Č. 1246.

Úředníci župní (Slovensko): Částka, která byla župnímu úředníku, žádajícímu za jmenování státním úředníkem podle zák. ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n., vyplacena na účet státu jako »záloha«, jest vyplacena pod podmínkou budoucího jmenování a musí býti vrácena, když jmenování nenastalo.
(Nález ze dne 23. března 1922 č. 3613.)
Věc: Leopold T. v N. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran vrácení záloh na služební požitky. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z — oznámil ministr s plnou mocí pro správu Slovenska všem županům, že počínaje dnem 1. srpna 1920 bude oněm župním zaměstnancům, které navrhl k definitivnímu jmenování ve státní službě — čímž patrně mínil jmenování ve smyslu zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. — poukazovati zálohou požitky státních zaměstnanců a to požitky 1. platového stupně oné hodnostní třídy, do níž byl ten který zaměstnanec navržen, podotknuv, že se touto výplatou nemá nikterak prejudikovati definitivnímu jmenování toho kterého zaměstnance.
Výnosem z — zmocnil ministr s plnou mocí župany, aby k tíži župních fondů poukazovali proti refundaci z prostředků státních zálohy též oněm zaměstnancům župním, jichž žádosti dosud nedošly k ministrovi a jimž tedy ministr zálohy dosud nepoukázal. Zároveň byli župani vyzváni, aby za účelem refundace z prostředků státních předložili seznamy zaměstnanců, jimž zálohy poukázali.
Přípisem z — sdělil župan župy Nitranské ministru s plnou mocí, že — jako jiným župním zaměstnancům — také st-li, župnímu kastelánovi, poukázal od 1. srpna 1920 zálohou měsíčně 900 K mimo jeho dosavadní požitky, a žádal, aby částku, kterou tímto způsobem st-li i jiným župním zaměstnancům dosud vyplatil, byla župnímu fondu nahrazena.
Výnosem z — sdělil ministr s plnou mocí županovi župy Nitranské, že nemůže vzíti na vědomí, že byly župním zaměstnancům poukázány ještě zálohy kromě jich dřívějších požitků podle maďarských předpisů, a žádal župana, aby zálohy takto vyplácené byly na zaměstnancích vymáhány.
Na rozklad župana prohlásil ministr s plnou mocí naříkaným rozhodnutím, že nemůže od vymáhání zálohy na župních zaměstnancích upustiti a že trvá na vrácení záloh. Toto rozhodnutí intimoval župan stěžovateli vyzvav jej, aby zálohy »na nový plat« vyzdvihnuté v době od 1. srpna 1920 do konce dubna 1921 v úhrnné částce 8100 K do 30 dnů u berního řadu v Nitře zaplatil.
O stížnosti podané na uvedené rozhodnutí ministra s plnou mocí uvážil nss toto:
Zákon ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. ustanovuje v § 2, že správa v župních a služnovských úřadech na Slovensku bude ode dne, který bude určen nařízením — t. j. vzhledem k ustanovení § 6 nař. ze dne 21. května 1920 č. 361 sb. z. a n. od 1. srpna 1920 — obstarávána pouze státními úředníky, kteří budou ustanoveni příslušnými orgány republiky československé. Dosavadní úředníci župní, kteří chtěli býti ustanoveni státními úředníky podle cit. zákona, byli podle § 6 téhož zákona povinni podati si žádost za jmenování státními úředníky. Jak plyne z ustanovení § 8 cit. zák. mohli dosavadní župní úředníci býti ponecháni na svých dosavadních místech až do rozhodnutí o jejich jmenování. Ve příčině služebního poměru dosavadních župních úředníků k župě v tomto mezidobí nenastala ovšem cit. zákonem žádná změna.
Ponechal-li však stát dosavadní župní úředníky i po tom, když podali žádost za jmenování státními úředníky a zejména také po dni 1. srpna 1920 na jejich dosavadních místech a poskytoval-li jim, jak tomu bylo v daném případě, po dobu než bude rozhodnuto o jejich jmenování, z prostředků státních nějaké peněžité částky — na něž v době té neměli oni úředníci proti státu právního nároku — dal tím stát zřejmě na jevo, že pokládá ony dosavadní úředníky župní v onom mezidobí za jakési provisorní úředníky státní do té doby, až o jejich jmenování bude rozhodnuto. Byli tudíž zmínění dosavadní župní úředníci v onom mezidobí také ke státu ve veřejnoprávním poměru. V důsledku toho jsou ovšem i spory vznikající z tohoto veřejnoprávního poměru zmíněných župních úředníků ke státu, a zejména také spory, týkající se peněžitých odměn poskytovaných těmto úředníkům z prostředků státních, povahy veřejnoprávní.
Nař. rozhodnutím bylo v podstatě vysloveno, že st-1 jest povinen vrátiti státu peněžité částky, které mu byly kromě jeho služebních požitků postupně vypláceny v době od 1. srpna 1920 do 30. dubna 1921 ze župního fondu na účet státu.
Jest nesporno, že st-1 v této době byl úředníkem župy Nitranské, že podal žádost za jmenování státním úředníkem podle zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n., že byl také po podání žádosti ponechán na svém dosavadním místě, a že nebyl jmenován státním úředníkem ve smyslu cit. zákona.
Dále jest nesporno, že částky, které byly st-li vypláceny, nenáležely k služebním požitkům, na něž měl st-1 jako župní (komitátní) úředník právní nárok podle zák. čl. 10 : 1904 a zákonů jej doplňujících, nýbrž že částky ty byly st-li vypláceny kromě jeho zákonných požitků služebních.
Z nař. rozhodnutí i ze pisů správních jest patrno, že uvedené částky byly st-li vypláceny jako záloha na služební požitky, na které by st-li byl vzešel právní nárok teprve v případě, že by byl jmenován státním úředníkem podle zákona ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n.
St-1 přiznává, že zmíněné částky přijímal jako zálohy a také netvrdí, že částky ty byly mu vypláceny z jiného právního důvodu. Předmětem sporu jest tedy pouze otázka, zda st-1 jest povinen vrátiti státu ony částky.
Z povahy zálohy plyne, že poskytují-li se úředníku peněžité částky zálohou na služební požitky, na něž může teprve v budoucnosti — splní-li se určitá podmínka — nabýti právního nároku, nastane pro tohoto percipienta povinnost vrátiti částky zálohou mu vyplácené v případě, že se nesplní ona podmínka, na kterou jest vázán vznik právního nároku na služební podmínky. V daném případě bylo podmínkou pro vznik právního nároku st-lova na služební požitky jmenování jeho státním úředníkem podle cit. zákona. Když, jak uvedeno, podmínka ta nebyla splněna, nastala pro st-le povinnost vrátiti částky, které mu byly vypláceny zálohou právě na budoucí služební požitky.
St-1 broje proti povinnosti té poukazuje na to, že přijímaje částky ty jako zálohu jednal bona fide. Pokud tímto udáním st-1 tvrdí, že ony dávky přijímal u vědomí, že jemu příslušejí bezpodmínečně a bez závazku, aby je v určitém případu vrátil, jest bona fides na straně st-lově vyloučena tím, že přijímal uvedené částky jako zálohy, musil si tudíž býti vědom toho, že může po případě nastati proň povinnost částky ty opětně vrátiti.
Pokud st-1 uplatňuje, že nemůže částky vrátiti, ježto jest nemajetný a nemá kromě pense žádného důchodu, sluší odkázati k tomu, že nss může přezkoumávati nař. rozhodnutí pouze s hlediska jeho zákonitosti, nikoliv však s hlediska jiného, zejména ne s hlediska, je-li st-1 vzhledem ke svým majetkovým poměrům s to, učiniti zadost povinnosti právem mu uložené.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 1246. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 459-461.