Č. 1383

.
Koncesované živnosti: 1. Udělení koncese pod suspensivní podmínkou. 2. Živnostenského oprávnění, získaného koncesí, lze se vzdáti také podmínečně.
(Nález ze dne 29. května 1922 č. 16677/21.)
Věc: Josef K. na V. proti ministerstvu obchodu (zúčastněná strana
Ant. H.) stran koncese k provozování živnosti kominické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K okresní politické správě v Uherském Hradišti došly v únoru reku 1919 dvě žádosti za udělení koncese kominické na V. a to od st-le a od Františka Z. v K.
Ve své žádosti udal st-l, že provozuje na V. živnost kominickou jako nájemce živnosti kominického mistra Antonína H., jenž pronajav tuto živnost st-li, přesídlil do P., kde nabyl rovněž koncese k provozování této živnosti, pojav zde za manželku vdovu po kominickém mistru v P. Ježto dle názoru st-le Antonín H. neprávem podržel koncesi pro živnost na V., žádá st-l, aby jemu koncese tato byla udělena.
V řízení o těchto žádostech zavedeném oznámil Antonín H. živnostenskému úřadu, že jest skutečně majitelem dvou koncesí k provozování živnosti kominické a to jednak v P., jednak na V., a že byv vyzván živnostenským společenstvem k vzdání se jedné z těchto koncesí, vzdal se živnosti na V., a to ve prospěch Františka Z. z K., současně však prohlásil, že kdyby Z. koncesi pro V. neobdržel, že sám si ji pro sebe ponechává a přesídlí za účelem provozování živnosti na V. Na to přípisem ze dne 21. června 1920 sdělila okresní politická správa v Přerově, že Antonín H. obdržel koncesi mistra kominického v P. výměrem tohoto úřadu ze dne 9. května 1917 č. — a že jmenovaný dne 14. června 1920 u úřadu prohlásil, že živnosti kominické v P. se vzdává a ponechává si živnost na V. Vzhledem k tomuto prohlášení jeho bude prý živnost jeho v P. z rejstříku vymazána.
Výnosem ze dne 26. června 1920 č. — odňala okresní politická správa v Uherském Hradišti Antonínu H. koncesi k provozování mistra kominického se stanovištěm na V., udělenou mu výměrem ze dne 18. října 1901 č. —, a to na základě § 57, odst. 1 živn. řádu, ježto živnost tuto ne- provozuje déle šesti měsíců. Žádosti st-lově okresní politická správa vyhověla a udělila st-li koncesi mistra kominického se stanovištěm na V. pro obce ve výměru blíže uvedené, při čemž podotkla, že rozhodnutí toto »nenabylo dosud právní moci«, ježto majiteli téže koncese, jemuž tato současně byla odňata, přísluší ještě právo odvolací. Naproti tomu žádost Františka Z. okresní politická správa zamítla.
Zemská správa politická v Brně k odvolání Antonína H. výnosem ze dne 23. října 1920 zrušila výměr iprvé stolice, jímž Antonínu H. koncese byla odňata a st-li udělena, a to z těchto důvodů:
Dle § 57, odst. 2 ž. ř. může býti koncese odňata, jestliže se neprovozuje po 6 měsíců. Rozhodným jest tedy moment objektivní i mohla by proto koncese jen tenkrát býti odejmuta, když by vůbec nebyla provozována. Jak však z výpovědi Antonína H. i Josefa K. vysvítá, pronajal prvý tuto koncesi druhému, který ji také až do poslední doby vykonával. Okolnost, že propachtování živnosti nebylo oznámeno živnostenskému úřadu za účelem schválení, je vzhledem k objektivnímu momentu výkonu živnosti irelevantní, a je tudíž odnětí koncese neodůvodněno. Poněvadž pak st-li udělena byla koncese v předpokladu, že odnětí koncese jeho předchůdci nabude právní moci, zrušuje se vzhledem k nesplnění tohoto předpokladu též udělená koncese Josefu K. Z tohoto rozhodnutí podal st-l odvolání k ministerstvu obchodu, jež výnosem ze dne 17. června 1921 č. — odvolání z důvodů rozhodnutí druhé stolice nevyhovělo.
Rozhodnutí nss o stížnosti Josefa K. do výroku třetí stolice spočívá na této úvaze:
Žal. úřad ve svém rozhodnutí stojí úplně na skutkovém základě i právním názoru, z něhož vycházelo rozhodnutí stolice druhé. Rozhodnutí toto dle svého obsahu jednak ruší opatření prvé stolice, kterým zúčastněné straně odňata byla koncese mistra kominického z důvodů, že nebyla po šest měsíců provozována, jednak prohlašuje, že se nesplnila suspensivní podmínka, pod kterou stejná koncese udělena byla st-li, a že tedy koncese jeho po právu neexistuje. V rozhodnutí mluví se sice nepřesně o zrušení koncese st-lovy, z obsahu jeho však jest zřejmo, že úřad tímto rčením chtěl jen na jisto postaviti, že tím, že zrušeno bylo odejmutí koncese zúčastněné straně, jest také již rozhodnuto, že st-l koncese vůbec nenabyl.
St-l nepopíraje, že koncese byla mu formálně udělena pod suspensivní podmníkou, brojí proti výroku úřadu tvrzením, že koncese zúčastněné strany uhasla vzdáním se již před tím, než jemu koncese byla udělena, takže již tehdy bylo jisto, že koncese jeho předchůdce neexistuje, a tedy podmínka, pod kterou st-li koncese byla udělena, již od počátku za splněnou považována býti musila.
Při tom opět připouští stížnost, že zúčastněná strana vzdala se koncese podmínečně, ale nepovažuje okolnost tu za závažnou, neboť vzhledem k ustanovení § 144, odst. 6 živn. řádu, jenž nezná podmínečného vzdání se živnosti, jest prý nepřípustno, vázati vzdání se živnosti na nějakou podmínku, a proto platí podmínka, jež přes toto ustanovení byla připojena, ze nedoloženou.
Tento názor stížnosti nss sdíleti nemohl. Úřad prvé stolice především učinil vznik živnostenského oprávnění st-lova závislým na tom, nabude-li jeho rozhodnutí o odnětí živnosti zúčastněné straně dle § 57, odst. 2 živn. ř. právní moci, a nikoliv na právní moci nějakého svého deklarativního výroku o tom, že koncese zúčastněné strany uhasla vzdáním. Byla tedy pro vznik živnostenského oprávnění st-lova rozhodnou jedině právní moc výroku, jímž zúčastněné straně byla koncese odňata. A i kdyby výroku úřadu prvé stolice bylo rozuměti tak, že chtěl vznik živnostenského oprávnění st-lova učiniti vůbec závislým na zániku koncese předchůdcovy bez ohledu na pravomoc nějakého svého výroku, nebylo by lze dáti stížnosti za pravdu, neboť její předpoklad, že živnosti nelze se vzdáti podmínečně, a že stalo-li se tak přec, platí podmínka za nedoloženou, nemá v zákoně opory.
Živnostenská oprávnění jsou do té míry ve volné disposici jejich majitele, že tento zásadně — nehledě k ustanovením výjimečným ku př. § 53 živn. ř. — může se jich kdykoliv vzdáti, a může vzdání své také vázati časem neb podmínkou.
Odst. 6 § 144 živn. ř., jehož se stížnost pro svůj názor dovolává, na této zásadě nic nezměnil a změniti nechtěl. Ustanovení to má za účel, jak také správně bývalé ministerstvo obchodu ve své instrukci ze dne 15. března 1907 č. 5942 podotklo, aby časově bylo určeno, kdy nastává okamžik, po kterém strana vzdání se živnosti více odvolati nemůže, a toto vůči ní působiti počne. Nelze tedy z ustanovení onoho usuzovati, že by vzdání se živnosti nesmělo býti vázáno na podmínku, a tím méně ovšem lze tvrditi, že by podmínečné vzdání se živnosti platiti mělo za bezpodmínečné.
Jest tudíž stížnost bezdůvodná a proto musila býti zamítnuta.

Citace:

č. 1383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 748-750.