Č. 1404

.
Učitelstvo: Oběžníkem zemské školní rady v Praze z 8. května 1920 č. II. a) 8884/21 ai 1919 nebylo ničeho změněno na povaze § 4, odst. 6 vlád. nař. z 23. června 1919 č. 348 sb. z. a n. jako předpisu, který nedává svobodnému zaměstnanci (učiteli) právního nároku na druhotní přídavek dle 2. třídy.
(Nález ze dne 8. června 1922 č. 7974.1)
Prejudikatura: Boh. č. 1273 adm.
Věc: Vratislav D. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyměření drahotních přídavků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská školní rada v Praze vydala dne 8. května 1920 č. II. a) 8884/21 ai 1919 oběžník okresním školním radám tohoto znění:
»Jak známo, příslušejí učitelstvu svobodnému vůbec drahotní přídavky a nákupní příspěvky podle prvé třídy rodinné. Svobodní zaměstnanci státní, kteří žijí ve společné domácnosti se svými rodiči, rodiči rodičů, nebo sourozenci, mohou býti postaveni na roveň ženatým bezdětným, pokud podle právního nebo mravního závazku uhrazují prokazatelným způsobem po většině výživu těchto příbuzných pro jich nemajetnost. Tohoto zákonného ustanovení sluší užíti na základě rovnostního zákona též u učitelstva škol národních v činné službě, a nezbytno proto drahotní přídavky svobodného učitelstva, u něhož zjištěny byly konaným šetřením shora uvedené předpoklady, vyměřiti podle druhé třídy rodinné. V dohodě se zemským správním výborem ustanovuje nyní zemská školní rada, aby těchto zásad užito bylo i při výměře jednorázových přídavků (nákupních příspěvků). Zemská školní rada však vyhrazuje si rozhodovati o takových případech a to pokud jde o drahotní přídavky i pokuci běží o nákupní příspěvky.«
St-l zažádal dne — u okresní školní rady ve V. M. o zařazení do 2. stupně drahotních a nákupních přídavků, poněvadž v jeho domácnosti žijí dvě jeho sestry, ovdovělá Karolina Š. a svobodná Olga D. nepřetržitě od 5. února 1914 a výživa obou plně jest na něm závislá.
Zemská školní rada výnosem ze dne — žádosti nevyhověla, ježto podle vyšetřených majetkových poměrů nejsou v tomto případě splněny podmínky oběžníku z 8. května 1920 č. II. a) 8884/21 ai 1919.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, poněvadž st-li jako svobodnému nepřísluší právní nárok na vyšší drahotní a nákupní přídavky než dle 1. třídy rodinné a v daném případě není také poměrů, na základě kterých by mu mohly žádané vyšší přídavky přiznány býti výjimečně.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
Min. nařízením ze dne 11. září 1918 č. 333 ř. z., jehož předpisů ve smyslu čl. II. zákona ze dne 23. května 1919 č. 274 sb. z. a n., dále vlád. nař. ze dne 23. června 1919 č. 348 sb. z. a n. a zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. užíti jest též na tento případ, stanoven byl právní nárok na přídavek k služebním platům dle stavu rodiny, a zařazeni byli do 1. třídy svobodní a ovdovělí zřízenci bezdětní, do 2. třídy ženatí zřízenci bez dětí a ovdovělí zřízenci s 1 dítkem.
Podle § 4, odst. 5 byli ovdovělí zřízenci na roven postaveni ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děi, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12 roků života. Článkem II. nař. vlád. ze dne 23. června 1919 č. 348 sb. z. a n. rozšířen nárok ten na družky života, jež jsou matkami nemanželských dětí státního zaměstnance, jakož i na nemanželské dítky, schovance, pokud žijí ve společné domácnosti se zaměstnancem a na nemanželské děti státního zaměstnance s jeho svolením v matrice jemu připsané, které sice nežijí s ním ve společné domácnosti, k nimž však on plní vyživovací povinnosti. Dalšího právního nároku zákon, pokud se týče nařízení nestanovily. V odst. 6. § 4 nař. č. 333/18 ustanoveno sice, že svobodní státní zřízenci, jež žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči nebo sourozenci, mohou býti na roveň pokládáni zřízencům ženatým, bezdětným, uhražují-li důsledkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost. Ze znění tohoto ustanovení a z jeho souvislosti s předcházejícími předpisy téhož § 4 nař. č. 333 z r. 1918 je nade vši pochybnost zjevno, že v těchto případech ponecháno na uváženou správnímu úřadu, zda žádosti svobodného státního zřízence o zařadění do 2. stupně drahotních přídavků chce vyhověti, že však tento zřízenec na toto zařadění nemá právního nároku, a to ani tehdy, jsou-li shora uvedené předpoklady splněny.
Takový právní nárok nemohl také ani býti založen oběžníkem zemské školní rady ze dne 8. května 1920 č. II. a) 8884/21 ai 1919. Neboť jednak úřad tento svůj st-lem dovolávaný výrok o tom, že jest nezbytno vyměřiti učitelstvu svobodnému, u něhož předpoklady podle § 4, odst. 6 nař. č. 333 z r. 1918 jsou splněny, drahotní přídavky podle 2. třídy rodinné, oslabil hned zase tím, že v témže oběžníku sobě vyhradil rozhodovati o takových případech, jednak nemohl onen oběžník, o němž není ani patrno ani st-lem tvrzeno, že by byl vydán na poukaz ministerstva, omeziti volné uvažování žal. úřadu samotného, jehož rozhodnutí podléhá podle §§ 5 a 6 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 76 jedině přezkoumání nss-u.
Podle shora vylíčeného jest tedy výrok žal. úřadu, že st-li právní nárok na vyšší drahotní přídavky nepřísluší, ve shodě se zákonem.
Nemá-li však st-l právního nároku na vyšší přídavky, pak nemohlo v odpor vzatým rozhodnutím býti jeho subjektivní právo porušeno.
Není-li dále takového právního nároku, pak nemá st-l také ani nárok na to, aby bylo konáno šetření v určitém směru, anebo aby jemu výsledky šetření byly sděleny, a jest tedy stížnost jeho bezdůvodná.

Stejně i nálezy pozdější (na př. nález z 19. června 1922 č. 14578/21).

Citace:

č. 1404. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 807-809.