odkazuje ji na řádné soudy. Rozpor ten, který znemožňuje nss-u, aby nař. rozhodnutí přezkoumal co do jeho zákonnosti a zakládá tedy podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6/2 zák. o ss. způsoben byl zřejmě nesprávným právním názorem žal. úřadu o obsahu jeho kompetence v tomto sporu.
V tomto směru bylo uvážiti:
Je nesporno, že K. H. byl úředníkem okresním. Usnesením okresního zastupitelstva z — byl dán do trvalé výslužby a při tom stanoveno, že na místě pense podle normálu platného pro úředníky zemské bude mu okres V. vypláceti výslužné částkou 1800 K v měsíčních splátkách po 150 K; v bodu 5. byl tento nárok blíže vymezen. I když toto pensionování a vyměření výše výslužného stalo se na základě předchozí dohody mezi okresem a K. H-em, nezměnil se tím právní důvod a ráz tohoto plnění okresu. Usnesení okresního zastupitelstva, kterým K. H-ovi byl přiznán, nárok na sporné platy, nejeví se jako prohlášení učiněné v důsledku samostatné soukromoprávní úmluvy sjednané mezi ním a okresem, nýbrž je opatřením okresního zastupitelstva jako zaměstnavatele, jímž se služební poměr H-ův pensionováním jeho rozvazuje a současně se mu vyměřují určité platy výslovně jako výslužné. Nároky K. H-a prýští tedy z někdejšího jeho služebního poměru jako okresního úředníka, formálně jsou založeny v usnesení okresního zastupitelstva z — a spor o ně je tedy sporem ze služebního poměru okresního úředníka.
Podle § 40 zák. z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. rozhodují se spory o příjmy služební a výslužné úředníků, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů úředníka pořadem instancí samosprávných. To znamená, že samosprávným úřadům náleží spory ty rozsuzovati, a že tedy zemský výbor jako nejvyšší úřad samosprávný je povolán k rekursu strany vydati ve sporu autoritativní, vykonatelné rozhodnutí o vzájemných právech a povinnostech ze služebního poměru.
Ježto žal. úřad vydal vadné rozhodnutí, vycházeje z mylného právního názoru o obsahu své kompetence, bylo nař. rozhodnutí v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 1125. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 190-192.