Č. 1350.

Školství: * Vysloví-li zemský školní úřad podle § 104 def. řádu škol. a vyuč. pro školy obecné a občanské z 29. září 1905 č. 159 ř. z. zásadně nebo podle § 113 téhož řádu pro jednotlivý případ obsazení, že místo učitelské na veř. dívčí škole obecné neb občanské má býti obsazeno silou ženskou, nejsou ani politické obce ani učitelské osoby legitimovány k opravným prostředkům.
(Nález ze dne 9. května 1922 č. 6451.)
Prejudikatura: Boh. č. 1002 adm.
Věc: Zastupitelstvo obce Ú. a spol. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o vypsání místa řídicí síly učitelské při obecné škole dívčí v Ú.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zemské školní rady v Praze z — bylo schváleno rozloučení smíšené školy obecné v Ú. na samostatnou trojtřídní školu chlapeckou a samostatnou čtyřtřídní školu dívčí počínaje 1. lednem 1893. a za tím účelem systemisováno jedno místo učitelské a jedno místo podučitelské a stanoveno, že škola chlapecká má býti spojena s chlapeckou školou měšťanskou pod jedním ředitelem, avšak obecná škola dívčí má býti postavena pod správu vlastního řídicího učitele. Když se odchodem dosavadního držitele místo řídicího učitele při této škole dívčí uprázdnilo, zažádala místní školní rada v Ú., jakož i zastupitelstva obcí tvořících školní obec Ú., aby místo toto obsazeno bylo silou mužskou. Okresní školní rada doporučila, aby vedoucí místo obsazeno bylo silou mužskou. Zemská školní rada výnosem z — ustanovila na základě usnesení ze dne 29. října 1919 podle § 113 def. řádu škol. a vyuč., aby ono místo obsazeno bylo silou ženskou, a proto vypsáno bylo jako místo řídicí učitelky. Proti tomu podali odvolání zúčastněné obce jakož i učitelé Frant. B., Josef H. a Ferd. L., které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto pro nedostatek legitimace st-lů k vedení sporu, neboť otázka, zda učitelské místo při některé škole dívčí má býti obsazeno silou mužskou nebo ženskou, je povahy výhradně administrativní a závisí zcela na volném uvážení úřadů školních.
Stížnost neuznal nss důvodnou z těchto úvah:
I. Žal. úřad odmítl odvolání všech st-lův a to jak zúčastněných obcí, tak učitelů pro nedostatek legitimace. Nss mohl se tudíž zabývati toliko otázkou, je-li tento výrok žal. úřadu po právu, a nemohl proto vůbec přihlížeti k meritu věci.
II. Pokud jde především o stěžující si obce, tedy odůvodňují právní názor, že jim legitimace přísluší, jednak tím, že jde o vyložené porušení zákona, proti němuž se brániti jest oprávněn každý, jednak že legitimována je zejména obec, mající veřejnoprávní zájem na tom, aby ono místo bylo vypsáno pro síly mužské.
Tento názor st-lů nemá opory v zákoně; neboť není ani výslovného předpisu, který by povšechně dával každému právo domáhati se nápravy domnělého porušení objektivních norem právních, ani nelze právo takové vyvoditi ze všeobecných zásad, na nichž platné právo správní je vybudováno. Podle platného řádu právního sluší míti naopak za to, že právo použíti opravných prostředků v řízeni správním přísluší jen tomu, jehož subjektivní právo bylo rozhodnutím neb opatřením úřadu správního dotčeno, nebo jemuž zákon buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu právo strany propůjčiti chtěl. Subjektivních práv obce jakožto veřejnoprávní korporace týkalo by se rozhodnutí neb opatření školních úřadů tehdy, kdyby šlo o systemisování nového místa učitelského na škole anebo vůbec o takové opatření, které ukládá školní obci a nepřímo i obci politické zvýšený náklad. O takový případ zde však nejde. Místo, o které jde, je dávno systemisováno, a opatřením zemské školní rady o tom, má-li býti vypsáno pro síly ženské nebo pro síly mužské, nejsou práva příslušných obcí nikterak dotčena, poněvadž co do finančního důsledku je pro obce tyto v podstatě lhostejno bude-li místo to obsazeno silou mužskou nebo ženskou.
Že by obci jakožto orgánu veřejné správy povolanému k hájení jistých zájmů veřejných příslušelo postavení strany, jde-li o otázku, má-li určité již systemisované místo učitelské býti obsazeno učitelskou silou mužskou nebo ženskou, nelze vyvoditi ani ze znění ani z ducha příslušných předpisů školských. Opatření v tomto směru řídí se dle podstaty věci jedině pedagogickými úvahami o potřebách školy, které posouditi náleží výhradně do oboru působnosti úřadů školních, jež v tom směru nejsou nijak vázány názory příslušných obcí. Vzhledem k tomu není nezákonné, odepřel-li žal. úřad stěžujícím si obcím legitimaci.
Pro úplnost budiž ještě podotknuto, že § 113 řádu škol. a vyuč. má rovněž na mysli jenom potřeby školy, které vzhledem k poměrům ve školní obci právě panujícím mohou býti v tom kterém období různé a právě proto dává zemskému školnímu úřadu právo, aby v případě, když při systemisaci místa jinak bylo stanoveno, pro konkrétní případ, obsazení místa bez újmy, t. j. bez zásadní změny předpisu při systemisaci učiněného stanovil, pro jakou kompetenci místo to v tomto jednotlivém případě má býti vypsáno.
III. Pokud jde o stížnost Frant. B. a Ferd. L. uvážil nss toto:
St-lé namítají proti právnímu názoru nař. rozhodnutí, že v daném případě jde o místo, jež bylo systemisováno pro sílu mužskou; z toho vyplývá dle jejich názoru jejich právo o místo to se ucházeti; toto právo bylo rozhodnutím zemské školní rady porušeno, takže jim nelze důvodně odpírati právo proti rozhodnutí tomu se brániti odvoláním k vyšší stolici správní.
Aby důvodnost této námitky mohla býti posouzena, třeba nejprve povšimnouti si oněch předpisů, jimiž jest obsazování míst učitelskými silami jednak mužskými, jednak ženskými upraveno. Již zákon o školách národních z r. 1869, který stanovil v § 14, že předpisy předcházejících §§ platí též pro ustanovování učitelek na samostatných školách dívčích a v § 15, že tam, kde škola dívčí jest svěřena mužským silám, jest ustanoviti zvláštní učitelku pro ženské ruční práce, a konečně v § 16 zemskému zákonodárství přenechává, aby určilo, zda možno i učitelkám svěřiti vyučování chlapců, pokládal sice za pravidlo, aby na školách chlapeckých byli ustanovováni učitelé, na školách dívčích učitelky, připouští však výjimky v obojím směru tak, aby jednak na školách dívčích mohli býti učitelé, jednak na školách chlapeckých učitelky. Řád školní a vyučovací z roku 1905 praví pak v §§ 104 a 113, že zemský úřad školní jednak stanoví zásadně (§ 104), má-li určité místo učitelské býti obsazeno silou mužskou nebo ženskou, jednak může (§ 113) bez újmy zásadního opatření učiněného při systemisaci místa (tedy i pokud takovéto zásadní ustanovení se stalo již při systemisaci místa) s ohledem na dočasné potřeby školy ustanoviti, má-li místo pro konkrétní případ obsazení býti obsazeno silou mužskou nebo ženskou.
Těmito předpisy projevil zákon zřetelně vůli, aby školský úřad posuzoval otázku, má-li určité místo učitelské býti obsazeno silou mužskou či ženskou, v každém jednotlivém případě zvlášť, a to výhradně se zřetelem k daným poměrům a s hlediska pedagogické účelnosti. Opatřeni školských úřadů, aby to které místo bylo obsazeno silou mužskou nebo ženskou, má podle toho povahu opatření, jež úřad školský činí jako orgán veřejné správy povolaný k organisováni školství vůbec a nemůže proto při opatření takovém právě tak, jako při jiných aktech povahy organisační, tak zejména při zřizování škol určitého typu, býti řeči o tom, že by jakkoli dotýkalo se nějakého subjektivního práva možných snad uchazečů o některé místo učitelské.
Proti názoru právě vyloženému nelze důvodně namítati, že vypsání určitého místa pro sílu buď jen mužskou nebo jen ženskou odporuje právu uchazečů o místa učitelská vyplývajícím z předpisu § 48, odst. 1 zákona ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zákona ze dne 2. května 1883 č. 53 ř. z. Podle tohoto § a podle zákona ze dne 10. dubna 1919 č. 205 sb. z. a n. je služba na veřejných školách úřadem veřejným, jehož dosáhnouti může každý státní občan ..., prokáže-li k úřadu tomu náležitou způsobilost. Prováděcí předpis k tomuto zákonu (vlád. nař. ze dne 5. srpna 1919 č. 473 sb. z. a n.) pak praví, že průkazem způsobilosti pro úřad učitele i správce školy jsou toliko a) příslušná vysvědčení o vykonaných zkouškách učitelských a b) příslušné doklady o působení ve službě školní.
Předpisy tyto stanoví tudíž dvě všeobecné kvalifikační podmínky, totiž státní občanství a odbornou způsobilost teoretickou a praktickou, v čemž provedl zákon č. 205/19 a nař. č. 473/20 proti dřívějšímu stavu změnu jenom pokud se týče otázky náboženského vyznání.
Jestliže však podle předpisů shora uvedených zejména v § 104 a 113 řádu škol. a vyuč. z r. 1905 úřady školní jsou oprávněny vypsati určitá místa jen pro muže nebo pro ženy, tedy stanoviti vedle oněch všeobecných podmínek kvalifikačních také ještě zvláštní podmínku, totiž příslušnost k určitému pohlaví, nelze z citovaného § 48 a provád. nař. č. 473/19 vyvozovati nic pro otázku, mají-li interesenti právní nárok na to, aby uprázdněné místo bylo nebo nebylo vypisováno výhradně pro určité pohlaví, a mají-li tudíž, pokud jde o tuto otázku, postavení strany čili nic.
Není tudíž nezákonným, odepřelo-li nař. rozhodnutí i stěžujícím si učitelům legitimaci k podání opravného prostředku v této věci.
IV. Vytýkají-li st-lé (jak obce tak jmenovaní učitelé) provedenému řízení vadnost, kterou spatřují v tom, že žal. úřad vůbec neřešil otázku, jak má ono místo býti vypsáno, aby vypsání se stalo ve shodě s uvedeným §em 113 def. řádu škol. a vyuč. a nezkoumal, zda místo toto skutečně bylo systemisováno jako místo pro síly mužské, jest k tomu podotknouti, že pro posouzení otázky legitimace k podání opravných prostředků v ří- zení správním v daném případě podle povahy věci nějakého zvláštního šetření nebo zjišťování potřebí nebylo; v jiném směru však st-lé — nemajíce, jak shora bylo dovozeno, vůbec ve věci postavení procesních stran — nejsou oprávněni ani formální vady úřednímu postupu vytýkati.
Stížnost jest proto bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1350. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 687-690.